Fujifilm FinePix F300EXR: klame tělem

Ve třídě malých ultrazoomů se nedávno objevil Fujifilm FinePix F300EXR. Spíše než o nástupce vynikajícího modelu F200EXR s 5× zoomem jde o nástupce fotoaparátu F80EXR. Je zde totiž stejný čip jako u F80EXR, tedy 1/2" Super CCD EXR senzor s 12 megapixely (F200EXR měla větší 1/1,6" čip). Rovněž se zde dočkáme 15× optického zoomu, jde tedy rozhodně o ultrazoom, navíc potěší velmi široké ohnisko 24 milimetrů, HD video a také plný manuál. Otázkou nyní zůstává, jaká je skutečná praxe a zda se povedlo dobré papírové předpoklady uplatnit i v praxi.

 

 

Po vybalení fotoaparátu z krabice vás překvapí jedna věc. Tou jsou rozměry. Jednoduše jsem zíral, do jak malého tělíčka se vešel objektiv s 15× zoomem, a to ještě spárovaný s trochu větším 1/2" čipem. Fotoaparát má velmi pěkný stylový design, díky malinkému gripu a výstupku na zadní straně se i docela dobře drží. Zpracování je přiměřené, samotné tělo působí tuze.

Na přídi najdete objektiv, kolem něj informaci o zoomu, logo EXR, naopak na druhou stranu vidíte menší grip s pogumováním a přisvětlovací AF diodu s bílým světlem.

Objektiv potěší vynikajícím 15× optickým zoomem ve velmi příjemném rozsahu od extrémně širokoúhlých 24 milimetrů po maximálních 360 mm. Světelnost je však kapitola sama pro sebe. F3,5 na nejdelším ohnisku nevypadá nijak dobře, na druhou stranu na maximálním ohnisku nevypadá F5,3 zas až tak zle (dnešním standardem je bohužel F5,9). Je zde ale malý háček. Objektiv má ve skutečnosti světelnost spíše F3,5-6,2 (což už vůbec nevypadá hezky), jen na několika posledních krocích zoomu se světelnost na chvilku zlepší. Ostatně na to se podíváme později na grafu průběhu světelnosti, už teď ale mohu říci, že je velmi špatný.

Clonění mají na starosti ND filtry. Alespoň co jsem sledoval míru rozostření a objektiv, vypadá to (ale nezaručuji to), že k prvnímu stupni clonění se používá standardní 2EV ND filtr, hloubka ostrosti se nemění. Třetí poloha clony je zajištěna druhým ND filtrem, který má zároveň menší vstupní průměr, čímž se hloubka ostrosti zvětší (je rovněž dobře možné, že třetí clona je kombinací prvního ND filtru a tohoto zužujícího kolečka). Máte tak trochu více prostoru na hraní, ale tři polohy clony jsou i tak docela málo. Stabilizace je řešena posunem Super CCD EXR čipu.

Na levé části vidíte neustále vyskakující blesk. Nejde mi do hlavy, proč věc, kterou na ultrazoomech Canonu všichni doslova nenávidí, musel Fujifilm okopírovat. Chápal bych okopírování dobrého nápadu, ale jedné z největších hloupostí století? Plně by stačilo, kdyby vyskakoval při jeho vynucení, případně ještě při automatice. Ale proč blesk vyskakuje, i když je natvrdo vypnutý? A proč nejde ani zatlačit zpět?

Směrem doprava najdete malý mikrofon, tlačítko pro zapnutí přístroje a dále spoušť s páčkou zoomu. Spoušť je bez větších problémů, páčka zoomu se ale u testovaného kusu poněkud zadrhávala. Možná problém konkrétního kusu těžko říci, každopádně po chvíli přijdete na to, jak zoom přesně a citlivě dávkovat. Jako poslední je zde naklopené kolečko ovládacích režimů. Má rozumný chod, nicméně mohlo by mít výraznější aretaci (lze jej nechat v mezipoloze).

Na zádi najdete velký 3,0" LCD displej s vysokým rozlišením 460.000 bodů. Obraz je rozumně ostrý, pozorovací úhly velmi slušné. Napravo můžete pod ovládacím kolečkem vidět jemné vyboulení pro palec, které zlepšuje držení přístroje. Směrem níže je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení snímků. Zde se Fujifilm asi opět inspiroval u konkurence (tentokrát u Panasonicu) a opět jedním z největších nesmyslů, které kdy kdo vymyslel. Tím je extrémně rychlé zajíždění objektivu při prohlížení fotek. Pokud něco vyfotíte, prohlédnete si to a zjistíte, že je to třeba neostré, už to těžko vyfotíte se stejnou kompozicí, protože objektiv mezitím zajel a musíte zoomovat znovu. Neskutečně otravné.

Směrem doprava je pak tlačítko pro natáčení videosekvencí, po jeho stisku se videosekvence natáčí téměř okamžitě. Čtyřsměrný ovladač je docela příjemný, Okruží urychluje nastavování, aretace poloh zde je, mohla by být trošku výraznější. Směrem nahoru se nastavuje korekce expozice, doprava blesk, dolů samospoušť a vlevo makro. Velmi pozitivně hodnotím to, že samospoušť se dá ovládat nejen okružím a tlačítky vpravo/vlevo, ale rovněž tlačítkem, kterým člověk do menu vstoupí (tedy tlačítkem dolů). Jen škoda, že 2sekundová samospoušť je v nabídce až poslední a chvíli to trvá, než se k ní proklikáte.

Prostředním tlačítkem MENU/OK vstupujete do hlavního menu přístroje, potvrzujete jím také volby (potvrzovat lze i namáčknutím spouště). Menu je typické pro Fujifilm, někdy může působit trochu komplikovaněji, ale aspoň je zde paměť posledního nastavení (při vstupu do menu skočí na poslední volenou položku). Následuje tlačítko DISP pro úpravu zobrazení displeje a výstup z menu a tlačítko F, které má být jakýmsi "quick menu", nicméně zde nastavíte jen citlivost, rozlišení a simulaci filmu.

Pravá strana obsahuje pouze krytku HDMI a USB portu. Nahoře si můžete všimnout ještě ouška na provlečení poutka na zápěstí.

Levá strana není nikterak zajímavá, snad se jen můžete podívat, jak je fotoaparát široký.

Vespod je kovový závit pro stativ, za což náleží Fujifilmu pochvala, navíc je téměř uprostřed přístroje. Nalevo je pak krytka prostoru pro kartu a baterii.

Fotoaparát využívá malý Li-Ion akumulátor NP-50 s nízkým napětím 3,6 V a průměrnou kapacitou 1000 mAh. Jako paměťové karty můžete použít typ SD a SDHC.

Po stránce ovládání je Fujifilm FinePix F300EXR mixem slušných vlastností s několika nepříjemnostmi, které zbytečně trápí i konkurenci. Fotoaparát však vypadá slibně, pojďme se na něj v dalších kapitolách podívat blíže.