Fujifilm X-S1: jedinečný

Fujifilm je výrobcem, který má v nabídce svých fotoaparátů zdaleka nejširší nabídku ultrazoomů. Pokrývá kapesní ultrazoomy, levné i střední a pokročilé modely jako HS30EXR (a předchůdce HS20EXR). Novou vlajkovou lodí, která parametricky překonává vše, co se dá u ultrazoomů jen vymyslet, je dnes testovaný Fujifilm X-S1. Dnes je to jediný ultrazoom, který disponuje opravdu velkým snímacím čipem, 2/3" EXR CMOS senzor s 12 megapixely je v podstatě téměř největší čip, který lze vůbec u "běžných" kompaktů a ultrazoomů sehnat. Druhý největší čip má nikoli překvapivě také Fujifilm, a to 1/2" senzor v již zmíněném modelu HS30EXR. Všichni ostatní mají ultrazoomy nanejvýš s 1/2,3" čipy.

Fujifilm k tomu navíc přidává manuální ovládání zoomu, jak jej známe z objektivů zrcadlovek. I zde je dnes jediným výrobcem, který toto nabízí. Fotoaparát se ale nechce nechat zahanbit ani dalšími parametry jako je obrovský 26× optický zoom. Při tak velkém čipu a rozsahu překvapí i docela solidní světelnost. Nechybí zde výklopný LCD displej, snímání do RAWu a především velký elektronický hledáček s vysokým rozlišením 1.440.000 bodů. A ano, hádáte správně, Fujifilm je opět jediný, kdo se odvážil dát do svého ultrazoomu hledáček, který se dá i používat. Pojďte se spolu s námi podívat, zda je tento ultrazoom opravdu dokonalý, jak se na první pohled zdá, nebo zda jej něco trápí.

Díky velkému čipu a obrovskému rozsahu ohnisek budete muset počítat s jednou věcí, a tou je velikost fotoaparátu. Když jsem jej vybalil z krabice, překvapivě na mě nepůsobil nějak monstrózně (dokonce mi přišel vůči mým očekáváním malý), ale postavíte-li jej vedle běžného 1/2,3" ultrazoomu, zjistíte, že jde o podstatně větší kus fotoaparátu. I samotná hmotnost činí bez pár gramů téměř jeden kilogram. Velikostně je srovnatelný s low-endovou zrcadlovkou se setovým objektivem. Tělo má zvláštní gumový povrch, díky čemuž sice nevypadá příliš luxusně, ale naopak jako velmi odolný pracant do každých podmínek. Fujifilm se téměř zbavil i nejrůznějších více či méně zvláštních zvuků a z fotoaparátu máte docela solidní pocit. Díky gumovým gripům se výborně drží.

Nad objektivem vidíte dva mikrofony pro stereo zvuk a vysoce umístěné rameno pro interní blesk. Díky této hodně nadsunuté části vypadá fotoaparát trochu zvláštně, nějak nabobtnale. Nalevo (z tohoto pohledu) vidíte přisvětlovací AF diodu (slouží také jako dioda samospouště) a gumový grip. Naopak vpravo je otočná páčka pro přepínání ostřících režimů (AF-S, průběžné AF-C a manuální MF). Ze začátku mi přišlo trochu matoucí, ale dá se na něj zvyknout.

Hodně zajímavý je objektiv, protože vzhledem k velkém čipu nabízí dosti vysoký 26× optický zoom. Nabízí rozsah od velmi širokoúhlých 24 mm po více než dostatečných 624 mm. Reálná ohniska jsou poměrně dlouhá, opět díky velkému senzoru. Překvapující je i solidní světelnost s hodnotami F2,8 na nejširším a F5,6 na nejdelším ohnisku. Nejde sice o nejlepší hodnoty, ale v rámci ultrazoomů nejde o špatná čísla. Závit pro filtry má průměr 62 mm. Zoomovací kroužek dává zapomenout na starší HS20EXR, která byla pro zoomování při videu téměř nepoužitelná. Zde je tomu naopak, jedná se o jeden z nejpříjemnějších objektivů na zoomování, které jsem doteď zkoušel. Chod je krásně hladký a plynulý, a to i na nejdelších ohniscích.

Seshora má fotoaparát zajímavý oblý design. Rameno blesku je velmi krátké, ale i přesto se vyklápí docela vysoko. Nalevo je mechanické tlačítko blesku. Po stranách naleznete ouška na provlečení popruhu. Poněvadž jde o fotoaparát s profesionálnějšími ambicemi, nechybí zde sáňky na externí blesk. Směrem doprava je hlavní kolečko ovládacích režimů a neoznačené kolečko, jímž se nastavuje většina parametrů (expoziční čas, clona, korekce expozice). Nenašel jsem, zda se dá v menu nastavit směr jeho otáčení (pro ostřící kroužek zde nastavení je), ale přišlo mi, že je otáčení přesně obráceně, než bych čekal. To je ale dáno tím, že kolečko není zapuštěné (osobně bych předpokládal nastavování na vyšší hodnoty ve směru hodinových ručiček při pohledu seshora. Fujifilm zase bral kolečko z pohledu zezadu, kdy se větší hodnoty nastavují točením kolečka doprava).

Dále je tu funkční tlačítko Fn1, kterému můžete přidat jednu ze tří funkcí (zaostření na obličej, inteligentní digitální zoom a kontrola zaostření - zvětšení náhledu při manuálním ostření). Dále následuje tlačítko pro korekci expozice a sekvenční snímání včetně bracketingů. Spoušť má docela dobrý chod, trochu jistější dráha by ale neuškodila (přijde mi, že se trošku viklá). Kolem spouště je páčka pro zapnutí přístroje.

Na zádi je výklopný 3,0" LCD displej s rozlišením 460.800 bodů (320×480 pixelů). Obraz je tedy dostatečně detailní, pozorovací úhly hodnotím jako nadprůměrné. Ze stran lehce klesá kontrast, ale barvy zůstávají reálné. Vyklápět jej lze nahoru o 90° a dolů o 45°. Nad displejem je elektronický hledáček, který je chloubou přístroje. Fujifilm jako jediný výrobce nepoužil mizerný 0,2" hledáček jako všichni ostatní, ale máme tu pořádný 0,47" EVF s vysokým rozlišením 1.440.000 bodů (800×600 pixelů). Konečně se tedy dá fotit přes hledáček, ba co víc, LCD displej snad ani nebudete používat.

Obraz může mít obnovovací frekvenci 30 fps nebo 50 fps dle nastavení v menu. I za horšího světla je v hledáčku vše vidět při poměrně nízkém šumu, ale to platí pro širší ohniska s lepší světelností. Na delších ohniscích je už světla přeci jen méně, obraz je tmavší a manuální ostření nesnadné (ale rozhodně ne nemožné).

Vedle hledáčku je tlačítko EVF/LCD, která přepíná mezi zobrazením na displeji nebo hledáčku, je ale pochopitelně možno využít i automatické přepínání. To funguje rychle a většinou dobře, nicméně máte-li brýle, může se vám stát, že se při určitých menších úhlech pohledu bude obraz samovolně přepínat a přeskakovat. Jednoduše se do hledáčku musíte pořádně dívat a ne jen tak "z kraje" (patrné je to zejména při focení na výšku). Napravo od displeje je několik tlačítek, která u běžných ultrazoomů nenajdete. Připomíná tak uspořádání zrcadlovek. Úplně nahoře je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení vyfocených snímků.

Následuje AE pro úpravu měření expozice a zvětšování náhledu vyfocených snímků v režimu jejich prohlížení. Tlačítko AF vám dává možnost výběru ostřícího bodu, v režimu prohlížení oddaluje náhled. Dále tu máme tlačítko pro úpravu ISO citlivosti (příp. zobrazení informací o prohlíženém snímku) a WB pro nastavení vyvážení bílé a smazání snímku.

Na pravé straně je červené tlačítko pro natáčení videosekvencí, prodleva je zhruba sekundová, což si vyhrazuje autofokus. Tlačítko AE/AF LOCK slouží k zamčení expozice, ostření nebo obojího (dle nastavení v menu). V menu lze rovněž nastavit, zda je pro zamknutí potřeba tlačítko celou dobu držet nebo jen zmáčknout. Čtyřsměrný ovladač je dělený, což je dobrá zpráva pro lepší ovládání. Nahoře je funkční tlačítko Fn2 (tatáž nabídka možností jako u Fn1), vpravo je blesk, dole samospoušť (velká pochvala za to, že zůstává aktivní i po vyfocení snímku) a vlevo je pak makro režim. Jako poslední je tu DISP/BACK pro změnu zobrazení displeje a tlačítko RAW pro jednorázové zapnutí/vypnutí RAWu. Pokud chcete RAW zapnout nebo vypnout pro více snímků, musíte do menu. Fujifilm se bohužel nepoučil a opět je naprosto nelogicky zakopané v technickém menu někde uprostřed. Už ve mně umřela naděje, že se to někdy změní.

Vysunutí objektivu je výrazné, nahoře jsou ukázány i rysky s přepočtenými ohnisky. Pravá strana těla obsahuje krytku prostoru pro SD kartu.

Levá strana je trochu bohatší. Pod gumovou krytkou najdete vstup pro AV, HDMI a USB kabel, je zde zdířka i pro mikrofon. Najdete tu také reproduktor a tlačítko pro vyklopení blesku, o kterém jsme už mluvili.

Vespod je kovový závit pro stativ, který byl umístěn poněkud mimo osu objektivu. Dále je tu krytka prostoru pro akumulátor.

Akumulátor NP-95 má jen 3,6V napětí, ale velmi vysokou kapacitu 1800 mAh, díky čemuž výrobce slibuje solidní výdrž. Krytka je jištěna slušnou pojistkou.

Fujifilm X-S1 udělal na první pohled velmi solidní dojem, pojďme se nyní podívat, jak vlastně fotí.