Nikon Coolpix A300: makrodrobek

Jak již bylo řečeno, detekce tváří je sice pomalejší, ale tvář sleduje dost dobře. S podprůměrnou světelností a malým senzorem nelze čekat výraznější mazání pozadí. Na to potřebujete větší zoom a velkou vzdálenost pozadí od postavy.

Nebylo nějak moc světla, a tak fotoaparát šel až na citlivost ISO 400. To způsobilo vyšší šum, mazání detailů a také omezený dynamický rozsah. Ten se projevil výrazně přepálenými vlasy.

Pokud jde o blesk a efekt červených očí, dostával jsem snímky jak bez tohoto efektu (výjimečně), tak i se silným poškozením kvůli vypáleným očím. V zásadě se ale dá říci, že u většiny snímků budete mít oči alespoň načervenalé. Výkonu blesku obvykle dopomáhá vyšší citlivost. Škoda, že v plné automatice nelze blesk trvale vypnout, naštěstí se to dá v klasické automatice.

O dodávku elektrické energie se tu stará maličký Li-Ion akumulátor EN-EL19 s napětím 3,7 V a kapacitou 700 mAh (2,6 Wh). Výrobce hovoří o tom, že by měl vydržet na pořízení 240 snímků na jedno nabití. V testu jsem téměř nepoužíval blesk, a tak byla výdrž na svou kategorii docela dobrá. Průměrem bylo 285 fotografií a 7 minut HD videa k tomu. Není to mnoho, ale na takto tenký fotoaparát je to v pořádku. Jak již bylo řečeno, velká škoda, že se fotoaparát nedá nabíjet klasickým microUSB kabelem z telefonu.

Zobrazení displeje je jednoduché, moc ikonek tu nenajdete. Ostatně v této třídě fotoaparátů to ani není moc třeba. Pravý snímek ukazuje možnost polohování ostřícího bodu.

Tlačítkem Scene vyvoláte menu s výběrem režimů.

Hlavní menu je rovněž jednoduché, nabízí základní možnosti nastavení.

V režimu prohlížení se nelze doklikat k dalším informacím ke snímku. Máte tu celoplošný náhled, ale expoziční informace vám fotoaparát bohužel nezobrazí.

Základním problémem displeje jsou ale nízké pozorovací úhly. Ze všech stran poměrně rychle dochází k blednutí nebo inverzi barev.

Nikon Coolpix A300 podporuje novou technologii SnapBridge, která kombinuje Blluetooth a Wi-Fi. Bluetooth je používán k pomalým přenosům (např. každého snímku po vyfocení), na Wi-Fi je pak doporučeno se přepnout, když chcete najednou přesunout větší množství dat nebo dálkově ovládat fotoaparát. Fotoaparáty postupně dostávají nové firmwary, které aktivují tuto funkci. V době testování ale ještě nebyla k dispozici podpora pro iOS. Zkoušel jsem také dvě zařízení s Androidem, ale ani u jednoho se mi nepodařilo rozchodit připojení přes Wi-Fi. U jednoho se ale aspoň podařilo rozběhat Bluetooth i pro automatický upload snímků a přenos fotografií. Pochopitelně, Bluetooth není rychlé komunikační rozhraní, takže přenos fotografie zabere přes 10 sekund.

Snímek vlevo ukazuje dva režimy, které pracují s Wi-Fi připojením, download vybraných snímků, ale může pracovat i přes Bluetooth. Jen to pak dlouho trvá. Pravý snímek ukazuje fotografie, které byly automaticky nahrány z fotoaparátu do smartphonu.

Pokud jde o stáhnutí fotografií, můžete si vybrat 2MPx rozlišení nebo plné, tedy 20 MPx.