Nikon Coolpix A300: makrodrobek

Zkreslení objektivu je s největší pravděpodobností softwarově korigováno, takže v praxi se s nějakým zkreslením v podstatě nesetkáte. Na minimálním zoomu je zkreslení přesně nula, na maximálním zoomu v podstatě neznatelné soudkovité zkreslení s hodnotou +0,3 %.

Vinětace má ve většině ohniskového rozsahu hodnotu okolo třetiny EV, pouze u některých ohniskových vzdáleností ztmavení rohů vyroste na vyšší hodnoty.

Tato kapitola se bude věnovat kvalitě kresby objektivu. Začneme s ostřením na krátké vzdálenosti.

Středová ostrost je u menšího zoomu solidní, s přizoomování kvůli difrakci ostrost poněkud klesá. Rohy jsou zejména u středních ohniskových vzdáleností opravdu velmi dobré. U minimálního zoomu je ostrost a kontrast trochu slabší, na 117mm ohniskové vzdálenosti je pak vidět velmi silnou vinětaci.

Nejmenší zoom ukazuje slušnou středovou ostrost (pokud máme hodnotit výkony objektivu a ne senzoru a jeho odšumování). Rohy jsou na tom viditelně o něco hůře, ale stále je poznat, co tam bylo a nejde o nějaké mnohapixelové rozmazání. V podstatě podobně se to jeví i s dalším přizoomováním, nicméně okolo 117mm ohniskové vzdálenosti (5× zoom) jde kvalita rohů znatelně dolů. Naopak na maximálním zoomu jsou rohy překvapivě slušné, to spíše čekejte difrakci (celoplošné rozmazání difrakcí danou špatnou světelností F6,6).

Také se podíváme na to, jak objektiv zvládá kontrastní hrany a zda trpí na chromatickou aberaci.

Chromatická aberace je softwarově potlačována, většinou jdou po ní vidět zbytky v jemném namodralém ladění u nižších poloh zoomu. Při větším zoomu jsou zde spíše světelné závoje.