Nikon Coolpix A900: 4K do kapsy

Najdete zde optickou stabilizaci obrazu, která může mít i speciální hybridní režim. Ta kombinuje optickou a elektronickou formu. Těžko říci, jak přesně funguje. Vyfotí dva snímky a na jejich základě provede stabilizaci snímku. Test proběhl se 165mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností.

Co se týče výkonu, výrobce slibuje 4EV účinek. Je pravda, že Nikony jsou ve stabilizaci většinou výrazně nadprůměrné, ale u A900 jsem tento pocit neměl. Zde čekejte tak kolem 2,5 EV, což je takový rozumný průměr. K dispozici je nicméně výše zmíněná hybridní stabilizace. Jak sami vidíte, obraz je více rozmydlený, jako by byl focený s vyšší citlivostí. V tomto případě jsem se ale skutečně dostal až k cca 4EV účinku.

Slušná detekce tváří je pro focení portrétů dobrá a nemám připomínek. Malý snímač a průměrná světelnost ale pochopitelně nedovolí výrazně mazat pozadí, to od kompaktu této kategorie nelze čekat.

Zde bylo opravdu špatné světlo, takže se není čemu divit, že fotoaparát volil vyšší citlivost ISO 400. Ve stínech je pak odšumování dost silné. Vzdálené pozadí se trochu maže, ale to je dáno velkým rozdílem vzdálenosti.

Blesk si může pomoci k výkonu automatickým navýšením ISO citlivosti. Na snímku je viditelný šum a vliv odšumování (zejména na podlaze), také jde vidět mírný stín vpravo dole. Pokud jde o focení portrétů s bleskem, musím říci, že efekt červených očí bývá docela častý.

K napájení slouží Li-Ion akumulátor EN-EL12 s napětím 3,7 V a kapacitou 1050 mAh. Dle výrobce má vydržet na pořízení 270 minut nebo 50 minut videa. I když test probíhal spíše při nižších teplotách (venku cca 0-10 °C), dosahoval jsem znatelně lepších výsledků. To bylo dáno i tím, že jsem nevyužíval plně automatické režimy s detekcí tváří nebo bleskem. Výsledkem bylo v průměru 335 fotografií a 11 minut videa. Fotoaparát lze při nabíjení dokonce používat, což je poměrně zřídkavá věc. Je však třeba ideálně použít originální nabíječky (běžný USB kabel a počítač s USB 2.0 nestačí).

Zobrazení displeje je klasické, máte zde informace o kvalitě snímku, vodováhu a dole jsou také expoziční informace. Nedozvíte se ale např. automatikou zvolené ISO. V levém spodním rohu je malá ikonka signalizující provoz fotoaparátu při připojení do elektrické sítě. Pravý snímek znázorňuje uživatelský výběr AF bodu.

Po stisku tlačítka OK se objeví menu, ve kterém lze zvolit např. korekci expozice, D-Lighting nebo barevné ladění. Vpravo je pak makro režim, zelené zobrazení zoomu a maximálního zvětšení. To je dosaženo jeden krok před tím, než se zelená čára přiblíží k zelenému trojúhleníku.

Při otáčení hlavního kolečka režimů se zobrazuje jeho animace i na displeji. Hlavní menu je děleno na čtyři záložky. První se věnuje fotografickým nastavením.

Druhá si pak bere na starosti videosekvence, třetí Wi-Fi a Bluetooth, poslední pak obsahuje technická nastavení.

Při prohlížení vyfocených snímků mě překvapilo, že fotoaparát, který umožňuje manuální nastavení expozice, není schopen v režimu prohlížení zobrazit expoziční informace. To je negativem i u levnějších Nikonů, ale zde je to opravdu zarážející.

Fotoaparát je vybaven technologií SnapBridge, která kombinuje dnes už klasickou Wi-Fi a Bluetooth. Díky aplikaci v telefonu a Bluetooth můžete snadno spojit telefon a fotoaparát, díky čemuž lze např. vkládat GPS souřadnice každému snímku. V praxi to funguje vcelku dobře, nicméně poměrně často se stává, že první snímek po zapnutí má ještě starou lokaci. Na kopírování snímků to ale není nejlepší metoda. Přeci jen Bluetooth nenabídne příliš vysokou rychlost.

Proto aplikace sama nabídne zapnutí Wi-Fi, když chcete přenášet snímky. Pro vzdálené ovládání Wi-Fi přímo vyžaduje. Komunikaci jsem zkoušel se dvěma telefony, ani jeden ale nenabízel plné NFC (iPhone jej má jen pro platby, Xiaomi Mi4C jej nemá vůbec). Proto bylo spojování telefonu a fotoaparátu problematičtější. Povedlo se mi jednou spojit iPhone s fotoaparátem, ale podruhé už jsem to nedokázal zopakovat.