Nikon Coolpix A900: 4K do kapsy

Zkreslení objektivu je plně korigováno, výsledné JPEGy tedy mají naprosto rovné linie. Jak na nejširší, tak i na nejdelší ohniskové vzdálenosti jsem naměřil zkreslení s hodnotou mezi nulou a 0,1 %. Což prostě nepoznáte.

Ztmavené rohy nejsou problémem, fotoaparát ji softwarově odstraňuje. Objektiv na ni ale docela trpí, což jde dobře vidět při komponování díky funkci optické stabilizace. Jak se pohybují čočky uvnitř objektivu, je vidět, jak vinětace cestuje po obraze (obraz se různě částečně prosvětluje a toto prosvětlení mění svou pozici).

V této kapitole se podrobněji podíváme na úroveň kresby objektivu uprostřed i v rozích obrazu. Začneme ostření na vzdálenosti v řádu desítek centimetrů nebo jednotek metrů.

Na nejširším úhlu záběru je střed v pořádku, rohy jsou trochu neostré s chromatickou aberací. Přicloněním se situace moc nezlepšuje.

Na 35mm přepočtené ohniskové vzdálenosti jsou rohy lepší co do ostrosti, nicméně chromatická aberace zůstává. Clonění pochopitelně zvyšuje difrakci (celoplošnou neostrost).

Také 50mm ohnisková vzdálenost má docela vyrovnanou ostrost po celé ploše.

Také 77mm ohnisková vzdálenost pokračuje v nastoleném trendu, ostrost je přiměřená a víceméně stejná od rohu do rohu.

Další zazoomování zhoršuje světelnost, takže i při plně otevřené cloně se začíná výrazněji projevovat difrakce (obraz je méně ostrý a méně kontrastní). Rohy chytají mírné duchy.

Dostáváme se dál na 225mm ohniskovou vzdálenost a zde už to začíná být horší. Prostředek je postižen difrakcí (kvůli světelnosti F5,6) a rohy nejsou moc ostré. Chytají duchy, což je také mírnou chybou při výrobě.

500mm ohnisková vzdálenost dále zvyšuje difrakci, kontrast se znovu snižuje. Rohy jsou velmi neostré a ani cloněním si nepomůžete.

Na maximálním zoomu je vliv difrakce opravdu znatelný. Střed je nekontrastní a neostrý, rohy jsou na tom velmi špatně.

Na nejširším úhlu záběru je střed v pořádku, rohy se ale mažou (v tomto případě zejména ty spodní).

Na 38mm ohniskové vzdálenosti je to podobné. Střed je dobrý, naopak rohy by měly být výraznější.

U 57mm ohniskové vzdálenosti jsou rohy o něco lepší (případnou neostrost má na svědomí i odšumování). Je vidět, že clonění zvyšuje difrakci (celoplošnou neostrost).

Dostáváme se k 95mm ohniskové vzdálenosti a nejsou zde žádná zvláštní překvapení. Střed je v rámci možností přiměřeně ostrý a kontrastní, rohy jsou slabší, ale nejde o nějaký průšvih.

180mm ohnisková vzdálenost je docela příjemným překvapením. Rohy jsou totiž poměrně ostré.

S 275mm ohniskovou vzdálenosti se situace příliš nemění. Rohy zde spíše zhoršilo odšumování než objektiv.

Maximální zoom je v rozích už o něco slabší, kresba se vytahuje směrem ven z obrazu.

Podíváme se také na problematiku chromatické aberace (barevných kontur na kontrastních hranách).

Jak je vidět, při použití nižších clon, které nabízí objektiv, se vyskytují lehce namodralé oblasti. Po přiclonění se situace mění jen mírně, klesá spíše ostrost a kontrast než aberace.

U středních ohniskových vzdáleností se situace trochu zlepšuje. Vznikají zde jemné barevné kontury, které se narozdíl od větších barevných oblastí snáze odstraňují.

Zatímco 225mm ohnisková vzdálenost je takřka bez chromatické aberace, u 500 mm je to znatelně horší. Naopak s dalším zoomováním tato vada lehce klesá.