Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

Nikon Coolpix L100 patři k jednodušším ultrazoomům, které mají nabídnout pohotové focení a velkou variabilitu bez toho, aniž by uživatele zasypával fotografickými nastaveními. Základem fotoaparátu je klasický 1/2,33" CCD čip s rozlišením 10 megapixelů, což je více než dostatečné rozlišení. Objektiv má solidní 15× optický zoom ve velmi příjemném rozsahu 28 až 420 mm a nechybí ani mechanická stabilizace realizovaná posunem CCD čipu (i když VR napsané na označení objektivu evokuje spíše použití optické stabilizace). Nabíjení pak zajišťují AA baterie. Pojďme se novému fotoaparátu Coolpix L100 podívat na zoubek.

 

 

Na první pohled zaujme fotoaparát poněkud zvláštním designem. Na ultrazoom je netypicky placatý díky absenci EVF hledáčku, nahoře nenaleznete ani hlavní ovládací kolečko motivových programů. Nabídka režimů je zde řešena přes menu. Ač je celé tělo plastové, působí poměrně solidním dojmem, což je umocněno kovovým vrškem, který fotoaparátu dodává až překvapivě mnoho elegance. Grip je pogumovaný, a tak vylepšuje držení fotoaparátu, takže jen tak z ruky nevyklouzne.

Na přídi si nelze nevšimnout opravdu velký objektiv. Jeho tubus je velmi široký, bohužel i přes velký průměr není světelnost objektivu právě nejlepší. Nad objektivem je výklopný blesk, z tohoto pohledu napravo je malý mikrofon a nalevo nahoře pak přisvětlovací AF dioda, která slouží rovněž jako indikace samospouště.

Objektiv rozhodně zaujme svým rozsahem ohnisek. Nabízí dostatečný 15× optický zoom, který je výborně posazen již od širokoúhlých 28 milimetrů. Jeho ohnisko tedy končí na 420 milimetrech, což je pro drtivou většinu fotografií více než dostatečné. Objektiv se v průběhu zoomování příliš nevysouvá, celou dobu je vysunut zhruba dva centimetry plus minus tak půl centimetru.

Tubus objektivu oznamuje světelnost objektivu, ta však radost neudělá. F3,5 na nejkratším ohnisku je pro ultrazoom až příliš podprůměrná hodnota, v této třídě je standardem F2,8. Na delším ohnisku s hodnotou F5,4 rovněž příliš nenadchne. Většina ultrazoomů této levnější kategorie sice končí právě na F5,4, ale spousta modelů s ještě delšími ohnisky má kolem F5,0 nebo ještě méně. Stabilizace je zde řešena posunem CCD čipu, tedy nikoli v objektivu. Krytka objektivu má výborný rychlý způsob uchycení.

Seshora vidíte po stranách ouška na přichycení popruhu na krk. V levé části je vystouplý široký tubus objektivu. Objektiv je zde ve stavu, ve kterém je prakticky celou dobu zoomování. Výklopný blesk má poměrně dobrou délku a velký úhel vyklopení, je tedy od objektivu hodně vzdálen a teoreticky by neměl tak často způsobovat efekty červených očí. Vyklápí se manuálně rukou, nikoli tlačítkem. Napravo je grip, jehož horní plocha je pokryta kovovým krytem, který fotoaparátu propůjčuje nebývale dobrý vzhled. Tento prvek mu skutečně moc sluší.

Dole je tlačítko pro zapnutí a vypnutí fotoaparátu, které je dostatečně velké a velmi dobře se mačká. S páčkou zoomu se dobře pracuje, zoomování je do ohniska cca 90 mm normální (na LCD displeji je toto ohnisko zobrazeno zhruba v polovině rozsahu, nenechte se tím tedy zmást), od tohoto ohniska pak neuvěřitelně rychlé. K tlačítku spouště také nelze mít žádné výhrady.

Na zádi najdete veliký 3,0" LCD displej s klasickým rozlišením 230.000 bodů (tedy 320×240 pixelů). Pozorovací úhly nepatří k nejlepším, seshora a ze stran se poměrně brzy ztratí kontrast, ale základní linie ještě stále vidíte. Zezdola dochází k úplné inverzi obrazu. Pozorovatelnost na slunci je rovněž pouze průměrná, ale věrnost barev není úplně korektní, barvy přikrášluje, ve skutečnosti nejsou snímky tak moc barevné (což je jen dobře). Při rozumném vnějším osvětlení (tedy ve stínu) má však LCD displej díky své úhlopříčce docela pěkný obraz. Stejně jako u Nikonu P6000, i zde si musíte zvyknout na to, že vyfocené snímky se nejprve zobrazují v náhledové kvalitě, tedy jakoby s brutální JPEG kompresí a až po chvíli se snímek zaostří. Jak vidíte, hledáček zde není.

Pravá část slouží k ovládání fotoaparátu. Nahoře je několik výstupků pro jistější držení a směrem doleva pak dioda nabíjení blesku. Je vidět, že fotoaparát zrovna tlačítky neoplývá, jedná se totiž o výhradně automatický fotoaparát. Seshora první dvě tlačítka slouží ke vstupu do režimu focení (nalevo) a prohlížení (napravo). Zde mám první velkou výtku.

Samotná tlačítka se mačkají výborně, ale proč nelze z menu nabídek a prohlížecího režimu vejít do režimu fotografování také namáčknutím spouště jako u drtivé většiny jiných fotoaparátů, ale je vždy nutno mačkat toto tlačítko? Úplně zbytečně to zdržuje. Toto tlačítko ve fotografickém režimu zastává funkci voliče motivových programů (obdoba hlavního ovládacího kolečka u jiných přístrojů této kategorie).

Poté následuje čtyřsměrný ovladač. Nikon se opět pochlapil a takto výborně ovladatelný čtyřsměrný ovladač jsem už dlouho nezažil. Ovládání je neskutečně rychlé a příjemné, nikde nic nepřekáží, nic nemá divný chod, prostě přesně tak, jak má být. Směrem nahoru se nastavuje blesk, doprava korekce expozice v rozmezí -2 EV až +2 EV, dole pak makro režim a nalevo pak samospoušť. Ta může být bohužel pouze 10sekundová, tu 2sekundovou zde bohužel z nepochopitelných důvodů nenajdete. Focení na stativu se tak výrazně prodlouží.

Poslední dvě spodní tlačítka slouží ke vstupu do hlavního MENU (vlevo) a vymazání posledního snímku (napravo). Toto tlačítko jen stačí v režimu fotografování kdykoli zmáčknout, zobrazí se poslední vyfocený snímek a můžete jej rovnou smazat. Výborná idea jak rychle smazat nepovedené snímky. Bravo.

Pravá strana je poměrně chudá, kromě ouška na provlečení popruhu na krk a gripu zde vlastně nic není.

Levá strana je poněkud bohatší. Kromě ouška je zde reproduktor a pod ním gumová krytka, která ukrývá USB (A/V) výstup a vstup pro napájení.

Ačkoli stativový závit není přesně pod objektivem, nevadí. Těžiště přístroje je totiž spíše v těchto místech, možná ještě blíže bateriím. Ty jsou umístěny vlevo pod krytkou, kde najdete také slot pro paměťovou kartu.

Po odklopení krytky, která se nijak neviklá a dobře drží, najdete prostor pro čtyři AA baterie a paměťovou kartu SD nebo SDHC. Za volbu paměťových karet Nikon chválím, méně už tak za AA baterie. Nic proti AA článkům, je zde však jeden menší (no spíš dost velký) zádrhel. Pozornějšímu oku možná neušlo, že nejsou vloženy nabíjecí baterie Varta, které v recenzích používám.

Nikon Coolpix L100 je totiž vskutku netradiční fotoaparát a nabíjecí AA články nepodporuje! Jednoduše řečeno 4,8 V (4×1,2 V) mu nestačí a poběží vám pouze s klasickými alkalickými nenabíjecími články s napětím 1,5 V (celkově tedy 6 V). Provoz fotoaparátu se tedy v průběhu používání poněkud prodraží. Nabíjecí články jsou schopny fungovat tak na cca 10 - 20 fotografií. Vskutku zvláštní počin.

Nikon Coolpix L100 tedy celkově zaujme svým tvarem, velmi dobrou a rychlou ovladatelností (tedy až na nutnost přechodu mezi prohlížecím a fotografickým režimem speciálním tlačítkem). Nepříjemně překvapí nutnost používat nenabíjecí AA články.