Nikon Coolpix P900: paparazzi

Fotoaparát provádí korekce zkreslení, a poněvadž se nedostaneme k RAWům, vůbec nevíme, jak masivní tyto korekce vlastně jsou. V JPEGu, který z fotoaparátu dostanete, se nicméně po těchto korekcích s nijakým zkreslením v podstatě nesetkáte. Měřil jsem několik různých ohniskových vzdáleností a sférické zkreslení se pohybovalo mezi +0,1 % až +0,6 %, což jsou v podstatě rovné linie. Neotestoval jsem větší ohniskovou vzdálenost než 850 milimetrů, protože minimální ostřící vzdálenost byla příliš velká a už jsem se nevešel do pokoje.

Vinětace vůbec není problémem, ta je patrně také softwarově odstraňována. V celém ohniskovém rozsahu je docela vyrovnaná. Při plně odcloněném objektivu začíná na 0,5 EV u nejširší ohniskové vzdálenosti, postupně klesá pod 0,3 EV a u delších ohniskových vzdáleností opět pomalu roste lehce na 0,5 EV. Při maximálním přiclonění se pohybuje většinou okolo 0,2 EV. To si nemáte šanci všimnout.

Zde se budeme věnovat kvalitě kresby objektivu na různých ohniskových vzdálenostech a různých clonách. Toto budou snímky focené na vzdálenost v řádech desítek centimetrů až několika málo metrů.

Středová ostrost je u nejširší ohniskové vzdálenosti v pořádku, s rohy je to ale podstatně slabší. Přiclonění trošku pomohlo.

U 43mm ohniskové vzdálenosti jsou výsledky výborné. Střed je ostrý a rohy nejsou skoro vůbec horší. Taková rohová ostrost je skutečně výjimečná.

Také 70mm ohnisková vzdálenost předvádí vynikající výkony. Střed i rohy jsou krásně ostré.

Dokonce ani u 105mm ohniskové vzdálenosti se nic nemění, ostré jsou rohy i střed.

Fotoaparát pokračuje v nastoleném trendu a i 185mm ohnisková vzdálenost je celoplošně dostatečně ostrá. Clona F4,5 už není nejnižší, takže pomalu začíná difrakce, ale i tak hodnotím výsledek jako hodně dobrý.

Fotoaparát nepřestává překvapovat, i 350mm ohnisková vzdálenost nabídne solidní celoplošnou ostrost.

700mm ohnisková vzdálenost ale už začíná ukazovat limity objektivu. Clona F5,6 je poměrně vysoká a difrakce (celoplošná neostrost) je už znát. Obraz je lehce neostrý a především ztrácí kontrast. Rohy jsou při plně otevřené cloně jen lehce neostré, s přicloněním se zlepšují.

U 950mm ohniskové vzdálenosti je střed docela dobrý, je na něm vidět vliv difrakce (průměrná ostrost, nižší kontrast). Rohy jsou slabší, s přicloněním se lehce zlepšují. Protože fotoaparát potřebuje k zaostření více než 3,5 metru na delších ohniskových vzdálenostech, nebyly tyto testy provedeny, už jsem se nevešel do pokoje.

Nejširší ohnisková vzdálenost má solidní střed, rohy jsou trochu neostré (ty spodní).

35mm ohnisková vzdálenost má hezký prostředek a rohy jsou také překvapivě ostré. Mají akorát nižší kontrast.

55mm ohnisková vzdálenost se rovněž vyznačuje krásně ostrým středem, rohy jsou přijatelné.

Také 95mm ohnisková vzdálenost má velmi pěkný střed. Rohy mají sice nižší ostrost než prostředek, ale opticky je vidět, že objektiv rohovou ostrost zvládá poměrně slušně (nižší ostrost je tu částečně i odšumováním).

Na 150mm ohniskové vzdálenosti se můžete těšit na velmi slušnou celoplošnou ostrost. Rohy jsou hodně dobré.

Pro 240mm ohniskovou vzdálenost platí totéž. Velmi dobrá celoplošná ostrost.

A nic se výrazně nemění ani u 450mm ohniskové vzdálenosti. Zde jde jen vidět, že při světelnosti F5 se už do snímku vkrádá difrakce, která snižuje kontrast fotografií.

800mm ohnisková vzdálenost má stále docela slušný střed a ani rohy nejsou zlé.

Nicméně 1100mm ohnisková vzdálenost už s rohy moc nekamarádí. Střed je solidní, ale v rozích je to už slabší.

Maximální zoom viditelně trpí na difrakci. Snímek má slabší celoplošnou ostrost i kontrast. Rohy jsou trochu slabší, ale rozhodně to není žádný průšvih.

Tato kapitola se pak podívá na problematiku chromatické aberace.

Nejširší ohnisková vzdálenost umí vyrobit namodralé kontury kontrastních hran. Clonění se na výsledku příliš neprojevuje, akorát roste difrakce.

U 33mm ohniskové vzdálenosti je to o něco lepší, modré kontury nejsou plošně tak velké.

U 50mm ohniskové vzdálenosti to vypadá podobně, snímek opět trpí na namodralé hrany. Naštěstí jde o dost tmavou modrou, takže to není až tak moc vidět.

S 85mm ohniskovou vzdáleností jsme pořád na tomtéž. Modré hrany nepotěší, ale mohlo to být i horší.

Prodloužení ohniskové vzdálenosti na přepočtených 135 mm tuto vadu trochu snížilo (barevná změna je trochu nižší), ale opět, nijak zásadní rozdíl proti ostatním.

Budu se opakovat, opět mírné namodralé ladění.

U 380mm ohniskové vzdálenosti chromatická aberace trochu zesilňuje, způsobuje blednutí některých ploch.

U 700mm ohniskové vzdálenosti dochází k výraznějšímu blednutí spíše u některých tenkých hran.

Dostáváme se k přepočteným 1200 mm. Zde jsou to spíše mírní duchové. Barevné změny jsou minimální.

U maximálního zoomu je hloubka ostrosti dost malá a nepovedlo se mi snímek vyfotit tak, abych měl něco ostrého i v rozích. Jde vidět, že bokeh chytá trochu chromatické aberace.