Nikon D3200: poněkud okatý low-end

Nejlevnější zrcadlovkou značky Nikon je model D3200. Ten navazuje na původní model D3100, který byl dosti úspěšný. D3200 ze staršího modelu do značné míry vychází, rozdílů na těle je poměrně málo, i v množství funkcí jsou si oba modely podobné a stěžejním rozdílem je nový 24MPx APS-C snímač. Ten není ničím neznámým, jeho základ známe např. z fotoaparátů Sony SLT-A65, A77 nebo NEX-7. Tam moc nepřesvědčil vyšším šumem, my se pak dnes podíváme, jak se se šumem popral Nikon. Dalšími vylepšeními je o trochu rychlejší sekvenční snímání a lepší LCD displej. V testu jsme měli nejen základní 18-55mm objektiv, ale i telezoom 55-300mm, jehož podrobnější recenzi si můžete také přečíst.

 

 

Jak už bylo řečeno, Nikon D3200 znatelně vychází z modelu D3100, tvar těla se bohužel změnil jen minimálně. Zrcadlovka je tedy možná až moc malá a nejspíše bude dobře sedět v menší ženské ruce nebo naopak velké mužské, já jsem měl problém s malíčkem, pro který není místo ani na gripu, ani pod ním. Je přesně na spodní hraně gripu, což není moc příjemné. Tělo je plastové, zpracování je na low-endovou třídu slušné. Všechny ovládací prvky a krytky dobře drží, nic nevrže.

Fotoaparát má klasický bajonet, který ale vyžaduje otáčení opačným směrem. Zatímco u většiny značek fotoaparátů s výměnným objektivem se objektiv zajišťuje směrem doleva, u Nikonu je to doprava, opačně je to i s krytkami. Pokud na to nejste zvyklí, chvilku vám to bude dělat problémy. Tlačítko pro odjištění objektivu najdete napravo od bajonetu (z tohoto pohledu), nad ním je mikrofon pro záznam mono zvuku. Na gripu je pak infračervený přijímač a nechybí dioda, která slouží jako kontrolka samospouště nebo pomocné AF přisvícení.

Prvním z testovaných objektivů je AF-S Nikkor DX 18-55mm f/3.5-5.6G VR. Nabídne základní 3× optický zoom s přepočtenými ohniskovými vzdálenostmi 27 až 82,5 mm. Chod zoomovacího kroužku je až překvapivě hladký, pro natáčení videosekvencí je to naprosto v pořádku. Na těle najdete přepínač manuálního ostření a optické stabilizace. Levná cenová třída objektivu se naštěstí neprojevuje ve zpracování (to je v této kategorii slušné), projevuje se ale v otáčejícím se předním členu při ostření. To rozhodně nenadchne uživatele filtrů, s tímto objektivem je práce s filtry (např. polarizačním nebo přechodovým) dosti problematická. Samotné ostření je na poměry zrcadlovek dost pomalé, ale na druhou stranu je poměrně tiché.

Druhým testovaným objektivem byl AF-S Nikkor DX 55-300mm f/4.5-5.6G ED VR. Přepočtené ohniskové vzdálenosti jsou 82,5 až 450 mm, optický zoom je tak téměř 5,5násobný. Horší je to se světelností, na nejširším ohnisku má nepříliš dobrou hodnotu F4,5, na nejdelším pak ještě o něco horší F5,6, to však s ohledem na kategorii objektivu a ohniskovou vzdálenost není špatné. Proti 55-200mm objektivu je o 2,5 cm delší a zhruba o polovinu těžší, váží lehce přes půl kilogramu. Zoomovací kroužek jde rovněž dosti hladce, ale u 18-55mm objektivu je to o něco lepší. Ostřící kroužek má trochu pomalejší vazbu, takže se s objektivem snáze ostří, to ale platí jen pro širší ohniskové vzdálenosti. Bohužel stejně jako u 18-55mm objektivu, i zde se při ostření otáčí přední člen. Rovněž tu najdete přepínač manuálního ostření a optické stabilizace.

Na horní straně fotoaparátu najdete elektronicky výklopný blesk se směrným číslem 12 (13 při manuálním nastavení jeho síly). Nechybí sáňky na blesk, nalevo je pak reproduktor.

Naopak směrem doprava vidíte kolečko fotografických režimů s poměrně tuhým chodem, ale rozhodně ne nepříjemně tuhým. Tlačítka nad gripem se proti D3100 trochu změnila. Zmizela páčka samospouště a sekvenčního snímání. Toto je nyní namapováno na tlačítko na zadní straně přístroje, bohužel nyní se po každém vyfoceném snímku vypíná samospoušť.

Dále tu máte červené tlačítko pro natáčení videosekvencí, prodleva je těsně pod jednu sekundu. Tlačítko info zobrazuje informační panel a dále tu máte tlačítko pro korekci expozice. Vepředu je páčka pro zapnutí přístroje, ke které nemám žádné výhrady a totéž platí i pro tlačítko spouště.

Na zadní straně se nově objevil 3,0" LCD displej se zvýšeným rozlišením na 921.600 bodů (640×480 pixelů). Obraz je krásně ostrý a detailní, pozorovací úhly jsou přiměřené (barvy se sice neinvertují, ale pokles kontrastu mi přišel být trochu výraznější, než je u těchto displejů zvykem). Obrovským prolémem je to, že displej táhl velmi výrazně do modrých barev. Původně jsem měl dojem, že systém vyvažování bílé "těžce nezvládá", ale je to problém displeje. Na počítači jsou totiž snímky v pořádku (pro jistotu jsem pohledal nějaké zkušenosti s D3200 na internetu a je to běžný problém, nikoli chyba testovaného kusu). Na levé straně od displeje najdete tlačítko pro vstup do režimu prohlížení, hlavního menu, pak je zde lupa pro prohlížení snímků (zde se mi líbí to, že zvětšovat lze snímek ihned po vyfocení), dále je oddálení náhledu.

Jako poslední tu najdete tlačítko "i" pro vyvolání informačního panelu, druhý stisk umožní i nastavovat hodnoty. Zde se mi naopak nelíbilo to, že pro nastavování veškerých vlastností v tomto quick menu i jiných menu nabídkách nelze využívat otočný ovladač (na zadní straně vpravo nahoře). Vše musíte řešit přes čtyřsměrný ovladač a potenciálně velmi užitečný otočný ovladač tak téměř nemá žádnou funkci (snad jen korekci expozice, nastavení clony a času). Takhle zbytečně zhoršovat ergonomii tedy Nikon opravdu nemusel.

Hledáček má 95% pokrytí a 0,8× zvětšení. Obraz v něm tedy rozhodně není velký, jde o nepříliš dobrý standard této třídy. Manuální ostření s 18-55mm objektivem je (alespoň pro mě) docela složité, s 55-300mm telezoomem se mi ostřilo překvapivě o něco lépe. Na nejdelších ohniskových vzdálenostech ale manuálně téměř nemáte šanci trefit správnou ostrost ani přes hledáček, ani přes live view. Manuální objektivy s Nikonem D3200 nemohu moc doporučit. Tlačítko AE-L/AF-L může zamykat expozici, ostření nebo oboje dle nastavení v menu, zamyká při držení tlačítka. Je zde ale i možnost zamknout expozici trvale nebo tímto tlačítkem spustit autofokus.

Nahoře vpravo je otočný ovladač, o kterém jsem již mluvil. Mohl by být skvělým řešením ovládání přístroje, kdyby mu (s trochou nadsázky) výrobce přidal i nějakou funkci. Umožňuje nastavovat korekci expozice, clonu a čas, ale tím to v podstatě končí. Menu nabídky doslova křičí po tom, aby se s pomocí tohoto kolečka daly také ovládat, bohužel ničeho takového se nedočkáte. Tlačítko Lv spouští LiveView, pak je možné červeným tlačítkem na horní straně přístroje spustit natáčení videosekvencí.

Následuje čtyřsměrný ovladač, který obstarává téměř všechno nastavování a navigaci v menu přístroje. Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK. Směrem níže najdete tlačítko pro sekvenční snímání nebo samospoušť. Jak již bylo řečeno, samospoušť je bohužel nutné po každém snímku nastavit znovu. Jako poslední je tu tlačítko pro mazání snímků.

Na pravé straně není skoro nic. Vidíte tu gumový grip, krytku prostoru pro SD kartu a ouško na provlečení popruhu.

Levá strana je o něco bohatší. Na těle přístroje je funkční tlačítko Fn, kterému můžete v menu přiřadit nějakou funkci (např. ISO citlivost a několik dalších), nad ním je pak elektronické tlačítko pro vyklopení blesku (u vypnutého fotoaparátu tedy blesk nevyklopíte). Vidíte tu druhé ouško na provlečení popruhu a gumovou krytku různých vstupů a výstupů.

Je zde dokonce konektor pro externí mikrofon, dále zde najdete UBS/AV konektor, HDMI a port pro další příslušenství (např. dálkové ovládání, GPS jednotka).

Vespod je kovový závit pro stativ a krytka prostoru pro Li-Ion akumulátor.

Sem se vejde Li-Ion akumulátor EN-EL14 s napětím 7,4 V a kapacitou 1030 mAh.

Nikon D3200 zatím vypadá být klasickým zástupcem nejlevnějších zrcadlovek. Spoustu funkcí dražších modelů mu chybí (a to i takové, které jsou běžné např. u profi kompaktů), novinkou je 24MPx snímač. Jak bude kombinace fotoaparátu s 18-55mm a 55-300mm objektivem fotit, na to se podíváme v dalších kapitolách recenze.