Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Nikon D5300: bezdrátový DSLR turista

13.6.2014, Milan Šurkala, recenze: specifikace produktu
Dnes se podíváme na zoubek malé digitální zrcadlovce Nikon D5300. Proti předchůdci dostanete nový procesor, snímač bez low-pass filtru, nechybí ani Wi-Fi, GPS a videosekvence lze natáčet i v 50p progresivním režimu. Jak si povede?

Autofokus, ostření


Fotoaparát je vybaven ostřícím systémem Nikon Multi-CAM 4800DX, který byl použit už v Nikonu D5200. Má celkem 39 ostřících bodů, z čehož je 9 křížových. Bohužel nepodporuje micro adjustment, což je ale v této třídě typické. Oba testované kusy trpěly na backfocus, u jednoho z nich byl patrný dokonce i se setovým nesvětelným objektivem, u druhého to bylo naštěstí minimální.

Typ ostření lze vybrat na objektivu, s tím setovým je na výběr pouze autofokus a manuální ostření MF. K manuálnímu ostření je tu určen přední člen, který se při tom vysouvá a otáčí. Není tedy vhodný pro použití s některými filtry (polarizační, přechodový). S jinými objektivy ale toto samozřejmě nemusí vůbec nastat. Autofokus nabídne dva režimy, jako první je to AF-S, tedy jednorázové zaostření v momentě namáčknutí spouště (může se lišit dle nastavení). AF-F pak označuje průběžné zaostřování v live view režimu (při náhledu).

Trochu bohatší je to při focení přes hledáček, to už máte k dispozici dva průběžné režimy AF-C a AF-A. Zde se naopak jedná o průběžné ostření po namáčknutí spouště. AF-C mě docela potěšil, i za špatného interiérového světla je schopen na svou kategorii rozumně přeostřovat. AF-A by mělo být něco mezi (přeostřovat jen za určitých okolností), většinou ale funguje jako AF-S.

U režimu AF-C lze vybrat mnoho způsobu výběru AF bodů. Předně si můžete vybrat jediný bod, pak můžete nechat automatické ostření na 9, 21 nebo všech 39 bodů (automatika zároveň "kouká" do okolních bodů). Následuje automatický výběr ze všech bodů. To znamená, že fotoaparát si sám vybírá ideální AF body a ještě navíc na ně průběžně ostří. Jako poslední je tu 3D ostření, kdy fotoaparát sleduje objekt a průběžně na něj zaostřuje. I tento systém funguje dost slušně.

V live view režimu si můžete vybrat ostřící plochu o dvou různých velikostech. Polohování je velmi jemně nastavitelné pomocí čtyřsměrného ovladače. Detekce tváří je velmi rychlá a poradí si dokonce i se tvářemi z profilu. Posledním systémem v live view režimu je sledování. To funguje velmi rychle, přežije i zoomování, bohužel kvůli pomalému autofokusu je docela k ničemu. Objekt sice najde rychle a přesně, ale než na něj zaostří, už je zase jinde.

Rychlost ostření závisí na tom, zda máte nebo nemáte předostřeno. V prvním případě se budete pohybovat zhruba okolo 0,25-0,35 sekundy. Pokud není předostřeno, dostanete se přibližně na 0,6 až 1,0 sekundy (z nekonečna na zhruba 60 cm). Live view ostření si pak vyžádá 1,6-1,7 sekundy.


Nastavení expozice, automatika


Nikon D5300 nabízí všechny obvyklé expoziční režimy, tedy automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Ten je navíc doplněn i o režim bulb. Měření expozice nabízí tři režimy, a to Matrix (celoplošné), se zdůrazněným středem a bodové. V recenzi jsem využíval zejména měření Matrix, které je většinou spolehlivé a jestli vás něco bude mást, bude to LCD displej. Zatímco displej ukazuje snímky hodně tmavě a vypadají být dost podexponované s nízkým dynamickým rozsahem (zejména za slunečního světla), ve skutečnosti jsou snímky exponované dobře nebo dokonce lehce přeexponované.

Expoziční časy mohou nabývat 1/4000 sekundy až 30 sekund, je zde i zmiňovaný bulb režim. U citlivostí pak počítejte s rozsahem ISO 100 až ISO 12800 po 1/3EV krocích, v režimu rozšíření se dostanete až na ISO 25600 (Hi1). Jako vždy musíte u Nikonu počítat s tím, že přepínání automatické citlivosti na ruční a zpátky je nutné dělat velmi složitě v menu. Naopak oceňuji to, že lze nastavit maximální automatikou volenou citlivost (na ISO 200 až ISO 25600) a expoziční čas, při kterém se má ISO začít navyšovat (1/2000 s až 1 sekunda).

Je zde i automatika, která se snaží velmi pěkně řídit pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně i zde můžete navolit, zda chcete preferovat raději trochu kratší nebo delší časy (např. když máte stabilizovaný objektiv). Rozdíly pak činí zhruba 1 EV na každý krok (dva kroky nastavení každým směrem od průměru). Např. na nejširším ohnisku volí 1/30 sekundy, s funkcí na maximum (2 kroky doprava) volí 1/8 sekundy, naopak na minimum (2 kroky doleva) se snaží držet okolo 1/100 až 1/125 sekundy.


Nikon D5300 průběh světelnosti 18-55mm VR


Světelnost setového objektivu je standardní, tedy F3,5 na nejširší a F5,6 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Maximem je pak F22 až F36 dle ohniskové vzdálenosti, průběh světelnosti patří k trochu slabším, ale proti konkurenci to nejsou nijak dramatické rozdíly (v řádu desetin EV). Fotoaparát podporuje korekci expozice od -5 EV do +5 EV. Líbí se mi, že korekce expozice funguje dokonce i v režimu manuální expozice s automatickou ISO citlivostí.

Korekci je však nutné nejprve nastavit v některém z režimů P, A nebo S. Za to, že v manuálním režimu lze používat automatické ISO a ještě navíc i korekci expozice, dostává Nikon obrovskou pochvalu. Na rozdíl od modelů D3x00 je tu i taková běžná funkce jako expoziční bracketing (max. 3 snímky s rozdíly mezi expozicemi do 2 EV). Je zde i HDR funkce, který vyfotí dva snímky a složí je dohromady (pouze v JPEGu). Více o tomto režimu v kapitole o protisvětle. V live view režimu jsem našel chybu, kdy nelze při manuálním nastavení expozice upravit clonu (musíte vypnout live view, přenastavit to a vrátit se zpět).

U Nikonu D5300 jsem nicméně přišel ještě na jednu nepříjemnou věc, na kterou by bylo dobré upozornit. Jde o roztřesení snímků u určitých expozičních časů. Není úplně jasné, zda se to týká jen některých kusů nebo jde o celkový problém modelu D5300, nicméně oba naše kusy na toto trpěly a na internetu jsem rovněž našel několik ukázek, které viditelně vykazovaly na totéž (viz níže). Někdy to bylo připisováno stabilizaci, někde si toho nevšimli. O co vlastně jde?

S expozičním časem 1/200 sekundy si lze všimnout výrazného zdvojení obrazu (patrně problém závěrky). U delších časů se problém ustaluje, takže při 1/160 sekundy je vidět duch a neostrost, při 1/125 sekundy už duch mizí, protože se díky delšímu času celé rozvibrování "přetaví" jen do neostrosti... Od 1/100 sekundy začínají být snímky lepší, ale i při 1/50 sekundy je vliv problému stále lehce patrný (lze snadno zaměnit s lehce špatným zaostřením nebo optickou nekvalitou objektivu). Teprve u časů okolo 1/30 sekundy a delších problém v podstatě mizí.



1/320 sekundy



1/250 sekundy



1/200 sekundy



1/160 sekundy



1/125 sekundy



1/100 sekundy



1/80 sekundy



Je divné, aby člověk neudržel 1/200 sekundy i při velmi krátkých ohniskových vzdálenostech (jak na nejdelším, tak i na nejkratším zoomu) a stejný problém se vyskytoval i na stativu. Je tu vidět, že při 1/200 sekundy se snímek stává neostrým a teprve u 1/80 sekundy přestává působit posunutým dojmem. Ale ani tak není úplně dobrý.



1/250 sekundy



1/200 sekundy



1/160 sekundy



1/125 sekundy



1/100 sekundy



Čas 1/250 sekundy dává krásně ostrý obraz, kterému není co vytknout. 1/200 sekundy vypadá na první pohled přijatelně, dokud to ale nesrovnáte s obrázkem nahoře. Všimněte si zejména svislých linií, které jsou výrazně méně ostré, což je vidět především na přechodu červená-bílá. Pravý okraj druhého okna zleva krásně ukazuje vzniklého ducha. Je vidět, že s narůstajícím časem duch lehce "mizí".



1/320 sekundy



1/250 sekundy



1/200 sekundy



1/160 sekundy



1/125 sekundy



1/100 sekundy



Poslední ukázka zobrazuje totéž. 1/320 a 1/250 sekundy jsou ostré a bez problémů, u 1/200 sekundy vyskočí duchové (dvojitý obraz). Při 1/160 sekundy se začíná zmenšovat, s dalším nárůstem expozičního času to začíná vypadat spíše jen na neostrost a v podstatě to vypadá spíše na nekvalitní objektiv. Problém se vyskytoval u obou těl a všech čtyřech objektivů, které byly na test k dispozici. Míra problému se může lišit, druhé tělo na tom bylo trochu lépe, ale u obou to byl ve stejných časech stejný efekt, jen míra rozmazání se trochu lišila. I proto v recenzi téměř nenajdete fotografie, které by byly pořízeny s časy 1/50 až 1/200 sekundy.

Že se problém netýkal pouze našich kusů, dokazují i jiné recenze. Např. na totéž trpěla D5300 v recenzi na DPreview, kde si stačí dát snímky na ISO 400 při času 1/200 sekundy a ISO 800 při času 1/400 sekundy (a server DPreview pak potvrdil problém v recenzi na D5500). ISO 800 je o něco ostřejší a nemá duchy. Nápodobně můžete porovnat snímky z Flickru, zde ISO 3200 při 1/250 sekundy a zde ISO 6400 při 1/500 sekundy. Opět je kratší čas ostřejší a znovu se potvrzuje, že hraniční čas je na rozhraní 1/200 a 1/250 sekundy. Podobně i zde na ExpertReviews testovali stabilizaci a přijde mi, že stromy jsou méně ostré právě na kritické hranici 1/200 sekundy, zatímco při 1/100 sekundy jsou snímky obecně ostřejší a detailnější. Totéž bylo vidět při testu šumu při 1/160 sekundy a 1/640 sekundy. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že lze najít velký počet testů, kde D5300 na nic takového netrpěla a zejména s kratšími ohniskovými vzdálenostmi na fotografiích nebudou větší problémy.


Expoziční a fotografické režimy


Podíváme se ještě podrobněji, co můžete čekat od jednotlivých fotografických režimů.


Nikon D5300 ovládací prvky

  • M (Manual) - Manuální nastavení expozice. Časy mohou být od 1/4000 sekundy do 30 sekund + bulb a time režim. Clona závisí na objektivu v našem případě je to u setového objektivu F3,5 až F22 na nejširší a F5,6 až F36 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Citlivosti lze nastavit od ISO 100 do ISO 12800 včetně rozšířených citlivostí až do ISO 25600. Co hodně potěší, je možnost použít i automatické nastavení ISO citlivosti (lze nastavit maximální citlivost i čas, při kterém se má citlivost začít navyšovat) a dokonce i korekci expozice! Tu je ale nutno nastavit nejprve v režimu P, A nebo S (tlačítko pro korekci expozice je totiž v manuálním režimu vyhrazeno nastavení clony).
  • A (Priorita clony) - V podstatě M se vším všudy, pouze čas se nastavuje automaticky a nepodporuje bulb a time režim.
  • S (Priorita času) - Režim M, kdy volíte čas (není zde akorát bulb a time režim) a fotoaparát zvolí clonu.
  • P (Program AE) - Fotoaparát volí clonu i čas, nicméně programovým posunem můžete tuto clonu změnit, takže funguje v podstatě jako A. Rozsahy jsou opět stejné se všemi režimy s výjimkou bulb a time režimu, který je vyhrazen pouze manuálnímu režimu. Pozor jen na typickou nectnost programového posunu; pokud se dostanete za mezní hodnotu, pak se clona a čas "nezaseknou" a jakoby se snižují/zvyšují dál, i když na displeji se nic nemění. Pokud jste tedy třeba 3krát naprázdno (za mezními hodnotami) otočili rollerem, musíte jej 3krát otočit zase zpět, aby se cokoli začalo znovu měnit.
  • AUTO - Automatický režim. Strašně rád odpaluje blesk i tam, kde to nedává naprosto žádnou logiku. Je možné nastavit např. RAW, rozlišení, ostření a AF body, blesk.
  • Automatika bez blesku
  • SCENE - Scénické režimy
  • Portrét
  • Krajina
  • Děti
  • Sport
  • Makro (Detail)
  • Effects - "Umělecké" filtry, více o nich v kapitole o barvách a vyvážení bílé

Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.