Nikon D600: vynikající vstup do světa full frame

Fotoaparát je vybaven ostřícím systémem Nikon Multi-CAM 4800, což je v podstatě totéž, co známe už z modelu D5200 (a D7000). Ubyla sice přípona DX, ale podle všeho jde o naprosto totéž, jediný rozdíl je tedy v tom, že zatímco u DX zrcadlovek tento systém pokrývá velkou část plochy snímku, u full frame stejná plocha vystačí jen na prostředek snímku. Ostřit na něco, co není uprostřed nebo blízko středu, tak činí problém a je nutná rekompozice. Stejný problém potkal i konkurenční Sony SLT-A99V, která převzala fázový AF systém z APS-C fotoaparátu SLT-A77.

Jinak mohu na adresu ostřícího systému pět jenom chválu podobně jako u D5200, která (jak již bylo zmíněno) používá stejný modul. Disponuje 39 ostřícími body, z čehož je 9 křížových. K dispozici je jednorázové ostření AF-S, průběžné ostření AF-C a kombinované ostření AF-A, které automaticky přepíná mezi AF-S a AF-C dle podmínek. Samozřejmě nesmí chybět manuální zaostřování MF. S testovaným 24-85mm objektivem máte možnost manuálního doostření po zaostření autofokusem (M/A), přepínačem ale můžete zapnout výhradně manuální ostření. Díky velkému hledáčku to není zas až tak obtížné a na rozdíl od mnoha levných APS-C zrcadlovek se manuálního ostření rozhodně nemusíte bát.

Další kapitolou je výběr ostřících bodů. Základní možností je jednoduchý uživatelský výběr jednoho z 39 bodů pomocí čtyřsměrného ovladače. Pokud vám přijde 39 bodů být dost vysoké množství, mezi kterým se dá vybírat, stačí v menu omezit tento počet na 11. Dále je tu automatika a zde lze opět jen chválit. Fotoaparát doslova čte myšlenky a ostří přesně tam, kde chcete. Zde se Nikon opravdu vytáhnul. Následují 9, 21 a 39bodové režimy, které využijí zaostření na zvolený AF bod, nicméně i při posunutí objektu nebo fotoaparátu se snaží udržet zaostření pomocí okolních AF bodů (neostří tedy výhradně na zvolený bod). Jako poslední tu najdete 3D průběžné ostření a i zde mohu chválit. Samozřejmě si musíte dávat pozor na expoziční čas, aby snímky nebyly máznuté pohybem, ale docela dobře zvládá sledovat objekty i průběžně doostřovat za dobrého i trochu horšího světla.

U fotoaparátu lze pochopitelně ovlivnit i další chování přístroje při ostření. Jednou z hlavních možností je volba toho, zda je prioritní správně zaostřit nebo odezva spouště. Pokud tedy zmáčknete spoušť a fotoaparát nemá ještě doostřeno, v prvním případě snímek nevyfotí dokud není zaostřený, ve druhém případě jej raději vyfotí i bez správného zaostření.

V live view režimu se ostřící režimy liší z podstaty jiného způsobu zaostřování. K dispozici je klasické zaostřování AF-S a průběžnou variantu tu zastupuje režim AF-F. Ta doostřuje náhled, tedy před namáčknutím spouště. Následují dva režimy Normal a Wide, ty se liší jen velikostí ostřícího bodu, který lze šipkami polohovat. Jako poslední je tu detekce tváří, která je velmi rychlá a úspěšná. Slabší je to ale s rychlostí ostření na detekovanou tvář a obecně v live view režimu. Pro statické objekty zaostření za 1,2 sekundy stačí, pro dynamické děje lze ale rozhodně doporučit fázové ostření při focení přes hledáček.

Využít můžete všechny běžné expoziční režimy jako je automatika, priorita clony, času a plný manuál, k dispozici je dále i bulb režim a s dálkovým ovládáním i režim time. Měření expozice může být bodové, se zdůrazněným středem (8, 12, 15, 20 mm nebo celé pole) a pak je tu ještě měření matrix. Úspěšnost měření je různorodá. V běžných podmínkách je rozhodně spolehlivé, hodně jsem byl ale překvapen měřením v podmínkách, kdy se v záběru objeví silný bodový zdroj světla, což platí zejména v interiérech. Nevím, zda jsem někde dělal chybu, ale jakmile se silné světlo dostalo byť jen lehce do místa měření expozice, jas snímků letěl o mnoho EV dolů. Stačilo se trochu posunout a hned to bylo o něčem jiném.

Expoziční čas má rozsah od 1/4000 sekundy do 30 sekund. U této kategorie bych už přeci jen čekal kratší minimální čas (1/8000 sekundy), ale toho se bohužel nedočkáte. Citlivosti mají rozmezí od ISO 100 do ISO 6400, nechybí však ani rozšiřující režimy směrem dolů na ISO 50 (Lo1) a naopak směrem nahoru na (Hi1) ISO 12800 a (Hi2) ISO 25600. Automatiku lze nejen velmi složitě zapínat v menu, ale lze to provést i pomocí tlačítka ISO a předního voliče. Můžete navolit maximální ISO, které může automatika navolit, totéž lze provést i pro tu minimální (při automatické ISO citlivosti nastavíte současně ruční ISO jakoby automatika ani nebyla zapnuta a tato citlivost bude považována za minimální).

Dále lze nastavit expoziční čas, při jehož dosažení se začne zvedat citlivost (jinak zůstane na minimu). Chválím také to, že tento čas můžete nechat nastavovat automatiku, ta se řídí i nastavenou ohniskovou vzdáleností. Dokonce lze zvolit, zda má mít tendenci volit delší nebo naopak kratší expoziční časy.

Ve srovnání s APS-C zrcadlovkami s 18-55mm objektivem s podobným ohniskovým rozsahem je vidět lehce horší světelnost na širším konci, ale od cca 40 milimetrů už začíná 24-85mm VR objektiv sbírat kladné body. Maximální hodnota 7lamelové clony je F22 až F29 dle nastaveného zoomu. Korekce expozice může být nastavena od -5 EV do +5 EV. Expoziční bracketing lze využít pro dva snímky (klasický snímek a podexponovaný nebo naopak přeexponovaný) nebo maximálně tři fotografie. I když počtem snímků moc nepřekvapí, potěší slušným rozsahem, rozdíly snímků mohou být až 3 EV.

Jak už je u mnoha zrcadlovek obvyklé, mohou zastoupit i funkci videokamery. K tomu zde máte až Full HD videosekvence v rozlišení 1920×1080 pixelů s progresivním záznamem při 30, 25 nebo 24 snímcích za sekundu. Samozřejmostí je možnost připojení externího mikrofonu a najdete tu i zdířku pro sluchátka.

V ostatních ohledech ale čekejte trochu kompromisů a kvalitní videosekvence si musíte z fotoaparátu více vyprosit, než je obvyklé u konkurence, což platí např. ve srovnání se Sony SLT-A99V. Stabilizace v objektivu nemá pro video příliš velký účinek, autofokus není špatný, menší hlučnost, přirozenější a rychlejší pohyb by mu ale neuškodil. Naopak přicloňování je plynulé a zde nemám námitky.

Pokud jde o nastavování expozice, to je možné provést před započetím natáčení, v jeho průběhu v režimu M lze ovlivňovat expoziční čas a citlivost (zde je pak nutné počítat s 1/3EV jasovými skoky v obraze). Se clonou nehnete a dokonce ji v režimu M není možné nastavit ani předem. Je nutné jít vypnout live view, upravit clonu a live view aktivovat zpátky. Citlivost ISO je nastavena napevno v režimu M, v ostatních expozičních režimech lze aktivovat automatiku. Nejdelší použitelný čas je 1/30 sekundy, v prioritě času překvapivě nelze nastavit čas (a ani clonu) a podobně. To, co můžete a nemůžete nastavit v jednotlivých expozičních režimech, je tak trochu matoucí. Na výběr máte vysokou kvalitu HQ s nižší kompresí a pak normální kvalitu s vyšší kompresí.

Ke stažení dávám tři ukázkové videosekvence, první dvě s autofokusem. První je venkovní (41 sekund, 114 MB), druhá pak interiérová (56 sekund, 149 MB). Třetí videosekvence je pořízená pomocí časosběrného snímání s 5sekundovými intervaly a dobou snímání 1,5 hodiny. Pokud nechcete snímky přímo ve videu, ale jako fotografie, můžete použít intervalové snímání, kde rovněž můžete nastavit intervaly (1 sekunda až 24 hodin) a až 999 spuštění (při každém spuštění může být pořízeno až 9 expozice).

V live view režimu sice můžete využít velmi dobrou detekci tváří, ale kvůli pomalejšímu ostření bych ho moc nedoporučoval. Při focení přes hledáček se fotí mnohem snadněji a zejména doporučuji 3D průběžné ostření. Zaostříte na oko a pak už překomponujete jak je libo, snímek bude dobře zaostřený právě na oko.

24-85mm objektiv sice není zrovna portrétní, ale rozhodně se na tohle dá docela dobře využít. Světelnost F4,5 se při 85mm ohniskové vzdálenosti se projevuje rozumně rozmáznutým pozadím (rozhodně lépe než setové 55mm objektivy u APS-C zrcadlovek se světelností F5,6). Detaily jsou vynikající (to platí i o RAWu), bokeh je docela příjemný.

Interní blesk má směrné číslo 12 při citlivosti ISO 100, pochopitelně nabídne základní režimy jako je vypnutí, vynucení, automatika (s automatickým vyklápěním), vynucení s redukcí efektu červených očí, pomalá synchronizace za první lamelu (lze doplnit o redukci efektu červených očí) nebo na druhou lamelu. Výkon je dostatečný, při automatice ISO citlivosti ale fotoaparát velmi rád jde s citlivostí hodně nahoru. To je dobré pro prokreslení pozadí a málo viditelný efekt blesku, na druhou stranu to může zvyšovat šum.

Tím ale samozřejmě výčet možností nekončí. Synchronizační čas činí 1/200 sekundy (1/250 sekundy s Auto FP), rovněž lze zvolit expoziční čas, který bude použit za nedostatku světla (30 sekund až 1/60 sekundy). Výkon blesku může být nastavený pomocí TTL, lze jej nastavit manuálně od plného výkonu po 1/128 plného výkonu (a to po 1/3EV krocích!), je tu i stroboskopický zábleskový režim a v neposlední řadě i možnost řídit externí blesky včetně bezdrátových. Vedle vestavěného blesku můžete použít dvě skupiny blesků a 4 kanály. Korekce blesku je možná od -3 EV do +1 EV, tu lze nastavit pro celý snímek nebo pouze pro pozadí. Nechybí ani bracketing blesku. Jednoduše řečeno, s blesky si opravdu vyhrajete.