Olympus FE-370: stabilní zoom za hubičku

Olympus FE-370 vypadá na první pohled velmi zajímavě. Za cenu 3.000 Kč s DPH totiž přináší hned 5× optický zoom a nezapomnělo se ani na mechanickou stabilizaci. Jeho srdcem je dále 1/2,35" CCD čip, který má překvapivě nižší rozlišení 8 megapixelů. Teoreticky by to ale mělo vést k fotkám, které budou kapánek méně zašuměné ve srovnání s konkurencí. Bude tomu skutečně tak?

 

 

Na našem trhu se prodává pouze černá a stříbrná varianta fotoaparátu, přičemž my jsme dostali do testu stříbrnou. Ta je designem až neskutečně podobná fotoaparátu Sony Cyber-shot W150, který jsme nedávno taktéž testovali a oba mají navíc podobné specifikace. Stříbrná verze vypadá poněkud nezajímavě, černá sluší fotoaparátu o něco více.

Zepředu se Olympus FE-370 nijak zvlášť nevymyká. Hlavní roli si zde již tradičně přisuzuje objektiv. Napravo dole od něj se dozvíte, že nabízí 5× optický zoom a k vidění je i malinkatý mikrofon. Nalevo pak výrobce oznamuje rozlišení 8 megapixelů. Levá část je v prostředku rozdělena zajímavou stříbrnou lištou, která zejména v černém provedení těla fotoaparátu vypadá velmi dobře. Pod ní naleznete nálepku, která opět informuje o rozlišení, dále o mechanické stabilizaci a možnosti použít microSD karty. Pod ní je ještě označení modelu. Nahoře uvidíte kromě loga společnosti OLYMPUS integrovaný blesk a kontrolku samospouště. Nepříjemným překvapením tak je absence pomocné AF lampy.

Objektiv fotoaparátu ve své cenové kategorii hodně potěší 5× optickým zoomem. To opravdu není až tak obvyklé. Méně radosti udělá jeho rozsah, který začíná až na 36 milimetrech. To je takový horší standard. Výhodou dlouhého základního ohniska je ale při 5× optickém zoomu velmi slušné maximální ohnisko, které činí 180 mm. To už je dosti znatelné přiblížení. Negativem je také velmi podprůměrná světelnost. Hodnota F3,5 na nejkratším ohnisku je skutečně velmi špatná. Ani hodnotou F5,6 na nejdelším ohnisku nezazáří, ale zde alespoň lze říci, že existují i horší fotoaparáty. Optickou stabilizaci zde nenajdete, protože fotoaparát je stabilizován mechanicky posunem CCD čipu. Přítomnost mechanické stabilizace ve své třídě rozhodně udělá velkou radost a musím za to Olympus pochválit.

Vrch fotoaparátu ukazuje, že fotoaparát skutečně není tak tenký, jak se na první pohled zdá. Nicméně 25mm tloušťka pořád spadá do průměru. Trochu zarazí poněkud hranatější tvary, které bych u nedávno představeného fotoaparátu nečekal. Hlavním designovým prvkem je zde ozdobná stříbrná lišta, která obsahuje tlačítko POWER pro spuštění fotoaparátu a pak spoušť s páčkou zoomu. Všechny tyto prvky se ovládají výborně. Ač je POWER zapuštěný, jeho zmáčknutí nepůsobí příliš problémy.

Ohniskovou vzdálenost lze dávkovat jen v předem stanovených krocích, kterých není právě moc. Nicméně páčka zoomu se ovládá dobře, přesně a zoomování je příjemně svižné. Bohužel fotoaparát neumožňuje zrušit digitální zoom. Kdyby se u maxima optického zoomu alespoň fotoaparát výrazněji zastavil, bylo by to lepší. V praxi se jen pozastaví, a než stihnete dát ruku z páčky pryč, už se aktivuje digitální zoom. Pořídit fotografii na maximální ohnisko je tak trochu fuška.

Fotoaparát nabízí detailní zoom, který sice vyruší ten digitální, ale nabídne jen 5MPx fotografie. V podstatě jde o to, že v rozsahu optického zoomu se využije plocha celého čipu, jen se snímá do menšího rozlišení. V rozsahu detailního zoomu se využívá menší plocha čipu z klasické 8MPx fotografie a jde tak o nezvětšený výřez. Kvalita snímku tedy teoreticky nijak neutrpí (v praxi je to však svým způsobem opět digitální zoom). Se spouští nebudete mít žádné problémy. Její chod má přesně vymezené aretační polohy namáčknutí a plného zmáčknutí, chod je klasický bez nepříjemných překvapení.

Dominantou zadní části přístroje je 2,7" LCD displej s rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů). Jeho obraz je pěkný, ale fotoaparát má tendenci jej v některých situacích zobrazovat se silnými přepaly, ačkoli výsledné fotografie jsou exponovány naprosto správně. Stejně tak v opravdu silném protisvětle část obrazu celá zezelená nebo zežloutne. Pozorovací úhly jsou velmi dobré, pouze při pohledu zespodu dochází v úhlu cca 20-50° k inverzi barev. Se zvyšujícím úhlem se pak obraz opět o něco vylepší. Dobrá je rovněž pozorovatelnost na ostřejším slunci, kterou lze upravit tlačítkem pro zvýšení jasu.

Pravá část fotoaparátu ukrývá nahoře dvě tlačítka, to levé slouží ke vstupu do režimu fotografování, pravé pak do režimu prohlížení. Upřímně řečeno, pro levé tlačítko jsem jen těžko nacházel pochopení. Snad u všech fotoaparátů se vchází a vychází z režimu prohlížení jedním tlačítkem. Tak proč zde dvěmi? Je dobré, že z režimu se dá vystoupit také namáčknutím spouště. Vtip je v tom, že v menu těmto dvěma tlačítkům můžete přiřadit funkci spouštění. Ale i tak mi přijde spouštění do fotografického režimu dvěma tlačítky (tím nahoře a tím na zadní části fotoaparátu) poněkud zbytečné.

Hlavní kolečko fotografických režimů je zde na zádi, nikoli nahoře. Jeho chod je však trochu tvrdý a občas je těžší jím pootočit. Tlačítko DISP překvapí velmi zajímavým tvarem. Jeho výrazné vystoupnutí nad povrch fotoaparátu ale umožňuje pohodlné zmáčknutí, kdykoli je potřeba. Tímto tlačítkem upravujete množství zobrazovaných informací na LCD displeji, případně zobrazíte pomocnou kompoziční mřížku.

Ergonomie ovládání měla patrně vysokou prioritu, a tak je skutečně radost pracovat se čtyřsměrným ovladačem. Žádné šikmé kliky se zde nekonají. Fotoaparát zaznamená buď stisk dolů nebo do strany, ale nikdy ne obojí najednou. Směrem nahoru se upravuje expoziční kompenzace, doleva se zapíná makro režim, vpravo blesk a směrem dolů samospoušť. Velmi zajímavá je korekce expozice, kde fotoaparát ukazuje čtyři náhledy na snímanou scénu s různou expozicí. Vy tedy hned vidíte, jak se na příklad +0,3 EV a +0,7 EV na výsledné fotografii projeví. Zajímavá je také samospoušť, neboť nenabízí 2sekundové zpoždění. V nabídce je bohužel pouze 10 sekund, nic víc, nic míň.

Potvrzovací tlačítko OK/FUNC slouží kromě potvrzení voleb také ke vstupu do rychlého menu. To je uživatelsky příjemné, fotoaparát si pamatuje poslední použitou volbu, a tak její úprava do jiného (nebo třeba výchozího) stavu je rychlá a pohodlná. Negativem je jen to, že možnosti voleb jsou minimální. Lze zde nastavit rozlišení, kvalitu komprese, vyvážení bílé a ISO citlivost. S kompresí fotografie si dávejte v hlavním menu pozor. Olympus si překládá pojem "vysoká komprese" za "vysoká kvalita", což je bohužel přesně naopak. Budete-li tento parametr nastavovat přes hlavní menu, dávejte si na to pozor. V rychlém menu už to "může" být dobře, tam není totiž nic napsáno, pouze "vysoká" a "normální". Když se podíváte na množství zbývajících fotografií, bude vám hned jasné, oč jde. Stejně špatně je to i v anglickém menu, takže se nejedná o chybu českého překladu.

Netradičně vypadají také dvě poslední tlačítka. Jejich výrazný profil umožňuje mnohem jistější mačkání i se zkřehlými prsty. Levým se dostanete do hlavního menu fotoaparátu, které je pro Olympus typicky poněkud zamotané. Lépe řečeno, i na takto jednoduchém fotoaparátu s minimem voleb skoro vypadá, jako by mělo patřit zrcadlovce. Navíc se nelze přepínat mezi jednotlivými podmenu. Chcete-li přejít z jednoho podmenu do druhého (třeba z Foto Menu na Nastavení), musíte nejprve z celého menu vylézt do režimu fotografování a poté opětovným stiskem tlačítka MENU se do hlavního menu vrátit a konečně bez problémů vejít do požadovaného podmenu.

Pravé tlačítko na 10 sekund zvýší jas displeje. V létě to může být docela zajímavá funkce, neboť není nutno složitě prolézat menu a nastavovat jas LCD displeje. V praxi mě však tato funkce až tolik nepřesvědčila. Některým částem obrazu LCD displeje to výrazně pomůže, bohužel některé to ovlivní spíše negativně. Záleží na typu scény, u některých to je užitečné, u některých spíše ke škodě.

Zleva nenajdete na fotoaparátu nic zajímavého. Jsou zde čtyři šroubky, jinak vůbec nic. Lze si akorát všimnout tloušťky fotoaparátu.

Pravá strana je již trochu zajímavější. Pokračuje zde stříbrná lišta, na které jsou tři šroubky. Mezi nimi najdete krytku USB portu. Ta se trochu viklá a je asi jedinou vadou na kráse dobrého zpracování fotoaparátu. Není však gumová, a tak po odklopení nedělá žádné problémy při připojování kabelu. Ouško pro poutko na ruku je zde netradičně ve spodní polovině, ale nijak to nevadí.

Spodní strana nalevo obsahuje krytku Li-Ion akumulátoru a paměťové karty. Přibližně uprostřed fotoaparátu je plastový závit pro stativ.

S krytkou prostoru pro karty a akumulátor nebyly žádné problémy. Drží jistě, po vyklopení však překvapí svojí tenkostí. Vevnitř se skrývá malý Li-Ion akumulátor, který dle rozměrů a specifikací (3,7 V, 680 mAh) nevypadá na příliš dlouhodobý zdroj energie. Nechme se však překvapit. Opravdu však nepotěší slot na xD karty. Společnost Olympus se jich pořád tvrdošíjně drží, za což potlesk rozhodně nezíská. Karty se vyrábí v maximální kapacitě 2 GB, což není právě mnoho, jsou poměrně pomalé a hlavně asi 4× dražší než SDHC karty.

Nicméně, abych jen nehanil, Olympus tento problém u nových fotoaparátů řeší redukcí na microSD karty. Ta v obchodě stojí asi necelé 300 Kč, ale obyčejně je součástí dodávky fotoaparátu (naše novinářská verze ji bohužel neměla). Do této redukce v podobě jakési "xD karty" tak můžete strčit microSD kartu, která je mnohem levnější a dá se sehnat i ve vyšších kapacitách.

Celkově mě Olympus FE-370 potěšil. Tvůrci si s ergonomií skutečně vyhráli, a tak i přes rozměry a koncepci fotoaparátu nenajdete vážnější prohřešky, s fotoaparátem je radost pracovat.