Olympus mju 9000: 10× ultrazoom v kompaktním balení

Trh malých ultrazoomů byl nedávno rozšířen o fotoaparát Olympus mju 9000. Ten jsme nyní vyzkoušeli. Potěší 10× optickým zoomem, který začíná na širokoúhlém ohnisku 28 mm. To je chvályhodné, protože ještě nedávno nabídka fotoaparátů této značky širokoúhlé modely téměř neobsahovala. Snímací čip CCD má typickou velikost 1/2,33" a dnes velmi populární rozlišení 12 megapixelů. Vzhledem k vysokému rozlišení a malému rozměru čipu je to ale silný předpoklad k výraznějšímu šumu. Uvidíme, jak se s tím fotoaparát vypořádá.

 

 

Na první pohled fotoaparát zaujme líbivým designem ve velmi atraktivní modrofialové barvě. Tedy alespoň mně osobně se tato barva velmi líbí. Koupit si můžete i černé provedení fotoaparátu. Přístroj působí na první pohled i dotek velmi tuhým dojmem. Fotoaparát sice nemá žádný grip, ale drží se vcelku dobře a s trochou umu se dá ovládat i jednou rukou, co se týče horních tlačítek a ovládacího kolečka vzadu.

Příď fotoaparátu obsahuje objektiv, u něhož nechybí informace o 10× optickém zoomu. Levá strana (z tohoto pohledu) obsahuje informace o hlavních vlastnostech přístroje, logo výrobce a integrovaný blesk, který má pod svým sklem ještě diodu samospouště. Ta ale nefunguje jako pomocné zaostřovací světlo, to zde totiž není. Blesk je nevhodně umístěn, velmi blízko okraji fotoaparátu. V těchto místech má člověk zpravidla prsty, kterými drží fotoaparát. Často se tak stane, že polovinu záblesku si zastíníte.

Jak již bylo řečeno, objektiv nabízí 10× optický zoom v příjemném rozsahu od širokoúhlých 28 mm po rozumných 280 mm. Stabilizace je řešena mechanickým posuvem CCD čipu. Objektiv neudělá radost světelností. F3,2 na nejširším ohnisku je lehký podprůměr a F5,9 na nejdelším už dost špatná hodnota. Tato hodnota je sice dnes poměrně obvyklá u obyčejných kompaktů, ale ultrazoomy mívají světelnost lepší. Výsledek je poměrně jasný. I při dostatečném osvětlení je na nejdelším ohnisku světelnost tak nízká, že fotoaparátu v rámci zachování rozumně dlouhých expozičních časů nezbývá nic jiného, než zvyšovat citlivost, nezřídka i na ISO 200. Toto platí často i za slunného dne a na nejdelším ohnisku se nižších citlivostí dočkáte zpravidla jen v případě namíření k obloze (minimálně do koruny stromů s prosvítající oblohou). Je to způsobeno ale také tím, že se fotoaparát opravdu snaží držet dost krátké expoziční časy.

Vrchní strana není nikterak složitá. Kromě informací o názvu modelu a jeho vysokém rozlišení zde najdeme stříbrnou lištu s hlavními ovládacími prvky a úplně napravo malé červené světlo indikující práci s paměťovou kartou. Zoom je zde řešen netradičně posuvným šoupátkem, a nikoli páčkou zoomu. Ovládání je to zajímavé, rozhodně ne špatné, jen je třeba si trochu zvyknout. Spoušť má rozumný chod s tvrdší aretací namáčknutí. Plné zmáčknutí by však mohlo vyžadovat trochu méně síly. Tlačítko úplně nalevo sloužící zapnutí fotoaparátu je poněkud zapuštěné a nemačká se úplně nejlépe. U fotoaparátu poněkud překvapí delší doba vypínání. Zmáčknete tlačítko a ono se nejprve nic neděje. Až po chvíli objektiv rázně zajede dovnitř a fotoaparát se vypne.

Zadní části dominuje 2,7" LCD displej s klasickým rozlišením 230.000 bodů. Má dobré pozorovací úhly, kdy sice při malém naklonění dojde k mírné ztrátě barev, ale poté se už podání nezhoršuje. Čitelnost na slunci je průměrná. Pravá strana obsahuje hlavní ovládací prvky a netradičně zde najdete také hlavní ovládací kolečko. Vzhledem k menší šířce fotoaparátu je ale jeho umístění právě sem docela logické. Má silnější aretaci jednotlivých poloh s tužším chodem, ale s otáčením problém mít nebudete.

Směrem níže naleznete dvojici tlačítek. Prvním je MENU, které již dle svého názvu slouží ke vstupu do hlavního menu fotoaparátu. Stejně jako u jiných fotoaparátů Olympus, i zde se mezi jednotlivými podmenu nelze pohybovat. Chcete-li z menu fotografických nastavení přejít na technická nastavení fotoaparátu, musíte nejprve vyjít tlačítkem MENU ven do režimu focení a pak se opětovným stiskem téhož tlačítka vrátit do hlavního menu, kde se již můžete dostat do jednotlivých podmenu. Druhým tlačítkem v této dvojici se dostanete do režimu prohlížení fotografií, z něhož můžete vylézt také namáčknutím spouště.

Čtyřsměrný ovladač má vskutku zajímavý design z průhledného plastu. Stejně jako ostatní tlačítka, i toto je podsvícené, což vypadá velmi efektně a ve tmě je to k nezaplacení. Bohužel jeho ergonomie již tak dobrá není. Zejména makro nalevo se mačká dost špatně. Ale ani u ostatních směrů to není o mnoho lepší. Fotoaparát zaznamenává i šikmé stisky, které jsou vyhodnocovány jako stisky nahoru nebo dolů. Toto se bohužel stává nejčastěji při mačkání tlačítek do stran, takže fotoaparát dělá něco jiného, než po něm požadujete. Jednoduše řečeno, čtyřsměrný ovladač vyžaduje poněkud více pozornosti, než je obvyklé.

Směrem nahoru nastavujete korekci expozice, doprava je blesk, dole samospoušť a nalevo makro režimy. Samospoušť je zde pochopitelně také, bohužel pouze 10sekundová. Kratší 2sekundovou samospoušť zde z nepochopitelných důvodů nenajdete. Uprostřed čtyřsměrného ovladače je tlačítko OK/FUNC pro potvrzování a vstup do podařeného rychlého menu. Toto menu by bylo ještě rychlejší, kdyby byl čtyřsměrný ovladač lépe ovladatelný. Nicméně rychlé menu si pamatuje poslední volenou položku i volbu, takže úpravy na jiného hodnoty jsou rychlé. Následuje spodní dvojice tlačítek. Levé DISP slouží k úpravě zobrazení informací LCD displeje, kdy je podporován i histogram.

Rovněž lze tímto tlačítkem ve vypnutém stavu zobrazit hodiny a konečně naběhnutí tohoto zobrazení netrvá věčnost jako u staršího Olympusu mju 1050 SW. Pravé tlačítko OR slouží ke vstupu do menu, ze kterého můžete fotit panoramata, aktivovat vyvažování stínů nebo si zobrazit Multi okno s náhledy účinků jednotlivých funkcí na výsledný snímek.

Pravá strana je z přední části krytá stříbrným lemováním. To v sobě obsahuje i ouško na upevnění poutka na zápěstí. Nahoře si lze všimnout krytky výstupů. Jedná se o pružnou gumu, kterou je třeba ohnout a povytáhnout, abyste se dostali k portu.

Na levé straně kromě stříbrného lemování nenajdete prakticky vůbec nic. Ono také u takového fotoaparátu zde ani nemá co být.

Vespod najdete krytku prostoru pro paměťovou kartu a Li-Ion akumulátor. Krytka je jištěna pružnou západkou. Uprostřed fotoaparátu je plastový závit pro stativ.

Napájení je tedy zajišťováno malým Li-Ion akumulátorem. Jako paměťové karty můžete využít pomalé a drahé xD karty s nízkou kapacitou do 2 GB nebo MASD-1 redukci, která dovolí použít mnohem levnější a rychlejší microSD karty. Ty mohou mít i mnohem vyšší kapacitu.

Fotoaparát Olympus mju 9000 působí vizuálně velmi dobře. Bohužel při používání si začnete všímat jistých nedostatků v ergonomii a na povrch také vyplave, že fotoaparát je určen spíše pro ty, kteří neradi nastavují spoustu fotografických parametrů a mají raději co nejvíce automatické focení. Pro někoho to může být výhoda, pro někoho naopak.