Olympus OM-D E-M10 Mark II: podařené retro

Zatímco v předchozí kapitole jsem zejména chválil, autofokus je bohužel asi nejvýznačnější kapitolou, kde budu kritizovat. Nebojte, fotoaparát většinou ostří rychle i přesně, jde spíše o celkový dojem ze všech režimů. Prvně se můžeme bavit o režimu výběru AF bodů. Můžete si ručně vybrat jeden z 9×9 bodů pomocí již zmíněných šipek nebo kliknout kamkoli prstem na displeji (což je výborné). Ještě zajímavější je to, že se můžete dívat do hledáčku a přitom prstem pohybovat po displeji a vybírat bod dotykově! K tomuto je určena menší plocha v pravém dolním rohu displeje (nikoli celý displej), takže se nemusíte bát, že byste se dívali do hledáčku a prstem si "dloubali v nose", když byste chtěli ostřit v horním levém rohu.

Body můžete také zmenšit (a ostřit na maličkou oblast), případně naopak vybírat větší oblasti 3×3 body. Chválím to, že pokud šipkami dojedete na hranu displeje, změní se bodové ostření na celoplošné a další stisk akorát pokračuje bodově na dalším řádku. Nemusíte tak toto přepínání lovit v menu. V tomto ohledu AF systém potěší.

Teď už ale k těm věcem, které nedělají moc radost. Tím je automatika výběru AF bodů. Zatímco dnes už fotoaparáty většinou dokáží automatikou vybrat ostřící body tam, kde chcete, zde dochází častěji k tomu, že se těmto místům naopak spíše vyhýbá a nezřídka vybírá AF body jinde, než kde byste chtěli. Určitě je tedy lepší vybírat AF body manuálně (a zde chválím, že možností, jak je manuálně vybrat, jsou takřka nekonečné). S pomocí automatiky výběru AF bodů je poněkud problematické zaostřovat na popředí a fotoaparát nezřídka upřednostní pozadí. Upozorňuji, problém je v automatickém výběru AF bodu, nikoli ostřením na něj. Fotoaparát sám o sobě ostří přesně.

U krajiny obvykle vybírá AF body vzadu a nesnaží se o hyperfokální zaostření. Takže zatímco krajina vzadu je skutečně ostrá (přesnost AF systému je sama o sobě velmi dobrá), krajina vepředu se už občas dostává mimo hloubku ostrosti. Systém nejen rád polohuje AF body na pozadí, on i na pozadí rád ostří. U makra se tak stává, že pokud je v oblasti AF nejen květina (větev, listy nebo něco tenčího), ale vidí tam i pozadí, docela rád zaostří za kytku a ne na ni. Proto doporučuji volit malé AF body a ruční výběr polohy AF bodu, pak se s autofokusem pracuje slušně.

U videa se mu občas nechce ani jedním směrem. Když už ho dostanete dopředu, nechce se mu dozadu a naopak. Přitom dotykové ostření a přeostřování je u videa excelentní. Tiché, příjemné a přirozené. Máte-li zaostřeno na popředí a dotykem vyberete bod na pozadí, ne vždy opravdu přeostří. Pokud je totiž v blízkosti vybraného bodu stále něco, co je v popředí, tak obvykle zůstane na místě (totéž platí pro opačný směr).

Na AF by to chtělo opravdu hodně zapracovat, v dnešní době jde v této třídě o podprůměr. Je rychlý a přesný, nicméně automatika výběru bodů a preference pozadí nepotěší. Detekce tváří je velmi dobrá, ta sleduje obličej rychle a přesně, zde bych naopak chválil. Toto je režim výběru AF bodu, který je skutečně velmi spolehlivý a dělá přesně to, co má. Fotoaparát zvládne v interiérech zaostřit, pokud se lidi moc nehýbou (na fotky lidí bavících se u stolu stačí s přehledem).

Vedle jednorázového ostření S-AF tu máte i průběžné ostření C-AF. Funguje, něco málo zvládne a na kontrastní ostření to není zlé, k nejlepším ale bohužel nepatří. Na vyloženě pohybující se předmět to není, je to spíše dobré proto, abyste po ukončení pohybu nemuseli znovu namačkávat. Podobně to platí i v režimu C-AF+TR, kde je průběžné ostření doplněné o sledování. Samotné sledování je vcelku dobré, ale je nutné fotoaparátu dát trochu času na doostření. Tento režim se hodí spíše pro chytnutí objektu a rekompozici. Pak tu najdete S-AF+MF, neboli jednorázové ostření s možností manuálního doostření. To je asi nejužitečnější režim, protože, když autofokus zaostří na pozadí, můžete mu manuálně přeostřit na popředí a doufat, že s touto nápovědou se už chytne a zaostří přesně tam, kam má. Manuální ostření MF jsem už probíral u objektivu a hledáčku. Uvítal bych ukazatel zaostření vzdálenosti, aby člověk věděl, zda ostří dopředu nebo dozadu (což při výrazném zvětšení náhledu nejde poznat).

Samotné ostření je ale dosti rychlé, zde Olympus předvedl dobrou práci. Se 14-42mm EZ objektivem zaostříte a vyfotíte snímek obvykle za 0,2 až 0,25 sekundy, což jsou dobrá čísla. Za slabšího světla se pak rychlost různí. Někdy to chytí okamžitě, někdy si projede celý rozsah a chvíli si už počkáte. Citlivost za slabšího světla patří k průměru (na neosvětlený panelák spíše nezaostří, ale na pouliční lampu ostří rychle jak ve dne).

Výborné je, že je podporována i funkce focus bracketing pro zvýšení hloubky ostrosti. Fotoaparát podle nastaveného kroku a počtu snímků vyfotí několik fotografií s různým zaostřením a ty pak můžete v počítači složit do fotografie s větší hloubkou ostrosti, aniž byste museli hodně clonit. Fotoaparátu je nutné nastavit nejbližší zaostření ze série, protože bracketing mění ostření směrem dozadu, do větší dálky.

Zde vidíte ukázku pořízenou se 14-42mm EZ objektivem s makro předsádkou Raynox DCR-150 pro zvýšení zvětšení. Z těchto dvou snímků, které vidíte výše, ten horní je jednou fotografií ze série 25 fotografií, které fotoaparát pořídil během necelých třech sekund. Všech těchto 25 snímků jsem nahrál do Photoshopu a nechal je složit do výsledného makra. To vidíte na druhém snímku.

Olympus OM-D E-M10 Mark II nabídne všechny klasické expoziční režimy, tedy automatiku, prioritu clony, času a manuál, nezapomnělo se ani na bulb režim s podporou vysoce nadprůměrných 30 minut. Najdete tu dokonce live time, kdy se na displeji průběžně zobrazuje to, co se zatím nasnímalo. Takto je možné ukázat až 24 mezivýsledků, lze si také volit, jak často se mají ukazovat. Nejkratším intervalem je 0,5 sekundy, nejdelším pak 60 sekund.

Fotoaparát nabídne ESP integrální měření, integrální se zdůrazněným středem, bodové a pak low a high key. Většinou se nedočkáte nějak dramatických výstřelků, fotoaparát má nicméně spíše tendenci lehce podexponovávat, takže občasná mírná korekce expozice do plusu většinou neuškodí. Rozsah korekce expozice je od -5 EV do +5 EV (v rozsahu -3 EV až +3 EV se změna jasu zobrazuje i na displeji).

Expoziční časy mohou s mechanickou závěrkou nabývat hodnot od 1/4000 sekundy do 60 sekund. Mechanická závěrka je na obou lamelách, ale můžete nastavit zpoždění, aby nedocházelo k problému roztřesení závěrkou (což bylo u prvních PENů docela časté). Zpoždění lze nastavit na 0 sekund (ve skutečnost velmi krátká prodleva blízká nule), 1/8 sekundy a tak postupně až do 30 sekund. Fotoaparát nicméně podporuje i plně elektronickou závěrku (na obou lamelách), takže snímání je naprosto tiché a i zde lze vybrat prodlevu snímání. Plně elektronická závěrka navíc podporuje expoziční časy od 1/16000 sekundy.

Citlivosti mají rozsah od ISO 200 do ISO 25600, je tu i režim rozšíření na ISO 100 (ISO LOW). Krok lze nastavit po 1/3EV nebo 1 EV. Automatice lze nastavit rozsah, ve kterém se může pohybovat, a to jak spodní, tak i horní hranici. V obou případech lze navolit hodnoty od ISO 200 do ISO 25600, pochopitelně spodní hranice musí být stejná nebo nižší než ta horní. Můžete si i vybrat, zda bude aktivní pouze v režimech P, A a S, nebo zda bude automatické ISO k dispozici i v režimu M (manuál).

Při tak nekonečných možnostech nastavení mě překvapilo, že tu není přímá možnost nastavit, jak moc se má fotoaparát držet pravidla převrácené ohniskové vzdálenosti (a agresivita toho, jak se tohoto pravidla držet). Dá se to ale ovlivnit nastavením hraničního času pro blesk. V takovém případě se Auto ISO i bez blesku drží tohoto nastaveného času, pokud odpovídá výše zmíněnému pravidlu. Pokud tedy nastavíte třeba 1/250 sekundy, pak Auto ISO volí citlivost, aby byl čas 1/250 sekundy nebo kratší. Pokud nastavíte třeba 1/15 sekundy, fotoaparát by se držel tohoto času, měli-li byste 15mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost. Se 14-42mm objektivem (28-84 mm po přepočtu) tak volí citlivosti takovým způsobem, aby časy byly 1/40 až 1/100 sekundy podle zoomu. Pokud tedy chcete, aby se setovým objektivem respektoval pravidlo převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nastavte blesku čas 1/30 sekundy.

Světelnost objektivu má tradiční rozsah od F3,5 do F5,6, v tomto se od standardních konkurenčních setových objektivů nijak zvlášť neliší. Průběhem patří k tomu lepšímu. Maximální hodnota clony je F22 v celém rozsahu. Zde bych měl jednu výtku k clonění. Nerozuměl jsem tomu, jak automatika volí clony. Zejména se světelnými objektivy jde na příliš nízké clony, a to i u krajinek. Opravdu si nemyslím, že na krajinku nebo architekturu při ostření na desítky metrů jsou vhodné clony kolem F2,8. Naopak za dobrého světla se zoomovacím pancakem cloní až moc a nevidím smysl v clonách hodně přesahujících F11 na 4/3" senzoru, kdy už je tu dávno docela výrazná difrakce. Fotoaparát se téměř štítí rozsahu F5,6 až F8, který je pro běžné použití u Micro 4/3" naopak nejvhodnější.

Možnosti nastavení expozice tímto ale zdaleka nekončí. Najdete tu expoziční bracketing pro 2, 3 nebo 5 záběrů s rozdíly expozic až 1 EV, případně lze vyfotit 7 expozic s rozdíly max. 2/3 EV mezi snímky. Máte tu i ISO bracketing s 3 snímky a až 1EV rozdíly a HDR bracketing, který pořídí 3 nebo 5 snímků s až 2EV rozdíly nebo 7 snímků s rozdíly až 2 EV. Máte tu i přímo HDR režim, který snímky složí sám, ale na to se podíváme v kapitole Protisvětlo.Možnosti nastavení expozice jsou tedy skutečně výboorné.

Fotografické režimy si lze vybrat kolečkem na horní straně přístroje.

Zajímavostí fotoaparátu je i režim digitální korekce zkreslení (softwarová obdoba tilt-shift objektivu). Funguje to poměrně hezky, byť samozřejmě musíte počítat s lehkou ztrátou ostrosti v místech, kde dochází k většímu natažení.