Panasonic Lumix FZ1000: legenda je zpátky

Nyní se podíváme na míru šumu fotoaparátu Panasonic Lumix FZ1000. Má známý 1,0" CMOS BSI snímač s rozlišením 20 megapixelů. Na následujících snímcích budeme studovat nejen JPEGy (se středním odšumováním), ale také RAWy převedené s vypnutým odšumováním.

U nejnižší citlivosti je vše v pořádku, snímky jsou v podstatě bez šumu.

Pro citlivost ISO 125 platí v podstatě totéž (ostatně ISO 80 je jen o 2/3 EV stažené ISO 125).

U citlivosti ISO 200 je mírný jasový šum, nic vážného. Kvalita je i nadále velmi solidní.

ISO 400 opět trochu navyšuje šum, ostrost se lehce snižuje. S citlivým odšuměním nejsou problémy. Nepřišlo mi, že by zde multiexpozice nějak významně snižovala šum, spíše ten jasový lehce zvýraznila.

Citlivost ISO 800 už začíná v RAWu ukazovat barevný šum. JPEGy jsou v méně výrazných plochách více vyhlazené, jinak je ale kvalita snímků stále dostatečná.

ISO 1600 je už v JPEGu poznat rozmýváním jemnějších detailů, RAW trpí na zvýšený barevný šum. V RAW editoru se s tím ale dá ještě mnohé dělat a řekl bych, že se i nadále jedná o použitelnou citlivost, byť ne pro vysoce kvalitní fotografie.

ISO 3200 dále zvyšuje rozmývání obrazu. RAWy hrají všemožnými barvami a i s citlivým odšuměním jde jen o nouzovou citlivost pro nízká rozlišení.

Citlivosti ISO 6400 bych se už vyhýbal. RAWy jsou barevně rozházené, JPEGy ztrácí detaily i barvy. Na 1" senzor to sice vůbec není špatné, ale moc k užitku to už není.

ISO 12800 dále zvyšuje barevný šum v RAWu, JPEGy jsou naopak kvůli odšumování v podstatě bez barev.

Citlivost ISO 25600 je jen rozšířenou citlivostí, tedy se v podstatě vyfotí ISO 12800 s polovičním expozičním časem (viz RAWy) a to se následně softwarově dvojnásobně prosvětlí (viz JPEG). Kvalita je velmi špatná.

Pro snazší porovnání s dalšími fotoaparáty se můžete podívat na výřezy ze snímků, které byly zmenšeny na 12 megapixelů. Do ISO 800 je kvalita velmi slušná, ISO 1600 je už na hraně, jakž takž se ale dá použít i ISO 3200. Ale to už je opravdu nouzovka.

U RAWů to vypadá podobně. ISO 800 je ještě docela v pořádku (i když šum už jde vidět), ISO 1600 je s citlivým odšuměním v pohodě a ISO 3200 je maximum pro nouzové použití. U fotoaparátu jde nastavit síla odšumování od -5 do +5 (ve stylu snímků).

Střední odšumování už viditelně odšumuje méně výrazné detaily. Silnější odšumování pak vyloženě rozpatlává obraz. Stažení odšumování sice lehce zvýší jasový šum, ale obraz je detailnější a vypadá mnohem lépe.

Totéž platí i pro vyšší citlivost ISO 800. Výchozí odšumování je už docela dost rozpatlané, maximální odšumování je vyloženě příšerné. Stažením odšumování ale ze snímku uděláte velmi pěkně koukatelnou fotografii i na citlivosti ISO 800.

Do citlivosti ISO 400 šum takřka neexistuje, ISO 800 už začíná přidávat trochu barviček a JPEG se začíná lehce patlat. ISO 1600 už začíná být na hraně, JPEGy jsou dost rozmydlené. S RAWem by ale mělo být možné dosáhnout sice nepříliš ostré, ale nerozmydlené fotografie. ISO 3200 a výše je už nad síly senzoru.

Když jsem snímky zmenšil na 12 megapixelů, vypadají při 100% pohledu logicky lépe. I tak se při ISO 800 začíná objevovat rozmývání obrazu, ISO 1600 přidává i třepení hran. Výše už nemá smysl chodit, snad ještě občas nouzově ISO 3200.

U RAWů je obraz do ISO 400 opět čistý, ISO 800 i po zmenšení ukazuje nastupující šum. Maximální dobře použitelnou citlivostí je ISO 1600. ISO 3200 už přeci jen přichází o opravdu dost detailů, což postačí tak na nějaké dokumentační malé fotogafie. Na závěr tu máme ještě snímky bílé plochy.

Barevný šum je v JPEGu velmi úspěšně potlačován. RAW jej začíná trochu ukazovat u ISO 400, nicméně výraznější je až při ISO 1600. Vyšší citlivosti hrají barvami podstatně více. ISO 25600 je mnohem tmavší, neboť jde o poloviční expozici při ISO 12800, kterou pak procesor při tvoření JPEGu dvakrát prosvětlí.