Panasonic Lumix FZ2000: ultrazoom nebo profi kamera?

Fotoaparát je vybaven 1,0" MOS senzorem s rozlišením 20 megapixelů. Snímky, které zde uvidíte, byly pořízeny v JPEG formátu se stáhnutým odšumováním a RAWech s vypnutým odšumováním.

Nejnižší citlivost ISO 80 je rozšířenou citlivostí, což jde vidět v RAWu. Ve skutečnosti jde pořád o základní ISO 125, které se fotí o 2/3 EV déle, jako by se fotilo na ISO 80. Zpracování obrazu pak stáhne tyto 2/3 EV dolů a výsledkem je normálně exponovaný JPEG. Kvalita obrazu je solidní, RAW má jen velmi mírný jasový šum.

Tady vidíte základní citlivost senzoru ISO 125. Kvalita obrazu je solidní, šum není výraznějším problémem.

ISO 200 je opět dobré, RAWy mají jen trochu jasového šumu.

Citlivost ISO 400 množství jasového šumu trochu zvyšuje, RAWy jsou lehce zahalené, ale pořád slušné. JPEGy jsou díky zpracování obrazu o něco výraznější.

Jasový šum je při citlivosti ISO 800 už docela viditelný, začíná se více ukazovat i v JPEGu.

ISO 1600 přidává i více barevného šumu do RAWu. Naopak JPEGy jsou kvůli jeho odstraňování už trochu bezbarvé.

Citlivost ISO 3200 logicky dále zhoršuje kvalitu obrazu. Barevného šumu je už poměrně dost, také JPEGy už hodně ztrácí detaily. Výše než na ISO 3200 bych nechodil a i zde už to zdaleka není ideální.

Jak je vidět, ISO 6400 už je v RAWu opravdu plné barevného šumu. JPEGy jsou bez detailů a barvy jsou hodně slabé.

ISO 12800 je nejvyšší hardwarově podporovanou citlivostí. Kvalita je hodně špatná v JPEGu i RAWu, zde se už s obrazem opravdu nedá moc dobře pracovat.

K dispozici je také rozšířená citlivost ISO 25600. Ve skutečnosti jde o ISO 12800 focené s polovičním expozičním časem (proto je dvakrát tmavší) a prosvětlené je softwarově (nikoli hardwarově jako jiné citlivosti).

Pro vzájemnou možnost srovnání mezi recenzemi zde uvádím snímky zmenšené na 12 megapixelů. Jak je vidět, do ISO 400 je obraz hodně slušný, pak se lehce zhoršuje a ještě ISO 1600 vypadá dobře. Výše už bych začal být opatrný.

Zde jsem do 12MPx rozlišení konvertoval RAWy. Pozorování jsou podobná s předchozím případem. Do ISO 400 včetně jsou snímky relativně čisté, ISO 800 začíná nabírat šum a někde kolem ISO 1600/3200 začínají problémy. Výše se už ani s citlivým zpracováním nedočkáte nějak kvalitního obrazu. Mrkneme se také na kvalitu odšumování. To lze nastavit v 11 různých krocích od -5 do +5.

Styl nastavení odšumování dělá hodně. Jak je vidět, i to základní hodně mydlí obraz a nejsilnější je opravdu hodně špatné. Naopak je lepší odšumování stáhnout, čímž sice v obrazu ponecháte více jasového šumu, ale také tam zůstanou detaily a lepší barvy. Podíváme se dále na snímky vousů plyšového zajíce, na kterých bude vidět míra zachování detailů.

Fotoaparát sám o sobě nekreslí nějak dramaticky ostře ani při nejnižších citlivostech. Pokud jde ale o šum, ten se začíná na kvalitě snímků projevovat od citlivosti ISO 800. Horní hranice rozumné použitelnosti opět leží někde u ISO 1600 až 3200. Výše je už šumu hodně a většina detailů mizí.

Zde se můžete podívat i na výřezy, které byly konvertovány do standardizovaného rozlišení 12 megapixelů. V takovém případě pochopitelně per-pixel kvalita vypadá lépe. Mrkneme se také na snímky bílé plochy.

Barevný šum v JPEGu není problém, fotoaparát jej silně potlačuje. Pouze u nejvyšších citlivostí jsou trochu vidět barevné mapy, ale není to vážné. Stinnou stránkou je však naopak slabší barevnost fotografií u vyšších citlivostí. Pokud jde o RAW, barevný šum začíná být více vidět někde kolem citlivosti ISO 1600.