Panasonic Lumix FZ48 a FZ150: legenda pokračuje

Řada ultrazoomů Panasonic Lumix FZ je už léta jedna z nejoblíbenějších. Panasonic totiž u této řady drží marketingové oddělení přeci jen trochu na uzdě, a tak tu nemáme až tak přehnaná rozlišení, šílené zoomy a podobné nesmysly jako u konkurence. Ostatně "malý" 24× optický zoom, docela dobrá světelnost a rozlišení "jen" 12 megapixelů na 1/2,3" čipech dnes zní už jako pohádka. Díky menšímu zoomu zde máme teoretický předpoklad pro menší množství optických chyb a nižší rozlišení oproti konkurenci zase může znamenat nižší šum. Jak jsme se už ale v minulosti přesvědčili milionkrát, teorie je jedna věc a praxe úplně jiná. Dokáže tedy Panasonic přetavit své teoretické výhody i do výhod praktických? Na to se podívá dnešní recenze.

V podstatě jde o jemná vylepšení loňských modelů FZ45 a FZ100, kdy byl u obou přístrojů vyměněn snímací čip. FZ48 má místo 14MPx CCD čipu nový 12MPx CCD senzor, který umí nově i Full HD video a zrychleno bylo i sekvenční snímání. Jde o jeden z nejrychlejších CCD čipů na trhu kompaktů. Bohužel z nepochopitelných důvodů Panasonic odstranil RAW. Pokud tak chcete levný dobře fotící ultrazoom s RAWem, musíte jít do staršího modelu FZ45 (příp. do Fujifilmu FinePix HS20EXR). Toto shledávám jako docela vážný nedostatek (samozřejmě jak pro koho).

FZ150 dostala nový Live MOS čip se sníženým rozlišením na 12 megapixelů. Hlavním rozdílem by měl být mnohem nižší šum, který byl doslova prokletím staršího modelu FZ100. U FZ100 byl bohužel 14MPx Live MOS čip jedním z nejhorším snímacích čipů, které se za posledních několik let objevily na trhu. Po technologických stránkách to byl velmi pěkný kousek (Full HD video, velmi rychlé sekvenční snímání), ale ve stránce šumu to byla opravdu ostuda. FZ150 naopak slibuje nejlepší výsledky ve třídě.

Oba fotoaparáty mají plastovou konstrukci, působí slušně. Nemáte sice dojem nějakého superbytelného přístroje, ale rozhodně nepůsobí ani dojmem nějakého "šmejdu". Jde o mírný nadprůměr. Držení je velmi dobré, grip dostatečný. U FZ150 mi oproti modelu FZ100 přijde, že byl zvětšen prostor pro palec, a tak se ani tento model s výklopným displejem nedrží vůbec špatně.

Design se jinak neliší od svých předchůdců. Objektiv je vybaven velmi dobrou krytkou, která se velmi snadno sundává a nasazuje i v rukavicích. Objektiv samotný lehce vyčuhuje z tubusu, takže je trochu více zranitelný.

Nad objektivem je výklopný blesk (mechanicky ovládané vyklápění), směrem doprava pak vidíte označení modelu a přisvětlovací AF diodu. Ta slouží i jako indikátor samospouště.

Objektiv Leica je totožný s předchůdci. Má tedy velmi příjemný 24× optický zoom v rozsahu od velmi širokoúhlých 25 milimetrů do více než dostatečných 600 mm. Nemá sice tak obrovský zoom jako konkurence, ale dle mého názoru je 24× zoom až až. Výhodou menšího zoomu je i lepší světelnost ve srovnání s konkurencí. F2,8 na širokém ohnisku rozhodně potěší a jde o docela typickou hodnotu v této kategorii. F5,2 je už nicméně hodnota ve své třídě nadprůměrná a dobrý je i průběh světelnosti, na což se ještě podíváme. K dispozici je i velmi účinná optická stabilizace POWER O.I.S.

Seshora najdeme mezi oběma modely pár rozdílů. My se podíváme zejména na model FZ150. Je tu výklopný blesk, na němž u obou modelů najdete stereo mikrofon. Vlevo je malý reproduktor a u modelu FZ150 najdeme pod interním bleskem ještě sáňky na externí blesk. FZ48 nicméně sáňky skutečně nemá, podobně jako tomu bylo u FZ45. Směrem doprava je poměrně tuhé ovládací kolečko s výraznou aretací. Dále je tu posuvné tlačítko pro zapnutí přístroje. Nad ním najdete u FZ150 tlačítko pro sekvenční snímání, u FZ45 je tu tlačítko FOCUS, které spouští režim volby polohy a velikosti ostřícího bodu. Tlačítko spouště je poněkud měkčí, ale stále velmi dobře ovladatelné. Páčka zoomu umožňuje nastavit zoom do desítek nejrůznějších poloh. Větší vychýlení páčky o něco zrychluje zoomování.

Lumix FZ48 má 3,0" LCD displej s vyšším rozlišením 460.800 bodů (320×480 pixelů), což je více než u předchůdce. Obraz je dostatečně ostrý a překvapivě slušné je i manuální ostření, kdy je obraz skutečně zvětšený včetně zvýšených detailů (ne jen interpolace výřezu). Pozorovací úhly jsou výborné, zde si Panasonic zaslouží pochvalu. Přijde mi, že Panasonic konečně zvolil i o trochu lepší algoritmus zvětšování náhledu vyfocených snímků, které nejsou až tak rozmazané a opět je možné aspoň trochu poznat, zda je snímek ostrý nebo ne. Nicméně stále to ještě nen ideální.

Nad displejem je malinký elektronický hledáček (EVF). Ten má jen 0,2" úhlopříčku a rozlišení 201.600 bodů. Stejně jako u většiny konkurence s tímto hledáčkem, i zde je jeho využitelnost více než diskutabilní. Při silném slunečním světle je to takové nouzové řešení, ale neumím si představit jej používat trvale. Nalevo od něj je jeho dioptrická korekce a mechanické tlačítko pro vyklopení interního blesku. Naopak vpravo je tlačítko pro přepínání EVF a LCD a tlačítko AF/AE LOCK. V menu si můžete zvolit, zda se při jeho zmáčknutí bude zamykat ostření, expozice nebo obojí.

U modelu FZ150 je v podstatě tentýž displej, rozlišení je slušné, pozorovací úhly rovněž. Změnou je ale to, že je plně polohovatelný. Díky tomu je snadné fotit od země, nad hlavou i při jiných náročnějších scénách. Pro EVF hledáček platí totéž co pro model FZ48. Je velmi malý s malým rozlišením a použitelný spíše jen v nouzi. Najdete zde rovněž tlačítko pro vyklopení interního blesku, přepínač EVF a LCD a nakonec tlačítko AF/AE LOCK.

Na tomto snímku vidíte možnosti vyklápění LCD displeje, které jsou dostatečně bohaté. Vpravo nahoře vidíte otočné kolečko, kterým můžete nastavovat expoziční čas i clonu. Přepínání mezi nimi se děje jednoduchým zmáčknutím tohoto kolečka. Pomocí něj lze nastavovat i manuální zaostření.

Dále je tu tlačítko DISPLAY, které upravuje styl zobrazování informací na displeji. Chválím, že Panasonic použil normální tlačítko pro přechod do režimu prohlížení vyfocených snímků a nikoli své oblíbené posuvné tlačítko (to známe např. v řadě TZ). Bohužel extrémně rychlý přechod do úsporného režimu (zajíždění objektivu) v režimu prohlížení zůstal. Je to neuvěřitelně otravné, když si nastavíte scénu, vyfotíte, chcete ji po vyfocení zkontrolovat a než se na ten snímek pořádně podíváte, objektiv už zajede do těla přístroje. Scénu tak můžete nastavovat znovu. V menu lze sice nastavit, aby se objektiv vracel do původní polohy, ale zbytečně to zdržuje a nastavení času, kdy má objektiv zajet, v menu není.

Ve čtyřsměrném ovladači se oba modely poněkud liší. Zatímco FZ48 má lepší oddělená tlačítka, FZ150 má ovladač v jednom kuse. Musím přiznat, že varianta z FZ48 mi více vyhovovala. Jednak jsou tlačítka výraznější, jednak jsou méně citlivá na nechtěné zmáčknutí.

Směrem nahoru se volí expoziční korekce, případně expoziční bracketing (max. 3 snímky až s 3EV rozdíly!) a korekci expozice blesku (rozdíly -2 EV až +2 EV). Prostřední tlačítko MENU/SET vyvolává hlavní menu, případně funguje jako potvrzovací tlačítko. Jako poslední je tu Q.MENU, kterým se dostanete do tzv. quick menu. To je ve formě horního řádku a jednotlivé volby se rozbalují směrem dolů do sloupce. Výběr vlastností, které zde lze nastavit, by ale mohl být i o trochu lepší. Např. bych uvítal možnost aktivace RAWu místo docela zbytečných úprav nastavení jasu displeje.

Na pravé straně přístroje toho moc nenajdete. Je tu gumový grip, ouško na provlečení popruhu a dole ještě krytka prostoru pro vstup napájení.

Na levé straně modelu FZ48 Je jen gumová krytka, pod níž najdete USB a HDMI port. Dále je tu druhé ouško pro popruh.

U modelu FZ150 je levá strana mnohem zajímavější. Na těle přístroje najdete vedle krytky prostoru pro USB a HDMI port také krytku vstupu externího mikrofonu. Na objektivu máte dále páčku zoomu, takže můžete zoomovat trochu podobně jako u zrcadlovek. Sice neotáčíte zoomovacím prstencem, ale řešíte to levou rukou podpírající objektiv. V menu lze ale této páčce přiřadit i funkci manuálního ostření. Dále je tu přepínač mezi klasickým, makro a manuálním ostřením. No a nakonec je tu ještě tlačítko FOCUS, které má stejnou funkci jako u FZ48 (tam je ale na horní straně fotoaparátu pod spouští). Po jeho stisknutí můžete vybírat polohu a velikost ostřícího bodu.

Vespod je kovový závit pro stativ umístěný pár milimetrů od těžiště fotoaparátu. Dále tu vidíte krytku prostoru pro baterii a paměťovou kartu.

Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor DMW-BMB9E s napětím 7,2 V a kapacitou 895 mAh. Fotoaparátu zajistí energii na 400 (FZ48) až 410 (FZ150) snímků na jedno nabití. Podporovány jsou SD, SDHC i SDXC karty.

V dalších kapitolách se podíváme na fotografické výsledky obou přístrojů.