Panasonic Lumix FZ72: nejširší i nejdelší

JPEGy fotoaparátu mají korigované zkreslení, což ostatně platí i o RAWech otevřených ve většině moderních RAW konvertorů. Když ale vezmete RAW konvertor, který tuto korekci neprovádí (např. Raw Therapee), pak zjistíte, jak na tom objektiv skutečně je. Jemné sférické zkreslení +1,2 % se najednou zvýší na +7,8 %. Rovněž vidíte, že na 16MPx snímku (viz spodní řádek) je ve skutečnosti jen 12 MPx informace, která se dostane do finálního snímku (viz horní řádek). Rozlišení je tedy interpolováno o celou třetinu! Na 1200mm ohnisku nejsou významnější rozdíly, v JPEGu je to poduškovité zkreslení s hodnotou -0,6 %, v nekorigovaném RAWu pak -0,8 %.

Po korekcích není vinětace větší problém. Jak v RAWu, tak v JPEGu jsou hodnoty ztmavení poměrně nízké, pouze na širších ohniskových vzdálenostech čekejte zhruba 2/3 EV do minusu. Postupně to klesá a na konci opět zlehka roste, ale nepřekročí výrazněji hranici 0,4 EV. Pochopitelně, naprosto nekorigovaný RAW má vinětaci velmi silnou, ale k takovému RAWu se dostanete jen v některých programech.

Dále se budeme věnovat kvalitě kresby objektivu. Snímky byly převedeny z RAWu (s automaticky aplikovanými korekcemi tak, jak tyto RAWy dostanete běžně z většiny RAW konvertorů).

Středová ostrost je v pořádku, rohy jsou poněkud neostré a chytají modré ladění kvůli aberaci. S přicloněním se rohy zlepšují jen trochu, hodně rychle ale roste difrakce, celoplošná neostrost obrazu.

Střed je opět v pořádku, rohy znovu trpí na neostrost a chromatickou aberaci a ani přiclonění tomu příliš nepomáhá. O něco se zlepšily hrany, rohová neostrost tedy zabírá méně místa.

U 75mm ohniskové vzdálenosti je střed dobrý, dosti slušné jsou i rohy, které mají dobrou ostrost a o něco méně chromatické aberace. S přicloněním rychle roste difrakce.

S dalším navyšováním ohniskové vzdálenosti začíná být středová ostrost o něco nižší kvůli difrakci. Rohy jsou lehce neostré s mírnou chromatickou aberací.

310mm ohnisková vzdálenost má překvapivě ostré rohy, nicméně chromatická aberace je docela výrazná.

Při 605mm ohniskové vzdálenosti to nevypadá moc dobře. Středová ostrost je nízká, totéž platí o kontrastu. Rohy mají trochu slabší ostrost a opět mírnou chromatickou aberaci.

Maximální zoom nemá žádné detaily, kontrast je velmi nízký. Objevuje se lehká chromatická aberace. Podíváme se také na kresbu objektivu při ostření na větší vzdálenosti.

Střed je v pořádku, rohy mají lehce nižší kontrast. Upozorňuji, že toto jsou snímky z korigovaných RAWů produkovaných běžnými RAW konvertory. Každé přiclonění ale zvyšuje úroveň difrakce, takže se rohová ostrost paradoxně zhoršuje.

Tady už jsou rohy docela rozmazané a přiclonění to jen pomalu zlepšuje. To už ale nastupuje difrakce, takže se snižuje ostrost v dalších částech obrazu.

Střed je přijatelný, rohy jsou lehce neostré. S přicloněním stoupá difrakce a opět klesá celoplošná ostrost.

Na 144mm ohniskové vzdálenosti má střed průměrnou ostrost a nepříliš výrazný kontrast. Rohy jsou lehce neostré. Přiclonění navyšuje difrakci.

Ostrost je celoplošně nepříliš výrazná kvůli difrakci obrazu. Rohy jsou na tom jen o trochu hůře.

Středová ostrost je slabší stejně jako kontrast. Pravé rohy testovaného kusu objektivu zde byly slabší, levé jsou celkem v pořádku.

Na nejdelší ohniskové vzdálenosti opět chybí výraznější ostrost a kontrast, rohy ale nejsou proti středu o moc horší. Přiclonění zvyšuje difrakci obrazu.

Vyzkoušíme i úroveň chromatické aberace. Protože její úroveň je v JPEGu a RAWu v podstatě stejná, budou zveřejněny jen snímky z RAWu.

Na nejširší ohniskové vzdálenost je aberace docela viditelná a cloněním se příliš nesnižuje. Spíše ji difrakce rozprostře na větší plochu, díky čemuž není tak výrazná.

36mm ohnisková vzdálenost je na tom ještě hůře, zde je chromatická aberace opravdu hodně výrazná a zároveň to jsou jediné testovací snímky chromatické aberace, kde tato vada byla v JPEGu o něco nižší, modré kontury nebyly až tak výrazně modré.

Zde jsou barevné změny o mnoho menší, spíše tu najdete jen lehké namodralé duchy, s přicloněním postupně mizí.

I na 125mm ohniskové vzdálenosti už aberace nedělá tolik problémů, stále tu ale vidíte duchy (zejména na tmavé větvi).

U 236mm ohniskové vzdálenosti jsou opět vidět namodralí duchové, clonění výrazně snižuje tyto barevné změny.

Tady se chromatická aberace v podstatě nevyskytuje. Neostrost je způsobená větrem (a tedy pohybem listí) při focení snímku.

S dalším nárůstem ohniskové vzdálenosti se chromatická aberace opět lehce vkrádá do snímků.

Na nejdelší ohniskové vzdálenosti je vidět aberaci v bokehu, zaostřené plochy na tuto vadu až tolik netrpí.