Panasonic Lumix G80: takřka dokonalost

Pokud jde o výběr ostřícího bodu, v AFS režimu je k dispozici jednobodové ostření, patrně bez DFD (je vidět, jak se kontrastně přeostřuje tam a vzad, zaostřeno je za 0,9 sekundy). Pak je tu klasicky jedna zóna (zde už s DFD, navíc i v AFF a AFC režimu), uživatelské multi s výběrem oblastí, 49zónová automatika, která funguje velmi dobře a sledování objektu. To, jak již bylo řečeno, sleduje výborně, problémem je spíše zamknutí objektu. Je potřeba trochu lepší barevný kontrast, aby byl objekt rozpoznán (vůbec se nechytne na složitějších texturách nebo jednolitých plochách). Pak je schopen rozpoznat objekt i když zazoomujete nebo se hodně změní jeho velikost. Detekce tváří je rozumně rychlá a má i detekci očí.

Nesmím zapomenout na manuální ostření. To je výborné, neboť hledáček (případně displej) umí zvětšit náhled obrazu, ten lze polohovat a kvalita je slušná i za horšího světla. Ve tmě už obrazu v hledáčku trochu dochází dech a ve tmavých místech už není žádná kresba (chce to něco aspoň trochu nasvíceného). V tomto jsou některé APS-C fotoaparáty přeci jen lepší. Manuální ostření s mechanickou vazbou je ale jinak hračka a pomoci může i focus peaking. Pokud jde o výsledky autofokusu ve špatném světle, Panasonic hovoří o možnosti ostřit od -4 EV. Musím říci že výkony autofokusu jsou opravdu výborné, byť bych řekl, že např. GX80 ostřila ještě lépe (možná tím, že šlo o předprodukční kus).

Zajímavostí je funkce Focus Stacking, která natočí několik sekund 4K videa, přičemž průběžně přeostřuje zepředu dozadu. Pak vám ukáže snímek z videa a vy si můžete vybrat, která místa chcete mít zaostřená, případně lze tento výběr nechat na automatice. Fotoaparát pak sám složí proostřený snímek z tohoto videa tak, aby měl velkou hloubku ostrosti (viz video a snímek nahoře). K dispozici je nicméně i ostřící bracketing a tyto snímky si můžete vyfotit a poskládat sami v jiné aplikaci. Můžete si vybrat rozdíl v zaostření (krok +1 až +10) a pak už jen držíte spoušť a fotoaparát pořizuje snímky, přičemž postupně ostří dál a dál.

Nejen ostření, ale i expozice má bohatá nastavení. Expoziční režimy jsou klasické, tedy automatika, priorita clony, času a manuál. Také měření expozice zahrnuje očekávané režimy jako jsou bodové, se zdůrazněným středem a celoplošné. Měření je poměrně spolehlivé a případné zásahy jsou většinou malé. Častěji to bude chtít přidat lehce na expozici, fotoaparát spíše konzistentně lehce podexponovává. To pochopitelně neznamená, že se občas nehodí i záporná korekce. Kdy ale budete muset s korekcí expozice hodně čachrovat, jsou HDR snímky. Zde je vždy nutné hodně přidat, což znamená klidně i 2 EV.

Rozsah expozičních časů je velmi bohatý, začíná na 1/4000 sekundy a končí u 60 sekund, to však platí pro mechanickou závěrku. K dispozici ale máte i elektronickou a v takovém případě lze volit nejkratší čas už 1/16000 sekundy. Naopak maximem je 1 sekunda. K dispozici je i mix první elektronické a druhé mechanické závěrky (1/2000 sekundy až 60 sekund). Závěrka je neuvěřitelně tichá, až nepochopitelný rozdíl proti mnoha předešlým modelům G řady, jejichž závěrka vydávala větší randál než závěrka i se zrcátkem u zrcadlovek. Zde je to opravdu velmi jemné tlumené klapnutí. Nádhera. Pro minimalizaci už tak v podstatě neexistujícího kopání závěrky je zde funkce jejího pozdržení, které lze nastavit na 1 až 8 sekund.

Citlivosti pak mohou být od ISO 200 do ISO 25600, v režimu rozšíření je k dispozici i ISO 100. Automatice lze nastavit horní limit (na ISO 400 až ISO 25600). Rovněž můžete nastavit 1EV nebo 1/3EV kroky. O moc více nastavení k ISO citlivosti zde už bohužel není. Automatika se řídí pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně považuje 1/60 sekundy za naprostý základ (i se širokoúhlejšími objektivy volí minimálně 1/60 sekundy).

Pokud jde o rozsah clon, ten pochopitelně záleží na objektivu. V tomto případě je to F3,5-5,6 dle zoomu, maximální hodnota je pak F22. Zejména v protisvětle se automatika nezdráhá použít i hodnoty jako je F16, což je dle mého názoru už opravdu dost (způsobuje to difrakci), v běžných podmínkách mi přijde být trochu opatrnější a většinou se pohybuje tak mezi F7,1 až F9, což je v pohodě.

Hodně bohaté jsou možnosti bracketingu. Ten expoziční dovolí pořídit 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly až 1 EV mezi expozicemi, lze volit také jejich pořadí a to, zda se pořídí na jedno stisknutí spouště nebo každý snímek bude potřeba pořídit zvlášť. K dispozici je také bracketing clony, který vyfotí 3, 5 nebo snímky s všemi dostupnými clonami lišícími se o krok 1 EV. Např. při nastavení na F5,6 vyfotí i F4 a F8. Fotoaparát nabízí i HDR snímání.

Lumix G80 o něco vylepšil již tak dobré natáčení videa z modelu GX80. Předně můžete využít externího mikrofonu a znatelně tak vylepšit kvalitu záznamu zvuku. Další užitečnou věcí je možnost externího nahrávání přes HDMI s 8bitovým 4:2:2 kódováním. Tímto vším se hodně blíží nynější vlajkové lodi Lumix GH4 a je tak nabíledni, že nová GH5 bude muset výrazněji odskočit. Už G80 totiž nabídne tolik schopností, že může stačit i pro méně náročné profesionálnější využití.

Fotoaparát umí natáčet 4K videosekvence s rozlišením 3840×2160 pixelů a na rozdíl od předchozích modelů, konečně je možné využívat jak PAL, tak i NTSC normu. K dispozici je tedy nejen 24p a 25p, ale také 30p. Pokud jde o Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů, máte tu k dispozici až 60 progresivních snímků za sekundu. Dále si můžete vybrat, zda chcete používat AVCHD (maximálně Full HD) nebo MP4 soubory (ty podporují i 4K). Trochu zklamáním je absence zpomaleného videa.

Chcete-li si s videosekvencemi trochu více hrát, můžete nastavit expoziční časy od 1/25 sekundy do 1/16000 sekundy. V manuálním režimu expozice s manuálním ostřením pak lze dosáhnout až 1/2 sekundy. Výsledkem jsou pak sekaná videa s motion blur efektem (rozmazáním pohybem). Pokud jde ISO citlivost, režimy P, A a S nabídnou i automatické nastavení, v manuálu ale toto není možné.

Ukázka rychlosti přeostřování při natáčení 4K.