Panasonic Lumix LX15: noční borec

Ostřící režimy jsou u Panasonicu již tradičně dost rozsáhlé a nabízí mnoho možností konfigurace a nejrůznějších použití. Základem je jednorázové ostření AFS. Druhým režimem je AFF, což je jednorázové ostření, které při detekci pohybu někdy přeostří. Jeho ochota k přeostřování závisí také na množství světla (v interiéru se mu moc nechce). AFC je pak průběžné ostření, to mě ale trochu zklamalo. Výrazně pulzování není příjemné, neboť jde v obraze hodně vidět a fotoaparát přitom i dost vibruje. To ale vůbec neznamená, že by nefungovalo.

Výběr AF bodu začíná jednobodovým režimem, který patrně funguje bez DFD (ostření trvá mnohem déle, cca 0,8 sekundy). Zajímavější je jednozónové ostření, kde tento bod můžete snadno polohovat pomocí dotykového displeje a velikost této zóny může být nastavena na jednu z osmi různých velikostí od maličkého čtverečku až po čtverec pokrývající snad třetinu obrazovky. Rychlost ostření se pak dostává díky DFD někam k 0,1 sekundy, což je vynikající.

Dalším režimem je "uživatelské multi", což je mnohem větší zóna, ve které pracuje automatický výběr AF bodů. 49zónová automatika je následujícím režimem, který pracuje velmi dobře, ale je poněkud kontraproduktivní u videa (i přes manuální upravení bodu zabírá dost velkou plochu okolo). Více bych doporučoval automatiku s detekcí tváří, která je velmi rychlá, má i detekci očí. Ve výsledku tak jde o automatiku jako v předchozím případě, bonusem je detekce tváří a manuální výběr AF bodu zabírá jen tu jednu konkrétní vybranou zónu.

Jako poslední tu máme režim sledování. Ten má velký problém se "zamčením" objektu (v texturách se nechytá, potřebuje výraznější barevné odlišení), nicméně pokud už se chytne, tak je jeho funkce perfektní. Objekt sleduje bez problémů, nevadí mu ani přibližování nebo zoomování. Z toho důvodu ani nepotřebujete moc AFC režim, stačí využít sledování a AFS. V momentě zmáčknutí spouště je ostření tak rychlé, že i bez AFC zaostří zpravidla velmi dobře. Ocenit musím i velmi dobré ostření za tmy. Trošku kontrastu a zaostříte skoro na cokoli.

Pokud jde o ostřící vzdálenosti, v běžném režimu se začíná na 13 centimetrech u nejširšího úhlu záběru a pokračuje to k 24 centimetrů od přední čočky na maximálním zoomu. V makro režimu lze začít už na pouhém 1,5 centimetru, ale to platí jen pro nejkratší ohniskovou vzdálenost. Dostanete takto zhruba 0,63× přepočtené zvětšení, což je na 1,0" kompakt slušné, ale pro makro stále málo, obzvlášť uvážíme-li široký úhel záběru (snadno si budete stínit nemluvě o často nepříjemné kompozici). S přizoomováním minimální ostřící vzdálenosti rychle stoupají, zvětšení klesá a na maximálním zoomu dosáhnete pouze cca 0,24× telemakra. Na makro to tedy moc není, přestože ve své třídě patří k těm trochu lepším.

Na následujícím snímku vidíte největší zvětšení. Mohlo by to být lepší, neboť díky širokému úhlu záběru dostanete skutečně silné perspektivní zkreslení a jak je vidět, není problém si stínit objektivem. Rozhodně také nedoporučuji používat nejnižší clonu, kresba je pak velmi mléčná. Ostatně mléčná je i při F2, která bylo použita u následujícího snímku.

Fotoaparát disponuje také technologií Post Focus, která natočí 4K video, při kterém ostří zepředu dozadu a vy si pak sami můžete vybrat, kam chcete mít zaostřeno. Pochopitelně je nutné počítat s omezeným rozlišením 8 megapixelů (ze 4K videa). Možné je i nechat si složit plně proostřený snímek. Komu by se to nelíbilo a chtěl plné rozlišení, má k dispozici ostřící bracketing, který vyfotí sérii snímků s různým zaostřením v plném rozlišení.

Toto je jeden ze snímků 4K videa pořízeného funkcí Post Focus. Použil jsem tu nejmenší možnou clonu a je vidět, že hloubka ostrosti je opravdu minimální.

Tohle je pak snímek sloučený fotoaparátem. Ve většině plochy je složen dobře, ale okraje kolem auta vykazují silné artefakty.

Panasonic Lumix LX15 má bohaté možnosti nastavení expozice. Pokud jde o měření, najdete tu multiměření, preferenci středu a bodové. Korekce expozice má rozsah od -5 EV do +5 EV a ačkoli je měření poměrně spolehlivé, občas se nějaké té korekci nevyhnete. Pochopitelně zejména na sněhu to bude chtít trochu přidat, aby byl sníh bílý a nikoli šedivý.

U citlivostí máte velmi bohatý rozsah od ISO 125 do ISO 12800, standardně tu jsou i rozšířené citlivosti ISO 80 a 125. Můžete si ale zapnout i rozšíření směrem nahoru až na ISO 25600. Pokud jde o automatiku, té lze nastavit horní limit na ISO 200 až ISO 12800, nicméně nelze nastavit, zda bude preferovat kratší nebo delší časy. Je tu jen výchozí režim a ten je poněkud opatrnější a volí spíše kratší časy. Na širších ohniskových vzdálenostech tak navyšuje ISO od času 1/60 sekundy, na maximálním zoomu se pak většinou drží 1/125 sekundy. K dispozici je i Inteligentní ISO, které při detekci pohybu objektu ve scéně navýší ISO na dvojnásobek, aby bylo pohybové rozmazání o něco menší.

Světelnost objektivu s hodnotami F1,4 až F2,8 zní výborně, nicméně průběh světelnosti rozhodně není z těch nejlepších. Každý dotyk na páčku zoomu rychle vystřelí hodnotu clony a už na 31mm ohniskové vzdálenosti (po přepočtu) jste na maximální hodnotě F2,8. Spíše tak jde o konstantní F2,8 objektiv s příjemným bonusem na začátku. Maximální hodnota clony činí F11 v celém rozsahu, na ND filtr ale zapomeňte. Panning za dne tak nebude úplně nejčastější disciplína (nicméně inteligentní stabilizace jej naopak neuvěřitelně usnadňuje).

Pokud se bojíte, že nebudou vycházet časy při plně otevřené cloně, tak jak již bylo řečeno v první kapitole, mechanickou závěrku s minimem 1/4000 sekundy lze nahradit elektronickou, která má minimum dokonce na 1/16000 sekundy. Pokud jde o maximum, u elektronické je to jedna sekunda, u mechanické pak 60 sekund, bulb režim zvládne maximálně 2 minuty.

Na grafu dále vidíte ekvivalent clony na full frame, můžete tedy posoudit hloubku ostrosti jednotlivých fotoaparátů. Na nejširší ohniskové vzdálenosti tak odpovídá full frame objektivu 24mm při F3,8. Na většině ostatních ohniskových vzdálenostech je to zhruba F7,8,

Lumix LX15 dále podporuje expoziční bracketing pro 3, 5 nebo 7 snímků, rozdíly mezi expozicemi mohou být až 1 EV. Dále tu najdete bracketing clony (3 nebo 5 snímků s 1EV rozdíly). Podporováno je i HDR, které může mít automatické řízení nebo lze ručně nastavit rozdíly od 1 EV do 3 EV (rozšíření dynamického rozsahu o 2 EV až 6 EV). Přijde mi ale, že neposkytuje moc realistické výsledky. Má takové zvláštní barevné ladění, zejména pokud se mraků týče, kde vznikají nevzhledné stejně šedivé plochy.

Lumix LX15 je velmi vyspělým fotoaparátem pro natáčení videosekvencí. Maximem je UHD 4K video s rozlišením 3840×2160 pixelů a je možné zvolit snímkovací frekvenci maximálně 30 fps. Oproti minulosti tak nejste u evropských verzí vázáni na PAL normu a 25 fps, ale můžete si svobodně vybrat 24p, 25p i 30p. U Full HD rozlišení 1920×1080 pixelů pak najdete i frekvence 50 a 60 fps.

Kvalita videosekvencí je velmi dobrá, detailů je dostatek, což pochopitelně platí zejména pro 4K video. Potěší slušná stabilizace, která patří k tomu lepšímu na trhu. Zoomování je plynulé, rozumně rychlé, nelze však měnit rychlost zoomu. Pokud jde o autofokus, na poměry kontrastního ostření je dost slušný, v zájmu plynulosti má ale tendenci být spíše lenivější. Někdy je tedy těžší jej přinutit k přeostření. Proto doporučuji používat bodové ostření nebo automatiku s detekcí tváří, kde lze rovněž vybírat jednotlivé body. Naopak plná automatika i naproti výběru bodu dotykem bere do úvahy velkou oblast okolo. Pokud tedy zůstává v tomto okolí původní zaostřená oblast (zůstává ještě kousek popředí, když chcete přeostřit na pozadí nebo naopak), pak obvykle nepřeostří nebo až po dlouhé době.

Ve formátu MP4 můžete natáčet i 4K video, v AVCHD je pak maximem Full HD. V běžných režimech fotoaparát nereflektuje nastavení expozice, pouze její korekci. Fotoaparát má ale speciální režim videosekvencí, kdy můžete využít všechny PASM režimy a nastavit čas, clonu i ISO citlivost. Korekci expozice lze pak v tomto režimu nastavit i v průběhu natáčení. Expoziční časy mohou být od 1/16000 sekundy do 1/25 sekundy (platí i pro 30p video), v manuálním režimu expozice s manuálním ostřením se lze dostat až na 1/2 sekundy a videosekvence pak vytvoří pohybové rozmazání (tzv. motion blur). Clonu sice můžete měnit i v průběhu natáčení, ale protože jde o kroužek s výraznou aretací, vůbec bych to nedoporučoval. Automatické nastavení ISO citlivosti je k dispozici v režimu automatiky a prioritních režimech. V manuálním jej ale nelze použít.

Ukázky 4K videosekvencí pořízených fotoaparátem Panasonicu Lumix LX15.

Je zajímavé, že zatímco Lumix FZ2000 mívá v režimu videa často zašedlou půlku nastavení a nemáte ponětí, kvůli kterému nastavení toto nastalo, LX15 je v tomto trochu vstřícnější. Vezměme si např. zpomalené video. To je k dispozici ve Full HD rozlišení, ale není třeba jej nastavovat. I když máte nastaveno snímání ve 4K a zapnete zpomalené video, fotoaparát sám přenastaví adekvátní volby a vy se nemusíte o nic starat. Zpomalené video je natáčeno při 100 fps, což znamená 4× zpomalení (přehráváno při 25p). Těšit se můžete na Full HD rozlišení a tedy i slušnou kvalitu.

• 4K 3840×2160 pixelů MP4 / 30p, 25p, 24p - cca 11600 kB/s (93 Mbps)
• Full HD 1920×1080 pixelů MP4 / 60p, 50p - cca 3450 kB/s (28 Mbps)
• Full HD 1920×1080 pixelů MP4 / 30p, 25p - cca 2550 kB/s (20 Mbps)
• HD 1280×720 pixelů MP4 / 30p, 25p - cca 1250 kB/s (10 Mbps)
• Full HD 1920×1080 pixelů AVCHD / 50p - cca 3550 kB/s (29 Mbps)
• Full HD 1920×1080 pixelů AVCHD / 50i - cca 2100 kB/s (17 Mbps)
• Full HD 1920×1080 pixelů AVCHD / 25p, 24p - cca 2900 kB/s (23 Mbps)

Bokeh