Panasonic Lumix LX7: kompaktní hvězda noci

Fotoaparát automaticky koriguje zkreslení objektivu. V RAW konvertorech, které neprovádí korekci zkreslení (např. RawTherapee), uvidíte opravdu velmi výrazné sférické zkreslení s hodnotou +9,8 %. Po korekci (tedy v JPEGu a RAWu otevřeném např. v Camera Raw nebo jiných moderních konvertorech) je zkreslení s hodnotou +2,4 %, což je o trochu výraznější než průměr. Na nejdelším ohnisku je zkreslení nulové, v obou případech +0,0 %.

Vinětace (ztmavení rohů) závisí na cloně i ohniskové vzdálenosti, na následujícím grafu proto uvidíte průběhy vinětaci při různých clonách a zoomu.

Jak sami vidíte, vinětace není téměř žádný problém. Lehké postupné ztmavení s hodnotou +0,5 EV je na nejširším ohnisku při nejnižší cloně, ale stačí trochu zazoomovat a mizí téměř v nenávratnu, stejně tak stačí trochu přiclonit. Vinětace je pozvolná, což snižuje její viditelnost.

Nyní se podíváme na kresbu objektivu s různými ohniskovými vzdálenostmi a různými clonami.

Při ostření na velmi krátké vzdálenosti (několik málo desítek centimetrů) vzniká problém s focus shiftem, kdy se ne všechny zaostřené paprsky protínají v jednom místě. Máte v podstatě dvě možnosti. Buď necháte zaostřit na většinu "ostrých" paprsků a neostrý zbytek vytvoří jakési duchy (světlejší, ale ostrá kresba) nebo zaostříte někde mezi ostrou a zbytkovou část, takže nepřijdete o kontrast, ale o ostrost. V tomto testu jsem ostřil prvním způsobem. Po přiclonění pomalu odfiltrujete "neostrý zbytek, duchy", takže se kontrast podstatně zlepšuje. Rohy jsou lehce neostré, s přicloněním se trochu zlepšují. Nejlepší výsledky se dočkáte při clonách mezi F2,8 až F4. Pak už začíná stoupat difrakce (celoplošná neostrost).

Podobně se objektiv chová i na 43mm ohnisku. F1,8 má ostrý obraz, ale duchové snižují kontrast, nicméně při F2,0 už se kontrast zlepšuje a F2,8 pak dává skutečně velmi pěkný střed. Rohy jsou na nižších clonách lehce neostré, ale při F2,8 už nejsou problémy nějak významné, znovu je vidět velmi pěkný obraz při F4.

Na 65mm ohnisku jsou rohy trochu slabší, středová ostrost se stává slušnou při F2,8, rohy vyžadují přiclonění spíše někam k F4.

Na nejdelším ohnisku se znova vkrádá focus shift na nejnižší cloně, od F2,8 do F4 je kresba velmi pěkná, rohy jsou lehce neostré. Na vyšších clonách se pomalu vkrádá difrakce obrazu. Podíváme se na podobné snímky, tentokrát ale s ostřením na delší vzdálenost (okolo 25-50 metrů).

Na delší ostřící vzdálenost se objektiv projevuje o něco lépe. Středová ostrost je slušná i na nejnižší cloně, hodně dobrá je na F2 a výše (u F5,6 a výše je ale zase vidět vliv difrakce). Rohy jsou na F1,4 trochu neostré, při F2 už jsou slušné.

U 43mm ohniska je při F1,8 slušná středová ostrost, při F2 je ještě lepší. Rohy jsou jen lehce neostré, už velmi jemné přiclonění na F2 dává rohům téměř plnou ostrost.

Na 70mm ohnisku dává i nejnižší clona velmi dobrý obraz, rohy mají lehce snížený kontrast. F2,8 až F4 je opět takové velmi příjemné pásmo s nejlepší ostrostí.

Nejdelší ohnisko při ostření ne největší vzdálenost nemá problém se středem, jemné přiclonění neuškodí. Vylepší to také rohovou ostrost. Ta je nicméně slušná i při plně otevřené cloně.

Vyzkoušíme také chování objektivu v protisvětle, konkrétně množství chromatické aberace na kontrastních hranách.

Na nejširším ohnisku při nejnižší cloně se vyskytuje trochu chromatické aberace, linie chytají lehce fialové odstíny a duchy. Přiclonění na F2 aberaci téměř eliminuje, duchové zmizely, barva hran je spíše lehce namodralá. U vyšších clon už aberace mizí v podstatě úplně.

Na 40mm ohnisku se hrany trochu barví u nejnižší clon, postupně se to ale zlepšuje. Při F2,8 je tu trochu fialových odstínů, ale plošně i svou výrazností jsou velmi slabé. Vyšší clony jsou opět bez aberace.

U 65mm ohniska je to trochu horší, tam se aberace vyskytuje i při F2,8, nicméně od F4 je už neznatelná.

Na nejnižší cloně je vidět opět trochu chromatické aberace, po jemném přiclonění v podstatě úplně zmizí. Je vidět, že tato optická vada fotoaparátu příliš velké problémy nedělá.