Panasonic Lumix TZ100: luxusní ultrazoom

U Panasonicu je obvyklé, že zde najdete neuvěřitelné množství ostřících režimů. Jejich popis by vydal pomalu na knihu, zkusíme je tedy probrat stručně. Máme tu jednorázové ostření AFS, průběžné ostření AFC a pak AFF, které je něčím mezi oběma dříve zmíněnými (AFS, který se přepne na AFC, když detekuje pohyb). AFC tedy pořád pulzuje, AFF přeostří jen tehdy, když je opravdu třeba. Nechybí ani manuální ostření MF Může se zobrazit zvětšený náhled včetně dobře fungujícího focus peakingu, potěší i rozumná kvalita obrazu při hodně špatných světelných podmínkách.

Pokud jde o výběr AF bodů, tak v podstatě u všech můžete změnit vybraný bod dotykově (a to i automatice). Prvním režimem je bodový výběr (malý křížek), kdy nepracuje DFD technologie, ale klasické kontrastní ostření v nejjednodušší podobě. Přejíždí rozsah, a to docela pomalu. Dále je tu zónové ostření (o něco větší bod) a zde už funguje i DFD ostření. Uživatelské multi vybírá oblast bodů a v ní už automatika sama zvolí bod. Následuje 49zónová automatika, která hledá sama nejvhodnější bod k zaostření. Zde musím říci, že předchozí Panasonicy byly o něco lepší a občas má trochu tendenci vybírat body spíše vzadu a ne na popředí. Snadno ale můžete ťuknout na displej a občasný špatný výběr manuálně upravit. Tak si vyberete pole 3×3 zón a opět to přenecháte automatice.

Ostření nazvané "pohyb" je v podstatě sledování objektu. Tady fotoaparát moc nepotěší, a to především proto, že má velké problémy se zamykáním objektu. Hodně často se objektu nedokáže chytit, ale pokud to dokáže, sleduje jej vcelku dobře. Jako poslední je tu detekce tváří. Pracuje rychle a slušně včetně detekce očí, za špatného světla v interiérech ale čekejte poněkud pomalejší ostření.

Ostření je rychlé a přesné, s delšími ohniskovými vzdálenostmi má ale tendenci ostřit spíše na pozadí (např. při focení ptáků je dobré vzít klasické jednobodové ostření, jinak se chytne spíše pozadí). DFD ostření využívá dvou různě kontrastně zaostřených snímků, z nich vypočítá fázový posun a ví, kam se má rychle posunout. Díky pokročilým algoritmům a rychlému vyčítání pixelů pak můžete využít extrémně rychlého ostření od 0,1 do 0,15 sekundy včetně vyfocení v celém ohniskovém rozsahu.

Citlivost za špatného světla je fantastická, dokonce i při maximálním zoomu při světelnosti F5,9 mu stačí překvapivě malý kontrast na to, aby zaostřil. Pokud mu totiž světlo nestačí, přepne se do režimu s vyšší citlivostí a pak už to chce opravdu velmi slabě osvětlenou plochu bez výraznější kresby, aby se mu to nepodařilo. Samozřejmostí jsou různé možnosti úprav ostřících režimů (průběžné doostřování náhledu, zvětšování náhledu, priorita ostření, podpora manuálního doostření, focus peaking a mnoho dalšího).

Ostřící vzdálenosti jsou dle výrobce 50 až 70 centimetrů, nicméně v testu jsem začínal zhruba na 13 cm na nejširší ohniskové vzdálenosti a postupně to roste k 66 centimetrům na maximálním zoomu. V makro režimu lze začít již na 3 centimetrech, nicméně doporučuji zoomovat tak dlouho, dokud fotoaparát na displeje ukazuje schopnost ostření od "0,05m", což platí pro 44mm ohniskovou vzdálenost. Tam dosáhnete více než 0,7× přepočteného zvětšení, díky čemuž TZ100 je jedním z nejlepších 1,0" kompaktů pro focení makra.

Samozřejmě se podíváme na to, jak se takové zvětšení projevuje v praxi u tradičního snímku kleští.

Makro přeborníkem Lumix TZ100 sice není, ale rozhodně je pro fotografie detailů dobře použitelný. Lze dosahovat velmi malé hloubky ostrosti, a tak se často hodí trochu přiclonit.

Lehce se budeme věnovat i funkci Post Focus. Fotoaparát projede celý ostřící rozsah, vyfotí několik desítek snímků a vyzve vás k tomu, abyste vybrali snímek, jehož ostrost se vám nejvíce zamlouvá. To lze provést např. ťuknutím na displej, takže ovládání je skutečně velmi jednoduché.

Několik makro fotografií pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix TZ100 ve formě videa (až ve 4K rozlišení).

 

 

V této třídě fotoaparátů nepřekvapí bohaté možnosti nastavení expozice, je tu automatika, priorita clony, času a plný manuál včetně time režimu. Měření expozice má tři různé režimy, multiměření, preferenci středu a bodové. Pracuje poměrně dobře, občas se ale korekci expozice nevyhnete. Ta má výrazně nadprůměrný rozsah od -5 EV do +5 EV.

Expoziční časy mohou být od 1/2000 sekundy do 60 sekund při použití mechanické závěrky. Lumix TZ100 ale podporuje i elektronickou závěrku, přičemž v takovém případě máte k dispozici 1/16000 sekundy až 1 sekundu. Režim time končí na 2 minutách. Maximální čas se ale také může lišit v závislosti na cloně a citlivosti (někdy je maximem např. jen 1 sekunda i při použití mechanické závěrky).

Citlivost má pak rozsah od ISO 125 do ISO 12800, je tu ale i režim rozšíření směrem dolů až na ISO 80 a naopak směrem nahoru na ISO 25600. Automatice můžete navolit maximální možnou citlivost na hodnotu ISO 200 až ISO 12800. Samotná automatika má docela zajímavou logiku, která se mi v některých ohledech docela zamlouvala. Fotoaparát začíná zvyšovat ISO citlivost při dosažení 1/60 sekundy na nejširší ohniskové vzdálenosti (tady by si však mohl dovolit i delší časy), postupně se se zomováním blíží k pravidlu převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, aby si později dovolil více a na maximálním zoomu navyšuje citlivost od času 1/125 sekundy.

Nicméně tohle je jen jakýsi první stupeň. Takto končí na citlivosti ISO 1600 a pokud by to nestačilo, začne prodlužovat čas. Nicméně od 1/4, resp. od 1/8 sekundy při ISO 1600 a nedostatku expozice opět začne navyšovat citlivost až na ISO 3200 (toto platí pro Auto ISO bez limitu). Postupně tak při nedostatku světla střídá navyšování času, citlivosti, znova času a pak znovu citlivosti. Už tradičně je tu i Inteligentní ISO, které při detekci pohybu fotoaparátu nebo objektu ve scéně navýší ISO na dvojnásobek, čímž zkrátí čas a sníží rozmazanost pohybem. Nutno říci, že detekce pohybu funguje perfektně.

Světelnost objektivu má hodnoty F2,8 - F5,9 podle zoomu, což se při takto malých rozměrech a zoomu dá pochopit. Jak je vidět, např. mnohem větší ultrazoom Canon PowerShot G3 X má 2,5× tak větší zoom a podobnou hraniční světelnost, přičemž by se u něj dal čekat mnohem lepší průběh, ten je ale překvapivě velmi podobný. I když Lumix TZ100 má nejvyšší hodnotu F5,9 už někde od cca 160mm ohniskové vzdálenosti, do té doby je průběh poměrně slušný. Je ale vidět, že z 1" kompaktů je na tom v podstatě nejhůře. Maximální clona je v celém ohniskovém rozsahu pouze F8, což je na 1" snímač dost málo (např. RX10 má až F16 a myslím, že F11 je taková rozumná hodnota, která by tu měla být). Dokonce tu není ani interní ND filtr a vzhledem k absenci závitu jej nelze ani namontovat.

Fotoaparát podporuje hardwarové HDR, multiexpozici, časosběrný snímek (interval od 1 sekundy do 99 minut a 59 sekund, počet snímků až 9999, ukazuje se i čas, kdy focení skončí) nebo fázovou animaci (interval od 1 do 60 sekund). Expoziční bracketing má také spoustu nastavení, může vyfotit 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly až 1 EV mezi expozicemi.

Lumix TZ100 láká i na pokročilé natáčení videosekvencí. Umí totiž natáčet až 4K videosekvence s rozlišením 3840×2160 pixelů při 25 snímcích za sekundu (evropská verze), tak i plynulé Full HD video, jehož rozlišení činí 1920×1080 pixelů při 50 snímcích za sekundu. K dispozici je také zpomalené video ve Full HD rozlišení při 100 snímcích za sekundu přehrávané jako 25p (4krát zpomalené).

Kvalita 4K videa je velmi dobrá, obraz je hodně detailní a můžete z něj vyřezávat i použitelné fotografie. Ani Full HD video na tom vůbec není zle, míra detailů je dost slušná. Chválím autofokus, který je přirozený, velmi tichý a nepřeostřuje ani příliš pomalu, ale ani příliš rychle. Oceňuji na něm zejména to, že nadprůměrně dobře udržuje ostrost obrazu i během zoomování (případné dočasné rozostření je malé a rychle je opraveno). Stabilizace je účinná, ale už jsem zažil i o něco účinnější. Logicky bývá problém udržet především videa s větším zoomem (když pohnete fotoaparátem více, než dokáže stabilizace zvládnout, obraz logicky škubne). Slušné je i plynulé clonění.

Full HD slow motion videosekvence pořízené testovaným fotoaparátem.

V běžných režimech (PASM) toho u videa moc nenastavíte, K dispozici je nicméně alespoň korekce expozice, kterou lze nastavit před natáčením videa. Hodně se mi líbí možnost dotykového ovládání v průběhu natáčení videa, a to ať se bavíme o poloze AF bodu nebo o možnosti zoomování. Na displeji lze zobrazit šipky a zoomování lze dotykem ovládat dvěma různými rychlostmi. Je to pohodlnější a především se obraz při dotyku méně třese než při ovládání páčkou. Na druhou stranu takto musíte držet fotoaparát "na Japonce" bez hledáčku (to byste moc nevěděli, kam kliknout).

4K ukázkové videosekvence pořízené testovaným fotoaparátem.

Fotoaparát má ale i speciální režim manuálních videosekvencí, kde si lze vybrat všechny expoziční režimy. To už můžete ovladači nebo ještě lépe dotykem na displeji průběžně upravovat clonu, expoziční čas, korekci expozice i ISO citlivost, která může být nastavená ručně na danou hodnotu, využít lze i automatiku. S expozičními časy můžete jít až na 1/25 sekundy (platí i při natáčení 50p videa), nicméně pokud zaostříte manuálně, lze natáčet video i s velmi dlouhým expozičním časem 1/2 sekundy pro zajímavé pohybové efekty.

Můžete si zde stáhnout čtyři různé videosekvence. Jako první je tu 4K video (25 sekund, 286 MB), Dále se můžete podívat na venkovní video ukazující zoom, ostření, stabilizaci, rolling shutter efekt a mnoho dalšího ve formátu MP4 (53 sekund, 174 MB). Samozřejmostí je i video ve formátu AVCHD (22 sekund, 74 MB). Nesmí chybět ani jedno zpomalené video (31 sekund, 74 MB).

Zde se budeme věnovat kvalitě bokehu na tradičním snímku vodovodní baterie.

Bokeh není zrovna jemný, odlesky mají velmi výrazný okraj a i jejich výplň je docela roztodivná.

S přicloněním se logicky hloubka ostrosti zvětšuje a rozmazání pozadí zmenšuje, nicméně bokeh je trochu klidnější.