Sony Cyber-shot RX10: ultrazoom, jaký jsme chtěli

Fotoaparát má k dispozici automatické ostření jako jednorázové (AF-S) a průběžné (AF-C), dále je tu automatické s manuálním přeostřením (DMF) a manuální ostření (MF). Jednorázové ostření není třeba důkladněji rozepisovat. Průběžné ostření pracuje dobře, za slušného světla dostatečně rychle, ale na rychlé pohyby podobně jako mnoho jiných fotoaparátů s kontrastním ostřením nestačí. Obraz v tomto režimu lehce pulzuje.

Následuje režim DMF, což je autofokus s možností manuálního doostření. Jako poslední zde máme manuální ostření, k čemuž pak slouží zoomovací kroužek, který se stane ostřícím. Kroužek má krásně hladký chod a na základě toho, jak rychle jím točíte, se mění i rychlost převodu. Na můj vkus je ale tato změna až příliš razantní. Při rychlejším otáčení se ostřící rovina mění přiměřeně rychle, ale při pomalejším pohybu kroužku se rychlost až příliš sníží. V podstatě člověk točí kroužkem, ale skoro nic se neděje. Sony nabízí několik pomocných režimů pro manuální ostření.

Doporučuji automatické zvětšení náhledu, který jde ještě zvětšit prostředním tlačítkem čtyřsměrného ovladače. Za špatného světla už náhled poněkud šumí, ale stále je možné snadno zaostřit. Naopak focus peaking je u RX10 docela špatně nastavený, protože i nejnižší nastavení je příliš agresivní. Zvýrazňuje vše, co se jen blíží k pásmu plné hloubky ostrosti a navíc velmi zřetelně. V podstatě tak mále celý náhled barevný díky focus peakingu a ani nevidíte, co je vlastně ve scéně. Nikde jsem nenašel možnost nastavit si směr ostření, což by u elektronického ostření neměl být problém (intuitivně bych u RX10 čekal opačný směr).

Výběr ostřících bodů nabídne dobře fungující automatiku výběru AF bodů, byť by to mohlo být i o něco lepší (zejména poté, co zaostří na pozadí s delšími ohniskovými vzdálenostmi, kdy se mu moc nechce zaostřit zpět na popředí). Dále je tu středové ostření a manuální výběr ostřícího bodu z 289 možných (17×17 bodů), počet ale záleží na zvolené velikosti AF bodu. Sledování objektu funguje velmi pěkně, drží se objektu i poté, co zmizí ze scény a vrátí se, je schopno pracovat i po troše zoomování. Detekce tváří je velmi rychlá, zvládne detekovat i obličeje natočené dost bokem. Za slabšího světla ale dost často pulzuje obrazem a ten se rozostřuje.

Za slušného světla objektiv opravdu velmi rychle ostří, zhruba v celém ohniskovém rozsahu se dá pohybovat okolo 0,1 až 0,2 sekundy, překvapivě na delších ohniskových vzdálenostech je rychlejší. Za horšího interiérového světla se ale doba ostření prodlužuje. Tam už klesá i úspěšnost a fotoaparát občas nezaostří. Úspěšnost ostření také klesá s tím, jak spěcháte. Pokud rychle zazoomujete a chcete co nejrychleji zaostřit, fotoaparát docela často rezinguje. Občas vyfotí totiž snímek bez toho, aby úplně doostřil a namáčknutí je tak zde docela vhodný krok.

Objektiv je schopen ostřit od 2,5 centimetru, ale už na 70mm ohniskové vzdálenosti jste na zhruba 27 centimetrech a to zůstane až do konce ohniskového rozsahu. Maximální přepočtené zvětšení není moc vysoké. Na nejširší ohniskové vzdálenosti lze dosáhnout 0,45× přepočtené zvětšení, což při 24mm ohniskové vzdálenosti není žádná sláva (velmi široký úhel záběru, snadno se stíní objektivem).

Na druhou stranu na maximálním zoomu lze dosáhnout podobné hodnoty, což ale při takové ohniskové vzdálenosti vytváří dost pěkné telemakro. Nepříjemným překvapením je ale výrazná chromatická aberace u telemakra.

Toto je maximální zvětšení, kterého je možné dosáhnout na nejširší ohniskové vzdálenosti. Pozadí se dokáže příjemně máznout. Protože fotoaparát docela podexponovává, bylo zde nutné volit dost vysokou korekci expozice.

U fotoaparátu Sony Cyber-shot RX10 najdete všechny expoziční režimy jako automatiku, prioritu clony, času a plný manuál, nechybí ani bulb režim. Měření expozice má tradiční módy jako vícebodové, středové a bodové. Ve většině případů pracuje spolehlivě, nicméně kolečko korekce expozice na horní straně přístroje se přeci jen občas hodí. Korekce má rozsah od -3 EV do +3 EV a především kladná korekce přijde občas vhod.

Expoziční časy mají rozsah od 1/3200 sekundy do 30 sekund, minimální čas je ale závislý na zvolené cloně. Od F7,1 níže lze zvolit jen 1/2000 sekundy a rozsah F2,8 až F3,5 nabídne jen 1/1600 sekundy. I proto fotoaparát nabídne 3EV ND filtr, který pomůže fotit na nejnižší cloně i za velmi dobrého světla. ND filtr může být automatický, můžete jej vypnout i natvrdo zapnout. V režimu P je maximem 1 sekundy, v prioritě clony 8 sekund. Priorita času a manuál pak mají již zmíněné maximum 30 sekund.

Pokud jde o clonu, tak ta je irisová a v celém ohniskovém rozsahu má objektiv světelnost F2,8. Přiclonit lze až na F16, ale taková vysoká clona už na 1" senzoru s 20 megapixely způsobuje hodně silnou difrakci obrazu (celoplošnou neostrost). Lepší je tedy kombinovat lehké přiclonění clonou a doplnit to ND filtrem. Citlivosti pak mohou být od ISO 125 do ISO 12800, k dispozici jsou však i rozšířené citlivosti ISO 80 a ISO 100. Automatice lze nastavit rozsah, ve kterém se má pohybovat. Jak minimum, tak maximum se dá nastavit od ISO 125 do ISO 12800, pochopitelně minimum nemůže být větší než maximum.

Nesmím zapomenout ani na multiexpozici ze čtyř snímků pro snížení šumu, ta je k dispozici s citlivostmi ISO 200 až ISO 25600 (po 1EV krocích). Expoziční bracketing nabídne 3 nebo 5 snímků s rozdíly expozic 1/3 nebo 2/3 EV. Pokud se spokojíte jen se třemi snímky, můžete použít i rozdíly expozic 1 EV, 2 EV a 3 EV.

S videosekvencemi si u Sony Cyber-shot RX10 jednoznačně vyhrajete. Už hned na začátek mohu říci, že pokud bych si měl koupit nějaký fotoaparát na video, RX10 by byla velmi, velmi horkým kandidátem. I když nepodporuje 4K video, což už některé konkurenční fotoaparáty umí, zaujme mnoha vlastnostmi. Maximem je zde Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 50 progresivních snímcích za sekundu (60p při normě NTSC). Vedle MP4, které je k dispozici maximálně při rozlišení 1440×1080 při 30 snímcích za sekundu, tu najdete AVCHD s již zmíněným režimem 1080p50 (resp. 1080p60) s maximálním datovým tokem 28 Mbps.

Aby toho nebylo málo, najdete tu dokonce XAVC S videosekvence ukládané znovu do souborů MP4. V tomto případě už dostanete datový tok 50 MBps u 1080p50 a dokonce možnost natáčet HD video 1280×720 pixelů při 100 fps! K tomu ale potřebujete mít nainstalovánu novou verzi firmwaru 2.0.

U XAVC S videosekvencí ale narazíte na jeden trochu zákeřný problém. Podporovány jsou pouze s SDXC paměťovými kartami. Můžete mít jak chcete rychlou SDHC kartu, prostě si neškrtnete. Jestli chcete XAVC S záznam (např. ony 100fps HD videosekvence pro tvorbu zpomaleného videa), prostě si musíte koupit 64GB kartu a větší. S 32GB kartou vám to fungovat nebude.

Obrazová kvalita je velmi dobrá a oceňuji zejména dynamickou stabilizaci, která je skutečně vynikající. I při chůzi není obraz nějak nadměrně roztřesený, byť rozhodně nelze mluvit o to, že byste to nepoznali. Velkou výhodou je, že objektiv má konstantní světelnost F2,8 v celém ohniskovém rozsahu, takže ani při zoomování se nemění expozice videosekvencí a je možné natáčet překvapivě slušné video i v noci. Přicloňování je solidní, ale přeci jen jsou lehké skokové změny expozice patrné, což je trochu škoda. Autofokus pracuje rychle a přesně, navíc dost přirozeně, nechce se mu ale vracet na popředí (jak zaostří na pozadí, už se u některých scén nevrátí - toto je problém např. s větvemi a pozadím).

Zoomování se většinou neškube ani při rozjezdu, je pomalé a díky tomu i přirozené. Možné je i ostřit manuálně pomocí zoomovacího kroužku (ten u manuálního ostření ztrácí možnost zoomovat a přebírá funkci ostření). Dá se tak ostřit velmi plynule a jemně, převod je tedy pomalý. Má to ale na druhou stranu tu nevýhodu, že nepřeostříte z nekonečna na nějakou velmi krátkou vzdálenost, na to už vám nebude stačit ruka (o takový velký úhel jí jednorázově neotočíte). Zvuk je stereo, při silných poryvech větru ale samozřejmě poznáte limity mikrofonu, nicméně fotoaparát nabízí možnost připojení externího mikrofonu, čímž toto dokáže eliminovat.

Další věcí, kterou je třeba na RX10 a natáčení videa ocenit, je neuvěřitelně široká možnost úprav expozice a nastavení obecně. Lze využít všechny PASM režimu, v průběhu natáčení vlézt do menu, případně točením kolečka čtyřsměrného ovladače (pokud má tuto funkci přiřazenu) měnit ISO citlivost, dalším rollerem měnit expoziční čas a díky clonovému kroužku lze měnit v průběhu natáčení i clonu. Díky tomu, že dole na objektivu máte přepínač síly aretace clonového kroužku, můžete dokonce zapnout plynulou změnu clony a měnit ji tak bez nepříjemného klikání. Expoziční časy mohou nabývat délky až 1/4 sekundy pro pohybově rozmazané sekané videosekvence.

Kvalitu videa můžete posoudit na následujících ukázkách. Je zde venkovní AVCHD video s protisvětlem (34 sekund, 106 MB) a telemakro (21 sekund, 68 MB). Dále se můžete podívat na noční video točené z ruky ve formátu XAVC S (26 sekund, 164 MB) a 100fps HD video (6 sekund, 39 MB). 100/120fps videosekvence si už musíte zpomalit sami, pokud z nich budete chtít vyrobit zpomalené video. Na ukázku jsem natočil i krátký 3,5minutový film s RX10. Chcete-li jej vidět plynuleji v 50fps, použijte prohlížeč Google Chrome (jné prohlížeče zatím nepodporují 50fps video na YouTube.

 

 

Déšť v lese: krátký film natočený s RX10

Full HD video natočené z ruky s pomocí Sony Cyber-shot RX10.