Sony Cyber-shot RX10: ultrazoom, jaký jsme chtěli

Pokud jde o zkreslení, hodně záleží na tom, jaké obrázky vlastně otevřete a v čem. Na nejširším ohnisku má JPEG i RAW (v běžných RAW konvertorech) malé až střední sférické zkreslení s hodnotou +1,3 až +1,4 %. Pokud ale otevřete RAW v RawTherapee, který jej ukáže skutečně nekorigovaně, najdete tu velmi výrazné zkreslení s hodnotou +5,9 %! Podobně je to i na nejdelší ohniskové vzdálenosti. JPEG a RAW v Camera Raw jsou v podstatě rovné (-0,1 %, resp. +0,1 %), nicméně RawTherapee znovu ukáže, že objektiv skutečně nekreslí zrovna rovně a jeho poduškovité zkreslení dosahuje obrovské hodnoty -4,0 %.

Na ztmavení rohů se podíváme na následujícím grafu. Výsledky v RAWu i JPEGu byly v podstatě totožné. Vinětace je viditelná u nejširší ohniskové vzdálenosti u nejnižší clony (růžky jsou tmavší skoro o jedno EV). Pak to ale rychle klesá na cca 0,6 EV a od cca 125mm ohniskové vzdálenosti vinětace opět roste. Na rozdíl od nejširší ohniskové vzdálenosti ale podstatně jemněji a pozvolna.

Zde se podíváme na kvalitu kresby objektivu při různých ohniskových vzdálenostech. Začneme ostřením na krátkou vzdálenost v řádu desítek centimetrů.

Střed je velmi ostrý už při plně otevřené cloně. Rohy na tom překvapivě také nejsou úplně špatně, ale do plné ostrosti jim ještě něco chybí. S přicloněním se nezlepšuje ani ostrost a ani nemizí mírná chromatická aberace. Při F8 jde vidět mírný nástup difrakce, při F11 je už docela viditelná a F16 opravdu nemá smysl používat. Obraz je neostrý a nekontrastní.

Na 36mm ohniskové vzdálenosti je opět ostrost dobrá už od nejnižších clon (pokud jde o středy). Rohy jsou naopak trochu více neostré a chytají duchy, s přicloněním se situace zlepšuje.

Se zazoomování na 61mm ohniskovou vzdálenost se lehce snížila středová ostrost a roste po mírném přiclonění. Rohy jsou opět s mírnými duchy, znovu ale stačí trochu clonit a vše se zlepšuje.

Druhá polovina ohniskového rozsahu už objektivu při snímání na krátké vzdálenosti moc nevoní. Střed se mi už ostřeji vyfotit nepodařilo, je vidět výraznou rohovou neostrost. S přicloněním se zlepšují středy i rohy, ale nikdy se nedosáhne na výrazně kontrastní obraz.

Ani na nejdelší ohniskové vzdálenosti není při plně otevřené cloně střed úplně nejostřejší, ale s přicloněním se to výrazně zlepšuje. Rohy jsou celkem dobré, ale pro trochu lepší ostrost je lepší trochu clonit. Nad F8 bych ale nechodil. Nyní zkusíme ostření na vzdálenost zhruba 25 až 30 metrů.

Znovu se ukazuje, že střed je velmi pěkný. Rohy jsou poměrně ostré, ale trocha přiclonění neuškodí, aby byly lepší a ostřejší. Nesmí se to ale přehánět, už u F8 se do snímků pomalu vkrádá difrakce obrazu (celoplošná neostrost).

Středová ostrost je vynikající, rohy jsou na tom rovněž docela dobře, zejména pokud se trochu přicloní (stačí F4). Clony přes F8 opět ukazují výrazný vliv difrakce.

Se zazoomováním na 56 milimetrů se ostrost středu moc nemění, stále je velmi dobrý i na nejnižších clonách. Dost pěkné jsou i rohy, které se s přicloněním dále zlepšují a dají se označit za plně ostré.

U 102mm ohniskové vzdálenosti už střed až tak ostrý a kontrastní není a chce to trošku přiclonit. Rohy jsou neostré a solidní ostrost získávají až při F8. To se už ale zase potýkáte s difrakcí obrazu.

Se 145mm ohniskovou vzdáleností je pro slušnou ostrost středu opět dobré trošku přiclonit, nicméně i při F2,8 jsou výsledky velmi pěkné. Rohy jsou o něco ostřejší než v minulém případě, hodně zajímavá je ale neostrost levého spodního rohu při F4. Na F2,8 je roh ostřejší a na F5,6 také. Zde pro ostré rohy postačí oněch F5,6.

Maximální zoom přináší dostatečnou středovou ostrost (ale ne řezavou), rohy jsou na tom s výjimkou levého spodního dost dobře. Toto bude problém daného kusu a celkově lze říct, že bezproblémová RX0 má na 200mm ohniskové vzdálenosti solidně ostré rohy už při nejnižší cloně.

V této kapitole se podíváme na problematiku chromatické aberace. Budou prezentovány obrázky z JPEGu a RAWu převedeného přes Camera Raw (v RawTherapee je aberace trochu výraznější).

RAW u nízkých clon ukazuje docela viditelnou chromatickou aberaci, ta ale u vyšších clon mizí a rovněž JPEG je schopen ji alespoň částečně potlačit.

U 35mm ohniskové vzdálenosti se situace opakuje, chromatická aberace je viditelná nejvíce u plně otevřené clony v RAWu. JPEGy a přiclonění tuto vadu snižují.

U 62mm ohniskové vzdálenosti se už chromatická aberace téměř nevyskytuje, a to ani v RAWu.

119mm ohnisková vzdálenost přináší spíše jemné duchy. S přicloněním se tato vada mírní jen trochu.

Maximální ohnisková vzdálenost ukazuje trochu více aberace. Z barevných změn pak přicloněním přechází spíše v lehké duchy.