Sony Cyber-shot WX220: ostře nabitý drobek

Fotoaparát je vybaven malým 1/2,3" snímačem, jehož rozlišení je zbytečně vysokých 18 megapixelů, kvůli čemuž tak trpí na vysokou pixelovou hustotu (která je předpokladem pro vysoký šum). Na následujících snímcích se můžete podívat, jaká je praxe, a to jak v režimu jednoduché expozice, tak i multiexpozice.

Už nejnižší citlivost viditelně trpí šumem a z toho plynoucím odšumováním. Hrany se poněkud třepí. Multiexpozice je hladší, ale také trochu více rozpíjená a s nižší saturací barev.

ISO 200 navyšuje míru třepení, multiexpozice zase více rozmývá. Je to hodně vidět na červeném Fiatu Uno, který je spíše celoplošně nahnědlý.

Citlivost ISO 400 zvyšuje jasový šum v JPEGu, hrany se více třepí. Multiexpozice opět snižuje šum, ale zvyšuje rozmývání.

U citlivosti ISO 800 je jasový šum už hodně výrazný, vše je roztřepené a "rozbité". S multiexpozicí se ztrácí takřka všechny barvy.

ISO 1600 je naprosto bez detailů i barev a ani multiexpozice už moc nepomáhá.

ISO 3200 je u běžné expozice naprosto rozházené, neexistují zde barvy ani detaily. Multiexpozice dává trochu více tušit, co bylo foceno, ale i tak je to tristní výsledek.

S multiexpozicí jsou k dispozici i citlivosti ISO 6400 a ISO 12800, ale jak sami vidíte, není vůbec o co stát. Mrkněme se na snímky, u kterých snížíme rozlišení na standardizovaných 12 MPx.

V rozlišení 12 megapixelů to nevypadá tak špatně. ISO 100 je vcelku OK, ISO 200 také nevypadá nejhůře. ISO 400 už začíná hrudkovatět a výše to začíná být dost špatné.

S multiexpozicí je ISO 100 a 200 vcelku v pořádku, proti předchozímu ale počítejte s výraznější ztrátou barev. ISO 400 je už viditelně rozpité. Dále se mrkneme na snímky zajíce a na míru zachování detailů.

Třepení hran jde lehce vidět už u nejnižších citlivostí. Multiexpozice lehce snižuje ostrost, ale navyšuje celistvost linií. ISO 200 je ještě použitelné, výše už dochází k výraznějšímu rozpadu hran u běžné expozice a většímu patlání u multiexpozice. Opět se podíváme i na snímky konvertované na 12 MPx.

ISO 100 i ISO 200 vypadají ještě slušně, ISO 400 navyšuje rozmývání, to pak začíná být výrazným problémem od ISO 800.

U multiexpozice jsou celistvější hrany, ale i ISO 200 už ukazuje rozmývání. Výraznější je u ISO 400 a dále se to už jen stupňuje.

V kapitole o protisvětle se podíváme zejména na vlastnosti HDR. Fotoaparáty Sony s CMOS snímači tuto technologii podporují už velmi dlouho, v podstatě od doby modelu Sony Cyber-shot HX5 a podobných.

Jak je vidět, toto je dynamickým rozsahem velmi náročná scéna a je docela logické, že si s ní snímač s vysokou pixelovou hustotou moc dobře neporadil. Stíny jsou prosvětlené softwarově přímo ve fotoaparátu (trvale zapnutá funkce DRO), ale světla se už nepodařilo zachránit.

V HDR režimu se trochu ztmavily stíny, ale výrazně jsou tmavší i světla, a to podstatně více, než co by fotoaparát dokázal bez této technologie.

Fotoaparát se snaží prosvětlovat stíny a celkem se mu to daří bez nějak dramatického šumu (ideální to také není). Obloha získává poněkud nepříjemnou světle azurovou barvu.

HDR zlepšilo kontrast ve stínech, rovněž byla trochu ztmavena obloha, která získala trochu tmavší a přirozenější barvu.

Už od dob Sony Cyber-shot WX100 bohužel zůstala hlavní bolístka fotoaparátu, velmi silné odlesky objektivu. Jak máte slunce v záběru, končíte a bez spousty červených fleků se neobejdete.