Sony Cyber-shot WX220: ostře nabitý drobek

Noční snímky jsou omezené maximálně 4sekundovou expozicí ve speciálním režimu, kde nejde prakticky nic nastavit, z čehož mohou plynout např. problémy s přeexpozicí nebo nevhodným vyvážením bílé.

Kvalita obrazu je jen průměrná, dochází k silnému odšumování méně výrazných ploch. Bohužel nelze nastavit vyvážení bílé, a tak snímky mohou být až moc žluté. Dále se podíváme na výřezy snímků pořízených při různých citlivostech. Vlevo bude JPEG s jednoduchou expozicí, vpravo pak multiexpozice v JPEGu.

S výjimkou nočního režimu je maximálním expozičním časem 1 sekunda a jak vidíte, nestačí to.

ISO 200 je už trochu světlejší. JPEG je místy přeostřený, naopak multiexpozice vše hodně rozmývá.

Citlivost ISO 400 krásně ukazuje, jak se u jednoduché expozice třepí hrany, zatímco multiexpozice vše zahlazuje, což se ale odráží i na nižší ostrosti a větším slévání barev.

ISO 800 je už hodně potrhané, linie se třepí, objevuje se jasový šum. Multiexpozice je opět hodně hladká a rozmytá.

S citlivostí ISO 1600 se připravte na další nárůst šumu a odšumování. Je to patrné hlavně u multiexpozice.

ISO 3200 je nevýrazné a roztřepené. U multiexpozice už barvy takřka neexistují a vše se slévá dohromady.

Navýšení citlivosti na ISO 6400 už zničí v podstatě veškeré detaily a ani ten fakt, že jde o mnohonásobnou expozici, nepomůže.

Nejvyšší citlivost ISO 12800 už začíná chytat ladění do modrého nádechu. Detaily neexistují, pouze dobře osvětlená místa dávají aspoň trochu tušit, co je vlastně na fotografii.

I v této recenzi se podíváme na standardní snímky.

Kvůli slabšímu dynamickému rozsahu senzoru se obloha ladí do světlejších a teplejších odstínů azurové. Kresba je v pořádku, můžete si všimnout chromatické aberace na některých větvích.

Kresbě objektivu není moc co vytýkat, detailů je zde dost. Šikmé linie na šedé stěně uprostřed sice vykresleny nebyly, není tu ale ani moaré efekt a malé náznaky kresby tu přeci jen jsou. Odšumování patlá trávu v pozadí.