Sony SAL-18250 (DT 18-250mm F3,5-6,3)

Pokud využijete automatickou korekci zkreslení SLT fotoaparátů, pak se se zkreslením v podstatě nesetkáte. Na nejširším ohnisku je tu velmi lehké, v podstatě neznatelné sférické zkreslení s hodnotou +0,2 %, u nejdelšího ohniska je to naopak velmi mírné poduškovité zkreslení (-0,2 %). V RAWu, případně v JPEGu bez korekce je to ale o něčem jiném. Na nejširším ohnisku si lze všimnout dost silné sférické zkreslení (+4,5 %), na nejdelším pak středně silné poduškovité (-0,9 %).

S nejnižší clonou je vinětace (ztmavení rohů) dost výrazné v celém ohniskovém rozsahu (0,8 až 1,5 EV), s korekcí této chyby fotoaparátem se ale tato vada o něco snižuje. Střední clony se pohybují okolo 0,5 EV, což už není mnoho a je to na hranici pozorovatelnosti, zde už korekce moc nepomáhá a dokonce u některých ohniskových vzdáleností je vinětace výraznější. S vysokými clonami je vinětace nízká.

Na kontrastních hranách posoudíme úroveň chromatické aberace, a to jak v JPEGu s její korekcí, tak i v RAWu bez korekce.

Objektiv trpí na střední chromatickou aberaci, fotoaparáty Sony ji ale velmi dobře maskují, takže i z RAWu ji pravděpodobně velmi snadno odstraníte.

U 35mm ohniska nenajdete barevné změny na hranách, spíše zde uvidíte jemné duchy. S přicloněním se situace zlepšuje.

Ani u 60mm ohniska (90mm přepočteného) se nevyskytují barevné změny, výraznější jsou duchové na nižších clonách.

U 135mm ohniska se situace mění, zejména u nižších clon je vidět hodně silnou chromatickou aberaci, kterou nedokáže plně odstranit ani systém jejího potlačování. S vyššími clonami tato vada klesá a i její korekce je úspěšnější.

Nejdelší ohniskové vzdálenost má s chromatickou aberací asi největší problém. Tam je v RAWu a nekorigovaném JPEGu opravdu hodně výrazná. I po jejím odstranění zůstává modrý nádech některých hran.