Yi M1: čínský útok na Micro Four Thirds

Zatímco u jiných značek u ostření můžeme psát romány, zde to bude jednodušší. Ostřící režimy jsou víceméně tři. Základem je jednorázové ostření S-AF. Signalizaci zaostření dává zeleným nebo červeným probliknutím, barva ostřícího čtverečku ale následně zmizí. Průběžné ostření C-AF nijak zvlášť nezaujme, občas funguje hezky, občas neudělá nic, což platí zejména tehdy, pokud se výrazněji změní zaostření a pod ostřícím bodem je hodně rozostřený obraz. Výrobce ale na této oblasti pracuje a proti původnímu firmwaru došlo ke zlepšení.

Následuje manuální ostření, které lze doplnit o focus peaking. Zvětšení náhledu je nutné si vynutit tlačítkem. Obraz je hodně odšuměný, takže ostrost se v něm posuzuje docela těžko. Signalizace toho, zde ostřím dopředu nebo dozadu by rovněž nebyla na škodu. Je ale nutné si uvědomit, že jde o první fotoaparát tohoto výrobce a v budoucnu jistě přijde na to, co fotograf potřebuje (ostatně tuhle signalizaci nemělo např. ani Sony u prvních RX100).

Rychlost ostření je sice na dnešní dobu slabší, ale pořád ve většině podmínek dostatečná. Pokud je aspoň trochu předostřeno, čekejte zaostření a vyfocení snímku za 0,35 sekundy, což je v pořádku. Je-li náhled zaostřený úplně mimo, doostření si vyžádá obvykle kolem 0,6 sekundy. V dnešních měřítcích nic světoborného, ale že by vás fotoaparát omezoval pomalým ostřením, to bych neřekl. Úspěšnost ostření je docela v pořádku, pokud mu trošku pomůžete, dokáže se chytat i popředí, přičemž jiné fotoaparáty s tímto mají často problém. Výrobce sice slibuje schopnost ostření od -4 EV, ale přijde mi, že docela přestřelil. Na Panasonicy (které rovněž hovoří o -4 EV) to v nočním ostření nemá ani zdaleka a vyžaduje přeci jen docela rozumný kontrast. Na druhou stranu nepatří ani k tomu nejhoršímu, ve třídě CSC fotoaparátu bych jej ale řadil spíše k průměru či lehkému podprůměru.

Velmi krátký bude i popis režimů výběru ostřících bodů. V podstatě tu máte dotykové ostření na jednu z 81 zón a vypadá to velmi podobně jako u Olympusu. Druhým režimem je detekce tváře (mimochodem nadprůměrně rychlá a dobře si poradí i s nepříjemnými úhly natočení hlavy), která zapíná i automatiku výběru AF bodu. Nicméně automatika velmi často volí právě středový bod.

Také u expozice nestrávíme mnoho času. Najdete tu klasickou automatiku, prioritu clony, času a manuál. Pokud jde o měření, je tu multiměření, bodové a pak měření s prioritou středu. Korekce expozice má bohatý rozsah od -5 EV do +5 EV a v zimních podmínkách bude často potřeba (sníh ale dělá problémy všem, v tomto Yi není zrovna výjimkou). Korekce byly občas potřeba oběma směry.

Co se týče citlivostí, je zde ISO 200 až ISO 25600, v režimu rozšíření je pak k dispozici i ISO 100. Expoziční časy mají rozsah od 1/4000 sekundy do 60 sekund, mechanická závěrka je však dost hlučná. Moc tu toho nenakonfigurujete, a tak Auto ISO funguje jednoduše tak, že při času 1/100 sekundy začne zvyšovat citlivost. Maximální hodnotu citlivosti nelze nastavit, nebere ani ohled na ohniskovou vzdálenost.

Rozsah clon logicky závisí na objektivu. U testovaného Xiaoyi 12-40mm F3,5-5,6 má tedy standardní hodnoty, poněvadž ale objektiv začíná na širokoúhlých 24 mm (po přepočtu), celý graf se tak posouvá trochu doleva. Když se k tomu přidá i slabší průběh světelnosti (F5,6 již od 48mm přepočtené ohniskové vzdálenosti), jde o jeden z nejméně světelných objektivů pro Micro Four Thirds systém této třídy. Rozdíly jsou ale v desetinkách EV, tedy nic dramatického. Expoziční bracketing může vyfotit maximálně 3 snímky s rozdíly mezi expozicemi do 1 EV. Je zajímavé, že v tomto případě nelze fotit do RAWu a nemůžete zvolit ani samospoušť. K dispozici je hardwarové HDR..

Yi M1 v trendu dnešní doby nabídne i 4K video (3840×2160 pixelů) při 30 snímcích za sekundu. Pokud využijete nižší Full HD rozlišení (1920×1060 pixelů), můžete se dokonce těšit na 60 fps. Při snímání v 60 fps se z fotoaparátu ozývá jemné vrčení, jako by měl mechanickou stabilizaci. Ta tu ale není.

Opravdu musím pochválit detailnost videa. I Full HD video je plné detailů a rozhodně působí velmi dobře. Tím ale pozitivní věci bohužel končí. Není zde stabilizace (ani optická, ani v těle přístroje) a co se týče expozice, můžete sice nastavit korekci expozice, ale to je takřka vše. Na čas, clonu nebo ISO citlivost si nesáhnete, při zoomování se základní zoomovací objektiv kouše a dokonce ani nelze dotykem vybrat místo zaostření. Vše je tak automatické, jak jen může být. Ve video funkcích Yi M1 připomíná spíše levné kompakty. Kvalita videa solidní, ale možnosti ovládání jsou takřka nulové.

Pokud vám při zoomování skáče jas, stáhněte si nový firmware, který toto řeší. Zajímavé je i to, že fotoaparát má docela svižný autofokus ve 4K videu (rychlejší než např. Panasonic), ale podobně jako i u normálního AF-C při focení, i zde dost záleží na tom, zda se fotoaparát vůbec rozhodne přeostřovat, což někdy při velkých rozdílech zaostření neudělá.

Pro posouzení kvalit dávám tři videosekvence. Najdete tu 4K video (16 sekund, 144 MB), Full HD 60p video (39 sekund, 132 MB) a zpomalenou videosekvenci (46 sekund, 17 MB), která se ale dost seká.

Ukázky 4K videosekvencí pořízených fotoaparátem Yi M1 a 12-40mm objektivem.