Yi M1: čínský útok na Micro Four Thirds

Zatímco mnozí výrobci fotoaparátů omezují svou nabídku, případně s výrobou již skončili, čínská společnost Yi Technology sebrala nemalý kus odvahy a přišla na trh se svým prvním fotoaparátem. Patří do rodiny Micro Four Thirds, která byla doposud zejména v režii společností Panasonic a Olympus. Nový model Yi M1 by jim měl konkurovat a dnešní recenze snad dala odpověď na to, zda se tak stalo nebo nikoli.

Fotoaparát je to hodně zajímavý, neboť takřka vše je svým způsobem netradiční nebo neobvyklé. Přestože jde o malý fotoaparát a grip není nikterak velký, je držení překvapivě dobré. Zádi vévodí velký displej a fotoaparát nemá téměř žádná tlačítka. Ovládání je tak z velké části dotykové. Zde bych měl ale první výhrady. Odezvy displeje jsou pomalejší a často si nejste jisti, zda fotoaparát váš dotyk zaregistroval nebo nikoli. Akce se provede obvykle v té době, když se už už chystáte k druhém pokusu, neboť máte dojem, že ten první byl neúspěšný. Oceňuji však snadné polohování ostřících bodů pomocí displeje.

Nicméně i to málo tlačítek, které na těle jsou, má v některých případech nedostatky. Páčka na zapnutí je maličká, což sice vůbec nevadí u zapnutí, ale k vypnutí fotoaparátu tu tak máte snad jen milimetrový výstupek. Na ovládací kolečko musíte být pomalí, neboť není schopno zaregistrovat více kroků najednou (paradoxně čím pomaleji točíte, tím rychleji se dotočíte k cílové hodnotě).

Pokud jde o ostření, když není rozdíl mezi pozadím a popředím moc velký, průběžná forma funguje docela dobře. Při velkých změnách z popředí na pozadí ale občas neudělá vůbec nic, to ale u fotoaparátů není zas až tak výjimečná věc. Když zůstanete u jednorázového ostření, budete o něco spokojenější. Ostřící režimy jsou zde víceméně dva (uživatelský výběr nebo detekce tváří a automatikou) a pokud mluvíme o videosekvencích, ty mají velmi dobré detaily, ale výrazně omezené možnosti nastavení videa jsou u Micro Four Thirds fotoaparátu dost překvapivé.

V podstatě lze u videa nastavit pouze korekci expozice, po upgradu firmwaru i vyvážení bílé a u některých objektivů lze i manuálně ostřit. Jinak si ale nesáhnete na žádnou expoziční hodnotu, nelze vybrat ostřící bod, ostření je jen průběžné. Na druhou stranu musím říci, že rychlost ostření ve 4K režimu by mohl fotoaparátu závidět i Panasonic s DFD ostřením. Možnost natáčet 4K video tedy určitě potěší, jak již bylo řečeno, kvalita videa je rovněž hodně slušná, setový objektiv se ale bohužel při zoomování hodně škube.

Co se týče kvality obrazu, tady záleží na tom, co budeme hodnotit. Pokud jde o JPEGy, Yi zvolilo silnější odšumování, které rozmývá méně výrazné plochy. Nicméně v RAWu je nutno uznat, že 20MPx čip od Sony předvádí dost dobré výsledky. Šum je akceptovatelný i u vyšších citlivostí, dynamický rozsah je dost slušný a setový 12-40mm objektiv patří k těm nejostřejším setovým objektivům vůbec, takže zejména středová ostrost vám bude v RAWu brát dech. Takto detailní fotky nejsou u M4/3 běžné. Potěší také to, že se snímá do obecného formátu DNG, takže RAWy otevřete i ve starém Photoshopu nebo jiných editorech.

Chválím rovněž slušnou výdrž na baterii, naopak nepochválím již zmíněnou rychlost. Jen náběh fotoaparátu zabere přes 5 sekund, což je nejen na dnešní dobu příliš. A pomalé jsou i další záležitosti. Např. kouknutí se na fotografii, kterou jste pořídili před týdnem (a od té doby třeba dalších 200 snímků) je záležitost na několik minut listování v prohlížecím režimu. Ostření sice působí pomalým dojmem, ve skutečnosti je ale jeho rychlost poměrně slušná. I když Yi tvrdí, že je fotoaparát schopen ostřit od -4 EV, ve skutečnosti tak dobrý není. Na druhou stranu nejde ani o průšvih, to rozhodně ne, ale citlivost ostření za špatného světla určitě není v nadprůměru.

Za stinnou stránku bychom mohli považovat různé softwarové nedostatky (bugy). Je však vidět, že výrobce pracuje na jejich odstranění a poslední verze firmwaru mnou původně připravený výčet chyb výrazně zredukovala. Jsou zde nicméně věci, které nedávají moc smysl. Proč třeba nelze použít bracketing s RAWem, nebo proč zde není RAW+JPEG a konverze z RAWu do JPEGu vytváří soubory, které mají úplně jiné číslo než původní RAW? Zbytečně to pak na kartě nebo disku vytváří chaos.

Jak tedy fotoaparát zhodnotit? Když uvážíme, že jde o první fotoaparát značky, nedopadlo to úplně špatně. Je ale cítit, že výrobce nemá s fotoaparáty moc zkušeností a nemá pořádně na čem stavět. Chybí mu roky pilování algoritmů, na kterých stojí moderní fotoaparáty. Víme však, jak se poslední dobou vyšvihly čínské mobilní telefony, které hodně šlapou na paty zavedeným značkám a nezřídka jsou i mnohem lepší volbou. Je tedy docela dobře možné, že Yi bude postupně sbírat zkušenosti a třeba u některé z dalších generací bude více než plnohodnotným konkurentem tradičním výrobcům. Zatím je tu několik dětských nemocí a nepřesvědčí ani evropská cenová politika. Zatímco v USA jsou ceny (zejména základního setu) dost zajímavé, v Evropě jsou znatelně vyšší a 20 000 Kč za duální set mi přijde být vcelku dost. Oceňuji však optickou kvalitu obou setových objektivů, ty se skutečně dost povedly.

1. Fotografy, kterým nevadí si hrát s RAWy
2. Focení celoplošně detailních snímků (méně náročné krajinky...)

+ Výborná kvalita obrazu v RAWu
+ Slušné detaily ve videu, podpora 4K
+ Poměrně slušný komfort držení (vzhledem k rozměrům)
+ Solidní výdrž baterie
+ Dost ostrý a celkově slušný setový 12-40mm objektiv (až na chromatickou aberaci)
+ Obecný DNG formát

- Pomalé dotykové ovládání a celkově pomalejší odezvy
- Vyšší cena
- Značně omezené možnosti nastavení u videa
- Softwarové nedostatky a nelogické vazby
- Maličká páčka pro zapnutí a vypnutí přístroje
- Silné odšumování
- Není zde RAW+JPEG, konverze z RAWu špatně čísluje JPEGy

 

 

Za zapůjčení fotoaparátu Yi M1 děkujeme e-shopu Beryko.cz

 

Cena v době testování: cca 20 000 Kč s DPH