Zrcadlovka a já: Fotodrby
3.2.2012, Jana Bártová, fejeton
Ačkoliv to už ani nikdo nečekal, nakonec i v letošní jinak poměrně mírné zimě přišel krutý mráz a nějaký ten sníh. Varianty jsou dvě, pořádně se obléct a zkusit ulovit nějaký ten ojíněný snímek, nebo si dát zasloužený odpočinek u kamen a trošku podrbat.
A co se týče drbů, nemyslím tím urážlivé pomluvy a fámy plné nepravd a polopravd, které se šíří kupříkladu na malých městech. Hovořím spíše o společenských drbech, drbech na úrovni, informacích z první ruky sdělovaných v kruhu přátel za dlouhých zimních večerů. A i ty se mohou týkat fotografování. Mezi oblíbené fotodrby samozřejmě patří takové věci, jako kdo si koupil nový objektiv, kdo vyměnil celý systém a výbavu, která modelka je uražená kvůli poslednímu focení, jež neprobíhalo podle jejích představ nebo kdo uspěl v mezinárodních soutěžích a s čím.
Poslední drb, který jsem zachytila, se týkal jednoho našeho známého, který se hodlá asi za půl roku oženit. Prý hledá svatebního fotografa a je to docela problém, ačkoliv ho shání tak dlouho dopředu. S kamarády jsme usoudili, že chyba zřejmě nebude v nedostatku svatebních fotografů. Spíš asi v požadavcích na ně. Člověku, který považuje focení svateb za svůj denní chléb a má o všem naprosto jasnou představu, totiž jen tak někdo nestačí. Naštěstí se několik kolegů přeochotně nabídlo a poslalo mu vhodné reference. Snad si tedy chlapec vybere.
Poněkud starší drb byl o mojí oblíbené Sonce. Dva z mých nejmilejších fotokolegů se totiž po posledním uvedení nejnovějšího typu zrcadlovky od této značky rozhodli odejít a prodat své výbavy za statisíce korun. Prostě se naštvali a sekli s tím. K smíchu nebo k pláči? Ani nevím, nechtělo by se mi pořizovat si celou novou výbavu jen tak z principu. Pro nás ostatní to ale bylo celkem fajn. Já si třeba díky tomu konečně koupila pár pevných skel, která se mi už dlouho líbila.
Další drb měl poněkud intimnější znění. Hovořilo se v něm o tom, na jak odvážné fotografie je dnešní společnost připravená. Může v mezinárodní neevropské soutěži uspět fotografie dvou krásných polonahých děvčat, která se „k sobě mají“? Pro mnoho mužů je to jistě velmi přitažlivé a dráždivé téma. Jenže jeho zobrazování tak trochu osciluje mezi tím, co je hrané, co uvěřitelné a co se hodí spíše do oblasti erotiky nebo porna. Zmiňovaná fotografie nakonec podle mých posledních informací v soutěži uspěla, ale v katalogu ji pro jistotu neotiskli. Holt svět na ni ještě zřejmě nebyl připraven.
Poslední fotografická pikantnost, jež se donesla až k mým uším, byla nezdařená fotografická expedice jednoho našeho známého. Zkrátka, zatáhl nás do toho. V dubnu jsme si museli zakládat účty na jakémsi podivném zahraničním serveru. V červnu jsme museli komentovat jeho fotky. V září jsme pro něj hlasovali a posílali mu další „lajky“ a komentáře. V listopadu se nakonec umístil na docela pěkném druhém místě. Do vybrané destinace však nakonec v prosinci ani v lednu neodcestoval. Měl sice všechna možná očkování pro rovníkovou Afriku, ale neměl nezbytné povolení. Od manželky.
A to je vše z těch nejzajímavějších zimních fotodrbů. V případě, že nechcete čas trávit vysedáváním po kavárnách a tlacháním se svými kolegy, vydejte se do té zimní pohádky. A foťte tak dlouho, dokud vám nezamrzne závěrka.
Poslední drb, který jsem zachytila, se týkal jednoho našeho známého, který se hodlá asi za půl roku oženit. Prý hledá svatebního fotografa a je to docela problém, ačkoliv ho shání tak dlouho dopředu. S kamarády jsme usoudili, že chyba zřejmě nebude v nedostatku svatebních fotografů. Spíš asi v požadavcích na ně. Člověku, který považuje focení svateb za svůj denní chléb a má o všem naprosto jasnou představu, totiž jen tak někdo nestačí. Naštěstí se několik kolegů přeochotně nabídlo a poslalo mu vhodné reference. Snad si tedy chlapec vybere.
Poněkud starší drb byl o mojí oblíbené Sonce. Dva z mých nejmilejších fotokolegů se totiž po posledním uvedení nejnovějšího typu zrcadlovky od této značky rozhodli odejít a prodat své výbavy za statisíce korun. Prostě se naštvali a sekli s tím. K smíchu nebo k pláči? Ani nevím, nechtělo by se mi pořizovat si celou novou výbavu jen tak z principu. Pro nás ostatní to ale bylo celkem fajn. Já si třeba díky tomu konečně koupila pár pevných skel, která se mi už dlouho líbila.
Další drb měl poněkud intimnější znění. Hovořilo se v něm o tom, na jak odvážné fotografie je dnešní společnost připravená. Může v mezinárodní neevropské soutěži uspět fotografie dvou krásných polonahých děvčat, která se „k sobě mají“? Pro mnoho mužů je to jistě velmi přitažlivé a dráždivé téma. Jenže jeho zobrazování tak trochu osciluje mezi tím, co je hrané, co uvěřitelné a co se hodí spíše do oblasti erotiky nebo porna. Zmiňovaná fotografie nakonec podle mých posledních informací v soutěži uspěla, ale v katalogu ji pro jistotu neotiskli. Holt svět na ni ještě zřejmě nebyl připraven.
Poslední fotografická pikantnost, jež se donesla až k mým uším, byla nezdařená fotografická expedice jednoho našeho známého. Zkrátka, zatáhl nás do toho. V dubnu jsme si museli zakládat účty na jakémsi podivném zahraničním serveru. V červnu jsme museli komentovat jeho fotky. V září jsme pro něj hlasovali a posílali mu další „lajky“ a komentáře. V listopadu se nakonec umístil na docela pěkném druhém místě. Do vybrané destinace však nakonec v prosinci ani v lednu neodcestoval. Měl sice všechna možná očkování pro rovníkovou Afriku, ale neměl nezbytné povolení. Od manželky.
A to je vše z těch nejzajímavějších zimních fotodrbů. V případě, že nechcete čas trávit vysedáváním po kavárnách a tlacháním se svými kolegy, vydejte se do té zimní pohádky. A foťte tak dlouho, dokud vám nezamrzne závěrka.
