Zrcadlovka a já: Kam zmizely mužské akty?
14.10.2011, Jana Bártová, fejeton
O ženách a focení aktů byly napsány kilometry textu. Jejich fotky jsou všude. Kdekoliv je vyhlášena soutěž s názvem Akt, objeví se desítky až stovky nahých a téměř nahých dívčích a ženských fotografií. Krásné, říkáte si. Ale kam v tom všem zmizeli muži?
Ženské akty vzbuzují pozornost, a právem. Naproti tomu jsou mužské akty k vidění jen zřídka. Možná je to tak, že muži zůstávají raději za fotoaparátem. Jsou v roli diváka nebo kritika. Muži se zkrátka na ženy velmi rádi dívají. Ať už se jedná o proces focení, kdy musí vymýšlet, hledat a pokoušet se uchopit ženskou krásu, nebo o kritiky, kteří nadšeně zkoumají práci ostatních v internetových galeriích, snaží se ji pochopit a hodnotit. Koneckonců muže zajímají především ženy, a proto jsou ženských aktů na internetu mraky.
Kam se ale ztratili muži? Proč je disciplína mužský akt tak podceňovanou kategorií a proč se fotek s touto tématikou objevuje tak málo? Opravdu má současná společnost takový problém s vnímáním krásy mužského těla? Odpověď bychom možná mohli nalézt v historii. V minulosti to totiž bylo právě naopak.
Už v umění starověkého Řecka byl dříve zobrazován nahý muž než nahá žena. Zatímco nahé mužské tělo měli Řekové perfektně zvládnuté již v klasickém období, na ženský akt si troufli až později. Jakoby jim nahá žena nepřipadala dostatečně krásná. Nevěděli, jak se s ní vyrovnat a jak ji zobrazovat. Možná i proto první pokusy o nahou ženu ve vázovém malířství připomínaly spíše „kluky s přišpendlenými ňadry.“
Bronzy z Riace, Museo Archelogico Nazionale di Reggio Calabria,
foto: Pavel Vavřín
V průběhu staletí se situace poněkud obrátila. Co se fotografie týče, mužům-fotografům nedělá problémy zobrazovat nahé ženské tělo. V případě nahého mužského těla je ale situace poněkud jiná. Určitě si vzpomenete na výjimky, jako je Robert Vano, které však svým způsobem potvrzují pravidlo. Proč se tedy mužskému aktu nikdo nevěnuje? A důležitá otázka, proč jej nefotí dokonce ani ženy, když to mužům činí takové potíže?
Dnešní muži mají potíže s vnímáním vlastního těla. Až na několik metrosexuálů, které znám, jsem se velmi často setkala s názorem, že mužské tělo na rozdíl od ženského není krásné a fotografování není hodno. Čas od času mě také zaskočila otázka: „A co bys na mně jako chtěla fotit?“ nebo konstatování „Nahej chlap je divnej. Vždycky mu někde něco visí.“ I takhle se na to dá dívat. Ale jako fotografka, které se z hlediska focení aktů líbí ženy i muži stejně, bych preferovala spíše jiný úhel pohledu.
Otevřeně musím přiznat, že focení mužských aktů je i pro mě, jakožto ženu, docela oříšek. Dokážu jasně vystihnout, co se mi líbí na jiných ženách. Chápu jejich přednosti a silné stránky, vím, v čem se cítí dobře. Muži jsou pro mě ale většinou záhadou. Všichni, které jsem se snažila dostat před fotoaparát, se nějakým způsobem ošívali. Nevěděli, jak se tvářit, co dělat, nechtěli pózovat, necítili se na to. Já věděla jasně, jak bych je chtěla fotit, oni sami však jasnou představu neměli. I v tom se od mnohých žen, které se rozhodnou pózovat pro akt, liší. Ale možná jsem jen neměla štěstí na dost odvážné modely. A co vy? Fotili jste někdy mužské akty a jaké máte s muži zkušenosti?
Kam se ale ztratili muži? Proč je disciplína mužský akt tak podceňovanou kategorií a proč se fotek s touto tématikou objevuje tak málo? Opravdu má současná společnost takový problém s vnímáním krásy mužského těla? Odpověď bychom možná mohli nalézt v historii. V minulosti to totiž bylo právě naopak.
Už v umění starověkého Řecka byl dříve zobrazován nahý muž než nahá žena. Zatímco nahé mužské tělo měli Řekové perfektně zvládnuté již v klasickém období, na ženský akt si troufli až později. Jakoby jim nahá žena nepřipadala dostatečně krásná. Nevěděli, jak se s ní vyrovnat a jak ji zobrazovat. Možná i proto první pokusy o nahou ženu ve vázovém malířství připomínaly spíše „kluky s přišpendlenými ňadry.“
Bronzy z Riace, Museo Archelogico Nazionale di Reggio Calabria,
foto: Pavel Vavřín
V průběhu staletí se situace poněkud obrátila. Co se fotografie týče, mužům-fotografům nedělá problémy zobrazovat nahé ženské tělo. V případě nahého mužského těla je ale situace poněkud jiná. Určitě si vzpomenete na výjimky, jako je Robert Vano, které však svým způsobem potvrzují pravidlo. Proč se tedy mužskému aktu nikdo nevěnuje? A důležitá otázka, proč jej nefotí dokonce ani ženy, když to mužům činí takové potíže?
Dnešní muži mají potíže s vnímáním vlastního těla. Až na několik metrosexuálů, které znám, jsem se velmi často setkala s názorem, že mužské tělo na rozdíl od ženského není krásné a fotografování není hodno. Čas od času mě také zaskočila otázka: „A co bys na mně jako chtěla fotit?“ nebo konstatování „Nahej chlap je divnej. Vždycky mu někde něco visí.“ I takhle se na to dá dívat. Ale jako fotografka, které se z hlediska focení aktů líbí ženy i muži stejně, bych preferovala spíše jiný úhel pohledu.
Otevřeně musím přiznat, že focení mužských aktů je i pro mě, jakožto ženu, docela oříšek. Dokážu jasně vystihnout, co se mi líbí na jiných ženách. Chápu jejich přednosti a silné stránky, vím, v čem se cítí dobře. Muži jsou pro mě ale většinou záhadou. Všichni, které jsem se snažila dostat před fotoaparát, se nějakým způsobem ošívali. Nevěděli, jak se tvářit, co dělat, nechtěli pózovat, necítili se na to. Já věděla jasně, jak bych je chtěla fotit, oni sami však jasnou představu neměli. I v tom se od mnohých žen, které se rozhodnou pózovat pro akt, liší. Ale možná jsem jen neměla štěstí na dost odvážné modely. A co vy? Fotili jste někdy mužské akty a jaké máte s muži zkušenosti?
