Akta o aktu 13: Model jako zákazník

Model jako zákazník

Modelky a modelové se obecně rekrutují z nejrůznějších vrstev našeho okolí, od partnerů, příbuzných, přátel a kamarádů, přes náhodná setkání a doslova osvícení, například na ulici nebo na společenské akci, až po uživatele komunitních serverů a sociálních sítí, případně specializovaných agentur.

S každým z těchto modelů budeme zacházet individuálně, podle jejich vztahu k nám i k samotnému fotografování, a zajisté i vzhledem k účelu a plánovanému použití pořízených záběrů. Jde-li čistě o soukromou záležitost, nebudeme mít možná takové nároky na kvality modelu ani samotného konceptu, dovolíme si třeba i o něco odvážnější pózy, musíme ale výstupy opravdu důkladně zabezpečit před neoprávněným užitím nebo odcizením. Nebyli bychom první, kdo někoho jiného nebo sám sebe podobným způsobem kompromitoval a figurovat několik týdnů na obálkách bulvárních novin a časopisů není nejspíš nic příjemného, pokud se nejmenujete zrovna Iveta.

U modelek z nadšení půjde nejspíš o spolupráci, nazývanou známou zkratkou TFP, tedy Time For Photo. Pokud už se vám někdo takto věnuje, protože se znáte, anebo protože se mu líbí vaše práce, očekává kvalitní výsledné snímky pro vlastní potřebu. Vždycky dodržte úmluvu a plňte sliby! Negativní reklama a stížnosti na webových fórech se vám nikdy nemohou vyplatit a brzy se budete divit, proč už s vámi modelky nechtějí spolupracovat, nebo je jich mnohem méně, než dřív. Požadavky a podmínky si takoví partneři domlouvají za pochodu a platí (podobně jako v sexu), že možné a dovolené je cokoliv, co vyhovuje oběma stranám.

Naproti tomu využití profesionálů je založeno na finanční náhradě a fotografie proto nejsou podmínkou. Modelka na ně nárok nemá, a pokud jí nějaké ukážete nebo nabídnete, je to čistě na vás. Profesionální model se chová neprofesionálně, pokud vyžaduje speciální ohledy, například když až na místě oznamuje, že toto nefotí, a když, tak rozhodně ne takto (svoje požadavky, očekávání a případné limity měl specifikovat ještě dřív, než jste si ho vybrali, případně prostřednictvím zastupující agentury).

Nemá nárok po každém stisku spouště kontrolovat na displeji, jak mu to sluší. Jeho odměnou je honorář a do výsledné podoby nebo konečného výběru a úprav fotografií nemá absolutně co mluvit. Pokud se ale před vlastní spoluprací podepisuje dohoda (vždy doporučuji), je směrodatné to, co je v ní uvedeno a oběma stranami odsouhlaseno právě tím podpisem. Stěžovat si později, že v ní něco chybí, nesouhlasí, nebo je uvedeno nejednoznačně, bude totéž, jako přiznat vlastní debilitu (v lékařském smyslu slova, pochopitelně).

Zbývá ale ještě jedna rozsáhlá skupina modelů pro fotografování aktu, se specifickými požadavky a právy, ke které se z pochopitelných důvodů budeme chovat poměrně značně odlišně. Jsou to zákazníci, většinou soukromí, kteří se na nás obracejí s přáním, abychom je zvěčnili, jak je Pán Bůh stvořil. Proč ne! Mohou vzniknout úžasné fotografie, z nichž mnohé pak zdobí nejen soukromé interiéry hlavních aktérů, ale i galerie, charitativní kalendáře nebo obrazové knihy.
Ke zhotovení aktu jako zakázky pro konkrétního pózujícího zájemce nepotřebujete žádný ateliér, byť je třeba jeho využití mnohdy pohodlnější. I v omezených domácích podmínkách, jen s využitím běžného kompaktu a existujícího osvětlení nebo i odraženého blesku dokážete hodně. Výsledná technická kvalita nebude bůhvíjaká, ale kdo z aktérů takového domácího fotografování tohle bude řešit?
Smiřte se ovšem s tím, že na stejném místě s profesionální výbavou, a s jejím odpovídajícím zvládnutím, dokážete podstatně víc. Kvalitní světla, líčení a vizáž udělá větší efekt, než byste věřili. A objektiv. A rozměrný senzor. A kvalitní model. A třeba jen drobný nápad, například tento s opakováním tváře. Co? Že tohle ve skutečnosti není žádný akt?
Ale třeba už za malou chvíli docela dobře může být!

Mnozí z takových zájemců mají dokonale vypracovaná těla, protože se intenzivně věnují sportu, holdují fitness nebo kulturistice, jsou mladí a neopotřebovaní. To je ideální kombinace a vlastní spolupráce s takovými zájemci se ve fázi samotného fotografování nemusí nijak lišit od výše popsaného partnerství s modely z nadšení. Fotografie aktu je ale dnes svým způsobem pro řadu lidí jakousi módní záležitostí a tak se čas od času objeví i zákazníci jiného, než fyzicky ideálního formátu.

Především u nich nelze absolutně nic kritizovat, maximálně doporučovat, anebo jemně, převelice opatrně, nenápadně a mírně posouvat v zájmu vkus neurážejícího výsledku. Kdo platí, má pravdu, platí ve fotografii aktu stejně, jako při koupi rohlíku nebo auta. Zákazníci nemusí být tělesně ani jinak dokonalí, ba dokonce ani vůbec vhodní pro fotografický akt, přesto mohou trvat na svém nápadu a je na vás, s jakým úspěchem z téhle šlamastyky vybruslíte.

Vždycky sice můžete říct, když už všechny ostatní argumenty selžou, že tohle vy prostě nefotografujete, tohle že není váš styl nebo parketa, a nabídnout alternativní konkurenční ateliér. Právě jste ale ztratili zákazníka a jeho peněženku už nejspíš nikdy neuvidíte. Zvláště dnes, v době ekonomické krize, taková situace není něco, do čeho by se standardní fotograf rád stavěl obden. Takže něco standardního nakonec „spácháte“. Případně něco nadstandardního, vyšinutého, lehce originálního, až geniálního. Tu pomůže problematické partie zakrýt milosrdný stín nebo naopak lokální přesvícení, tu vhodně nařasená drapérie, závoj, záclona, přivřené dveře nebo kus nábytku.
Reální lidé samozřejmě jen málokdy vypadají tak, jako zákaznice z minulé ukázky. Pak je vaší povinností pomoci najít a zdůraznit přednosti a zakrýt nebo potlačit nedostatky. Pózou, výřezem, osvětlením, jen částečným obnažením a podobně.

Pro vytvoření příjemné atmosféry uvolnění a pocitu soukromí je vlastní ateliér vhodnější, než sebeatraktivnější exteriér, byť jsem už fotografoval i exhibicionisty, kterým nevadilo, že ve vzrostlém bukovém lese těsně kolem procházejí houbaři, tu se usmívající, tu vrtící nevěřícně hlavou (někteří prošli i několikrát tam a zpátky, zřejmě si zapomněli brýle). To jsou ale jen výjimky, plodící veselé příběhy z natáčení. Nezapomeňme, že model jako zákazník dělá často něco podobného poprvé a naposledy ve svém životě, je nervózní, nejistý, občas trpí komplexy a má co dělat sám se sebou, natož s rušivým okolím. Proto může být občas ještě lepším řešením, než stroze působící ateliér, zákazníkův nebo i cizí propůjčený byt, chata či dům.

Z klasických fotografických technik a způsobů svícení použijeme vše, co už známe z minulých pokusů, jen musíme dávat větší pozor na ostré světlo, kontrasty a zobrazení detailů. To, co u dokonalých a pěstěných specializovaných modelů může vypadat dobře, něžně a sexy, bude u běžných a nesportovních, případně věkem či úrazy poznamenaných postav působit neesteticky nebo dokonce směšně. Podobným krkolomným pózám se proto raději vyhneme a dáme přednost těm jednodušším, sošným a vznešeným, které dovolují konkrétnímu tělu působit lákavě a žádoucně, případně alespoň průměrně esteticky! Často bude proto daleko vhodnější volit měkké, rozptýlené světlo, případně změkčující filtry nebo jemné průhledné látky, zpola zakrývající tělo nebo okončetiny.

V této souvislosti dovolte krátkou technickou vsuvku, týkající se následného zpracování právě takových „měkkých“ fotografií s množstvím jemných polotónů. Problém může nastat už při samotné expozici. Není-li zvolena úplně přesně, ale i tehdy, pokud je rozsah jasů příliš veliký, dojde k přepalům nebo ke vzniku stínů bez kresby, v nejhorším případě k obojímu zároveň. Tady už je každá rada drahá, měli jste problém zjistit (a řešit) dřív. Ale i u primárně správně exponovaných záběrů jsme nuceni v případě rozsáhlejších plánovaných úprav v počítači bojovat s takzvanou posterizací neboli pruhováním v místech jemných přechodů. Typicky tedy například na obloze nebo při nasvícení jednolitých ploch pozadí atd. Posterizace nemusí být ještě přítomná na neupraveném snímku, takový záběr ale často v problematickém místě nesnese ani nejmenší tonální změny. Soustředné nebo rovnoběžné pruhy se ihned objeví a spolehlivě znehodnotí celý záběr.

Vada bude tím markantnější, čím větší změny tonality chceme v grafickém editoru provést a čím bude mít soubor méně odstínů barev. I to je důvod, proč je tak důležité již v okamžiku fotografování exponovat co nejpřesněji, stejně jako již na místě řešit vzájemné rozdíly v nasvícení jednotlivých tělesných partií. V počítači již pak nebude třeba v tomto smyslu upravovat nic anebo jen nepatrně, a proto k žádné posterizaci nemůže dojít ani u souborů s malou barevnou hloubkou (8 bitů na kanál).

Leckdo ví, že v každém bitu je možný zápis dvojího stavu, tedy například 1/0, ano/ne, v našem případě černá/bílá. Osm takových dvojic představuje maximální počet variant dvě na osmou, tedy teoreticky (ne vždy využitých) 256 odstínů. Protože máme v barevném prostoru RGB k dispozici tři barevné kanály, je to 256 na třetí, co dává 16,7 milionů odstínů. Pouze ale u barevné fotografie a ještě jen jako nezaručené, pouze teoretické maximum. Jestliže však barevnou informaci zahodíme, zůstane nám jen jedn kanál ze tří a pouze oněch 256 hodnot pro veškeré možné tonální rozdíly od čistě bílé po černou. Již to samo o sobě není nijak mnoho. A pokud do takto úzkého prostoru ještě zasáhneme úpravami, snadno se může stát, že mezi dvěma blízkými odstíny prostě již žádný další není. A vznikne onen okem viditelný rušivý „schod“.

Samozřejmě tam, kde již od začátku pracujeme s větším barevným prostorem (14 nebo 16 bitů), tedy nejspíš i se surovým datovým formátem (RAW), máme v tomto smyslu daleko větší volnost, pokud jde o následné manipulace. I proto lze práci v RAWu při vážném zájmu o fotografii aktu (a nejen aktu) jedině doporučit.

Dobrá práce se nakonec podařila, fotografický akt pro model coby zákazníka je hotov, v ideálním případě i schválen, zaplacen a odnesen. Tím ale ještě naše povinnosti k takovému zákazníkovi nekončí. Zmínit je třeba (ještě důkladněji, než jindy) provedení příslušné zálohy dat. Jinak těžko uspokojíte případné přiobjednávky, další přání, v horším případě i nějaké ty reklamace. Se zálohou souvisí i vaše povinnost znemožnit její zneužití, zcizení nebo neoprávněné publikování hotových fotografií. Kromě etických a profesionálních důvodů jsou v případě vašeho selhání nasnadě i problémy s negativní reklamou nebo přímo se žalobou, založenou na paragrafech o ochraně soukromí a osobnosti. Chcete-li podobné zákaznické fotografie publikovat kvůli propagaci svého umu například na vlastním webu, vždy si (předem) vyžádejte souhlas všech aktérů.
Častým požadavkem zákaznic bývá akt, na kterém „nebude nic vidět“. Vyhovět je snadné. Na druhé straně každý netrvá na dokonalém (a nerealistickém) vyhlazení veškerých vrásek a detailů pleti. Přírodní vzhled je totiž neméně působivý, vyžaduje ovšem jistou úroveň inteligence u modelu (i u pozdějšího diváka).
Reálné tělesné formy, nepřijatelné u vyumělkovaných téměř dětských modelek, mohou být obdivuhodné, patří-li zralé ženě, matce několika dětí. Že se postava každého člověka mění s věkem, bereme však často za samozřejmé jen do chvíle, než se začne mluvit o aktu. Kult mládí je nemilosrdný a často hloupý ve svých zjednodušeních. Naštěstí pro všechny nad třicet mu ale nepodléhá každý.