Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Stativy - proč a jak je používat?

11.9.2006, Jaroslav Kopečný, článek
Dnešní doba je ve znamení rozvoje digitální fotografie, který s sebou mnohdy přináší vítězství kvantity nad kvalitou i opomíjení nezbytného příslušenství. Často můžeme vídat snahu vyfotografovat vše s co nejmenším usilím (zejména vyhnout se používání stativu).
Kapitoly článku:
  1. Stativy - proč a jak je používat?
  2. Tipy a triky
  3. Příslušenství
  4. Jak používat stativ

Historie


V samých počátcích fotografie bylo použití stativu naprostou samozřejmostí a pořízení fotografie bez použití tohoto příslušenství prakticky nebylo možné.

Rozvoji fotografování bez stativu bránilo v počátcích historie fotografie hned několik faktorů:
  • malá citlivost tehdy dostupných materiálů
  • špatná světelnost objektivů
  • absence závěrek (exponovalo se ručním odkrýváním objektivu, na kterém byla krytka)
  • hmotnost samotných fotoaparátů

Vždyť jen expoziční čas úplně první fotografie, která spatřila světlo světa, byl podle odhadu odborníků 8 hodin – důvodem byla extrémně nízká citlivost materiálu (cínová destička potažená živicí). Není pochyb o tom, že bez stativu by takovou fotografii opravdu nebylo možné pořídit. V dřívějších dobách se zcela běžně pracovalo s formáty např. 13x18 cm a přístroje tím pádem měly podstatně větší rozměry a hmotnost, než ty současné, běžně používané. Samozřejmě i dnes stále existují velkoformátové fotoaparáty, ale jejich počet je zcela zanedbatelný oproti množství zejména kompaktních digitálních fotoaparátů, kterými byl v několika posledních letech celý trh doslova zaplaven.

Postupem času došlo vlivem pokroku technologií mimo jiné i k možnosti zmenšit formát citlivého materiálu až na velikost dnešního kinofilmového políčka (24x36 mm) a tím i zmenšit rozměry samotného fotoaparátu a samozřejmě snížit jeho hmotnost. Není bez zajímavosti, že kinofilmovou revoluci měla na svědomí v roce 1924 německá Leica od Oskara Barnacka, která se stala prvním výrobcem kinofilmového fotoaparátu na světě. Malé rozměry kinofilmových přístrojů znamenaly po roce 1924 udání nového směru vývoje fotografie a podnítily ještě větší rozmach fotografování bez stativu.

Přesto však stativy i nadále zůstaly doménou v mnoha oblastech fotografického dění, a tak je tomu až dodnes.


Proč a kdy používat stativ


Použití stativu je nutné v mnoha oblastech fotografie. V některých případech nám pomůže usnadnit si život a někde je jeho použití naprosto nezbytné a pořízení fotografie není bez stativu vůbec možné.

Hlavním a nejčastějším důvodem pro použití stativu je použití delšího expozičního času. Jak můžeme celkem s jistotou zjistit, zda námi nebo fotoaparátem zvolený čas nezpůsobí neostrost na výsledné fotografii? Rada je celkem jednoduchá a nutno podotknout, že ověřená dlouholetou praxí. Stačí pouze navolit takový čas, aby nebyl delší, než je převrácená hodnota použité ohniskové vzdálenosti objektivu. Pokud tedy fotografujeme objektivem o ohniskové délce 200mm, měli bychom zvolit čas maximálně 1/200s (v praxi tedy 1/250s, což je nejbližší hodnota, která by měla být k dispozici na všech fotoaparátech). Samozřejmě můžeme zvolit i čas kratší (např. 1/500s nebo 1/1000s), ale neměli bychom volit časy delší (např. 1/125s nebo 1/60s) – zde by již hrozilo, že daný čas tzv. „neudržíme“ a výsledek se na fotografii projeví rozmáznutím fotografované scény. Pokud tedy zjistíte, že vám ani citlivost filmu/digitálního čipu, ani použité ohnisko neumožňuje bezpečné fotografování bez rizika neostrosti, přichází na řadu nezbytné použití stativu.

Nutnost použití delšího expozičního času si ukážeme na několika následujících příkladech:


Sportovní fotografie a fotografie zvířat

Klasickým příkladem použití delšího expozičního času je sportovní fotografie a fotografie zvířat, kde se běžně používají velmi dlouhá ohniska (až 1200mm), která vyžadují při zachování požadované hloubky ostrosti delší časy.


Krajinářská fotografie

V krajinářské fotografii máme pak většinou zájem na co největší hloubce ostrosti a i když používáme širokoúhlé objektivy, jsme nuceni volit delší časy, které nám neumožňují fotografování „z ruky“.


Architektura

U fotografování architektury je největší zájem na přesném a ostrém zachycení každého detailu a navíc je většinou požadována možnost následného zvětšení na velké formáty. Proto se k fotografování architektury používají středoformátové a velkoformátové přístroje, které toto umožňují. Hlavní důvod je ale ještě malinko jinde – je nežádoucí, aby se na výsledné fotografii objevovaly tzv. „kácející se linie“. Tento nešvar se dá zcela eliminovat použitím velkoformátových fotoaparátů, které umožňují nastavení tzv. standard a srovnání linií. Zde je použití stativu zcela a bez výjimky nevyhnutelné.


Fotografie interiérů s pohybovou neostrostí osob

Často je také potřeba vyfotografovat nějaký interiér např. k reklamním účelům s požadavkem na přítomnost osob, u nichž však není žádoucí, aby rušily fotografii jako celek. I zde přichází ke slovu stativ, který umožňuje použitím delšího času využít tzv. pohybové neostrosti – jednotlivé osoby přítomné na fotografii jsou neostré a je u nich patrná známka pohybu. Bohatě stačí, pokud v takové situaci např. člověk sedící za stolem pootočí hlavu – na výsledné fotografii je pak pohybově rozmazaný a hlavním tématem zůstává interiér jako takový.


Ohňostroje

Při fotografování ohňostrojů nám delší čas umožní zachytit světelnou dráhu jednotlivých světlic v delší podobě a dovolí tak vyniknout všem tvarům a uskupením, které ohňostroje nabízí.


Tekoucí voda

Velmi zajímavou situací je fotografování tekoucí vody, která použitím dlouhých časů vytvoří snový efekt. Zde nastává velmi často situace, kdy fotograf vyžaduje podstatně delší čas, než jaký mu umožňuje zvolená clona. A tady pak přichází na scénu použití šedých filtrů o různé intenzitě, které nám umožní expoziční čas velmi výrazně prodloužit. Stativ je v tomto případě tedy naprostou nezbytností.


Vymazání pohybujících se objektů

K možná nejzajímavějšímu záměrnému prodloužení expozičního času patří pro mnohé málo známý fígl, pomocí kterého lze doslova „vymazat“ pohybující se objekty z fotografie už při samotném snímání. Pokud totiž použijeme například při fotografování dálnice velmi dlouhý čas v řádu několika minut, dojde k jevu, kdy se projíždějící automobil objeví na scéně pouze po dobu několika vteřin a nebude následně vzhledem k celkovému času zaznamenán na film či digitální čip. S výhodou lze tohoto jevu využít všude tam, kde se potřebujeme zbavit velkého množství pohybujících se objektů. Vylidnění náměstí je pak otázkou pouze velmi kvalitního a masivního stativu a použití velmi silného šedého filtru.


Intervalové snímání

Působivé fotografie vzniklé tzv. intervalovým snímáním bychom bez stativu nepořídili vůbec. Jedná se totiž o snímání z téhož místa, ovšem s časovou prodlevou. Výsledkem je série několika fotografií (např. to může být série fotografií nějaké scenérie v závislosti na denní době – fotoaparát exponuje například v 6:00, 12:00, 18:00 a 21:00 hodin). Velmi názorným příkladem intervalové expozice mohou být průmyslové kamery, které většinou netočí souvislý obraz, ale kupříkladu jednou za dvě vteřiny pořídí snímek – výsledek pak dává díky optickému klamu téměř souvislý film.

Další situací, kdy se použití stativu vyhneme opravdu jen málokdy, je makrofotografie. Zde totiž pracujeme ve většině případů s tak malou hloubkou ostrosti, že mohou nastat dvě nežádoucí situace:
  • při pohybu fotoaparátem rovnoběžně s plochou filmu (resp. digitálního čipu) dojde ke ztrátě kompozice a zmizení fotografovaného objektu z hledáčku (resp. displeje)
  • při pohybu fotoaparátem kolmo na plochu filmu (resp. digitálního čipu) dojde k přeostření na jinou vzdálenost, tedy před nebo za fotografovaný objekt

Výše zmíněným pohybem nemusí být v praxi nijak dramatický rozměr, při větších měřítcích stačí posun fotoaparátu o jediný milimetr a je před námi problém, který vyřešíme pouze použitím stativu. Makrofotografie má co se týče stativů navíc ještě jedno specifikum – při velkých zvětšeních je většinou nutné použití tzv. makrosáněk, o kterých se dočtete dále.

Zapomenout nesmíme ani na situaci, kdy je potřeba pořídit fotografii bez obsluhy. Typicky je to například situace rodinné fotografie, kdy chceme být sami přítomni na fotografii a poblíž není nikdo, kdo by fotoaparát podržel a stiskl spoušť. Podobná potřeba však může nastat i za poněkud odlišných okolností. Krásným příkladem může být světoznámá fotografie publikovaná National Geographic, kdy tygr zapřený všema čtyřma nohama do soutěsky pije vodu. Tato fotografie byla pořízena nejen díky stativu, ale mimochodem také díky fotobuňce, která se postarala o aktivaci závěrky. Zkrátka ne vždy a všude může být fotograf přítomen, aby stiskl spoušť – a právě tady hraje stativ svou veledůležitou roli.

Závěrem této kapitoly by bylo na místě připomenout, že ne vždy je použití stativu možné, ačkoliv to situace nutně vyžaduje. Tyto situace lze řešit mnoha způsoby, ale vždy se jedná o určitý kompromis a je třeba počítat s tím, že výsledky nemusí být vždy takové, jaké jsme si předsevzali. Namísto stativu můžeme často využít pevný opěrný bod, na který položíme fotoaparát nebo objektiv. Může to být zeď, větev stromu, kapota automobilu, ale třeba i chodník. Opravdu mnoho působivých fotografií vzniklo s fotoaparátem položeným na silnici a objektivem podepřeným kamením – nebojte se improvizovat! Pokud se navíc bude jednat o oporu, na které bude tělo aparátu i s objektivem sedět celou svou plochou, mohou být výsledky velmi uspokojivé.

Velmi módním se stalo používání pytlíků naplněných pískem nebo jiným materiálem, který je tvárný. Takový pytlík se pak přizpůsobí tvaru fotoaparátu, který se do děj doslova zaboří. Výhodou je možnost použití i tam, kde bychom za normálních okolností nebyli schopni fotoaparát stabilně umístit na plochu (např. balvan).

Určitě nebude od věci si připomenout, že ostřejší fotografii pořídíme vždy s lokty pevně zapřenými o hrudník a současným fotografováním přes hledáček (nikoliv přes displej), spíše než s rukama nataženýma před sebou hledíc na displej fotoaparátu.