Canon EOS 40D: neúnavný dříč

V dlouhé řadě poloprofesionálních DSLR Canon zaujímá 40D již šesté místo. Oproti předchůdci EOS 30D doznal jen drobných změn, které se mohou na první pohled zdát nepodstatné či marginální. Novinek je však obrovské množství a dohromady posouvají o velký kus dopředu. Design fotoaparátu vyniká ostře řezanými liniemi a ergonomicky tvarovaným gripem. Ten je oproti 30D vyšší a poskytuje tak oporu všem prstům. Výrobce u 40D poprvé zavádí odolnost vůči povětrnostním vlivům v poloprofi třídě. Nejedná se však o plnohodnotnou voděodolnost. Ta je doménou profesionálních strojů EOS 1x.

Změnou patrnou na první pohled je nový 3,0" velký LCD monitor na zadní straně. I přes znatelný nárůst velikosti z 2,5" na 3" nedostal displej do vínku odpovídající rozlišení, ale jen 230 tisíc pixelů, tedy stejně, jako jeho předchůdce EOS 30D. Implementace vyššího rozlišení displeje by byla záhodná především kvůli nové funkci živého náhledu LiveView. Funkce živého náhledu je sice jistě přínosná, bylo by však chybou se domnívat, že lze s DSLR se živým náhledem fotografovat stejně, jako s klasickým digikompaktem (více viz kapitola Funkční výbava).

Další inovace jsou ukryty uvnitř bytelného hořčíkového těla. Digitální snímací čip typu CMOS se dočkal navýšení rozlišení na úroveň konkurenceschopných 10,1 megapixelů. Většina výrobců čipů vždy při navýšení rozlišení při zachování rozměrů čipu argumentuje, že digitální šum nebude výraznější díky nové architektuře čipu. Tato tvrzení mají často blíže k reklamním proklamacím, než k technickým komentářům. Nový CMOS čip EOSu 40D nás však doopravdy překvapil. Míra šumu je snad ještě nižší, než u dřívější verze EOSu 30D (více viz kapitola Fotografické testy). Výrobce uvádí, že fyzické rozměry světlocitlivých buněk jsou sice logicky při vyšším rozlišení menší, ale čočky nad těmito buňkami jsou větší a dokáží proto lépe zužitkovat dopadající světlo a zabránit tak nárůstu šumu. Tomu dopomáhá i nový obrazový procesor Digic III.

Samotný digitální čip je nyní doplněn o A/D převodník s barevnou hloubkou 14 bitů, oproti dřívějším 12ti bitům. Na výsledné fotografii není sice rozdíl poznat, více informací zaznamenaných na paměťovou kartu však dovoluje fotografovi následně zpracovat v počítači více informací. Canon také tímto dává najevo, že když má 14ti bitový A/D převodník poloprofil DSLR Nikon D300, musí jej mít i Canon EOS 40D. Není bez zajímavosti nový formát SRAW, který je možné na fotoaparátu navolit. Jedná se sice o klasický "canonovský" RAW formát se všemi svými výhodami, zabírá však jen cca 4 MB a má rozlišení jen 2,5 Mpix.

Před digitálním čipem je umístěn ultrazvukový filtr proti prachu. Canon tedy nyní může říci, že všechny jeho aktuální DSLR jsou vůči prachu odolné. „Otřepání" snímače je automaticky aktivuje při vypnutí i zapnutí fotoaparátu, je vypnutelné a lze jej aktivovat i manuálně. I přes implementaci ultrazvukového filtru neochudil výrobce zrcadlovku o možnost manuálního čištění se zvednutým zrcátkem a závěrkou. V dodávaném softwarovém balíčku, konkrétně v RAW konvertoru je nyní dostupná funkce Dust Delete Data (= DDD), tedy softwarová funkce, která porovná klasický exponovaný snímek se snímkem exponovaným na monotónním podkladě (obloha), následně identifikuje prach na snímači a zesvětlí postižená místa tak, aby nebyl patrný ani prach, ani jeho redukce.

Šachta zrcátka prošla výraznou obměnou. Oproti předchůdci má Canon 40D zrcátko ovládané dvěma motory (DSLR 30D měla jeden motor a pružinu). Pokročilý fotografové a milovníci architektury jistě ocení možnost výměny matnice. K dispozici je jich několik druhů jako součást volitelného příslušenství, mimo jiné i matnice s mřížkou.

Hledáček je nyní o poznání větší a světlejší, což zlepšuje celkový přehled o fotografované scéně. S takovýmto hledáčkem se rovněž lépe identifikuje korektní zaostření. V informacích zobrazovaných v hledáčku přibyla informace o citlivosti ISO. Ta se rovněž zobrazuje i na stavovém displeji. Canon tak vyslyšel nářky mnoha fotografů, kteří informaci o citlivosti získali jen stiskem tlačítka INFO na zadní straně.

Canon EOS 40D, stejně jako jeho předchůdce, asi neunikne srovnávání s poloprofesionální třídou Nikonu, konkrétně nedávno uvedenému Nikonu D300. Nikon nad Canonem vítězí vyšším rozlišením 12 Mpix, rychlejším sériovým snímáním, plnohodnotnou odolností vůči stříkající vodě (a dešti), 51bodovým AF senzorem a více možnostmi přizpůsobení fotoaparátu uživatelskými funkcemi. Canon naopak disponuje možností nastavit samospoušť a předsklopení zrcátka dohromady (vhodné při fotografování ze stativu), téměř dvojnásobnou výdrží na baterie, výrazně nižší mírou šumu při ISO 1000 a vyšším a také o cca 15 tisíc korun nižší cenou. Já osobně považuji Nikon D300 za lepší a promyšlenější fotoaparát. Je však otázkou, zda za několik málo vylepšení připlácet takřka 50 % ceny. Kromě již zmíněného Canon nabízí EOS 40D v několika cenově zvýhodněných setech s objektivy i blesky.

Přední strana fotoaparátu nabízí obvyklé ovládací prvky. Na pravé straně bajonetového uchycení objektivu je pojistka uvolnění objektivu, pod ní se nachází tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti (uzavře clonu na nastavenou hodnotu), nad pojistkou je tlačítko aktivace vestavěného blesku (je funkční jen v pokročilých expozičních režimech). Levou stranu fotoaparátu tvoří pogumovaný grip, který je oproti staršímu EOSu 30D vyšší a ergonomicky tvarovaný.

Horní strana fotoaparátu nabízí klasické uspořádání ovládacích prvků: nalevo je otočný volič s expozičními režimy, napravo pak stavový displej a tlačítka pro nastavování nejfrekventovanějších funkcí. Kolečko s expozičními režimy poskytuje motivové režimy a plnou automatiku, dále pokročilé expoziční režimy program, priorita expozičního času, clony, manuál a specialitu Canonu – režim A-DEP (viz kapitola funkční výbava). Novinkou je nabídka tří uživatelských nastavení C1 – C3. Canon EOS 40D je zrcadlovkou střední třídy určenou doslova pro celou rodinu. To jsem odzkoušel i na dětech, které zcela bez problémů fotografovaly v plně automatickém režimu, aniž by se zatěžovaly jakýmikoliv expozičními parametry.

Napravo od kolečka expozičních režimů se nachází kaplička vestavěného blesku. Ten má směrné číslo Gn.13 a poskytuje proto dostatek výkonu pro většinu běžných situací. Pro seriózní práci však doporučuji použít blesk externí, který se umisťuje do patice nad hledáčkem. Stavový displej v pravé části horní strany DSLR je nyní o fous větší, zobrazuje (stejně jako hledáček) trvale hodnotu citlivosti ISO a je mírně nakloněný k fotografovi, což zvyšuje jeho uživatelský komfort. Stavový monitor zobrazuje všechny nejdůležitější informace: vyvážení bílé, expoziční čas, clonové číslo, počet snímků, které se vejdou na kartu, zvolenou kompresi a rozlišení a formát fotografií, zvolený režim měření expozice a autofocusu, aktivovaný bracketing expozice, posun vyvážení bílé (WB shift), černobílý režim, sériové snímání a samospoušť, korekci expozice a samozřejmě citlivost ISO. Všechny tyto informace jsou na displeji logicky a přehledně uspořádány. Displej je podsvícený oranžovým světlem, které se aktivuje tlačítkem s piktogramem žárovky.

Další tři tlačítka nad displejem ovládají v kombinaci s předním či zadním kolečkem vždy dvě funkce. Po stisku pravého tlačítka a lze otáčením předního klečka pro volbu hodnot volit citlivost ISO v krocích po 1/3 EV, nebo otáčením zadního kruhového voliče korekci blesku. Všechny tato tlačítka jsou dostatečně daleko od sebe, takže je lze bez potíží ovládat i „poslepu", tedy s okem u hledáčku. Na horní straně gripu je jako obvykle umístěna dvoupolohová spoušť a přední kolečko pro volbu hodnot.

Zadní straně vévodí 3,0" velký LCD displej, nyní vybavený i funkcí reálného náhledu LiveView. Nárůst velikosti jistě ocení všichni fotografové se zhoršeným zrakem. Displej vyniká dobrými pozorovacími úhly, jas lze nastavit v sedmi stupních, zůstalo mu však rozlišení 230 tisíc pixelů. Takovýto fotoaparát by si jistě zasloužil jemnější rozlišení. Kvůli zvětšení LCD z 2,5" na 3" bylo nutné přesunout většinu tlačítek pod displej. Při fotografování se mi jednou „podařilo" stisknout nechtěně jedno tlačítko o bundu, ovladačům by jistě slušelo hlubší zapuštění do těla fotoaparátu. Celkem se pod displejem nachází pět tlačítek: přehrávání snímků, mazání snímků, tlačítko JUMP (při přehrávání lze přeskočit na další datum, nebo o 10, či 100 snímků, nebo také o jednu obrazovku s malými náhledy). Tlačítkem INFO se přepínají režimy přehrávání snímků a v režimu fotografování zobrazí další informace o expozici, které nejsou na stavovém displeji, nebo také přenese informace ze stavového displeje na zadní monitor. Novinkou je samostatné tlačítko Picture styles, které ocení všichni , kteří fotografují do formátu JPEG. V samostatném menu Picture styles má fotograf plnou kontrolu nad saturací, kontrastem, doostřením a softwarovými filtry. Zvolit lze i černobílý režim. Při snímání do formátu RAW může fotograf konkrétní režim Picture styles zvolit až v počítači.

Napravo od tlačítka Picture styles je hlavní vypínač fotoaparátu se třemi volbami: vypnuto, zapnuto a zapnuto s aktivovaným zadním kruhovým voličem. Ten se nachází nad hlavním vypínačem napravo od displeje. Uprostřed zadního kruhového voliče je potvrzovací tlačítko SET (slouží k potvrzování v menu a v uživatelských funkcích mu lze přiřadit funkci aktivace živého náhledu). Levý horní roh zadní strany nabízí tlačítko pro vstup do menu a přímý tisk. Bohužel, tlačítko pro přímý tisk nelze programovat tak, jako u Canonu IXUS 950 IS, ,který jsme nedávno testovali) a proto jej pravděpodobně mnoho fotografů asi nikdy za celou dobu životnosti fotoaparátu nepoužije.

Nad displejem se na obvyklém místě nachází optický hledáček a širokou gumovou očnicí, která je jako u jakékoliv jiné SLR Canon uchycena dvěma plastovými pacičkami, které sice drží dobře, pro častější nasazování a sundávání očnice však dimenzovány nejsou. Na popruhu nám chyběla krytka okuláru, která se obvykle nasazuje právě na místo očnice při fotografování s dlouhými expozičními časy. Krytka zamezila vniku parazitního světla do prostoru zrcadlové šachty přes okulár. Hledáček je vybaven vestavěnou dioptrickou korekcí od -3 do +1 D. Místo očnice lze na okulár nastavit samozřejmě i předsádky s čočkami vyšší mohutnosti, než -3 či +1 dioptrie.

V dosahu palce pravé ruky se nachází tři tlačítka: AF-ON, zámek expozice, volba ostřícího bodu a jeden multifunkční ovladač. Nastavení všech těchto tlačítek lze uživatelsky měnit dle nastavených uživatelských funkcí. V praxi se nám osvědčilo nastavení volby zaostřovacího bodu multifunkčním ovladačem – devítisměrným joystickem. Každý směr joysticku aktivuje konkrétní zaostřovací bod (stiskem se aktivuje prostřední), stisk tlačítka pro volbu zaostřovacího bodu pak aktivuje všechny ostřící body. Ovládání joystick však není úplně snadné a volba zaostřovacího bodu tak mnohdy připomíná sázku do loterie; ostatně to se nezměnilo už od dob EOSu 20D.

Na pravé boční straně fotoaparátu se nachází dvířka ke slotu s CF kartou (kompatibilní s typy I, II a Microdrive), naspodu fotoaparátu jsou dvířka k akumulátoru a stativový šroub. Dvířka jsou vybavena pěnovým těsněním, které má odolat stříkající vodě a ještě tak zvýšit odolnost bytelného fotoaparátu. Stativový šroub je kovový, umístěný v optické ose objektivu. Akumulátor BP-511A má dle testování CIPA deklarovanou výdrž až 800 snímků při aktivovaném blesku u každé druhé fotografie. V praktickém fotografování jsem vestavěný blesk tolik nepoužíval, naopak jsem fotografie často prohlížel na LCD displeji. Přesto akumulátor vydržel na 950 snímků. Dále se na spodní straně nachází nenápadná gumová záslepka s kontakty pro přenos dat do nového WiFi modulu WFT-E3 (viz dále). Na levé straně fotoaparátu jsou umístěny obvyklé konektory: USB mini 2.0, video out, PC konektor (pro připojení studiových blesků) a konektor dálkového ovládání N3.

Canon EOS 40D je solidní poloprofesionální zrcadlovka s tělem z masivní hořčíkové slitiny a výbornou ergonomií. Na fotoaparátu je velké množství drobných zlepšení (např. patice externího blesku není natřená na černo, tudíž se z ní nebude ošoupávat barva při častém nasazování blesku, funkce pod tlačítky nad stavovým displejem jsou nyní lépe rozděleny a fotoaparát proto lze ovládat rychleji, …a mnoho dalších). I přesto, že tyto četné inovace posunuly fotoaparát o hodný kus ve vývoji dále, neubráním se poukázat na jisté marginální nedostatky. Dvířka slotu s paměťovou kartou jsou plastová, přestože tvoří hranu fotoaparátu. Upevnění očnice je sice dobré, není však vhodné na časté nasazování a sundávání. Slabé plastové úchyty by se jistě rychle ulomily (s tím mám zkušenost ještě ze starého EOSu 50e, který měl tu samou nevýhodu). Naopak výrobce odstranil nedostatky, na které si stěžovali recenzenti i fotografové u dřívějších modelů: zobrazení ISO v hledáčku a na displeji, filtr pohlcující prach, výměnné matnice a další.