Zbytková paranoia versus nadšený fotograf
22.11.2011, Radek Fiala, fejeton
Zúčastnil jsem se několika courání po městě s partičkou fotografů, kterým jsme honosně, leč mylně říkali street foto. Představte si 4 individua s nenápadnými širokáči s vykrajovanou clonou či nenápadnými dvoustovkami, zářícími do světa barvou slonové kosti.
Pak už je úplně jedno, že mají na zádech nenápadně polstrované batohy, z nichž trčí nenápadné stativové hlavy. Davové street foto překvapivě nefungovalo a všichni se nakonec vytasili jen s několika zákoutími a kýčem pražských panoramat. Příjemné odpoledne, ale klasik s Leicou v kapse by jen vehementně vrtěl hlavou.
O téma jsem myšlenkou zavadil znovu až po zhlédnutí reklamy na Fujifilm X100, který svým Leica lookem za Fuji cenu přiblížil celou problematiku do uvážení hodné dimenze. V době rozjímání o tomto zázraku jsem se do ulic vypravil sám.
Na Andělu se z jednoho místa dá vyfotit spousta pestrého života. Témata nabízí hygienu evidentně zanedbávající chodci před hospodou Pravěk, stánek s párky v rohlíku s jeho nikoli fitness zákazníky či extrémní styly zákazníků obchodu s nakousaným ovocem istyle. Zaútočit na někoho z nich objektivem chce trochu drzosti. Neumím si úplně představit se na takový snímek dotazovat, neb kouzlo by bylo povětšinou pryč. Asi i s něčím nehlídaným z batohu na zádech. A tak začnu raději od samotné podstaty street fotky!
Jmenovitě street Karlova.
Málo kdo se fotí rád. Sociálně slabší na mě výhružně pořvávali, běžný člověk se i s hořčicí na košili tiše ztrácel v davu a blonďatá policistka chránící a pomáhající městské kase s bločky pod cedulí Blázinec se jedovatě tázala, zda byl v pořádku úsměv. Netrvalo dlouho a ze zastávky autobusu mě ostentativně pozorovalo pár uvědomělých občanů. Jen jsem naznačil pohyb foťákem tím směrem, někteří už zuřivě ťukali zásahovku na stodvanáctce, jak to znají z televize.
Dál se učím potýkat s úlohou street fotografa. Byť navlečen do mikiny Prague drinking team, fotograf nikdy nebude vypadat jen jako otravující turista. Ne s pohledem lovícího snipera a zároveň nutností blízkého kontaktu tak trochu po špionsku. Turista neostří, nekomponuje, nemyslí. Pokud chcete zapadnout, tohle bude základ. Ale fotit náhodou a zároveň na dvojku clonu je až příliš velká výzva.
Jako by někomu muselo vadit, že ulpí kdesi mezi tisícem dalších hromádek dat na archivních discích nadšeného fotografa. Anonymně, beze jména. V době, kdy ke svým virtuálním identitám národ denně sype stohy daleko příšernějších fotek z mobilů a kdejaký obchoďák s přátelsky tvářící se věrnostní kartou zná vaší spotřebu kondomů. Snad jen ten pocit přímého vytrhnutí z davu zamířeným objektivem probouzí kdesi v podvědomí poslední zbytky zdravé paranoie.
Nechám si natisknout vizitky s kontaktním mailem a budu je úlovkům rozdávat na uklidnění. Pěkná fotka na facebook z vašeho života zdarma. Napište si...
O téma jsem myšlenkou zavadil znovu až po zhlédnutí reklamy na Fujifilm X100, který svým Leica lookem za Fuji cenu přiblížil celou problematiku do uvážení hodné dimenze. V době rozjímání o tomto zázraku jsem se do ulic vypravil sám.
Na Andělu se z jednoho místa dá vyfotit spousta pestrého života. Témata nabízí hygienu evidentně zanedbávající chodci před hospodou Pravěk, stánek s párky v rohlíku s jeho nikoli fitness zákazníky či extrémní styly zákazníků obchodu s nakousaným ovocem istyle. Zaútočit na někoho z nich objektivem chce trochu drzosti. Neumím si úplně představit se na takový snímek dotazovat, neb kouzlo by bylo povětšinou pryč. Asi i s něčím nehlídaným z batohu na zádech. A tak začnu raději od samotné podstaty street fotky!
Opravdová street fotka
Jmenovitě street Karlova.
Málo kdo se fotí rád. Sociálně slabší na mě výhružně pořvávali, běžný člověk se i s hořčicí na košili tiše ztrácel v davu a blonďatá policistka chránící a pomáhající městské kase s bločky pod cedulí Blázinec se jedovatě tázala, zda byl v pořádku úsměv. Netrvalo dlouho a ze zastávky autobusu mě ostentativně pozorovalo pár uvědomělých občanů. Jen jsem naznačil pohyb foťákem tím směrem, někteří už zuřivě ťukali zásahovku na stodvanáctce, jak to znají z televize.
Dál se učím potýkat s úlohou street fotografa. Byť navlečen do mikiny Prague drinking team, fotograf nikdy nebude vypadat jen jako otravující turista. Ne s pohledem lovícího snipera a zároveň nutností blízkého kontaktu tak trochu po špionsku. Turista neostří, nekomponuje, nemyslí. Pokud chcete zapadnout, tohle bude základ. Ale fotit náhodou a zároveň na dvojku clonu je až příliš velká výzva.
Jako by někomu muselo vadit, že ulpí kdesi mezi tisícem dalších hromádek dat na archivních discích nadšeného fotografa. Anonymně, beze jména. V době, kdy ke svým virtuálním identitám národ denně sype stohy daleko příšernějších fotek z mobilů a kdejaký obchoďák s přátelsky tvářící se věrnostní kartou zná vaší spotřebu kondomů. Snad jen ten pocit přímého vytrhnutí z davu zamířeným objektivem probouzí kdesi v podvědomí poslední zbytky zdravé paranoie.
Nechám si natisknout vizitky s kontaktním mailem a budu je úlovkům rozdávat na uklidnění. Pěkná fotka na facebook z vašeho života zdarma. Napište si...
