Olympus SP-590UZ: 26× zoom pro každého

Nový Olympus SP-590UZ již tradičně přináší největší ohniskový rozsah ve své kategorii. Značka Olympus je uváděním přelomových ultrazoomů pověstná. Nejnovější model nabízí rovnou 26× optický zoom, čemuž se přibližují jen 24× ultrazoomy Nikon Coolpix P90, Pentax X70 a Kodak Z980. K tomu přidává 12MPx rozlišení a spoustu nových funkcí. Výhodou je i procesor TruePic III.

 

Brzy je jasné, že zatímco předchůdce v podobě Olympusu SP-570UZ byl více profesionální fotoaparát, SP-590UZ má tendenci být spíše přístrojem pro masy s mnohem snazším ovládáním. Velkým lákadlem pro veřejnost je tedy již zmíněný 26× optický zoom a 12Mpx rozlišení. Obojí však může teoreticky způsobovat problémy, velký rozsah zoomu není nejlepším předpokladem pro dobrou optickou kvalitu v celém rozsahu ohnisek, vysoké rozlišení na malém čipu zase může způsobit hodně šumu a paradoxně i méně detailů, což už nejeden fotoaparát s tímto rozlišením prokázal. Jak se s těmito problémy Olympus popral u modelu SP-590UZ, na to se podíváme dále v recenzi.

 

Dalším odklonem od "profesionality" je absence formátu RAW, který u SP-570UZ byl. Rovněž zmizelo zoomování otočným prstencem, ale to je spíše dobře, protože se jednalo o elektronickou vazbu, která byla poněkud gumová, pomalá a nepřesná, ačkoli nový firmware toto vylepšoval. Na fotoaparátu nenajdete rozsáhlé "rychlé menu" ve stylu zrcadlovek, které u předchůdce rovněž bylo, a zmizely i sáňky na blesk. Ovládací prvky tedy nejsou po levé straně LCD displeje, nenajdete tu otočný volič nebo přepínání automatického a manuálního ostření na objektivu. To však nemusí znamenat, že je to špatně.

 

Na druhou stranu se totiž Olympus mnoha věcí nevzdal, takže externí blesky i přesto podporovány jsou, a to dokonce bezdrátově. Potěší i přítomnost bulb režimu, tudíž s fotoaparátem si rozhodně půjde velmi dobře hrát. Jen je prostě uživatelsky jednodušší než předchůdce a pro většinu zákazníků díky těmto úpravám snadněji ovladatelný.

 

 

Na první pohled mi fotoaparát připomněl Fujifilm FinePix S8100fd, který měl totožně řešenou krytku objektivu a černostříbrné ladění těla je také podobné. Navíc mi fotoaparát bez baterií přišel poměrně lehký, ačkoli výrobce hovoří o hmotnosti 435 gramů, což není málo. Jakmile ale vložíte čtveřici baterií, hmotnost vzroste na cca 580 gramů (včetně popruhu a karty). Fotoaparát se nijak nesnaží maskovat to, že je z plastu. Je to z něj docela cítit, nicméně zpracování a tuhost těla je dobrá. Trochu nepříjemný pocit jsem měl z objektivu, který není nejpevněji usazen a při převrácení fotoaparátu se v tubusu viklá. Grip je dostatečně velký, pro menší ruku možná až moc. Velmi dobře vylepšuje držení přístroje.

Přídi dominuje velký objektiv, nad nímž je výklopný blesk. Dráha vyklopení je však poměrně krátká, takže efekt červených očí toto zdvižení příliš neodstraňuje. Na to je mnohem vhodnější předblesk. Z tohoto pohledu nalevo od objektivu naleznete přisvětlovací diodu a pod ní malý mikrofon (lépe jde vidět na předešlé fotografii). Úplně nalevo je pak výrazný grip usnadňující držení přístroje.

Velký objektiv nabízí impresivní 26× optický zoom ve velmi dobrém rozsahu od širokoúhlých 26 milimetrů až po neskutečných 676 mm. Protože takové ohnisko se v ruce už jen těžko udrží i za slunného dne, disponuje fotoaparát mechanickou stabilizací realizovanou posunem CCD čipu. Na nejširším ohnisku má objektiv velmi pěknou světelnost F2,8. Na nejdelším se vyznačuje hodnotou F5,0. Pokud to srovnáte se staršími ultrazoomy, je to sice trochu horší číslo, když se však vezme do úvahy skutečně vysoká hodnota ohniska, jde nakonec o dosti příjemnou hodnotu.

V základním stavu se objektiv téměř nevysune (sotva o centimetr), na maximálním ohnisku ale svou délku výrazně prodlouží. Po stranách fotoaparátu vidíte ouška na provlečení řemínku na krk, pod objektivem je výklopný blesk, který se odjišťuje tlačítkem nalevo. Je rovněž vidět, že délka jeho ramena patří spíše ke kratším. Pod bleskem je dále EVF hledáček s dioptrickou korekcí. Mohl by být trochu větší.

Napravo je vidět velké hlavní ovládací kolečko s bohatou nabídkou fotografických režimů. Směrem nahoru doprava je tlačítko pro spuštění fotoaparátu. První spuštění po výměně baterií mi přišlo, že reaguje poněkud pomaleji, ale v normálním provozu s ním nejsou problémy. K páčce zoomu nelze mít žádné výhrady, její chod je přesný a navíc elektronika objektivu nabízí obrovský počet možností nastavení ohniska. Počet kroků je opravdu vysoký a skutečně se mi to nechtělo počítat a patrně bych se ani nedopočítal. Tlačítko spouště rovněž pracuje velmi dobře, pro namáčknutí však vyžaduje trochu hlubší stisk. To občas překvapí při přechodu z menu nebo prohlížecího režimu, kdy se slabší namáčknutí spouště nezaregistruje.

Zadní část má poměrně typický design. V levé části je tedy 2,7" HyperCrystal II LCD displej, který disponuje typickým rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů). Jeho pozorovací úhly jsou jako u všech HyperCrystal LCD displejů fotoaparátů Olympus tradičně velmi dobré, pozorovatelnost na slunci mi přišla spíše průměrná. Nad LCD displejem naleznete EVF hledáček, který se při silném slunečním světle dost hodí. Fotí se s ním dobře, i když rozlišení nijak nevybočuje z průměru třídy a jeho velikost je rovněž klasická. Pravá strana pak obsahuje většinu ovládacích prvků.

Úplně nejvrchnější tlačítko slouží k přepínání zobrazení mezi LCD displejem a EVF hledáčkem. Další tlačítko je tzv. uživatelské, takže si sem můžete přiřadit, co jen budete chtít. Např. AE+AF LOCK, přepínání automatického a manuálního ostření nebo téměř cokoli jiného. Směrem níž je tlačítko MENU, které slouží ke vstupu do hlavního menu. To se dělí na několik pododdílů, přičemž zde najdete jak klasické fotografické menu, tak i menu technických nastavení fotoaparátu.

Napravo od něj je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení. Do tohoto režimu se sice můžete dostat i pomocí horního ovládacího kolečka, nicméně pomocí tlačítka je to rychlejší a především se z něj lze dostat namáčknutím spouště. Potud má tlačítko samé výhody. Nevyhnul se mu však jeden problém, a tím je umístění. Nijak zvlášť nevyčnívá nad povrch, spíše je zapuštěné a navíc je umístěno v prohlubni gripu pro lepší držení. Výsledkem tedy je, že jeho stisk není až tak pohodlný, jak by mohl být.

Čtyřsměrný ovladač má dobrou ovladatelnost. Tlačítka by sice mohla být trošku vystouplejší, ale pracuje se s nimi i tak dobře. Směrem nahoru korigujete expozici (příp. se přepínáte mezi nastavením clony a času v manuálním režimu), doprava nastavujete blesk (pokud je vyklopen), dole je pak samospoušť a nalevo makro režim. Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK, které rovněž slouží pro vstup do "rychlého menu", kde můžete nastavit pár nejdůležitějších vlastností focení (vedle rozlišení a komprese je tu zejména ISO citlivost, vyvážení bílé, sekvenční snímání a měření expozice). V menu zůstává aktivní poslední volená položka, takže její opětovná úprava je o to snazší.

Dostávám se k posledním dvěma tlačítkům. Nalevo je DISP., kterým se upravuje zobrazení displeje, tedy množství zobrazovaných informací. Je tu tedy základní zobrazení bez informací, dále zobrazení s informacemi a vodícími lištami, poté verze bez lišt, ale s histogramem a jako poslední verze bez histogramu. Pravé tlačítko zapíná technologii Shadow Adjustment Technology pro prosvětlení stínů zejména při focení portrétů v protisvětle. Funkce však dobře funguje i při běžném focení jiných objektů v protisvětle nebo scén s větším rozdílům jasů (stačí světlá obloha).

Při pohledu na pravou stranu vynikne délka gripu a lze také vidět krytku, která ukrývá paměťovou kartu. Nahoře je rovněž ouško pro provlečení řemínku na krk.

Fotoaparát již tradičně podporuje xD karty. nicméně díky redukci MASD-1 je možno použít i levnější a rychlejší microSD karty, které jsou sehnání i ve větších kapacitách než 2 GB. Po většinu testu jsem používal právě 4GB Class 4 microSD kartu od Kingstonu.

Levá strana vypadá o něco zajímavěji. Na objektivu je velmi dobře vidět informace o širokoúhlém 26× optickém zoomu. Pod objektivem vidíte jakousi podložku, díky čemuž fotoaparát na rovné ploše stojí rovně a nenapadá na objektiv. Pod výklopným bleskem je vidět tlačítko pro jeho vyklopení. Ouško pro provlečení řemínku na krk je také nepřehlédnutelné. Dole je pak velká krytka, pod níž naleznete vstup pro USB kabel, vstup pro napájení a HDMI port. Krytka vás nejspíše překvapí mírou jejího vysunutí. Musíte ji vysunout skoro celý centimetr, aby se dala odklopit.

Na spodní části si nalevo jistě všimnete krytky pro baterie. Ta má pojistku proti uvolnění, ale ani s uvolněnou pojistkou nehrozí vážnější nebezpečí, že by se krytka otevřela. Závit pro stativ není umístěn v ose objektivu, ale trochu blíže k bateriím. Tím pádem je ještě blíže těžišti fotoaparátu.

Když odklopíte prostor pro baterie, zjistíte, že je fotoaparát napájen klasickými AA články. Olympus SP-590UZ potřebuje hned čtyři, což by mělo zajistit slušnou výdrž na baterie.

Na první pohled tedy Olympus SP-590UZ zaujme uživatelskou přívětivostí a pohodlným ovládáním většiny prvků, trochu zklame viditelná "plastovost" těla. Naštěstí plasty vypadají být poměrně tuhé a kvalitní.