Tipy a triky nejen pro začátečníky, díl 11. - Prověření fotoaparátu po nákupu II.
15.5.2006, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme podrobili testům objektiv, ostření a expozici digitálních fotoaparátů. Dnes budeme pokračovat vyvážením bílé, bleskem a zejména senzorem. Znova ale zopakujme, že cílem není hledat chyby, ale naučit se techniku „na doraz“ využívat!
Vyvážení bílé
Barva je ryze subjektivní vjem a tak věrné podání barev v podstatě neexistuje. Barvy interpretuje ve skutečnosti lidský mozek na základě minulé zkušenosti. Fotoaparát se snaží chovat se podobně – neboli eliminovat barvu dopadajícího světla a zajistit tak, aby stejné předměty byly i když je osvítíte světlem různé barvy pořád stejně barevné. To je samozřejmě pro fotoaparát velmi obtížné a snaží se o to funkce vyvážení bílé.
Teprve v přímém srovnání vynikne důležitost vyvážení bílé. Stejný předmět, stejné světlo, stejné bílé pozadí, akorát jednou na slunci a jednou ve stínu. Vyvážení bílé bylo nastaveno na DEN.
K testu je zapotřebí opět střední šedá tabulka. Pomocí ní jsme schopni zjistit, jak fotoaparát vyvážení provedl. Pokud by vyvážení bílé fungovalo zcela přesně, tak střední šedá bude stále střední šedá bez ohledu na světlo, kterým na ní svítíme. Je tak možné změřit „inteligenci“ automatického vyvažování bílé i přesnost jednotlivých přednastavených režimů.
K testům vyvážení bílé se opět skvěle hodí střední šedá tabulka.
Experimentů s vyvážením bílé je možné vymyslet celou řadu – když střední šedá tabulka vyplňuje celou plochu snímku, když zaujímá jen jeho část, jak promluví do vyvážení bílé barevnost ok olí tabulky, jak vyvážení bílé ovlivní expozice atp.
Ukázka schopnosti automaticky vyvážit bílou na denním světle (fotografováno za slunného dne ve chvíli, kdy slunce bylo za mrakem). Převahu modré z oblohy automatika vykompenzovala s mírnou chybou.
Ukázka schopnosti automaticky vyvážit bílou při slabém světle běžné žárovky. Převahu červené automatika vykompenzovala nedostatečně. V obou případech by ideálním výsledkem byla středně šedá fotografie RGB=127.
Senzor
Za klíčový prvek každého fotoaparátu lze bezpochyby označit jeho senzor. Jestliže objektiv je okem, tak senzor je tím, co obraz jednou provždy zaznamená. Vlastnosti senzoru a jeho kvalita tak spolu s objektivem určí výslednou technickou kvalitu snímku.
Rozlišení
Rozlišení nemá smysl nijak testovat – vidíte ho na výsledné fotografii. Je však třeba si dát pozor na převzorkování (resampling). Jediné správné rozlišení v kterém má smysl pořizovat snímky je přirozené rozlišení senzoru – počet pixelů na které je skutečně konstruován. Jakékoliv rozlišení nižší ale i vyšší je pouze výsledkem matematické operace s obrazem a nemá tak (snad s výjimkou šetření místa na kartě) žádný praktický význam.
Šum
Nepříjemnou vlastností všech digitálních senzorů je šum v obraze, který prudce stoupá se zvyšující se ISO citlivostí. Šum se snadno zjistí tak, že pro různé hodnoty ISO vyfotografujete černý matný papír (ideální jsou barevné papíry z papírnictví). Pro zlikvidování lokálních odlesků a nerovností je dobré fotografii zcela rozostřit. Důležité je zajistit správnou expozici - vyfotografovaný černý papír by na výsledné fotografii měl být hodně tmavě šedý. Současně je třeba ale zajistit stejnou expozici pro různá ISO. Najdete-li tedy správnou expoziční sadu např. pro ISO 100, clonové číslo 4 a čas 1/30 sec, tak u další fotografie s 2x vyšším ISO zkrátíte expoziční čas také 2x. Pro ISO 200 je tedy čas 1/60 a pro ISO 400 je to 1/125 sec atd. Clonu držte stále stejnou. Na výsledných fotografiích se potom šum krásně projeví.
Ukázka šumu pro ISO 50 při expozici f/5.5, 1/6 sec (výřez části obrazu). 
Ukázka šumu pro ISO 400 při expozici f/5.5, 1/50 sec (stejný výřez části obrazu).
Dark current noise
Jiný typ šumu, kterým trpí senzory, je tzv. dark current noise – neboli šum projevující se při dlouhých expozicích. Test je snadný – zakryjte objektiv krytkou či jej jinak 100% uzavřete proti světlu, nastavte maximální clonu a exponujte velmi dlouhý čas – typicky 30 vteřin. Snímek by měl být zcela černý, pokud v něm objevíte barevné pixely, jedná se o dark current noise.
Dark current noise se projeví náhodně rozptýlenými barevnými pixely v obrázku, který by měl být zcela černý. Vyžaduje ale dlouhou expozici - zde 30 sec (výřez části obrazu).
Řada fotoaparátů je si svého dark current šumu vědoma a tak u delších expozičních časů automaticky zapíná matematickou redukci šumu. Chcete-li si ověřit jak je na tom opravdu sám senzor, tuto redukci vypněte (jde-li to).
Nečistota na senzoru
I když nečistoty na senzoru jsou doménou zejména digitálních zrcadlovek (DSLR), nemusí se vyhýbat ani kompaktním přístrojům. Mohou být na senzoru buď již z výroby nebo se dostat dovnitř mechanickými částmi objektivu či ovládacími prvky.
Nečistota je v principu hrubka prachu, která ulpí na senzoru a několik pixelů potom stíní. Protože ale senzor má před vlastními pixely řadu masek a filtrů, tak je nečistota od pixelů několik desetin milimetru vzdálena a proto se projeví jako rozmazaný tmavý flek. Tyto fleky jsou patrnější a ostřejší při vysokých clonových číslech, protože paprsky světla jsou více rovnoběžné.
Nečistoty na senzoru je projeví jako rozmazané tmavé hrudky na stále stejném místě v obraze (výřez části obrazu).
Test je proto opět jednoduchý – vyfotografujte bílý papír či plochu (zeď) s maximálním clonových číslem (např. 8 či až 22 u DSLR) tak, aby výsledek byl přibližně světle šedý. Tmavé lehce rozmazané hrudky, jejichž poloha je pořád stejná, jsou nečistoty na senzoru.
Vypálené pixely
Velmi vzácně ale přesto se mohou objektiv vypálené pixely na senzoru. Je to vlastně pixel, který má poruchu. Podle typu poruchy se může projevovat různě – bílý, barevný či černý ale podstatné je, že je stále stejný bez ohledu na snímek či expozici. Snadno se tak při 100% zvětšení na snímku objeví.
Hledáček
Hledáček fotoaparátu je základním nástrojem fotografa zejména u zrcadlovek (SLR), které obvykle (výjimkou je Olympus) neumožňují fotografovat přes displej. U ostatních kompaktních digitálních fotoaparátů slouží jako alternativa k populárnímu fotografování přes displej a jsou dokonce fotoaparáty, které už hledá ček ani nemají (Panasonic).
Mezi základní parametry hledáčku patří pokrytí (kolik % snímku obraz v hledáčku opravdu pokrývá), paralaxa (jak moc se hledáček dívá jinam tj. vedle než skutečný snímek), zvětšení (jak velký se obraz v hledáčku jeví) a jas (jak je obraz v hledáčku jasný). Některé parametry vytestovat v běžných podmínkách nelze a je tak nutné se spokojit s konstatováním výrobce, některé lze ověřit jen velmi orientačně.
Blesk
Fotografický blesk – ať vestavěný či externí – slouží primárně k nahrazení běžného světla tam, kde je ho málo. Mezi jeho hlavní parametry patří rovnoměrnost pokrytí světlem, výkon blesku a schopnost fotoaparátu blesk regulovat, čili zajistit dobře exponované snímky bleskem za širokých podmínek. Testy správné expozice bleskem jsou velmi podobné testům běžné expozice prováděné na střední šedou, pouze je třeba exponovat bleskem.
Snadno se dá vytestovat důležitá doba dobíjení blesku – za jak dlouho je blesk schopen další akce po úplném vybití. Tato doba je důležitá, protože nás může v mnoha směrech limitovat. Stačí vyfotografovat v noci otevřenou scénu (krajina), kde se blesk ve snaze jí správně osvítit zcela vyčerpá a potom pozorovat dobu, kdy fotoaparát spolu s bleskem opět hlásí, že jsou ready. Měřit tuto dobu má pochopitelně smysl při plně nabitých bateriích.
Podobnou scénou lze blesk snadno zcela „vyšťavit“ a potom měřit dobu jeho regenerace.
Softwarové chyby
Digitálním fotoaparátům se nevyhýbají ani softwarové chyby. Zatímco u PC jsme na ně více či méně zvyklí a upgrady p rogramů skoro nevnímáme, tak u fotoaparátů nás pravděpodobně překvapí. Politika různých výrobců se však zásadně liší – zatímco např. Canon pravidelně zveřejňuje chyby svých fotoaparátů a nabízí bezplatný upgrade po internetu, Sony tyto informace neposkytuje a upgrady nabízí pouze v servisu jako řešení případných potíží.
Závěr
Digitální fotoaparát je tak složité zařízení, že by bylo možné podrobit zkoumání mnoho jeho parametrů (rychlost ostření, rychlost reakce na spoušť, ukládání na kartu, odběr a dobíjení baterií atd.). Je však otázkou, které parametry má smysl ověřovat a které má smysl řešit až v případě, když něco není v pořádku. Cílem totiž není prověřovat výrobce, ale zjistit limity naší techniky a naučit se s nimi na scéně počítat.
Barva je ryze subjektivní vjem a tak věrné podání barev v podstatě neexistuje. Barvy interpretuje ve skutečnosti lidský mozek na základě minulé zkušenosti. Fotoaparát se snaží chovat se podobně – neboli eliminovat barvu dopadajícího světla a zajistit tak, aby stejné předměty byly i když je osvítíte světlem různé barvy pořád stejně barevné. To je samozřejmě pro fotoaparát velmi obtížné a snaží se o to funkce vyvážení bílé.
Teprve v přímém srovnání vynikne důležitost vyvážení bílé. Stejný předmět, stejné světlo, stejné bílé pozadí, akorát jednou na slunci a jednou ve stínu. Vyvážení bílé bylo nastaveno na DEN.
K testu je zapotřebí opět střední šedá tabulka. Pomocí ní jsme schopni zjistit, jak fotoaparát vyvážení provedl. Pokud by vyvážení bílé fungovalo zcela přesně, tak střední šedá bude stále střední šedá bez ohledu na světlo, kterým na ní svítíme. Je tak možné změřit „inteligenci“ automatického vyvažování bílé i přesnost jednotlivých přednastavených režimů.
K testům vyvážení bílé se opět skvěle hodí střední šedá tabulka.
Experimentů s vyvážením bílé je možné vymyslet celou řadu – když střední šedá tabulka vyplňuje celou plochu snímku, když zaujímá jen jeho část, jak promluví do vyvážení bílé barevnost ok olí tabulky, jak vyvážení bílé ovlivní expozice atp.
Ukázka schopnosti automaticky vyvážit bílou na denním světle (fotografováno za slunného dne ve chvíli, kdy slunce bylo za mrakem). Převahu modré z oblohy automatika vykompenzovala s mírnou chybou.
Ukázka schopnosti automaticky vyvážit bílou při slabém světle běžné žárovky. Převahu červené automatika vykompenzovala nedostatečně. V obou případech by ideálním výsledkem byla středně šedá fotografie RGB=127.
Senzor
Za klíčový prvek každého fotoaparátu lze bezpochyby označit jeho senzor. Jestliže objektiv je okem, tak senzor je tím, co obraz jednou provždy zaznamená. Vlastnosti senzoru a jeho kvalita tak spolu s objektivem určí výslednou technickou kvalitu snímku.
Rozlišení
Rozlišení nemá smysl nijak testovat – vidíte ho na výsledné fotografii. Je však třeba si dát pozor na převzorkování (resampling). Jediné správné rozlišení v kterém má smysl pořizovat snímky je přirozené rozlišení senzoru – počet pixelů na které je skutečně konstruován. Jakékoliv rozlišení nižší ale i vyšší je pouze výsledkem matematické operace s obrazem a nemá tak (snad s výjimkou šetření místa na kartě) žádný praktický význam.
Šum
Nepříjemnou vlastností všech digitálních senzorů je šum v obraze, který prudce stoupá se zvyšující se ISO citlivostí. Šum se snadno zjistí tak, že pro různé hodnoty ISO vyfotografujete černý matný papír (ideální jsou barevné papíry z papírnictví). Pro zlikvidování lokálních odlesků a nerovností je dobré fotografii zcela rozostřit. Důležité je zajistit správnou expozici - vyfotografovaný černý papír by na výsledné fotografii měl být hodně tmavě šedý. Současně je třeba ale zajistit stejnou expozici pro různá ISO. Najdete-li tedy správnou expoziční sadu např. pro ISO 100, clonové číslo 4 a čas 1/30 sec, tak u další fotografie s 2x vyšším ISO zkrátíte expoziční čas také 2x. Pro ISO 200 je tedy čas 1/60 a pro ISO 400 je to 1/125 sec atd. Clonu držte stále stejnou. Na výsledných fotografiích se potom šum krásně projeví.
Ukázka šumu pro ISO 50 při expozici f/5.5, 1/6 sec (výřez části obrazu).
Ukázka šumu pro ISO 400 při expozici f/5.5, 1/50 sec (stejný výřez části obrazu).
Dark current noise
Jiný typ šumu, kterým trpí senzory, je tzv. dark current noise – neboli šum projevující se při dlouhých expozicích. Test je snadný – zakryjte objektiv krytkou či jej jinak 100% uzavřete proti světlu, nastavte maximální clonu a exponujte velmi dlouhý čas – typicky 30 vteřin. Snímek by měl být zcela černý, pokud v něm objevíte barevné pixely, jedná se o dark current noise.
Dark current noise se projeví náhodně rozptýlenými barevnými pixely v obrázku, který by měl být zcela černý. Vyžaduje ale dlouhou expozici - zde 30 sec (výřez části obrazu).
Řada fotoaparátů je si svého dark current šumu vědoma a tak u delších expozičních časů automaticky zapíná matematickou redukci šumu. Chcete-li si ověřit jak je na tom opravdu sám senzor, tuto redukci vypněte (jde-li to).
Nečistota na senzoru
I když nečistoty na senzoru jsou doménou zejména digitálních zrcadlovek (DSLR), nemusí se vyhýbat ani kompaktním přístrojům. Mohou být na senzoru buď již z výroby nebo se dostat dovnitř mechanickými částmi objektivu či ovládacími prvky.
Nečistota je v principu hrubka prachu, která ulpí na senzoru a několik pixelů potom stíní. Protože ale senzor má před vlastními pixely řadu masek a filtrů, tak je nečistota od pixelů několik desetin milimetru vzdálena a proto se projeví jako rozmazaný tmavý flek. Tyto fleky jsou patrnější a ostřejší při vysokých clonových číslech, protože paprsky světla jsou více rovnoběžné.
Nečistoty na senzoru je projeví jako rozmazané tmavé hrudky na stále stejném místě v obraze (výřez části obrazu).
Test je proto opět jednoduchý – vyfotografujte bílý papír či plochu (zeď) s maximálním clonových číslem (např. 8 či až 22 u DSLR) tak, aby výsledek byl přibližně světle šedý. Tmavé lehce rozmazané hrudky, jejichž poloha je pořád stejná, jsou nečistoty na senzoru.
Vypálené pixely
Velmi vzácně ale přesto se mohou objektiv vypálené pixely na senzoru. Je to vlastně pixel, který má poruchu. Podle typu poruchy se může projevovat různě – bílý, barevný či černý ale podstatné je, že je stále stejný bez ohledu na snímek či expozici. Snadno se tak při 100% zvětšení na snímku objeví.
Hledáček
Hledáček fotoaparátu je základním nástrojem fotografa zejména u zrcadlovek (SLR), které obvykle (výjimkou je Olympus) neumožňují fotografovat přes displej. U ostatních kompaktních digitálních fotoaparátů slouží jako alternativa k populárnímu fotografování přes displej a jsou dokonce fotoaparáty, které už hledá ček ani nemají (Panasonic).
Mezi základní parametry hledáčku patří pokrytí (kolik % snímku obraz v hledáčku opravdu pokrývá), paralaxa (jak moc se hledáček dívá jinam tj. vedle než skutečný snímek), zvětšení (jak velký se obraz v hledáčku jeví) a jas (jak je obraz v hledáčku jasný). Některé parametry vytestovat v běžných podmínkách nelze a je tak nutné se spokojit s konstatováním výrobce, některé lze ověřit jen velmi orientačně.
Blesk
Fotografický blesk – ať vestavěný či externí – slouží primárně k nahrazení běžného světla tam, kde je ho málo. Mezi jeho hlavní parametry patří rovnoměrnost pokrytí světlem, výkon blesku a schopnost fotoaparátu blesk regulovat, čili zajistit dobře exponované snímky bleskem za širokých podmínek. Testy správné expozice bleskem jsou velmi podobné testům běžné expozice prováděné na střední šedou, pouze je třeba exponovat bleskem.
Snadno se dá vytestovat důležitá doba dobíjení blesku – za jak dlouho je blesk schopen další akce po úplném vybití. Tato doba je důležitá, protože nás může v mnoha směrech limitovat. Stačí vyfotografovat v noci otevřenou scénu (krajina), kde se blesk ve snaze jí správně osvítit zcela vyčerpá a potom pozorovat dobu, kdy fotoaparát spolu s bleskem opět hlásí, že jsou ready. Měřit tuto dobu má pochopitelně smysl při plně nabitých bateriích.
Podobnou scénou lze blesk snadno zcela „vyšťavit“ a potom měřit dobu jeho regenerace.
Softwarové chyby
Digitálním fotoaparátům se nevyhýbají ani softwarové chyby. Zatímco u PC jsme na ně více či méně zvyklí a upgrady p rogramů skoro nevnímáme, tak u fotoaparátů nás pravděpodobně překvapí. Politika různých výrobců se však zásadně liší – zatímco např. Canon pravidelně zveřejňuje chyby svých fotoaparátů a nabízí bezplatný upgrade po internetu, Sony tyto informace neposkytuje a upgrady nabízí pouze v servisu jako řešení případných potíží.
Závěr
Digitální fotoaparát je tak složité zařízení, že by bylo možné podrobit zkoumání mnoho jeho parametrů (rychlost ostření, rychlost reakce na spoušť, ukládání na kartu, odběr a dobíjení baterií atd.). Je však otázkou, které parametry má smysl ověřovat a které má smysl řešit až v případě, když něco není v pořádku. Cílem totiž není prověřovat výrobce, ale zjistit limity naší techniky a naučit se s nimi na scéně počítat.
