Panasonic Lumix LX7: kompaktní hvězda noci

Panasonic nedávno uvedl svůj nový profi kompakt Lumix LX7. Navazuje na velké úspěchy svých předchůdců, modely LX3 a LX5. Ten první byl v podstatě zakladatelem novodobých světelných profikompaktů tak, jak je známe dnes. Postupem času byl zvýšen zoom až na 3,8násobek a počáteční světelnost klesla z již tak výborných F2,0 na doslova vynikajících F1,4! Na focení za horšího světla ideální parametry. K tomu tu najdete podporu Full HD videa s 60 progresivními snímky za sekundu, zpomalené video, až 11fps sekvenční snímání v plném rozlišení, HDR, podporu externích blesků, 250sekundovou expozici a spoustu dalších zajímavých vlastností. Bude nová LX7 dobrá nejen na papíře, ale také ve skutečnosti?

 

 

Panasonic Lumix LX7 navazuje na své předchůdce nejen mnohými parametry (z nichž ale mnoho dále vylepšuje), ale také svým tvarem. I nadále si tak zachovává pěkný, poměrně jednoduchý retro vzhled. Zpracování je příkladné, držení je také v pořádku. Pomáhá tomu maličký grip vepředu i lehké vybrání vzadu. Fotoaparát má rozumné rozměry i hmotnost, do každé kapsy se však nevejde.

Na přídi skoro nic není. Vidíte tu objektiv, kterému se budeme věnovat v následujícím odstavci, přisvětlovací diodu (funguje také jako kontrolka samospouště) a malý pogumovaný grip.

Velkým lákadlem fotoaparátu je bezesporu jeho objektiv Leica. Proti LX5 sice nebyl změněn ohniskový rozsah (ten je od velmi širokoúhlých 24 mm po dostatečných 90 mm), ale byla znatelně vylepšena světelnost. Ta na nejširším ohnisku dosahuje naprosto vynikající hodnoty F1,4 (oproti F2,0 u LX5) a na nejdelším neméně tak pěkných F2,3 (proti F3,3 u LX5). Objektiv je tak zhruba o 1 EV světelnější.

Když se ale podíváte na reálná ohniska, zjistíte, že tu něco nesedí. Crop faktor je cca 5,1, přičemž u 1/1,7" čipu by měl být zhruba okolo 4,67. Pokud se dále podíváte na specifikace snímacího čipu, máme tu další díl do skládačky. Snímací čip sice produkuje 10MPx snímky, ale jeho celkové rozlišení je 12,8 megapixelů. Téměř 3 megapixely se zahazují. Jinak řečeno, využívá se jen 10MPx výřez z téměř 13MPx čipu. A to právě sedí s již zmíněným vyšším crop faktorem. Panasonic Lumix LX7 tak sice má 1/1,7" snímač, ale využívá z něj pouze zhruba 1/2,0" část a zbývající plocha je částečně využita k zachování ohniskových vzdáleností i při poměrech stran 3:2 nebo 16:9 (nedochází jen k jednoduchému ořezu ze 4:3 snímku). Stává se tak profi kompaktem s nejmenším čipem (přesněji s nejmenší činnou plochou čipu).

Horní strana přístroje je trochu složitější. Vlevo je výklopný blesk (rameno má téměř dva centimetry), pod ním je posuvné tlačítko pro jeho mechanické vyklopení. Následují dva mikrofony pro stereo zvuk a sáňky pro externí blesk. Ovládací kolečko fotografických režimů je na můj vkus moc tuhé, v létě s vlhčími prsty bude určitě problém. Ke spoušti nemám vůbec žádné výhrady, páčka zoomu je přesná, nicméně to zoomování se opravdu dost vleče (je pomalé). Fotoaparát se zapíná posuvným tlačítkem, což se mi moc nelíbí (nelze si např. prohlížet vyfocené fotografie při vypnutém fotoaparátu). Červené tlačítko spouští natáčení videosekvencí, prodleva mezi zmáčknutím a skutečným zahájením natáčení je zhruba 1,5 sekundy.

Na objektivu vidíte vlevo přepínač makra a manuálního ostření, nahoře pak poměru stran. Objektiv má také otočné okruží, kterým můžete nastavit clonu. Má rozumnou aretaci poloh a fotoaparátu to přidává trochu větší dojem profesionality (držíte jej oběma rukama jako zrcadlovku).

Vzadu je velký 3,0" LCD displej s vysokým rozlišením 920.000 bodů (640×480 pixelů). Obraz je krásně ostrý, pozorovatelnost je solidní, ze stran trochu ulítává kontrast, nicméně rozhodně patří k těm lepším displejům. Znovu mě zklamal režim prohlížení vyfocených snímků. Panasonic už nějaký ten rok používá velmi nevhodný algoritmus zvětšování snímků, které s každým dalším přiblížením při prohlížení vypadají více a více rozmazaně (přitom by stačil velmi jednoduchý algoritmus nejbližšího souseda, který je sice nevhodný pro zmenšování, ale naopak pro zvětšování a posouzení ostrosti nic lepšího snad neexistuje).

Nad displejem je krytka sáněk pro blesk a datového portu pro příslušenství. Směrem doprava vidíte páčku pro manuální ostření. Vazba je nadprůměrná, umí být rychlá i velmi přesná zároveň. Krátké vychýlení změní ostřící vzdálenost jen minimálně, pokud ale páčku déle podržíte, změna ostření se značně zrychlí. Aktivace ND filtru je rovněž vynikající, páčku jednoduše zmáčknete (stisknete směrem dovnitř). Jednoduché a rychlé.

Napravo od displeje je nahoře otočný volič, kterým můžete nastavovat expoziční čas, případně po zmáčknutí tohoto otočného kolečka můžete následným otáčením korigovat expozici, a to v rozmezí -3 EV až +3 EV. Tlačítko AF/AE LOCK zamyká expozici nebo ostření, případně oboje dle nastavení v menu, stačí jej zmáčknout (není nutno jej pro zamčení neustále držet). Vpravo je pak režim prohlížení snímků.

Následuje čtyřsměrný ovladač. Ikonky jsou na něm vyvedeny jen větším leskem povrchu, a tak se v různých uhlech pohledu různě dobře (či spíše špatně) čtou. Nahoře je nastavení ISO citlivosti, vpravo vyvážení bílé, dole sekvenční snímání a samospoušť (ta zůstává aktivní i po vyfocení snímku, za což Panasonic hodně chválím) a nalevo je pak funkční tlačítko Fn, kterému můžete dát téměř libovolnou funkčnost (ze 14 možných). Osobně jsem si tu dal nastavování kvality záznamu pro přepínání RAWů a JPEGů. Uprostřed je potvrzovací tlačítko MENU/SET, které vás dostane také do hlavního menu. Volby lze potvrzovat i namáčknutím spouště (to se týká voleb na tlačítkách jako je např. vyvážení bílé, nikoli v hlavním menu).

Dole je pak už jen vstup do quick menu a změna zobrazení displeje. Quick menu vypadá na první pohled poněkud nešťastně. Prvně je rozděleno na dva řádky, horní a dolní. Pokud chcete upravovat dejme tomu režim ostření, musíte na něj dojet šipkami vpravo/vlevo, rozkliknout jej šipkou dolů a pak zase tlačítky vpravo/vlevo vybrat konkrétní typ. Tedy i konkrétní volby jsou v horizontálním menu. Když si ale trochu pohrajete nebo přečtete návod, zjistíte, že je tu ještě jedna mnohem lepší možnost. Celé menu se dá velmi snadno procházet otočným voličem vzadu a překlikávání mezi menu a konkrétními hodnotami lze vyřešit stiskem tohoto tlačítka. Vše tak velmi snadno nastavíte jedním jediným ovladačem, za což musím Panasonic rovněž hodně pochválit.

Pravá strana ukazuje jen ouško na provlečení popruhu a krytku prostoru pro HDMI a USB kabel.

Levá strana také obsahuje ouško, jinak už na těle nic nenajdete. Na objektivu pak vidíte přepínač makra a ostřících režimů, o kterém jsme už mluvili.

Vespod je krytka, pod níž se skrývá karta a baterie. Stativový závit je kovový, ale je umístěn na straně fotoaparátu, nikoli uprostřed v těžišti.

Pro napájení je zde použit Li-Ion akumulátor DMW-BLC12E a paměťovými kartami je celá rodina SD (SD, SDHC a SDXC).

První dojmy z Panasonicu Lumix LX7 jsou jednoznačně velmi pozitivní. Pojďme se spolu podívat i na výkony při focení.