Panasonic Lumix TZ30: pokračovatel slavného rodu?

Panasonic neustále inovuje svou velmi oblíbenou řadu kapesních ultrazoomů Lumix TZ. S posledními modely TZ18 a TZ20 mu to příliš nevyšlo (alespoň v našem testu), možná nyní udělá reparát s novějším modelem TZ30. Ten má sice i nadále 14MPx MOS snímač, ale měl by být výrazně přepracovaný a nebýt tak největším negativem jako u starší TZ20 (tam opravdu vysoce nadprůměrně šuměl). Nově tu máme objektiv Leica s 20× optickým zoomem s počátečním velmi širokoúhlým 24mm ohniskem. Fotoaparát umí natáčet progresivní Full HD video, má možnost plně manuálního nastavení expozice, GPS modul, HDR, zpomalené videosekvence a spoustu dalších zajímavých vlastností a funkcí. Napraví si poškozenou reputaci?

 

 

Lumix TZ30 jsme dostali v černé barvě. Fotoaparát vypadá hezky, zpracování je téměř všude velmi dobré, výjimkou je šedivý kryt na levé straně těla, který u testovaného těla trochu vrzal. V ostatních ohledech působí bytelně, tělo se dobře drží díky příjemnému gripu i jemným výstupkům na zadní straně přístroje. Nad objektivem je přisvětlovací AF dioda, funguje i jako kontrolka samospouště. Vedle je ještě interní blesk.

Jak dnes velí doba, opět se zvětšil zoom, a to nyní dokonce na 20násobek. Objektiv Leica tak začíná na velmi širokoúhlých 24 mm a jeho maximální ohnisko je 480 milimetrů, což byla ještě nedávno hodnota typická u velkých ultrazoomů. Malé rozměry se při takovém rozsahu pochopitelně negativně projevily na světelnosti. Doby, kdy měl Panasonic po Canonu druhý nejsvětelnější objektiv v této kategorii už dávno vzaly za své. Dnes to naopak Canon prohrává na celé čáře (F3,5-6,8 u PowerShotu SX260 HS) a Panasonic je bohužel hned za ním. F3,3 na nejširším ohnisku je ještě normální hodnota, ale F6,4 na nejdelším je už opravdu hodně nepříjemný podprůměr. Jak si ukážeme v další kapitole, velmi špatný je i průběh světelnosti. Z chování při focení to dokonce vypadá, že fotoaparát uměle přicloňuje irisovou clonou a světelnost tak zhoršuje (i na plně otevřenou cloně vznikají velmi silné hvězdičky kolem světel). K dispozici je naštěstí optická stabilizace POWER O.I.S.

Nahoře je GPS modul, dále dva mikrofony pro stereo zvuk, reproduktor a hlavní kolečko fotografických režimů. Jeho chod je trochu tužší, v létě s vlhčími prsty se otáčí trochu hůře. Není to ale vážné. Páčka zoomu je dvoupolohová, podle síly naklopení zoomuje buď zvolna nebo rychle. K tlačítku spouště nemám žádné výhrady. Fotoaparát se zapíná posuvným tlačítkem. Jako poslední je tu červené tlačítko pro spuštění natáčení videosekvencí, prodleva je lehce pod jednou sekundou.

Na pravé straně jde vidět lehký grip, ouško na provlečení poutka a krytku vstupu pro HDMI a USB kabel.

3,0" LCD displej má slušné rozlišení 460.000 bodů (320×480 pixelů) a je dotykový. Dotykem na plochu obrazu lze upravit polohu ostřícího bodu a vyfotit snímek. Zároveň je možné posuvníkem na pravé straně displeje tažením nahoru nebo dolů zoomovat. Obraz je dostatečně ostrý, pozorovací úhly jsou slušné a ze stran klesá kontrast jen minimálně. Obrovským zklamáním je pro mě opět posuvné tlačítko pro prohlížení fotografií. Toto řešení má jenom samá negativa. U každého normálního fotoaparátu v případě, že si prohlížíte fotografii a chcete najednou rychle fotit, prostě zmáčknete spoušť, fotoaparát zruší režim prohlížení a vy fotíte. Tady něco takového není možné. Nejprve musíte ručně posunout přepínač a teprve potom lze fotit. To by ještě nebyl takový problém, kdyby tu nebyl tradičně agresivní úsporný režim (totéž trápí TZ už roky, jak TZ7, tak TZ10, TZ18 a TZ20), který zatahuje objektiv už po 15 sekundách prohlížení.

Pokud se chcete opravdu dobře podívat na vyfocený snímek, objektiv se zatáhne a pokud chcete fotit, nejenže musíte posunout přepínač, musíte také počkat až vyjede objektiv a musíte znovu zazoomovat. U konkurence fotíte během sekundy, zde se pohybujete v nejhorších případech téměř kolem 10 sekund! Pokud náhodou omylem necháte zapnutý prohlížecí režim a chcete rychle fotit, rovnou to vzdejte. I když přepínač rychle posunete do režimu focení, fotoaparát i přesto najede do prohlížecího režimu a teprve po chvíli se přepne do režimu focení. Start nedostanete pod 8 sekund, a to platí pro nejširší ohnisko! A to nemluvím o tom, že byste chtěli fotit se zoomem. To už vám všechno uteče.

Dále je to už všechno lepší a naopak ergonomii ovládání v ostatních ohledech bych hodnotil jako jednu z nejlepších. Tlačítko EXPOSURE/MAP spouští možnost úpravy expozičního času a clony pomocí čtyřsměrného ovladače. V režimu prohlížení fotografií ukáže mapu a místo, kde byl snímek vyfocen (pokud má přiřazenu GPS polohu). Na čtyřsměrném ovladači máte nahoře korekci expozici a expoziční bracketing, vpravo blesk, dole makro režim a vpravo pak samospoušť. Tu je nutno aktivovat znovu po každém snímku. Uprostřed je tlačítko MENU/SET pro vstup do hlavního menu, případně slouží jako potvrzovací tlačítko. DISP upravuje zobrazení displeje a Q.MENU pak spouští horizontální quick menu (volby se rolují směrem dolů).

K napájení je určen Li-Ion akumulátor DMW-BCG10E s napětím 3,6V a kapacitou 895 mAh. Podporovány jsou karty SD, SDHC a SDXC. Závit pro stativ je kovový.

K fotoaparátu dostanete poutko, USB kabel, nabíjecí adaptér, Li-Ion akumulátor, DVD-ROM s manuálem, aplikacemi a mapami, dále je tu i ořezaná verze manuálu.

LCD displej je dotykový, tím lze ovládat ostřící body, "zmáčknout" spoušť, zoomovat nebo si prohlížet snímky. Zobrazení je typické pro Panasonicy, nechybí ani histogram. Vpravo dole vidíte tlačítka pro dotykové ovládání. V manuálním režimu se po stisku tlačítka EXPOSURE aktivují možnosti úpravy clony a času (zežloutnou). Při otáčení horním kolečkem režimů se zobrazuje jeho animace.

Tlačítka na čtyřsměrném ovladači spouští malá svislá menu. Tradiční výhodou Panasoniců je to, že v menu se dá pohybovat nejen tlačítky nahoru/dolů, ale také tlačítkem, kterým jste jej spustili (tedy tlačítkem vlevo u samospouště a tlačítkem vpravo u blesku). Máme zde i horizontální quick menu, které se rozbaluje směrem dolů.

Hlavní menu má čtyři velká tlačítka, která se dají ovládat dotykově, další ovládání menu jde už jen pomocí klasických tlačítek.

Nechybí ani nastavení pro GPS. Další tlačítka se pak věnují fotografickým nastavením, videosekvencím a technickým nastavením. Vpravo vidíte výběr scénických režimů.

Při zobrazení vyfocených snímků máte celoplošné zobrazení s několika důležitými informacemi, případně úplně bez nich. Pokud je u snímků zaznamenána GPS pozice, můžete si nechat zobrazit i mapu. Tu je ale nutno nejprve naimportovat z přiloženého DVD. Jinak je mapa velmi obecná (tam poznáte akorát to, že byl snímek vyfocen např. ve Střední Evropě). U podrobnějích map z DVD vidíte i ulice, ale volby ulic, které se na mapu dostaly a které ne, mi přijdou poněkud nešťastné.

Pojďme se nyní podívat, jak Lumix TZ30 vlastně fotí.