Stativy - různé druhy a jejich části
12.9.2006, Jaroslav Kopečný, článek
Minule jsme si vysvětlili, proč a kdy by se měly používat. Dnes se podíváme, jaké druhy stativů existují, z čeho se skládají, z jakých se vyrábějí materiálů, jaké příslušenství lze ke stativům používat a nejdůležitější věc: jak stativy používat.
Kapitoly článku:
- Stativy - různé druhy a jejich části
- Stativové hlavy
- Materiály
- Výrobci
Dnes navážeme na včerejší první část článku o stativech.
Stativy určené pro upevnění fotoaparátů můžeme rozdělit do několika základních skupin, které se liší konstrukcí a svým určením:
Nejpočetnější skupinu tvoří tzv. tripody, tedy stativy mající konstrukci složenou ze tří noh. Jedná se o nejpočetnější skupinu stativů určených pro fotoaparáty a záběr rozsahu jejich použití je nejširší. Jejich nohy mohou být konstruované buď jako samostatné, nebo je jejich konstrukce zpevněna rozpěrkami, které nohy fixují ke středové tyči. Obě řešení mají své pro i proti. Stativy bez rozpěrek se dají s výhodou použít např. ve svahovitém terénu, kdy je potřeba jednotlivé nohy vysunout na různou délku a hlavně každou v jiném úhlu. Pevná stavební délka rozpěrek toto neumožňuje, její výhodou je ale na druhou stranu vyšší stabilita celé konstrukce. Z tohoto důvodu se řešení s rozpěrkami používá hlavně ve studiích, kde je stativ vždy na rovině a rozhodující je jeho maximální stabilita.
Tripod Manfrotto Neotec 458B
Konstrukce nohou tripodů je většinou teleskopická – nohy můžeme postupně vysunout až na 3 nebo 4 části. Aretace vysunutí probíhá buď přítlačnými páčkami, aretačními šrouby, otočnými prstenci nebo nejnověji pouhým vysunutím. Možnost pouhého vysunutí teleskopických nohou bez nutnosti použít aretaci je specialitou italského výrobce Manfrotto a jedná se o opravdovou revoluci. Každou nohu stativu stačí pouze vysunout na požadovanou délku – v okamžiku vysunutí dojde k automatické fixaci. Pro opětovné stažení nohy postačí pouhý stisk knoflíku v horní části stativu a jeho přidržení po celou dobu zasunování nohy zpět. Názornou prezentaci tohoto systému nalaznete na speciálních ministránkách označených shodně s obchodním názvem stativu: Neotec. Ale ne vždy bylo v historii fotografování vše tak komfortní a jednoduché. Připomeňme si fotografa Josefa Sudka, který používal těžký dřevěný stativ neumožňující stažení nohou a musel ho tedy nosit do terénu v celé své délce – na ramenou a s pomocí pouze levé ruky (o pravou přišel v 1. světové válce).
Vyvarujte se nákupu stativů s aretací teleskopů z plastů – jedná se o nejnamáhanější a nejpoužívanější část každého stativu a s přihlédnutím k těmto okolnostem dochází v zimním období k jejich praskání. Mohli byste se tak možná připravit o cenné snímky, které pořídíte např. na Aljašce, kam jste si zaplatili čtyřtýdenní trek. Marně byste pak proklínali levnou investici do plastového krasavce. Rozhodně také preferujte možnost jednotlivé aretace v případě potřeby dotáhnout a nekupujte stativy, které je mají napevno, bez možnosti dotažení. Dříve nebo později totiž dojde k uvolnění a nemožnost dotáhnutí by znamenala nutnost nákupu stativu nového – ani zde se tedy rozhodně nevyplatí šetřit. Např. Manfrotto za tímto účelem dodává ke všem stativům speciální nástrčný miniklíč spolu s objímkou, ve které ho můžete mít trvale přichycen ke stativu a nachystán k okamžitému použití v případě vzniku potřeby v terénu.
Nastavení nohou do šířky probíhá většinou pomocí aretačních knoflíků v horní části stativu, které umožňují zpravidla 3 polohy, a to pro každou nohu zvlášť. Jiná je situace u stativů se středovou rozpěrkou, která se aretuje šroubem v její objímce a která fixuje všechny tři nohy do stejné vzdálenosti od osy stativu.
Naprostá většina tripodů je vybavena středovou tyčí, která plní několik funkcí, a to v závislosti na výrobci i modelu. Na středovou tyč se upevňuje stativová hlava a jejich vzájemné spojení pak dovoluje dodatečné zvýšení pozice fotoaparátu nad rámec maximální stavební výšky samotného stativu. Nastavení potřebné výšky je zajištěno buď kličkou, která slouží zároveň k aretaci, nebo se výška nastavuje ručním povysunutím a zaaretováním otočným šroubem. U stativů s rozpěrkami slouží středová tyč jako vodítko pro objímku rozpěrek a stává se tak důležitým stabilizačním prvkem. V případě některých speciálních konstrukcí (Manfrotto) je možné středovou tyč i s upevněnou stativovou hlavou upevnit horizontálně do horní části stativu a po zaaretování fotografovat mimo hlavní osu stativu. Tohoto se využívá např. tehdy, když objektiv fotoaparátu míří kolmo k zemi a v úhlu záberu by vadily nohy stativu. Zde však pozor na zachování těžiště celé sestavy! Středová tyč může ovšem být i zdrojem potíží v případě potřeby fotografovat se stativem z malé výšky těsně nad zemí. Japonský Velbon vyřešil tento problém velmi elegantně a středovou tyč rozdělil na dvě části. Jedná se o první dělený systém středové tyče na světě a technologie nese označení S.R.C. U stativů tohoto výrobce tedy není problém spodní část středové tyče odmontovat a minimální výšku stativu snížit až na 28 cm při zachování maximální stability.
U mnoha výrobců dnes již také najdeme integrovanou vodováhu, a to jak na těle stativu, tak i na stativové hlavě. Je však nutno přiznat, že takto integrovaná vodováha není příliš praktická záležitost. Určuje totiž rovnovážnou polohu stativu, resp. hlavy, ale nikoliv fotoaparátu. Zvláště ve svahovitém terénu, kdy je mnohdy nutné dořešit stabilní polohu kompromisem mezi rovnovážnou polohou stativu a hlavy, nám jediným ukazatelem rovnovážnosti zůstává fotoaparát.
Další kategorií stativů jsou tzv. monopody, tedy stativy s jedinou nohou. Monopody v žádném případě nemohou kvalitativně nahradit trojnohé stativy, svoje využití si však najdou. Při profesionálním fotografování zejména sportovních a kulturních akcí není vždy možné používat klasický tripod. Asi těžko bychom při těchto akcích přebíhali sprintem z místa na místo vláčejíc na rameni mohutný trojnohý stativ, navíc v rozevřeném stavu. První překážkou je tedy objemnost tripodu a nutnost jeho složení pro rychlejší přesun. Další překážkou pro použití tripodu může být prostor. Ukázkovým příkladem mohou být olympijské hry, kde má každý novinář přesně vyhrazeno své místo a hned vedle něj jsou vlevo i vpravo další kolegové fotografové. Za těchto okolností zkrátka není možné „roztahovat se“ na ploše s tripodem.
A právě zde přichází ke slovu monopody, které nezabírají vůbec žádné místo (resp. jen to pod fotoaparátem, které by tak jako tak zůstalo nevyužité) a navíc jsou lehké a dá se s nimi velmi rychle přesouvat na jinou pozici. Při použití monopodu musíme počítat s tím, že na rozdíl od klasického stativu s ním není možné používat libovolně dlouhé časy. Monopod slouží pouze jako pomůcka k prodloužení času, který bychom za běžných okolností (tedy bez stativu) již neudrželi. Nelze obecně říci, jaký nejdelší čas lze na monopodu udržet. Jisté však je, že to bude delší čas, než ona magická převrácená hodnota použité ohniskové vzdálenosti objektivu.
Protože mají monopody pouze jedinou nohu, je nutné po celou dobu fotografování jednou rukou držet buď monopod nebo fotoaparát. S monopodem tedy není možno pořizovat fotografie se samospouští, není možno aplikovat intervalové snímání atp. Stejně jako tripody mají i monopody teleskopickou nohu, která se konstrukčně nijak neliší od svého trojnohého bratříčka.
Monopod Manfrotto 680B
Mini stativy (někdy též označované jako stolní) jsou známé spíše z kategorie amatérské fotografie a většinou se používají pro velmi lehké kompaktní fotoaparáty. Jejich výhody jsou patrné z jejich vlastností: jsou malé, extrémně lehké a skladné. Jejich omezením je naopak nemožnost snímat z větší výšky a nemožnost kombinace s těžšími fotoaparáty. Výborně poslouží při pořizování rodinných fotografií, stejně jako při fotografování makro snímků. Mezi velmi známé produkty této řady patří americký výrobce Pedco a jeho věhlasný UltraPod, který se dočkal několika verzí. UltraPod nabízí jako konkurenční výhodu jednu věc: jeho nohy nemají kruhový průřez a při sklopení je možné je dodávaným suchým zipem upevnit například na větev stromu nebo na zábradlí a pořizovat tak fotografie i z míst, kde by to jinak nebylo možné.
Poněkud méně šťastným řešením, které vedle UltraPodu vypadá jako nepotřebná hračka pro děti, jsou trojnožky, u nichž se nohy nastavují pouhým ohnutím jejich materiálu. S takovýmito výrobky se můžete setkat například u velmi levných výrobců jako je Hama. Zde už však opravdu nelze hovořit o výrobcích, které zamezí roztřesení při snímání a jejich použití spadá spíše do kategorie nejlevnějších kompaktních fotoaparátů nebo dokonce pouze dětských hraček. U těchto výrobků navíc nelze fotoaparát nastavit jinak, než právě nastavením ohybu u nožek stativu. Mezi mini stativy bychom mohli samozřejmě zařadit i všechny klasické tripody „menšího vzrůstu“, ale zde šlo spíše o ukázku těch odlišných a nejmenších.
Ministativ Pedco UltraPod II
Ministativ Hama
Nejzajímavější kategorií mezi stativy je kategorie tzv. opěrných stativů. Jedná se o jakési pažby, které jsou jednou stranou zapřeny do ramene nebo hrudníku fotografa a na straně druhé mají upevněn fotoaparát. V minulosti nacházely uplatnění všude tam, kde nízká světelnost objektivů nebo malá citlivost fotomateriálů nezaručovala dostatečně ostrou fotografii. Rozhodně ale nikdy nesloužily jako náhrada za klasické tripody – využívaly se pouze jako doplněk všude tam, kde se běžně fotografovalo bez stativů, z ruky. Dnes je jejich použití takřka vzácností a kuriozitou, která vždy upoutá pozornost ostatních fotografů. Přesto však mohou být nepostradatelnými pomocníky, a to například při fotografování ptáků, kde je potřeba velká variabilita pohybu a fotograf zároveň pracuje s dlouhými a těžkými teleobjektivy, jejichž upevnění na opěrný stativ výrazně ulehčí práci.
Opěrný stativ Hama BS51
Samostatnou kapitolu pak tvoří stativy pro záblesková zařízení a odrazné desky. Bez těchto stativů si nelze představit profesionální práci jak ve studiu, tak v exteriéru. Tyto stativy jsou podstatně lehčí, než stativy pro fotoaparáty, protože u nich není kladen důraz na extrémní stabilitu a odolnost vůči otřesům. Pokud se nám při fotografování zachvěje stativ s bleskem nebo odraznou deskou např. o dva milimetry, zcela jistě nepůjde o nic tragického. Horší by to bylo u fotoaparátu, kde by tato situace zapříčinila nenávratně zkažený snímek. Každopádně stativy pro záblesková zařízení a odrazné desky je kategorie minimálně stejně rozsáhlá jako stativy pro fotoaparáty a vydala by na samostatný článek.
Komplexní řešení stativů pro odrazné desky a difuzéry od americké firmy California Sunbounce
Mimo stativy fotografické se ještě vyrábí například speciální stativy určené pro videokamery, dalekohledy, mikroskopy a jiné.
Stativy určené pro upevnění fotoaparátů můžeme rozdělit do několika základních skupin, které se liší konstrukcí a svým určením:
- tripody
- monopody
- stolní (mini) stativy
- opěrné stativy
Tripody
Nejpočetnější skupinu tvoří tzv. tripody, tedy stativy mající konstrukci složenou ze tří noh. Jedná se o nejpočetnější skupinu stativů určených pro fotoaparáty a záběr rozsahu jejich použití je nejširší. Jejich nohy mohou být konstruované buď jako samostatné, nebo je jejich konstrukce zpevněna rozpěrkami, které nohy fixují ke středové tyči. Obě řešení mají své pro i proti. Stativy bez rozpěrek se dají s výhodou použít např. ve svahovitém terénu, kdy je potřeba jednotlivé nohy vysunout na různou délku a hlavně každou v jiném úhlu. Pevná stavební délka rozpěrek toto neumožňuje, její výhodou je ale na druhou stranu vyšší stabilita celé konstrukce. Z tohoto důvodu se řešení s rozpěrkami používá hlavně ve studiích, kde je stativ vždy na rovině a rozhodující je jeho maximální stabilita.
Tripod Manfrotto Neotec 458B
Konstrukce nohou tripodů je většinou teleskopická – nohy můžeme postupně vysunout až na 3 nebo 4 části. Aretace vysunutí probíhá buď přítlačnými páčkami, aretačními šrouby, otočnými prstenci nebo nejnověji pouhým vysunutím. Možnost pouhého vysunutí teleskopických nohou bez nutnosti použít aretaci je specialitou italského výrobce Manfrotto a jedná se o opravdovou revoluci. Každou nohu stativu stačí pouze vysunout na požadovanou délku – v okamžiku vysunutí dojde k automatické fixaci. Pro opětovné stažení nohy postačí pouhý stisk knoflíku v horní části stativu a jeho přidržení po celou dobu zasunování nohy zpět. Názornou prezentaci tohoto systému nalaznete na speciálních ministránkách označených shodně s obchodním názvem stativu: Neotec. Ale ne vždy bylo v historii fotografování vše tak komfortní a jednoduché. Připomeňme si fotografa Josefa Sudka, který používal těžký dřevěný stativ neumožňující stažení nohou a musel ho tedy nosit do terénu v celé své délce – na ramenou a s pomocí pouze levé ruky (o pravou přišel v 1. světové válce).
Vyvarujte se nákupu stativů s aretací teleskopů z plastů – jedná se o nejnamáhanější a nejpoužívanější část každého stativu a s přihlédnutím k těmto okolnostem dochází v zimním období k jejich praskání. Mohli byste se tak možná připravit o cenné snímky, které pořídíte např. na Aljašce, kam jste si zaplatili čtyřtýdenní trek. Marně byste pak proklínali levnou investici do plastového krasavce. Rozhodně také preferujte možnost jednotlivé aretace v případě potřeby dotáhnout a nekupujte stativy, které je mají napevno, bez možnosti dotažení. Dříve nebo později totiž dojde k uvolnění a nemožnost dotáhnutí by znamenala nutnost nákupu stativu nového – ani zde se tedy rozhodně nevyplatí šetřit. Např. Manfrotto za tímto účelem dodává ke všem stativům speciální nástrčný miniklíč spolu s objímkou, ve které ho můžete mít trvale přichycen ke stativu a nachystán k okamžitému použití v případě vzniku potřeby v terénu.
Nastavení nohou do šířky probíhá většinou pomocí aretačních knoflíků v horní části stativu, které umožňují zpravidla 3 polohy, a to pro každou nohu zvlášť. Jiná je situace u stativů se středovou rozpěrkou, která se aretuje šroubem v její objímce a která fixuje všechny tři nohy do stejné vzdálenosti od osy stativu.
Naprostá většina tripodů je vybavena středovou tyčí, která plní několik funkcí, a to v závislosti na výrobci i modelu. Na středovou tyč se upevňuje stativová hlava a jejich vzájemné spojení pak dovoluje dodatečné zvýšení pozice fotoaparátu nad rámec maximální stavební výšky samotného stativu. Nastavení potřebné výšky je zajištěno buď kličkou, která slouží zároveň k aretaci, nebo se výška nastavuje ručním povysunutím a zaaretováním otočným šroubem. U stativů s rozpěrkami slouží středová tyč jako vodítko pro objímku rozpěrek a stává se tak důležitým stabilizačním prvkem. V případě některých speciálních konstrukcí (Manfrotto) je možné středovou tyč i s upevněnou stativovou hlavou upevnit horizontálně do horní části stativu a po zaaretování fotografovat mimo hlavní osu stativu. Tohoto se využívá např. tehdy, když objektiv fotoaparátu míří kolmo k zemi a v úhlu záberu by vadily nohy stativu. Zde však pozor na zachování těžiště celé sestavy! Středová tyč může ovšem být i zdrojem potíží v případě potřeby fotografovat se stativem z malé výšky těsně nad zemí. Japonský Velbon vyřešil tento problém velmi elegantně a středovou tyč rozdělil na dvě části. Jedná se o první dělený systém středové tyče na světě a technologie nese označení S.R.C. U stativů tohoto výrobce tedy není problém spodní část středové tyče odmontovat a minimální výšku stativu snížit až na 28 cm při zachování maximální stability.
U mnoha výrobců dnes již také najdeme integrovanou vodováhu, a to jak na těle stativu, tak i na stativové hlavě. Je však nutno přiznat, že takto integrovaná vodováha není příliš praktická záležitost. Určuje totiž rovnovážnou polohu stativu, resp. hlavy, ale nikoliv fotoaparátu. Zvláště ve svahovitém terénu, kdy je mnohdy nutné dořešit stabilní polohu kompromisem mezi rovnovážnou polohou stativu a hlavy, nám jediným ukazatelem rovnovážnosti zůstává fotoaparát.
Monopody
Další kategorií stativů jsou tzv. monopody, tedy stativy s jedinou nohou. Monopody v žádném případě nemohou kvalitativně nahradit trojnohé stativy, svoje využití si však najdou. Při profesionálním fotografování zejména sportovních a kulturních akcí není vždy možné používat klasický tripod. Asi těžko bychom při těchto akcích přebíhali sprintem z místa na místo vláčejíc na rameni mohutný trojnohý stativ, navíc v rozevřeném stavu. První překážkou je tedy objemnost tripodu a nutnost jeho složení pro rychlejší přesun. Další překážkou pro použití tripodu může být prostor. Ukázkovým příkladem mohou být olympijské hry, kde má každý novinář přesně vyhrazeno své místo a hned vedle něj jsou vlevo i vpravo další kolegové fotografové. Za těchto okolností zkrátka není možné „roztahovat se“ na ploše s tripodem.
A právě zde přichází ke slovu monopody, které nezabírají vůbec žádné místo (resp. jen to pod fotoaparátem, které by tak jako tak zůstalo nevyužité) a navíc jsou lehké a dá se s nimi velmi rychle přesouvat na jinou pozici. Při použití monopodu musíme počítat s tím, že na rozdíl od klasického stativu s ním není možné používat libovolně dlouhé časy. Monopod slouží pouze jako pomůcka k prodloužení času, který bychom za běžných okolností (tedy bez stativu) již neudrželi. Nelze obecně říci, jaký nejdelší čas lze na monopodu udržet. Jisté však je, že to bude delší čas, než ona magická převrácená hodnota použité ohniskové vzdálenosti objektivu.
Protože mají monopody pouze jedinou nohu, je nutné po celou dobu fotografování jednou rukou držet buď monopod nebo fotoaparát. S monopodem tedy není možno pořizovat fotografie se samospouští, není možno aplikovat intervalové snímání atp. Stejně jako tripody mají i monopody teleskopickou nohu, která se konstrukčně nijak neliší od svého trojnohého bratříčka.
Monopod Manfrotto 680B
Stolní (mini) stativy
Mini stativy (někdy též označované jako stolní) jsou známé spíše z kategorie amatérské fotografie a většinou se používají pro velmi lehké kompaktní fotoaparáty. Jejich výhody jsou patrné z jejich vlastností: jsou malé, extrémně lehké a skladné. Jejich omezením je naopak nemožnost snímat z větší výšky a nemožnost kombinace s těžšími fotoaparáty. Výborně poslouží při pořizování rodinných fotografií, stejně jako při fotografování makro snímků. Mezi velmi známé produkty této řady patří americký výrobce Pedco a jeho věhlasný UltraPod, který se dočkal několika verzí. UltraPod nabízí jako konkurenční výhodu jednu věc: jeho nohy nemají kruhový průřez a při sklopení je možné je dodávaným suchým zipem upevnit například na větev stromu nebo na zábradlí a pořizovat tak fotografie i z míst, kde by to jinak nebylo možné.
Poněkud méně šťastným řešením, které vedle UltraPodu vypadá jako nepotřebná hračka pro děti, jsou trojnožky, u nichž se nohy nastavují pouhým ohnutím jejich materiálu. S takovýmito výrobky se můžete setkat například u velmi levných výrobců jako je Hama. Zde už však opravdu nelze hovořit o výrobcích, které zamezí roztřesení při snímání a jejich použití spadá spíše do kategorie nejlevnějších kompaktních fotoaparátů nebo dokonce pouze dětských hraček. U těchto výrobků navíc nelze fotoaparát nastavit jinak, než právě nastavením ohybu u nožek stativu. Mezi mini stativy bychom mohli samozřejmě zařadit i všechny klasické tripody „menšího vzrůstu“, ale zde šlo spíše o ukázku těch odlišných a nejmenších.
Ministativ Pedco UltraPod II
Ministativ Hama
Opěrné stativy
Nejzajímavější kategorií mezi stativy je kategorie tzv. opěrných stativů. Jedná se o jakési pažby, které jsou jednou stranou zapřeny do ramene nebo hrudníku fotografa a na straně druhé mají upevněn fotoaparát. V minulosti nacházely uplatnění všude tam, kde nízká světelnost objektivů nebo malá citlivost fotomateriálů nezaručovala dostatečně ostrou fotografii. Rozhodně ale nikdy nesloužily jako náhrada za klasické tripody – využívaly se pouze jako doplněk všude tam, kde se běžně fotografovalo bez stativů, z ruky. Dnes je jejich použití takřka vzácností a kuriozitou, která vždy upoutá pozornost ostatních fotografů. Přesto však mohou být nepostradatelnými pomocníky, a to například při fotografování ptáků, kde je potřeba velká variabilita pohybu a fotograf zároveň pracuje s dlouhými a těžkými teleobjektivy, jejichž upevnění na opěrný stativ výrazně ulehčí práci.
Opěrný stativ Hama BS51
Ostatní stativy
Samostatnou kapitolu pak tvoří stativy pro záblesková zařízení a odrazné desky. Bez těchto stativů si nelze představit profesionální práci jak ve studiu, tak v exteriéru. Tyto stativy jsou podstatně lehčí, než stativy pro fotoaparáty, protože u nich není kladen důraz na extrémní stabilitu a odolnost vůči otřesům. Pokud se nám při fotografování zachvěje stativ s bleskem nebo odraznou deskou např. o dva milimetry, zcela jistě nepůjde o nic tragického. Horší by to bylo u fotoaparátu, kde by tato situace zapříčinila nenávratně zkažený snímek. Každopádně stativy pro záblesková zařízení a odrazné desky je kategorie minimálně stejně rozsáhlá jako stativy pro fotoaparáty a vydala by na samostatný článek.
Komplexní řešení stativů pro odrazné desky a difuzéry od americké firmy California Sunbounce
Mimo stativy fotografické se ještě vyrábí například speciální stativy určené pro videokamery, dalekohledy, mikroskopy a jiné.
