Nikon Coolpix P100: nejrychlejší ultrazoom

V redakci jsme už otestovali poměrně nepovedený Nikon Coolpix P80 i o mnoho lepší Coolpix P90. Otázkou je, zda i P100 přinese podobné vylepšení. Na první pohled by tomu tak mohlo být. Snímací čip snížil své rozlišení z 12 megapixelů na rozumnějších 10 MPx. Nicméně původně byl použit CCD čip, nový Coolpix P100 už má CMOS čip s BSI technologií. Jak je známo, tyto čipy díky BSI technologii vylepšují vlastnosti CMOS čipů zhruba na úroveň CCD (na nižších citlivostech CCD stále vede). Uvidíme, jak se s obrazem z CMOS snímače nový ultrazoom Nikonu popere.

 

Výhodou CMOS čipu je rychlé sekvenční snímání až 10 snímků za sekundu v plném 10MPx rozlišení, podpora HDR a najdete zde i Full HD videosekvence (1920×1080 pixelů). Objektiv zvýšil svůj rozsah ohnisek a nyní má 26× optický zoom. LCD displej je výklopný s velkou úhlopříčkou i rozlišením. Minimálně na papíře tak nový Nikon Coolpix P100 vypadá více než zajímavě. Potvrdí své "papírové" kvality i v praxi?

 

 

Nikon Coolpix P100 je středně velký ultrazoom, není ani moc těžký. Do kapsy jej už budete strkat poněkud těžko. Zpracování hodnotím jako velmi dobré a alespoň mně osobně se design přístroje velmi líbil. Vypadá opravdu moc hezky. Přístroj působí kvalitně, v ruce se drží velmi dobře a ovládání většiny prvků je přesně takové, jaké by mělo být.

Na přídi je velký objektiv s podstavcem. Díky tomu je schopen fotit rovně i při položení na zem. Nad objektivem je výklopný blesk, směrem doleva pak přisvětlovací AF dioda a přiměřeně velký pogumovaný grip, který výrazně vylepšuje držení přístroje.

Objektiv nyní nabízí obrovský 26× optický zoom. Ten začíná na velmi širokoúhlých 26 milimetrech a končí až na monstrózních 678 mm. Světelnost F2,8 na širokém ohnisku je velmi dobrá, F5,0 na nejdelším je s ohledem na přepočtené ohnisko rovněž docela pěkná hodnota. Stabilizace je zde mechanická, tedy realizovaná posunem CMOS čipu. Ovládání zoomu je velmi rychlé, o čemž si za chvíli podrobněji povíme.

Seshora je vidět poměrně velká tloušťka objektivu. Nad ním je výklopný blesk, přičemž tlačítko pro jeho vyklopení je mechanické (lze vyklopit i ve vypnutém stavu) a je nalevo od blesku. Sáňky na externí blesk zde bohužel nenajdete. Pod bleskem je ještě stereo mikrofon, směrem níže EVF hledáček. Po stranách naleznete ouška na provlečení popruhu. Směrem doprava od blesku je hlavní ovládací kolečko expozičních režimů. Jeho chod je poměrně tuhý s velmi výraznou aretací, ale ještě na hranici snesitelnosti.

Grip je na své horní části vyveden v lesklém plastu, tlačítko pro zapnutí přístroje je typické pro Nikon. Dobře se ovládá a přispívá k dobrému pocitu z přístroje. Spoušť má rozumný chod, takže zde opět není co vytýkat a lze jen chválit. Páčka zoomu má dvě polohy. Můžete ji vychýlit jen mírně a ohnisko se mění jen pozvolně, nebo ji vychýlit výrazněji a poté budete jen zírat, jak rychle přejede celý 26× zoom. Je to opravdu bleskurychlé a ani mi nevadilo, že přístroj nemá mechanický zoom (což je bohužel u ultrazoomů už dnes rarita). Jednoduše řečeno, zoomování je zde vyřešeno k všeobecné spokojenosti.

Zadní strana se skládá z velkého výklopného LCD displeje, EVF hledáčku a ovládacích prvků na pravé straně. Začnu EVF hledáčkem. Ten má 0,24" úhlopříčku, což je o cca 20 % více, než je v této třídě obvyklé (plocha je tedy o cca 44 % větší než u dnes obvyklých 0,2" EVF). Rozlišení je pak standardních 230.000 bodů (320×240 pixelů). Ve výsledku působí průměrným dojmem. Určitě by mohl být ještě větší a ostřejší obraz by také neškodil. Manuální ostření s ním není příliš přesné, každopádně lze Nikon hodně pochválit za to, že zde hledáček vůbec je. Vlevo od něj je tlačítko pro přepínání mezi EVF a LCD, určitě bych uvítal automatické přepínání. Napravo od hledáčku je tlačítko DISP pro úpravu zobrazovaných informací.

Zatímco EVF hledáček potěší svou přítomností, ale svými vlastnostmi patří ke standardu své třídy, LCD displej si zaslouží podstatně větší chválu. Má velkou 3,0" úhlopříčku a vysoké rozlišení 460.000 bodů (480×320 pixelů). Obraz je tedy ostřejší, manuální ostření je rovněž o trochu snazší. Radost udělá možnost naklopení. Není sice plně polohovatelný, ale možnost jej sklopit o 90° nahoru a 82° dolů je výborná. Pro focení maker je tak P100 velmi dobrým přístrojem, stejně jako pro focení nad hlavou. Nikon si tedy nemusel příliš hrát s pozorovacími úhly, které jsou průměrné. Ze stran a seshora dojde k poklesu kontrastu, ale stále lze poměrně dobře vidět, zespoda se obraz velmi rychle invertuje. Pozorovatelnost na slunci mi přišla překvapivě dobrá.

Přejděme směrem doprava. Nad displejem vidíte červené tlačítko, které spouští a zastavuje nahrávání videosekvencí. Páčka kolem tohoto tlačítka nastavuje, zda budete natáčet Full HD videosekvence (1920×1080 pixelů) nebo videosekvence v nižším rozlišení se zvýšenou rychlostí záznamu (až 240 fps). Takové video může být buď neuvěřitelně plynulé nebo přehrávané až 8× pomaleji (a stále se nebude trhat, protože 240 fps video 8× zpomalené stále běží na plynulých 30 fps). Napravo od tohoto tlačítka je kolečko pro nastavování parametrů jako je clona, čas nebo programový posuv.

Směrem dolů je blízko displeje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení. Do toho se lze dostat i při vypnutém fotoaparátu jeho delším podržením. Čtyřsměrný ovladač je celistvý, šikmé stisky ale nehrozí. Ty nejsou fotoaparátem vůbec registrovány, takže fotoaparát dělá skutečně jenom to, co chcete. Směrem nahoru se ovládá blesk, doprava expozice, dolů ostřící režimy a vlevo je samospoušť. Někdy se toto tlačítko kvůli relativní blízkosti k LCD displeji hůře ovládá, nicméně to už musíte své prsty položit skutečně dost nešikovně. Takže i zde je vše v pořádku.

Prostřední tlačítko OK je vyloženě potvrzovací. Rychlé menu, které je obvyklé u konkurence, bohužel u Nikonu opět nenajdete a hledání některých nastavení tak zabere dost času. Vadí to hlavně u těch nejčastěji ovládaných jako např. vyvážení bílé a především ISO citlivosti. Ovládání citlivosti je "praštěné" i u zrcadlovek Nikon a zde to není o nic lepší. V menu si nejprve najedete citlivost, pak v další stránce na vás nečeká přehled citlivostí (jak je obvyklé), ale výběr toho, zda opravdu chcete upravit citlivost nebo jen nastavit maximální expoziční čas, od kterého půjde fotoaparát s citlivostí nahoru.

Až na další stránce tedy můžete konečně vybrat ISO. Každopádně potvrzení volby je možné provést tlačítkem OK nebo stiskem pravého tlačítka, to vás vrátí na základní stránku menu. Pochválit lze určitě i možnost omezit rozsah automatiky a již zmíněný výběr maximálního expozičního času. Složitost nastavení ale chválit nemohu, to rychlé menu zde opravdu citelně chybí. Pod čtyřsměrným ovladačem je právě tlačítko MENU, které slouží ke vstupu do těchto nabídek. Napravo je tlačítko s ikonkou koše, které slouží k mazání snímků. Stisknete-li ho v režimu focení, nabídne smazání poslední vyfocené fotografie. Výborný nápad.

Maximální vysunutí objektivu je opravdu výrazné. Udržet jej v ruce je ale velmi těžké. Ono téměř 700 milimetrů ohniska je už pořádná porce, nízká hmotnost fotoaparátu problém dále prohlubuje. Na objektivu fotoaparát informuje o mnoha důležitých vlastnostech.

Druhý pohled na pravou stranu ukazuje jednu z poloh výklopného LCD displeje. Za ten si Nikon skutečně zaslouží pochvalu.

Na levé straně objektiv informuje o některých svých vlastnostech, znovu zde vidíte tlačítko pro vyklopení blesku. Nechybí ani reproduktor a pod ním gumová krytka.

Pod touto krytkou najdete HDMI port a vstup pro USB kabel.

Vespod je vidět závit pro stativ, který je zhruba v těžišti přístroje. Nalevo od něj je pak další krytka, pod kterou najdete akumulátor a paměťovou kartu.

Nikon již tradičně používá SDHC karty, které jsou snadno dostupné, levné, rychlé a mají vysokou kapacitu. Li-Ion akumulátor EN-EL5 má malé napětí 3,7 V, kapacita činí alespoň průměrných 1100 mAh. Výdrž je dle výrobce pouhých 250 snímků.

Na první pohled Nikon Coolpix P100 udělal nadmíru příznivý dojem. Pěkný design, výborná ovladatelnost prvků (zejména rychlý zoom) a výklopný displej moc potěší. Značnou pihou na kráse je ale již tradiční absence rychlého menu a z toho plynoucí nutnost ovládat vše přes celé fotografické menu (nejhorší je to s ISO citlivostí).