Azorské ostrovy – svátek fotografie: I.

Pokud po něčem takovém také toužíte, zvolte si jako jarní, letní či podzimní dovolenou Azorské ostrovy. Jsou pro fotografování opravdovým rájem a při troše snahy snímky rozhodně zaujmou.

Azorské ostrovy jsou skupinou sopečných ostrovů asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy. Patří Portugalsku a je to tedy i přes svoji vzdálenost 1500 km od pevniny nefalšovaná Evropská unie. To usnadňuje nejen cestovní formality, ale i dopravu, měnu, pojištění a v neposlední řadě lidé (Portugalci) žijící na ostrovech jsou Evropany. Logicky se tak na ostrovech mluví portugalsky, avšak téměř bez výjimky se domluvíte i anglicky nebo německy.





Díky své lokalitě a obklopení Atlantickým oceánem ze všech stran mají Azorské ostrovy unikátní klima. Je v podstatě stabilní po celý rok, nenajdete tu žádné výrazné zimy ani horká léta. Je tak možné je navštěvovat celoročně, i když i tady je pochopitelně zimní období o něco chladnější. Podnebí je také dostatečně vlhké a lze se často setkat i s deštěm. Obvykle ale netrvá dlouho a je to tak spíše příjemné fotografické zpestření. Možná nebudete souhlasit, ale pohlednicové letní snímky s temně modrou oblohou jsou již trochu nudné a tak proměnné azorské počasí včetně krásně kreslící oblačnosti je vítané.





Azory nejsou příliš vhodné pro rodinnou dovolenou typu: ranní obžerství – dopolední pobyt na pláži – polední obžerství – odpolední pobyt na pláži – večerní obžerství – bar a disko. Nabízejí spíše nekonečné množství lokalit na výlety autem a pěší turistiku, návštěvy unikátních krás přírody, krásné a všudypřítomné květiny a zejména klid. Zatím nebyly ještě (zaplať pánbůh!) objeveny masovou turistikou a tak si život na nich plyne v poklidu a míru, doprava tepe pomalým a pro řidiče snadným tempem, na většině míst je snadné zaparkovat a lidé jsou milí, dávají se rádi do řeči a turista je opravdový host, nikoliv průmysl. Ne že by tu nebyly pláže a u hotelů a penzionů bazény, ale těžiště ostrovů je očividně jinde.




Okouzlující na Azorech jsou jejich obyvatelé. Jako v celém Portugalsku jsou lidé milí, přátelští a tak rychle získáte pocit, že si můžete peněženku i kompletní fotovýbavu nechat klidně v otevřeném autě na zadním sedadle a oni vám ji spíše pohlídají. Nicméně turistika i sem zanáší civilizační neduhy a tak i přes tento pocit není dobré zbytečně riskovat. Když si někde připravíte stativ, tak se obvykle starší muži, jejichž zábavou je postávat venku, klábosit a pozorovat dění, nenuceně s vámi dají do řeči a poradí, kde to je případně ještě lepší či kam na útesy kvůli bezpečnosti radši nechodit. A pokud neumí anglicky ani německy (u starých lidí běžné), tak vám vše vysvětlí živou gestikulací.





Na Azorských ostrovech nenajdete velké hotelové komplexy. Ubytování je možné buďto v pronajatých vilách nebo v malých hotýlcích o pár pokojích typu penzion. Jejich vybavení není nijak okázalé ale vždy čisté a perfektně udržované s příjemnými lidmi (většinou přímo majiteli), kteří se srdečně pozdraví, obden se zeptají, zda je vše OK a zda pro vás mohou něco udělat. Každý problém se s úsměvem řeší a vyřeší ke spokojenosti obou stran – ostatně takové je celé Portugalsko mimo blázinec velkoměst a turistických fabrik.




Azorské ostrovy jsou skupinou více ostrovů, má však smysl pobývat na asi 4 z nich. Ostatní jsou příliš malé a hodí se tak spíše na návštěvu než na pobyt. Mezi ostrovy se běžné létá, u těch které jsou hodně blízko u sebe je možné použít i lodní dopravu. My vám podrobně přiblížíme ostrov Sao Miguel – jeden z největších, kde je také mezinárodní letiště Ponta Delgada. Navštívili jsme ho s cestovní kanceláří www.dovolenatrochujinak.cz, která se specializuje na Portugalsko a jeho ostrovy a výborně se postarala o celý pobyt.





Ostrov Sao Miguel měří asi 65×14 km a je to tedy protáhlý rohlík. Ve střední části ostrova se táhne pruh sopečných hor (max 1100 m.n.m.), které však mohou za vlhké a přívětivé klima. Zadržují oblačnost a díky ní má ostrov dostatek vláhy a atraktivní pozadí pro fotografie. Podobně jsou na tom i ostatní ostrovy, ale hory mohou být i vyšší. Např. na ostrově Pico má nejvyšší hora evidentně sopečného původu dokonce 2350 m.n.m. a je to tedy na tak malý ostrov slušná „velehora“.





Na vrcholcích hor se vytvořilo bezpočet jezer, které jsou atraktivním cílem výletů i fotografií a kolem kterým vedou turistické cesty. Panenská příroda, absence davů a příjemný pocit svobody je to, co na vás dýchne cestou přes hory k jezerům či po skalních útesech nad mořem. Jediný problém je, že cestou na každém kroku zastavujete, protože je stále co fotografovat a tak i výlet autem o délce slabých 50 km trvá doslova celý den.






Azory nezapřou sopečný původ. Na mnoha místech vyvěrají přímo ze země horké prameny a místní obyvatelé je přeměnili na něco jako lázně. Pro našince znajícího sopky jen z hodin vlastivědy je to trochu zvláštní pocit. Např. přímo ve středu městečka Furnas je vyroben jakýsi park, kde přímo ze země na několika místech bublá voda a vyvěrá spousta kouře, který navíc silně (chtělo by se skoro říci odporně) páchne po síře. Navíc skalnatý povrch oblasti je horký – tak horký, že horko za chvíli cítíte i skrze podrážky bot a když si na skalnatý povrch položíte fotobatoh např. kvůli výměně objektivu, tak o něj dostanete doslova strach. Naturálně si uvědomíte, jak obrovské síly musí pod povrchem dřímat a přitom městečko Furnas a její obyvatelé tady žijí v poklidu již mnoho let a vulkán pod nohama je nijak nevzrušuje. Inu – jiný kraj, jiný mrav.




Pokračování příště…