Detekce a rozpoznání tváří: vím, kdo jsi!
19.3.2014, Milan Šurkala, článek
Detekce tváří se ve větším začala ve fotoaparátech používat zhruba před 7 lety. Dnes už vás fotoaparát i pozná. Problematika je ale širší, rozpoznávání tváří je velkém záležitostí i bezpečnosti a boji proti terorismu. Podívejme se na rozmach "Velkého Bratra".
Kapitoly článku:
- Detekce a rozpoznání tváří u fotoaparátů
- Jak to teda funguje?
- Historie využití za větší bezpečnost
- Jak velký je Velký Bratr?
- Lež má krátké nohy a upocený obličej
- Nejkrásnější žena je ta... průměrná?
- Závěr
Nyní se přesuneme k mnohem veselejšímu tématu. Lidské kráse. Je zde projekt Experiment Miss, který koná občanské sdružení Žádná věda ve spolupráci se společností ESET Software. Ti vzali 27 vítězek z 9 ročníků České Miss (z každého roku 3 nejlepší) a vytvořili průměrný portrét, který vidíte níže. Na vytvoření portrétu se podílel výtvarník Petr Bakoš, biolog Karel Kleisner a samozřejmě se použil adekvátní software.
Portrét průměrné vítězky soutěže Česká Miss, zdroj: Žádná věda/ESET
Dále se porovnaly tváře finalistek letošního ročníku a zjistilo se, jak moc se blíží k historickému průměru za posledních 9 let. Na základě toho autoři Experimentu Miss vyhodnotili, která dívka by se měla stát letošní Českou Miss. Listinu s výsledkem se jménem si nechali notářsky ověřit a na zmíněnou slečnu si dokonce vsadili. To, zda se trefili, zjistíme už 29. března 2014.
Z čeho však autoři vycházeli? Např. v roce 2004 (ale i mnoho let předtím) se objevil vědecký článek, kde autoři (Tim Valentine, Stephen Darling a Mary Donnelly) přišli s teorií přitažlivosti průměrnosti. Ti udělali poměrně jednoduchou věc. Vzali 16 fotografií mladých žen mezi 18 až 30 lety a vytvořili průměrnou tvář. Pak pro každou z 16 fotografií udělali -50%, -25% a +25% verzi. Verze -50 % znamená, že každá tvář byla napůl morfována s tou průměrnou. Verze -25% znamená, že výsledná fotografie byla vytvořena jen čtvrtinovým posunem význačných bodů tváře směrem k průměru. A konečně +25% verze znamená karikaturu. Tedy, spočítal se rozdíl význačných bodů mezi fotografií a průměrným obrazem. U nové fotografie byly tyto body naopak posunuty ještě o čtvrtinu vzdálenosti od průměru (zvýraznily se rozdíly od průměru).
Výsledky byly jasné. Nechali tyto tváře porovnat 48 pokusným osobám. Při pohledu zepředu 93 % lidí hodnotilo +50% tvář jako hezčí než tu skutečnou (0%). Ve srovnání +25% s 0% tváří takto hodnotilo "více průměrnou" tvář jako hezčí 86 % respondentů. Karikatura versus výchozí tvář nezaznamenala úspěch, 68 % lidí hodnotilo 0% tvář (nekarikovanou, tedy skutečnou) jako krásnější. Pokud jde o profily, ve všech srovnáních se hodnoty pohybovaly okolo 75-78 %. Protože bylo podezření, že tyto výsledky mohou být způsobeny větší hladkostí pleti průměrné tváře, provedli ještě druhý experiment, kde byly tváře lehce rozostřené, aby se tyto rozdíly smazaly. I tak byl "více průměrný" obličej hodnocen jako krásnější v 75 % u pohledu zepředu a v 67 % případech u profilů.
V jiném článku se vzalo 60 tváří, ze kterých se opět vytvořil průměr. Pak se vzalo 15 tváří, které byly hodnoceny jako nejkrásnější a z nich se vytvořil také průměr. Nakonec byly vytvořeny ještě karikatury, kde byly hodnoty 15 nejkrásnějších tváří vzdáleny od průměru ještě o dalších 50 %. Protože se však zvýrazňovaly "atributy krásy", byly tentokrát považovány karikatury za nejkrásnější a naopak průměr ze všech 60 tváří jako nejhorší.
Portrét průměrné vítězky soutěže Česká Miss, zdroj: Žádná věda/ESET
Dále se porovnaly tváře finalistek letošního ročníku a zjistilo se, jak moc se blíží k historickému průměru za posledních 9 let. Na základě toho autoři Experimentu Miss vyhodnotili, která dívka by se měla stát letošní Českou Miss. Listinu s výsledkem se jménem si nechali notářsky ověřit a na zmíněnou slečnu si dokonce vsadili. To, zda se trefili, zjistíme už 29. března 2014.
Z čeho však autoři vycházeli? Např. v roce 2004 (ale i mnoho let předtím) se objevil vědecký článek, kde autoři (Tim Valentine, Stephen Darling a Mary Donnelly) přišli s teorií přitažlivosti průměrnosti. Ti udělali poměrně jednoduchou věc. Vzali 16 fotografií mladých žen mezi 18 až 30 lety a vytvořili průměrnou tvář. Pak pro každou z 16 fotografií udělali -50%, -25% a +25% verzi. Verze -50 % znamená, že každá tvář byla napůl morfována s tou průměrnou. Verze -25% znamená, že výsledná fotografie byla vytvořena jen čtvrtinovým posunem význačných bodů tváře směrem k průměru. A konečně +25% verze znamená karikaturu. Tedy, spočítal se rozdíl význačných bodů mezi fotografií a průměrným obrazem. U nové fotografie byly tyto body naopak posunuty ještě o čtvrtinu vzdálenosti od průměru (zvýraznily se rozdíly od průměru).
Výsledky byly jasné. Nechali tyto tváře porovnat 48 pokusným osobám. Při pohledu zepředu 93 % lidí hodnotilo +50% tvář jako hezčí než tu skutečnou (0%). Ve srovnání +25% s 0% tváří takto hodnotilo "více průměrnou" tvář jako hezčí 86 % respondentů. Karikatura versus výchozí tvář nezaznamenala úspěch, 68 % lidí hodnotilo 0% tvář (nekarikovanou, tedy skutečnou) jako krásnější. Pokud jde o profily, ve všech srovnáních se hodnoty pohybovaly okolo 75-78 %. Protože bylo podezření, že tyto výsledky mohou být způsobeny větší hladkostí pleti průměrné tváře, provedli ještě druhý experiment, kde byly tváře lehce rozostřené, aby se tyto rozdíly smazaly. I tak byl "více průměrný" obličej hodnocen jako krásnější v 75 % u pohledu zepředu a v 67 % případech u profilů.
V jiném článku se vzalo 60 tváří, ze kterých se opět vytvořil průměr. Pak se vzalo 15 tváří, které byly hodnoceny jako nejkrásnější a z nich se vytvořil také průměr. Nakonec byly vytvořeny ještě karikatury, kde byly hodnoty 15 nejkrásnějších tváří vzdáleny od průměru ještě o dalších 50 %. Protože se však zvýrazňovaly "atributy krásy", byly tentokrát považovány karikatury za nejkrásnější a naopak průměr ze všech 60 tváří jako nejhorší.
