Dokumentarista Petr Horký: Příběh je to nejcennější, co lze zachytit

Redakce Digimanie není autorem tohoto článku a nezodpovídá za jeho obsah.

 

V dnešní době už formální kvalita natočeného obrázku není něčím, nad čím bychom se nějak speciálně pozastavovali. Automaticky se očekává, že obrázek bude přinejmenším solidní. Když se podíváte na YouTube, co dokáží natočit nadšenci, amatéři, pak se není o čem bavit. Kvalita záznamu je dnes už něco jako kvalifikační předpoklad. Druhá věc pak je, co dokážete s těmi (v ideálním případě) krásně natočenými obrázky odvyprávět. Forma je důležitá, ale zásadní je obsah. To je pravidlo, které platilo vždy a bude platit i nadále. Abych ale odpověděl na otázku - technika, její kvalita, spolehlivost a často také hmotnost jsou klíčem vůbec ke vstupu do místnosti jménem Kvalitní video anebo Filmová tvorba. Já vím, že mi mnozí mohou oponovat. Kolik filmů už se natočilo na mobil, a jak někdy nekvalitní záběry posilují autentičnost - souhlasím, ale jen natolik, nakolik i tato forma nekvality bude vyprávěcím prostředkem. Kvalitní a spolehlivá technika je základ. To se koneckonců týká všeho - jak chcete vyhrávat F1 závody a nemít kvalitní stroj?

 

Důležitá je kvalita záznamu, obslužnost a spolehlivost v podmínkách, ve kterých točím - od pouště přes amazonskou džungli až po polární podmínky - trvanlivost baterie, možnost paralelního záložního záznamu (spousta natáčených situací se už nikdy nebude opakovat), vzájemná kompatibilita s ostatními články mého filmového řetězce a v neposlední řadě taky value for money - jestli cena odpovídá tomu, co daný přístroj nabízí.

 

V tuto chvíli je to v daném segmentu highendový přístroj. Interní záznam v desetibitu nikdo jiný takhle neumí. Má velmi dobrý V-log. Výborná vlastnost je, že skvěle kombinuje uživatelské programy s možností kompletního vlastního nastavení. Takže s S1 mohu kvalitně natáčet já jakožto režisér, ale i patřičně technicky posedlý kameraman. Dokáže si doladit nastavení tak, aby jednak záznam odrážel přesně jeho autorské tvůrčí pojetí a také, aby mu jednotlivé ovládací prvky fungovaly přesně podle jeho potřeby.

A navíc tu sedí to, co jsem řekl výše - za konkurenceschopné peníze získáváte nejkvalitnější stroj v dané třídě na trhu. Podrobil jsem S1 již několika zátěžovým testům. V tropickém horku se nepřehřívá ani při dlouhodobějším natáčení, souvislý rozhovor 45 min ve 4k byl bez přerušení. V mrazu se nekouše a pohyblivé části fungovaly, jak měly, na Islandu ve sněhové vánici cestou na pomník po ledovci Okjökull - funkčnost byla bez omezení. Vlhkost také nevadí. V Indii při natáčení se mi uprostřed záběru na dvoře svatyně v Gokarně spustil monzunový liják a řekl bych, že parametr slova „vlhkost” byl značně překročen. Vydrží snad všechno.

 

Ještě jsem na něj nic nenatočil, takže nevím. Ale mám v plánu jeden projekt, kde bych s tímto strojem rád pracoval, tak pak dám vědět. Všichni známí, kteří s ním dělali, říkají, že je to ještě lepší než S1. Tak se těším.

 

Lumixy mám moc rád, ale musím se přiznat, že během své práce už jsem promiskuitně vystřídal snad všechny značky, které jsou k dispozici. Teď si ale zklidněné spolupráce s Panasonicem cením…koneckonců každý se jednou usadí, ne? První Lumix jsem si pořídil, když jsem šel v roce 2008 na Severní pól. Vydržel všechno – mráz i občasné pády do sněhu, stejně tak jako hrubší zacházení zmrzlýma rukama s omezeným citem. Lumixy postupně opanovávají segment foťákové filmové tvorby - GH5 už je legenda, která posouvá výš slávu GH4. A S1 toto staví díky fullframe ještě o level výše.

 

 

Osobně jsem mluvil s konstruktérem S1H a přesvědčil mě o tom, že vývojáři u Panasonicu jsou nadšení z představy, že se filmařům kdekoliv na světě a v jakýchkoli podmínkách bude s jejich strojem dobře pracovat a umožní jim kreativní práci. To mě baví. Chci být u toho, kam se tento segment v budoucnu posune. To, co dnes umí Lumixy, to před pár lety uměly jen některé kamery. Dnes je to všechno adaptované do jednoho těla a nikdo kolem vás nevnímá jako kameramana. To je cenné.

 

Já sice také fotím, ale jsem hlavně vypravěčem příběhů, proto je mou doménou video. V souladu s tím, co mi říkají ti nejlepší fotografové světa, když s nimi točím rozhovory pro svůj televizní a YouTube kanál, tak stále platí, že na dobré fotce je nejcennější příběh, který vypráví, a emoce, kterou vyvolá. V dnešní době se spoustou superchytrých automatik a expozičních programů vyfotí slušnou fotku spousta lidí. Méně už je těch, kteří ji v těch tisícovkách ostatních obrázků dokáží rozeznat. Stejně to je i s natáčením. Spousta lidí dnes dokáže natočit velmi kvalitní hrubý materiál. Otázkou je, co z toho „hrubáku“ potom vyberou jako stavební kameny filmu.

 

Rýsuje se práce po celém světě. Ale naštěstí už jsem vyrostl z toho, že bych bláznil po co nejvzdálenějších a nejexotičtějších lokalitách. Jsou tam věci za humnama i výpravy fakt do middle of nowhere, tak uvidíme, co nakonec přinese největší příběhy. Moc se také těším na rodinné cestování.

 

 

Hlavní událost roku 2020 je pro mě dokončení celovečerního filmu Civilizace, který natáčíme po celém světě poslední čtyři roky i s šéfem české egyptologie Miroslavem Bártou. Film má už teď před dokončením rozjednanou celosvětovou distribuci. Když navíc nějakým tématem žijete takhle dlouho, tak se stane součástí vašeho života a vlastně se už těším na to, až film vyrazí za vlastním osudem. Na mně je, abych jej do toho světa slušně vybavil.

 

I největší režiséři světa vám potvrdí, že s filmem to nikdy není tutovka. Vždycky je to hra nervů, jestli to nepřetáhnete, nepřenosíte, nepřeženete… jestli se neponoříte příliš hluboko a zůstanete srozumitelní pro diváka. Samozřejmě toho bude daleko více, ale to se nechte překvapit, obvykle se snažím o plánech moc nemluvit, abych je nezakřikl.

 

Moje PiranhaFilm pracuje na audiovizuálním programu pro velkorysou výstavu Sluneční králové. Když budu parafrázovat českého velvyslance v Egyptě, tak se jedná o největší výstavu o egyptologii, o objevech a práci českých egyptologů, jaká tu ještě nikdy nebyla a za našich životů už ani nebude. Do Prahy se dostanou zápůjčky unikátních exponátů z celého světa, které jsme tu ještě neměli. A úkolem a ambicí mého týmu i mě je dosáhnout toho, aby návštěvníci měli co nejsilnější osobní zážitek z míst, která jsou pro normálního smrtelníka nedostupná. Proto v hrobkách natáčíme ve 3D, pořizujeme 360stupňové prohlídky atd. Chceme maximálně využít to, co nám moderní technika nabízí. Jsem rád, že tvůrci výstavy, od ředitele Národního muzea Michala Lukeše po posledního člena realizačního týmu, mají stejný cíl a nadšení pro věc.

 

 

Někteří moji kamarádi si klepou na čelo, protože jsem ho opět probudil k životu - www.youtube.com/petrhorky. Ale potkávám některá světová esa, jako je například mentor Steva Jobse John Mattone, oskarový režisér Espen Sandberg, Jane Goodall, Céline Cousteau a spousta dalších a přijde mi škoda, aby se z rozhovorů využilo jenom něco pro filmy a zbytek zůstal u nás na produkci v archivu. A to nemluvím o tom, co tam je z předchozích let a z celého světa! Teď aktuálně jsem třeba zveřejnil povídání s posledním mužem, který chodil po Měsíci, s Eugenem Cernanem. Potvrdil mi, že když člověk stojí na Měsíci, tak se vnímání naší domovské planety hodně posune. Takže moje talkshow, podcasty a rozhovory zvané Hausbot Petra Horkého jedou dál a nehodlám s tím jen tak přestat.

 

Jo. Abych se z toho všeho nezbláznil a dokázal se radovat, že prožívám nejodvážnější představy, o kterých jsem jako malý kluk snil nad Verneovkami. Teď to žiju, včetně všech krás, stresů, rizik i obav. Je důležité v tom rychlém sledu událostí nezapomínat se radovat, že to mohu natáčet, zpracovávat, žít a přitom si představovat, že třeba nějaký jiný prcek na to bude koukat a bude ho to podobně inspirovat, jako mě tehdy ty Verneovky nebo knížky o polárních expedicích.