www.digimanie.cz
>
>
>

Ejhle člověk 33: Koláž, montáž, zdroj

Ejhle člověk 33: Koláž, montáž, zdroj
, , návod
Dosud jsme němě předpokládali, že vše, co vyfotografujeme, je ihned (po nezbytných dokončovacích úpravách) finálním dílem. Velká část fotografů to ani jinak neumí, případně (nejspíš pro jistotu) neuznává jako fotografii.
K oblíbeným
reklama

Třetí Nač? – koláž, montáž, zdroj


Jakýkoliv větší zásah do souboru, který se ihned po stisku spouště zapsal na paměťovou kartu, je pro ně svatokrádež, případně „grafika“, „digitální ilustrace“, často dokonce rovnou podvod.

Nebuďme tak ortodoxní! Ve skutečnosti na tom není nic špatného, zakázaného nebo dokonce nového. Každý autor je totiž jiný, a proč by nebyl. Hlavní věcí, o kterou přece ve výtvarných profesích především běží, je tvořivost, snaha něco (třeba naprosto subjektivního) svému okolí sdělit, radost z práce na výtvarném díle a z vlastní fantazie.

Při hledání odpovědi na otázku, jestli daná forma vyhovuje, je adekvátní, nebo už „za roh“, bude určitě záležet i na účelu a cíli. Se záznamem skutečnosti nebudeme zajisté nad rámec nezbytných retuší manipulovat u dokumentu, reportáže, realistického portrétu. Ale v případě ilustrace, výtvarného plakátu nebo volné tvorby? Tam žádné mantinely neexistují, a kdyby, je třeba je zbořit! Jinak nejste výtvarní fotografové, ale jen řemeslníci, napodobovatelé instantních návodů z příruček nebo kopisté!

Z mnoha dalších výtvarných forem, které ve svých fotografiích můžete využít, se dnes zaměříme na techniky fotografické koláže a montáže. Mohou být metodou i cílem. Zkuste si tenhle žánr a brzy zjistíte, že díky dnešním možnostem počítačové postprodukce prakticky doslova nic není nemožné.




Opět by tím úplně prvním krokem nemělo být samotné fotografování, natožpak svlékání modelky, ale myšlenka. Teprve, až vzklíčí nápad, můžeme přemýšlet o formě zpracování (zde například digitálně manipulovaná fotografická koláž), o rozsahu a členění celé série, následně pak lze připravit třeba jen náznakově načrtnuté skici. Až ty nám dají přesnější představu o tom, co všechno musíme předem nafotografovat, případně najít v archivu.
Novému fotografování bych dal většinou přednost. Jen tak si můžete přesně zvolit úhel záběru, perspektivní zkreslení, měřítko nebo typ nasvícení, které se ideálně hodí pro váš záměr. S takto speciálně pořízenými zdrojovými záběry se bude následně mnohem lépe pracovat a ve výsledku se budete moci snadněji vystříhat kompromisů. Dnešní ukázky pocházejí z rozsáhlejšího souboru fotografických koláží na téma známých křesťanských světic a jejich osudů. Stejné téma zpracovala i malířka a sochař a všichni tři jsme uspořádali společnou putovní výstavu.




Při výběru a skládání jednotlivých částí do celku dbejte nejen na vhodný obsah, ale i všechny další důležité atributy, jako je barevná škála, ostrost, datová velikost atd.




Fotografie můžete libovolně kombinovat s další grafikou nebo s textem v souladu s plánovaným vyzněním díla. Já v ukázkovém souboru nechtěl použít vektorově definované písmo, aby nedošlo k jeho vydělení z fotografie. Proto jsem texty napsal v jiném programu, příslušně zalámal, vytiskl na tiskárně a patřičně zdeformované potištěné listy papíru teprve ofotografoval. Takže čistá fotografie?

Spíše budete mít problém udržet se střízliví ve svém náhlém opojení, neplácat jeden styl na druhý, nekopírovat ostatní a udržet si vlastní osobitý výtvarný výraz neboli rukopis. Nikde přitom není psáno, že musíte ihned ovládnout všechny nástroje vašeho grafického editoru a použít veškeré jejich možnosti v každém díle. Dívejte se na takový program jako na autodílnu nebo obchod s mnoha a mnoha nástroji, materiály a součástkami. Ani tam určitě nebudete trvat na tom, že musí opravář při renovaci vašeho vozu použít všechna kladiva nebo vrtáky od největšího po nejmenší, stejně jako pekař nemusí nacpat veškeré jemu dostupné ingredience do každé housky.

Uměním skutečného odborníka je totiž právě to, použít na každou operaci ten nejvhodnější, nejpřesnější nebo nejrychlejší nástroj. Často také jen a pouze ten nejoblíbenější. Nic víc není potřeba. Pokud totiž neodoláte, budete se podobat rychlokvašeným grafikům od benzínové pumpy, kteří si (opilí náhlou erupcí možností) počátkem devadesátých let pořídili první verze Corelu a svými typograficky i jinak zdegenerovanými plakáty a letáky zaplavili (a stále ještě zaplavují) republiku.

Techniky, které nás dnes zajímají, nejsou nijak nové, a to ani ve fotografii. O důvod víc, proč by ani ortodoxní puristé neměli dštít oheň a síru na soudobé digitální pokusy o totéž. Daleko lépe udělají, seznámí-li se alespoň dodatečně například s dodnes obdivuhodnými protinacistickými kolážemi Johna Heartfielda nebo s docela obyčejnými a přesto půvabnými dílky mnoha jiných tvůrců, s takzvanými fotogramy. Vznikaly například promítáním světla zvětšovacího přístroje přes v jeho rámečku umístěné drobné předměty, kousky trav a dalších přírodnin, plíšků, koření, mincí atd. na světlocitlivé médium.

Obdobně se už odedávna postupovalo při pokládání podobných předmětů během zatemnění přímo na dosud neexponovaný fotografický papír a jeho následné osvícení světlem žárovky. Totéž bylo možné navíc kombinovat se standardním nazvětšováním jiné fotografie nebo i více záběrů najednou na tentýž papír. Dnes můžete stejnou techniku s daleko kontrolovanějšími výsledky vyzkoušet třeba za využití skeneru.

V době rozkvětu analogové fotografie se podobnými technikami zabývala celá řada autorů od surrealistů a poetistů až po nejen u nás dodnes notoricky populárního Jana Saudka. Dva nejznámější příklady z jeho díla: V tom prvním jde o proslulé okno do světlíku v plesnivém sklepním žižkovském ateliéru. Za ním byla tehdy ve skutečnosti jen další slepá zeď. Autorovi to ale nevyhovovalo a tak do tohoto obdélníku s pravidelnou a pracnou vytrvalostí (stále mluvíme o práci s klasickým mokrým procesem v tradiční temné komoře) kopíroval různé výřezy oblačné oblohy, kterou si za tím účelem předem naexponoval při vhodném počasí.

Neomezoval se ale jen na oblohu. Stejně tak umísťoval do téhož světlíku, vždy v souladu s příběhem, který hodlal vyprávět, své vlastní autoportréty nebo jiné vlastní fotografie, takže třeba nechal jakoby komunikovat více postav, zatímco v reálném ateliéru byla právě přítomna jen některá z nich.

Ve druhém příkladu vzpomeňme sérii jeho dvouhlavých hracích karet, na kterých stejnou metodou kombinuje většinou tutéž, někdy ale i dvě různé postavy v pozměněných variantách (nahá/oblečená, muž/žena, postava s rekvizitou/bez rekvizity).

My povětšinou sice nemáme Saudkovu imaginaci, máme však před očima jeho výsledky a k tomu mnohem dokonalejší nástroje. Celý proces navíc můžeme na rozdíl od Saudka naprosto precizně a krok za krokem kontrolovat. Použijeme-li kvalifikovaný grafický software, není problém kdykoliv v průběhu práce libovolný jednotlivý krok odvolat nebo změnit pomocí paletky historie. Velmi pohodlně a stejně snadno odvolatelně se nám bude pracovat s vrstvami a s maskami vrstev, které můžeme mezi sebou nesčetnými metodami prolínat, přehazovat, seskupovat a kopírovat.

Z nástrojů nejčastěji využijeme různé velikosti a tvary štětců, gumu, klonovací a retušovací razítka, nejrůznější druhy výběrů, doostřovací a naopak rozostřovací filtry. Při pečlivém spasovávání hran jednotlivých objektů nutně musíme kontrolovat výsledek při stoprocentním nebo ještě větším zvětšení (nepřehánět však do extrémů, které už reálně nezlepšují výsledek, jen prodlužují čas „výroby“, viz minulý díl seriálu).

Jako výtvarníci můžeme volně používat naprosto libovolných zdrojů pro dílčí prvky své kompozice. Jsme ale navíc především fotografové a tak by mělo být naší profesionální ctí, že veškeré dílčí použité snímky jsou naším dílem. Často se ale i tak stane, zvlášť, pracujeme-li s archivními fotografiemi, že některou část potřebujeme zvětšit nebo zmenšit víc, než jinou, nebo používáme zdroje s různou datovou velikostí. Ve výsledku (a vždy před finálním spojením vrstev) proto musíme zkontrolovat dílčí odlišnosti jednotlivých prvků z hlediska šumu, ostrosti, případné posterizece atd. Opět pouze a jedině při stoprocentním zvětšení, a tedy v seriózním grafickém programu, nikoliv v prohlížeči obrázků a faxů, implementovaném ve standardním systému!

Všechny takto zjištěné nedostatky lze (do jisté míry) eliminovat citlivým dílčím doostřením nebo třeba přidáním přesného množství šumu a tvaru i velikosti jeho zrna. Přitom není třeba panikařit v případě přetrvávajících drobných rozdílů. Záleží vždycky na záměru a cíli. Jedině autor zodpovídá za výsledek, jedině divák (zákazník) následně rozhodne o úspěchu nebo prohře. V případě krachu ale může autor ještě vždycky prohlásit, že diváci ničemu nerozumějí a, celý v černém, ovinut krvavě červenou šálou, odkráčet do blízkého baru, kde se konečně svobodně zhroutí.

Mluvíme dnes o fotografické koláži a montáži. Jaký je vlastně mezi nimi základní rozdíl? Definic je hodně, nám může stačit, že jde v obou případech o nové výtvarné (v našem případě fotografické) dílo, vzniklé s použitím dvou nebo více stávajících děl. Také ale jen jejich částí nebo kombinací těchto děl s dalšími prvky, předměty a materiály. Přitom základní rozdíl mezi koláží a montáží spatřuji v tom, že v případě koláže bývá takové spojení přiznané, ve druhém se snažíme ho co nejvíce utajit a zahladit.

Příkladem prvního postupu tedy může být třeba nástěnka s různě špendlíky přes sebe připevněnými fotografiemi nebo ručně natrhané výřezy fotografií, nalepené na jiný snímek.

V případě montáže se naopak žádné viditelné napojení nebo nedokonalá retuš většinou nepřipouští. Přitom není důležité, jestli finální obraz působí realisticky (v PC vyměněná obloha krajině, jíž jsme předtím původní nebe hned při stisku spouště vypálili chybnou expozicí) nebo naopak naprosto pohádkově (létající delfíni, drobní pejskové s parohy, drsný vůz SUV v plné jízdě s přesnou polovinou karosérie nablýskanou a druhou zablácenou), což často využívá především reklama.




Otrhané okraje papíru nebo látky můžete rovněž reálně najít, vyfotografovat… anebo nakreslit pomocí retušovacích nástrojů a postupů.




Dbejte přitom nejenom na uplatnění vlastní fantazie a šikovnosti v digitálních úpravách…



…ale především u rozsáhlejších sérií, jako zde, i na celkovou jednotu technických parametrů, jako je velikost souboru (určitě například nechcete, aby se na výsledných tiscích projevila různá zrnitost nebo ostrost) poměr stran, ale především také formy a vašeho výtvarného stylu.




Ověřte si předem pomocí zkoušek, jestli zejména pestré barvy, tak, jak je vidíte na svém monitoru, budou tisknutelné pomocí tiskové technologie, jakou hodláte ve finále použít. Jinak hrozí, že vám na obraze ve finále nekontrolovatelně splynou detaily a tvary, předtím viditelné, a také celkový dojem bude jiný, než předpokládáte.




Nezapomínejte, že alfou i omegou fotografie je světlo. Čím zajímavější, tím lépe. Ale i světlo se dá „namalovat“ a upravit. A ve finále existují jen dobré a špatné fotografie, zajímavé a nudné montáže, poutavé a nesrozumitelné ilustrace, kvalitní a odbyté zvětšeniny a tisky, nadšení a nespokojení diváci. Všechno z toho ovlivnit nemůžete, většinu ale ano.
reklama
Nejnovější články
Fujifilm instax Mini 11 vylepšuje focení selfie a automatickou expozici Fujifilm instax Mini 11 vylepšuje focení selfie a automatickou expozici
Mezi instantními fotoaparáty máme další novinku, Fujifilm instax Mini 11. Nový model přináší spolehlivé automatické měření expozice, také zlepšuje focení detailů a selfie snímků díky výsuvnému objektivu.
Včera, aktualita, Milan Šurkala2 komentáře
Fujifilm X-T4 přináší IBIS, lepší AF i 240fps video Fujifilm X-T4 přináší IBIS, lepší AF i 240fps video
Fujifilm uvádí svou novou vlajkovou loď X-T4. Ta přináší mnoho užitečných novinek. Z mnoha můžeme vyjmenovat vylepšené slow-motion video, lépe vyladěný autofokus i přítomnost velmi účinné mechanické stabilizace senzoru.
Včera, aktualita, Milan Šurkala3 komentáře
Metabones přichází s 1,26× expanderem: Nikon F na Fujifilm G Metabones přichází s 1,26× expanderem: Nikon F na Fujifilm G
Známý výrobce optických redukcí Metabones přichází s novinkou Nikon G Lens to Fuji G-mount Expander 1.26x. Ta dovoluje montáž objektivů ze zrcadlovek Nikon na středoformát Fujifilmu při zachování úhlu záběru.
25.2.2020, aktualita, Milan Šurkala
Sony uvádí FE 20mm f/1.8 G, světelný velmi širokoúhlý objektiv Sony uvádí FE 20mm f/1.8 G, světelný velmi širokoúhlý objektiv
Nabídka full frame objektivů pro CSC fotoaparáty Sony je už nyní velmi bohatá a dále se rozšiřuje. Sony totiž uvedlo nový velmi širokoúhlý objektiv FE 20mm f/1.8 G. Novinka překvapí docela kompaktními rozměry.
25.2.2020, aktualita, Milan Šurkala2 komentáře
Hvězda TV show Americký chopper ukradla fotku, zaplatí pokutu 258 tis. USD Hvězda TV show Americký chopper ukradla fotku, zaplatí pokutu 258 tis. USD
Paul Teutul Sr. z televizní show Americký chopper má další finanční problém. Se svým synem neoprávněně použili fotografii pro své merchandise produkty a nyní musí zaplatit pokutu přes 258 tisíc USD.
25.2.2020, aktualita, Milan Šurkala1 komentář