Ejhle člověk 37: sám sobě nakladatelem

Sedmé Nač? – sám sobě nakladatelem

Domácí precizně zvládnutý velkoformátový inkoustový tisk stojí na pomezí dvou epoch. Na jedné straně se stále ještě hodně podobá klasickému zvětšování a vyvolávání fotografií v temné komoře. Na druhé již ale pootevírá dveře do lákavého světa DTP, který ještě ne tak dávno vůbec neexistoval a který za svůj vznik vděčí stejné digitální revoluci, která zcela změnila nejen fotografii, ale i video, hudbu, čtení i samotné vydávání kniha a časopisů, využití počítačů, řízení a diagnostiku motorů a většiny zařízení – a vlastně celou západní civilizaci.
Minule jsme mluvili o omezené možnosti dokonalého barevného vyladění (kalibrace) tiskového procesu v amatérských podmínkách. To ale neznamená, že máte zcela rezignovat, anebo že nelze dosáhnout i tak velice slušných a opakovatelných výsledků. Kromě proužkové metody (viz minulý díl série) můžete samozřejmě i doma využít ICC profily všech počítačových periferií, nebo kalibrační sondu monitoru, kterou si třeba jen občas půjčíte. Další možností je používat při barevných úpravách referenční kalibrační obrazce kombinované se vzorovými snímky (můžete si snadno zhotovit i libovolné vlastní škály a stupnice), které si pokaždé zobrazíte na monitoru zároveň s upravovaným souborem. Spoustu hotových řešení najdete ke stažení i na webu. Kalibrační tabulky můžete umístit do záběru přímo při fotografování (viz vlevo nahoře). Já doporučuji maximum vyjmenovaných metod podle možností kombinovat a výsledek tak neustále co možná nejvíce zpřesňovat.

DTP? Co je to zase za zkratku? Desktop Publishing, neboli publikování na stole, je profese stará přibližně, jako naše nová republika. Již od počátku fungovala prakticky stejně, jako dnes a stála na tom, že v předtiskové přípravě všechno předešlé postupně převálcovaly stojní počítače, jejich vstupní a výstupní periférie (skenery, později digitální fotoaparáty, tiskárny, nátisky a plotry) a na nich běžící dokonale promyšlené grafické programy. Fungovala stejně, ale za úplně jiné peníze. Stolní tiskárna, která dnes stojí tři tisíce, stála milion a totéž platilo o skenerech, fotoaparátech, počítačích i programech. Vznikala první grafická studia, buďto samostatně, nebo jako předpokoje velkých ofsetových tiskáren.

Dnes si totéž koupíte v každém lepším supermarketu s elektronikou nebo objednáte v e-shopu, zaplatíte částku, která se najde v každém třetím rodinném rozpočtu (jinak by vám sotva stačila na hodně levné nové auto). Celá sestava se dnes skutečně vejde na větší kancelářský stůl a bude neskonale rychlejší, spolehlivější a komfortnější, s dokonalejšími výsledky, než její drtivě drahá předpotopní babička tehdy před dvaceti lety. Jak říkám – digitální revoluce!

Již při přípravě tisku jednotlivých fotografií jste jistě brzy zjistili, že reklamní slogany o přímém nebo dokonce bezdrátovém tisku fotografií z fotoaparátu rovnou na tiskárnu (za tím účelem byly vybavovány nejprve černobílými a pak i barevnými displeji s možností náhledu – všimli jste si, jak rychle zase zmizely?) jsou jen bohaprázdnými reklamními pohádkami.

Ano, automatizované samoobslužné kiosky v nákupních střediscích a minilabech mají jistě svůj smysl pro zákazníky, kteří chtějí na svém krásně malém, oblém a růžovém (pardon, vy máte zlatý!) aparátku jen zmáčknout spoušť a jít (click and go). V případě pohlednicového formátu a jednoduchého požadavku na „líbivou“ barevnost snad i ten náhledový displej mnohým stačí. Nejpozději u formátu A4 (nebo tradičně fotograficky 20 x 30 cm) je ale tisk bez předchozí pečlivé postprodukce v graficky potentním počítačovém programu jen hrou s náhodou, plýtváním papírem, inkousty a penězi.

Jak tuto problematiku se ctí zvládnout, a že to při troše přemýšlení, zkoušení a zkušeností není zase tak těžké, jsme si řekli v minulé části. A dnes, na samý závěr předposledního oddílu našeho seriálu, tedy v části, věnované otázce „Nač?“, se podíváme ještě dál, na samotný vrchol domácích a amatérských fotografických snah, k vlastnímu publikování rozsáhlých souborů, cyklů a projektů v profesionálně vyhlížejících kalendářích, portfoliích a knihách.
S používáním písma a textu ve fotografii můžete začít i bez počítače. S ním to jde ale mnohem snadněji. Ručně psaný text lze ofotografovat nebo naskenovat, můžete psát pomocí myši (hrůza) i tabletu (o něco menší hrůza).
Nejjednodušším a přímo se nabízejícím využitím jednolistých výsledků kombinace textu, grafiky a fotografie bude plakát pro vaši výstavu, pozvánka nebo přání.
Zapojte fantazii, dělejte, co jiní nedělají, buďte (rádoby)vtipní! Experimentovat můžete třeba s nesprávným použitím diakritiky v českém textu (nebo s čímkoliv jiným). Mělo by však být vždycky jasné, že jde o záměr a ne o chybu. Počítat s tím, že vás pochopí nebo dokonce ocení každý, by ale bylo naivní a tak se o to nemusíte ani snažit. Zaštítit se proti případným kritikům můžete například výrokem Milana Knížáka: „Dav se mýlí vždycky!“ Hezkou obranou je i jedna z klasických definic umělecké tvorby: „Jestliže se vaše dílo líbí každému, jde o jasný důkaz toho, že nejde o umění. Skutečné umění se totiž nelíbí nikomu!“

Naše schopnosti už nejsou od takové mety příliš daleko, i když zkušený grafik může namítat (a bude mít pravdu), že ve skutečnosti zbývají světelné roky, protože všechny následující techniky, které zde dnes jen letmo zmíníme, jsou ve skutečnosti samostatnými obory na úrovni fotografie. Mám teď na mysli grafický design a navrhování, počítačovou sazbu, typografii jako nauku o krásném písmu nebo knižní vazbu.

Stále však zůstáváme na bezpečném ostrově jménem domácí použití a osobní potřeba, a tak snad pro začátek můžeme leccos z toho zjednodušit až na kost a to, s čím si neporadíme, zadat specialistům. Dnes je firem, nabízejících podobné služby na nejrůznější úrovni a za značně odlišné ceny, všude kolem vás, a pochopitelně především na webu, nespočetně.

Předpokládejme, že umíte dobře fotografovat a již dokážete ve slušné kvalitě své dílo i vytisknout na formát větší, než kancelářský list papíru. Ani to nakonec nemusíte dělat sami doma na vlastním zařízení. Dokážete jistě svoje datové soubory patřičným způsobem připravit a odeslat do oblíbené laboratoře tak, že vás konečný výsledek uspokojuje. Umíte vnímat kompozici a pracovat výřezem, aby byl finální obraz co nejpůsobivější, poznáte, jestli je pro tu kterou fotografii ideální standardní poměr stran, čtverec nebo panorama, jestli bude lépe fungovat na výšku či na šířku. Umíte se rozhodnout, jestli rámeček, jaký a kdy.

S přimhouřením oka se tedy docela dobře můžete nazývat grafiky, alespoň, jak nepřestávám zdůrazňovat, pro vlastní potřebu. Není tedy už příliš těžké okolní plochu kolem fotografie v grafickém programu zvětšit, obarvit ji a přidat na ni velikostí, barvou a typem vhodné písmo. Nebo text umístit přímo do fotografie, samozřejmě tak, abyste samotný obraz nezabili, ale umocnili. Stejně jako v barevné fotografii, i tady přemýšlejte o nejvhodnějších barevných kombinacích a kontrastech.

Velikost a čitelnost jednotlivých znaků také hraje důležitou roli a nezapomeňte, že je-li každá fotografie z principu rastrovou grafikou (tedy definovanou pravidelnou maticí bodů na ploše), písmo by až na výjimky mělo co nejdéle zůstat vektorově definované (tedy hladké, s dokonale ostrými obrysy, definované jen vrcholy a jejich spojnicemi). K tomu potřebujete vhodný program, který s vektory umí (už zase končí nejrůznější fotoeditační prográmky zdarma, zatímco Photoshop a další produkty firmy Adobe kráčejí hrdě dál), nastudovat opět jistou minimální dávku teorie o písmu a vektorové grafice (na webu práce na dvě odpoledne), a za chvíli máte vlastnoručně zhotovený plakát! Nebo pozvánku! Svatební oznámení, vizitku, péefko, oboustrannou pohlednici! Vytisknout takový výsledek na své fototiskárně nebo zaslat již vyzkoušeným způsobem k externímu zpracování zvládnete opět levou zadní.

A jdeme dál! Když už umíte jednu stránku, umíte jich libovolný počet! Navíc přibude jen několik dalších starostí. Musíte udržet (čili předem promyslet, načrtnout nebo popsat) celkovou logiku a koncept díla, aby působilo jednotně, ale ne stereotypně, zajímavě ale ne přeplácaně. Musíte vyřešit otázku kusového oboustranného tisku a jeho alespoň přibližně použitelné spasování líc/rub (u nástěnného kalendáře a rozmařile nejnáročnějších monografií máte o tuto starost méně). Musíte si zvolit vhodnou vazbu, materiál desek nebo potahu/přebalu a finální ořez (většinou vyřešíte externí službou). V tom všem vám jako inspirace v okamžicích tápání mohou pomoci tisíce již hotových kvalitních knih všude kolem vás. Takže si nakonec vyberete a po večerech sestavíte, opravíte, zkontrolujete a zadáte do výroby. A to je vlastně vše. Jsou z vás nakladatelé!

Oblíbeným a jednoduchým využitím vlastních fotografií při publikační činnosti je nástěnný kalendář. Můžete si dokonce vytvořit ve vhodném sázecím programu (Corel, Illustrator, InDesign, Quark XPress, nouzově a s omezeními MS Office a podobné kancelářské balíky, mnohé zdarma) vektorovou šablonu, ve které budete už kdykoliv později moci jen měnit jména, čísla a fotografie. Tvořivější ale určitě bude, přijít každý rok s něčím novým!
Kalendářová vazba je velmi jednoduchá, ale doma ji nebastlete. Profesionální pomoci se dočkáte v každém grafickém studiu, minilabu nebo tiskárně.

Po těchto základních zkušenostech se už můžete bez obav pustit i do rozsáhlejších projektů, především do první vlastní fotoknihy. Firem, které její zhotovení nabízejí na klíč, je dnes všude plno. Stačí dodat složku nebo DVD s vybranými fotografiemi. Vy ale máte jistě vyšší ambice. Takovou knihu si můžete pohodlně připravit sami a jednotlivé snímky umístit do stránek v mnoha on-line řešeních, která vás vedou krok za krokem, opravují vám chyby a dovolují dílčí i závěrečnou kontrolu před odesláním (opět on-line nebo podle vašeho přání třeba na datovém nosiči) k finálnímu zpracování, vytištění a svázání.
V těchto programech najdete spoustu vkusných i méně podařených šablon rozvržení stran, druhů, typu a velikosti písma i celkového barevného řešení. Pokud si z nich nevyberete, není ale problém vyrobit si grafiku každé celé vlastní strany sami a až hotový výsledek vložit do prázdné stránky šablony jako plnoformátovou fotografii.
Pokud dojdete tak daleko, že vás úpravy celých stránek vaší knihy začnou bavit, dbejte na jednoduchost, přehlednost a nepřeplácanost. Mějte na mysli, že stále ještě při všem dalším obsahu a zdobnosti by mělo být každému čtenáři jasné, že hlavní roli hrají fotografie. Až nakonec dostanete poštou svoji první fotoknihu hotovou, nebo až si ji osobně vyzvednete v grafickém studiu, dostaví se nový impuls pro vaši další fotografickou tvorbu. Taková dobře připravená, kvalitně vytištěná a odborně svázaná (slepená) kniha je totiž zase už něco jiného, než jen složka nebo krabice s jednotlivými fotografiemi.
Už nikdy nepřestanete. Následovat budou fotoknihy ze starých pamětních záběrů, dárkové knihy k výročím, fotoknihy z dovolené, z dalekých cest, svatební knihy, knihy na zakázku… Výhodou dnešní digitální doby je totiž kromě digitální fotografie třeba i existence malonákladového digitálního tisku, jehož výstupy se kvalitou stále více blíží ofsetu, ale který na rozdíl od něj umožňuje za velmi příjemnou cenu produkovat i kusové náklady. Některé firmy tak mohou nabízet množstevní slevy již od dvou, tří nebo pěti kusů! Viděl to kdy svět?
Až se to takhle „nanečisto“ dokonale naučíte, třeba jednou sami připravíte fotografickou knihu, kterou sami nebo ve spolupráci se zavedeným nakladatelem vytisknete pravým ofsetem v několikatisícovém nákladu. A uvidíte ji za výlohou každého knihkupectví! Nebudete první, ale i tak zažijete pocit, na který vás žádná vlastní výstava nebo článek v časopise nepřipraví! (grafické návrhy na ilustraci Lenka Pužmanová)