Ejhle člověk 44: zázračné vrstvy

Sedmé Čím? – zázračné vrstvy

Běžně upravujete jas i kontrast, barevnou škálu, ovládáte retuš, používáte filtry a umíte snímek na závěr značně povýšit finálním ořezem, stejně jako ho dokážete přepočítáním velikosti dokonale připravit pro jakékoliv konkrétní použití. K tomu všemu vám až dosud stačila jedna jediná plocha samotné fotografie. Co také vymýšlet víc? Vždyť i pokud něco zkazíte nebo neprovedete hned napoprvé dostatečně přesně, stojí za vámi přeci mocná paletka Historie, která umožní vracet se i o několik desítek kroků zpět, v závislosti na tom, jaké rozmezí jste povolili v předvolbách (a jak jste na tom s pamětí RAM). Už to je obrovský pokrok oproti aplikacím, které umožňují vrátit jen jeden jediný krok!

Na tomto místě je možná dobré znovu připomenout, že pracuji v programu Photoshop a záměrně nepopisuji jednu konkrétní verzi, ale obecné principy a postupy, které na rozdíl od opačného přístupu prakticky nezastarávají. Lze je navíc snadno aplikovat jen s mírnou modifikací názvů paletek a konkrétních operací i na další pokročilé grafické editory, jako je Corel Photo-Paint, Zoner Photo Studio atd., a může je tak vyzkoušet a použít (nebo podle své potřeby modifikovat) prakticky každý.

Dobrá, jak jsme konstatovali v úvodu, už tedy všechno umíte. Už není, co se učit? Už nejde práci zrychlit, zpřesnit, zefektivnit? Omyl, pokrok se nezastaví nikdy! Možná, že v případě jednoduchých základních úprav s výše popsanými postupy vystačíte, ale i vy, kteří nemáte vyšší cíle a složitější záměry, můžete pracovat výrazně efektivněji a především s větší kontrolou a přesností, než dosud. Tím kouzelným šémem, otevírajícím nové obzory, je slovo vrstvy!

Už několik let je jejich implementace moderním a nadmíru užitečným trendem ve všech profesionálních grafických editorech (tedy nejen v těch bitmapových na úpravu fotografií, ale i ve vektorových, jako je Illustrator, Corel, Indesign a další). V souvislosti s nimi se také často mluví o takzvaných nedestruktivních úpravách. Neznamená to nic složitějšího, než že veškeré modifikace obrazu se neprovádějí přímo v něm, ale jaksi nad ním, tedy v další jedné nebo více vrstvách. Jednoduše si lze tento postup představit jako malování na dokonale průhledné fólie, pokládané jedna na druhou přes samotný obraz, podobně jako třeba v ploškovém animovaném filmu.
S vrstvami můžete pracovat třeba jen výjimečně, v případě, že plánujete rozsáhlejší modifikace nějaké fotografie a nejste si jisti úspěchem hned napoprvé. Možnosti změn a odvolatelnost libovolných úprav bez poškození původního snímku jsou v takovém případě skutečně nekonečné. Až si ale na pohodlnou práci s nimi zvyknete, budete je brzy používat už nastálo a i pro tu nejjednodušší editaci.
Škála využití tohoto nástroje je obrovská a každý si může najít vlastní postupy. Chcete třeba jen barevně posunout nějakou fotografii? Stačí nad ni umístit vrstvu s výplňovou barvou, podobně jako při samotném fotografování hledíme na scénu přes barevný filtr. Na rozdíl od něj ale barvu vrstvy můžete nyní i kdykoliv později libovolně měnit, zprůhledňovat a lokálně prolínat. Snímek pod vrstvou se nijak nezmění, výsledný dojem však ano.

Takové přidané vrstvy mohou obsahovat například tentýž nebo naprosto libovolný jiný obraz (v tom případě jejich prolínáním může vzniknout třeba známá dvojexpozice neboli sendvič), mohou ale obsahovat i pouhý příkaz k prakticky libovolné úpravě, například k zesvětlení, posunu barev, ke změně kontrastu atd. Příkaz se tak jako při použití třeba pauzovacího papíru nad obrazem projeví na všech vrstvách, umístěných níže.

Tyto takzvané vrstvy úprav mohou mít navíc i svoji takzvanou masku, která obsahuje libovolně a kdykoliv modifikovatelnou kresbu ve stupních šedi. Na jejím základě se předpis, obsažený v dané vrstvě, projeví tu více, tu méně v konkrétním místě fotografie, podle toho, je-li maska dané vrstvy úprav v tomto bodě více či méně černá nebo bílá. Možná zní tento stručný popis na první pohled málo srozumitelně, jde ale jen o první dojem. V praxi je celý postup naprosto pochopitelný a logický. Názorně je celý princip také vidět na přiložených ilustracích.

I nejsložitější postupy můžete od nynějška provádět krok za krokem v jednotlivých oddělených vrstvách a cokoliv (kdykoliv) můžete změnit nebo třeba konkrétní libovolnou vrstvu jen dočasně vypnout pro pohodlnější zkoumání účinku některého efektu. To platí i pro aplikaci softwarových filtrů, včetně například doostření, přidávání šumu a podobně. Můžete tímto způsobem vytvořit celý vlastní styl jako šablonu pro konkrétní použití a nakonec třeba jen měnit fotografie v nejspodnější vrstvě. Výsledek vždy uložte se spojenými vrstvami pod jedinečným názvem. Původní soubor s vrstvami (stačí jeden s libovolnou fotografií dané série) doporučuji rovněž zálohovat jako předlohu či vzor pro příští použití.

Zbývá dodat, že kteroukoliv vrstvu můžeme libovolně skrývat nebo zobrazit, i mezi sebou přesouvat výše či níže, jako skutečné průhledné vrstvy. Můžeme je různým způsobem navzájem prolínat nebo sdružovat do skupin. No dobrá, řeknete nejspíš. Je to ale k něčemu dobré? Není takový postup zbytečně složitý?

Naopak. Představte si, že retušujete obličej starší dámy, která chce na fotografii vypadat jako „dvacítka“. Pracujete klasicky v jedné vrstvě. Už jste vyretušovali 42 vrásek, pih a (nedejbože) bradavic. Ničeho se nebojíte, máte přeci paletku Historie. Přesněji, jen dokud soubor neuložíte a nezavřete jeho okno. Ale budiž, třeba přijde vaše zákaznice ke korektuře ještě v průběhu vaší práce. Se vším je spokojena, jen tu pihu, kterou jste odstranili hned v úvodu, chce ponechat, považuje ji totiž za své znaménko krásy. Ouha, paletka Historie si ale pamatuje ne 42 kroků, ale jen například 25. Takže to celé pro velký úspěch znovu a ještě jednou. Ručičku líbám, přijďte zas!

Ovšem váš kolega (a konkurent) pracuje na rozdíl od vás s vrstvami. Celou fotografii si hned na začátku chystané editace zduplikoval do nové vrstvy, takže má celou dobu nad sebou dvě (zpočátku naprosto identické) fotografie. Retušuje v té horní vrstvě a až paní přijde, vyslechne její přání a pak nástrojem guma vytvoří v horní retušované vrstvě malý otvor na místě původní pihy. Ta se ihned objeví jako živá, protože tím otvorem bude vidět vrstva spodní, i kdyby to byl původně krok třeba mínus sedmistý. A to celé snadno dokáže, i kdyby paní přišla třeba za rok, protože vrstvy lze v některých formátech (PSD, TIFF) bez problému ukládat do souboru.

Spodní, čili původní vrstva tak může po celou dobu úprav zůstat naprosto beze změny a lze se tedy k originálnímu stavu kdykoliv vrátit, a to i jen v libovolné části plochy obrazu. Právě proto mluvíme o nedestruktivních úpravách. Snad jedinou nevýhodou tohoto vpravdě geniálního postupu je rychle narůstající datový objem souboru (každá vrstva může nabýt velikosti původní fotografie) a ve finále pomalejší práce na líném nebo neodpovídajícím počítači s nedostatečnou pamětí RAM. Také diskový prostor bude ubývat mnohem rychleji.

Doporučuji proto pracovat ve vrstvách jen, pokud je to nutné, již v průběhu práce spojovat vše, co je definitivně hotovo a na závěr finální obraz, na kterém už nehodláme nic měnit, uložit se spojenými všemi vrstvami do jediné, čímž se jeho datová velikost opět vrátí do normálu. Pokud se ale sebeméně domnívám, že budu něco muset nebo chtít později měnit, ve vrstvách to ponechám a zálohuji tak. Jednoduché a efektní, že?

Osobně považuji možnost práce s vrstvami při úpravách fotografií za jednu z největších vymožeností digitální fotografie a definitivní hřebík do rakve klasickému vyvolávání fotografií v temné komoře. Ani tam jsme sice o řadu analogických postupů ochuzeni nebyli. Masky pro nadržování se běžně stříhaly z kartonu, a sotva se někdo začal považovat v této oblasti za experta, musel už zvládnout bravurně čarovat během několikavteřinové expozice pod rozsvíceným zvětšovacím přístrojem vlastníma rukama. O nějaké dokonalé přesnosti, předvídatelnosti nebo opakovatelnosti však ve srovnání s dnešními možnostmi nemohla být řeč.

Klobouk tedy dolů před starými mistry, kteří i přesto dokázali odevzdávat skvostné zvětšeniny (a třikrát hanba všem, kteří se i v dnešní přehršli možností stále ještě odvažují vymlouvat na technické limity své digitální tvorby)! Opět a stále dokola: Není to v přístrojích, ale v rukách a v hlavě!
Několik konkrétních příkladů řekne víc. Chystáme se třeba retušovat nedostatky pleti. Ideální je nejprve zduplikovat snímek do nové vrstvy a pracovat pouze v ní. Pokud se něco nepodaří, stačí dané místo vygumovat a pod ním se objeví původní verze. Podobně sice funguje i štětec historie v paletě Historie, ale pozor, ten je limitován počtem uložených kroků. V nejhorším lze nakonec i celou horní pracovní vrstvu bez jakéhokoliv rizika smazat. Často se používá trik s jejím mírným zprůhledněním (nebo jen některých dílčích ploch) na závěr celé podařené retuše. Výsledek tím většinou neuvěřitelně získá na realističnosti.
Na spodní fotografii byl v nové vrstvě aplikován barevný závoj pomocí funkce Mapovat na přechod. Následně ho ale například nechceme mít všude. Není žádný problém malovat libovolným kreslicím nástrojem do masky horní vrstvy, případně tuto kresbu masky kdykoliv zrušit gumou. Pro větší viditelnost efektu jsem záměrně zvolil nesmyslně ostrý okraj nástroje a práci nedokončil.
V ukázce je použit jen docela jednoduchý rámeček, v praxi může být ale klidně sebesložitější. Jestliže ho vytvoříte jen jednou pro všechny záběry daného formátu a poměru stran v celé plánované sérii, a následně ho umístíte do nejhořejší vrstvy, uprostřed něj vznikne logicky velký otvor. Jen v tomto otvoru pak budou vidět níže umístěné fotografie a jejich posunem po ploše jednoduše regulujete jejich výřez.
Na celou fotografii můžete kdykoliv aplikovat libovolný efekt, zde například odbarvení. Ten se projeví na všech vrstvách, umístěných níže. Jestliže tedy nestojíte o to, aby ovlivnil třeba lakování motocyklu nebo pleť modelky, stačí uvedené prvky vybrat a zkopírovat do nové vrstvy zcela nahoře (nebo několika vrstev s odstupňovanou průhledností, jako zde).
Trochu složitější postup, princip je ale stále tentýž. Vám už je ale všechno jasné, a pokud ne, jistě už dokážete v paletce Vrstvy cokoliv potřebného vyčíst nebo nastavit podle vlastních preferencí. A především sami na svých fotografiích vyzkoušet, což vydá za deset přečtených článků!