Minimálka 0,7m při 0,25x zvětšení? Nejsem si jistý, zda je něco takového při daném ohnisku a formátu možné. Spíše to bude chyba...

Z optických důvodů se nejsnáze navrhují objektivy, jejichž ohnisková vzdálenost je shodná s průměrem obrazového kruhu. Přičemž velikost obrazového kruhu je vlastně úhlopříčka snímače... tedy pokud odmyslíme jistou optickou rezervu kvůli vinětaci a náročné korekci optických vad v krajích...

V praxi to znamená, že chceme­-li navrhnout světelný objektiv s kvalitní výstupem, nejsnáze to půjde u FF pro ohnisko cca 43mm, pro MFT pak cca 21mm. Když můžu např. použít 7 čoček, nejvíce parády s nimi na FF dosáhnu, pokud navrhnu objektiv s ohniskem kolem 43mm.

Takové jsou ˇOPTICKÉ předpoklady pro kvalitní a zároveň jednoduchou ­(= levnou, lehkou, skladnou­) konstrukci. MECHANICKY je to jak píše Busy. Optický střed objektivu ­(ohnisko­) by se měl pohybovat někde u bajonetové roviny, nemají­-li čočky ­"trčet z těla­" moc ven. ­"Zapustit­" čočky do útrob foťáku moc dobré není. Dříve to nešlo kvůli sklápění zrcátka a dnes se nedoporučuje chodit s čočkami příliš blízko ke snímači kvůli barevnému posunu, který to způsobuje v rozích obrazu ­(paprsky dopadají na rohy snímače pod příliš velkým úhlem...­)

Většina výrobců jde střední cestou. Volí takový tvar lamel, který je nejprve zakulacený a směrem ke konci ­(­"špičce­") se přímí. Čím více se pak clona zavírá, tím má vzniklý n­-úhelník rovnější strany. Problém MFT je ten, že difrakce často nastupuje příliš brzy. Takže pokud nějaká slušná hvězda vzniká, musí se pro ni hodně clonit, mnohdy až za hranu ideální clony z hlediska ostrosti.. což je na prd.

Padlo tu hodně otázek, nějaké odpovědi správné, některé mylné. Pokusím se v rámci mezí uvést na správnou míru.

1­) Asférické čočky nemají tvar povrchu v podobě části kružnice, takže se nedají vyrábět klasickými postupy. Technologií, jak vyrobit složitěji zakřivenou plochu, je více a jsou různě přesné. Výrobní odchylky od zamýšleného tvaru mají za následek cosi, co bych přirovnal k ­"Moiré efektu­". Důsledkem je mimo jiné právě vznik kostrbatých soustředných kružnic v ­"bokehových kroužcích­". V angličtině se pro ně vžil termín ­"onion rings­". Většina výrobců zatím nezvládá vyrobit ­(masově­) asférické členy tak přesně, aby se to neprojevilo. Jistý pokrok v tomto směru zaznamenalo zejména Sony a Panasonic. A ano, Samyang jejich výrobu moc neumí ;­)

Nepříznivý vliv asférické čočky na produkovaný obraz lze částečně potlačit jejím vhodným umístěním ­- na konec optické soustavy. Toho skutečně mnoho výrobců efektivně využívá. Bohužel dnešním ultra­-složitým schématům málo kdy stačí jeden ASPH element. Protože staré objektivy ­(Biotary, Trioplany, Pentacony­) asférické členy nemají, touto vadou netrpí. Přesto se asférické členy používají, neboť jeden takový člen dokáže nahradit i několik členů klasických. Výsledný objektiv tak může být menší a lehčí ­(případně lépe korigovaný při stejném počtu čoček ­- třeba právě bez barevné vady v bokehu­).

2­) Kvalitu bokehu ovlivňuje celá řada aspektů. Nejlépe je to asi vyjádřeno na níže uvedených odkazech. Že je kvalita bokehu dána počtem lamel clony je hluboce zakořeněný mýtus. Počet lamel clony pouze určuje základní tvar ­"rozptylového kroužku­". Nijak ale neovlivňuje hladkost jeho okraje a vnitřní části ­( = jemnost struktur v bokehu­). Navíc, pokud je snímáno bez přiclonění, tak jak se to při focení portrétů často dělá, tvar clonového otvoru se nemá jek projevit ­(výjimky existují ­- některé objektivy nemají clonu nikdy zcela rozevřenou­).

Názorně vysvětleno zde:
https:­/­/phillipreeve.net­/blog­/bokeh­-explained­/

Technicky vysvětleno českým autorem ­(v angličtině­) zde:
https:­/­/jtra.cz­/stuff­/essays­/bokeh­/index.html

3­) ­"Star efekt­" je způsoben optickým jevem, ke kterému dochází na hranách čepelí clonového otvoru ­- podmiňují jej mimo jiné rovné hrany čepelí. Výrobci tak musí volit kompromis. Je snaha hrany čepelí zakulaťovat, aby se základní tvar bokehových ­"n­-úhelníku­" i po zaclonění více podobal kruhu. Zároveň ale toto zakulaťování znemožňuje vznik ­"ostrých hvězdiček­" kolem světelných zdrojů.

Krásně prezentováno zde:
https:­/­/phillipreeve.net­/blog­/best­-lenses­-for­-sunstars­/

Nechci věštit z křišťálové koule, ale když uvážím počet členů, světelnost, výrobce a cenovku, očekávám ostrost a potlačení aberací na úrovni velmi oblíbeného Voigtländeru 50­/1.2. Určitě neočekávám horší výkon, než má ­(rovněž vcelku oblíbený­) Mitakon 50­/0.95 III... Minimálně chování v protisvětle očekávám od Noktonu lepší.

Sleduju potrétní práci nejednoho profíka už docela dlouho a určitě bych netvrdil, že objektivy se ­"silnou kresbou­" mají v průměru větší ohlasy, než objektivy se ­"špatnou kresbou­". Často je to naopak. Mnohdy velmi zaboduje právě nějaká stará Minolta, Helios, Canon ­(50­/0,95, 50­/1.2L­) ... všechno jsou to výkonem objektivy i řádově slabší, než Voigtländer 50­/1.2...

Snahou zmíněných fotografů jsou neokoukané hrátky s bokehem, prostorem, barvami a světlem. Pokud je fotograf schopen dosáhnout opěvovaného výsledku se sovětským Heliosem­-40, tak nový Voigtländer určitě pro něj nebude svým technickým výstupem nijak omezující. Věřím, že ve správných rukou se i objektiv se slabou kresbou za 45 tisíc Kč rychle zaplatí. Bude­-li mít neokoukaný charakter, tak to bude i rychleji, než superostré nudné sklo za stejnou cenu.

Jenže ty takto ošklivě píšeš o každém objektivu, který není ostrý od středu do rohu napříč všemi clonami...

Ano, máš pravdu v tom, že s rostoucí světelností je potřeba více a více čoček ­(nebo větší podíl těch speciálních­), jestliže požaduju stejnou úroveň ostrosti a potlačení aberací. Otázka tedy zní: Opravdu je to žádoucí?

Mně je naopak tento jejich pokus velmi sympatický. Bude to prostě poměrně malý objektiv umožňující nadprůměrné hrátky s hloubkou ostrosti, zejména ­"modelingového­" typu. Raději s sebou budu brát malý a skladný objektiv vážící 480g, který nebude mít špičkovou kresbu kdesi úplně v rohu... než abych tahal 4x dražší, 4x těžší a 3x delší monstrum se 17 čočkami, jako je Nikkor 58­/­/0,95...

A osobně, kdybych šel fotit slečnu, raději s sebou vezmu nějaký ­"shit­" typu Minolta MC 58­/1.2 ­(ubohých 7 čoček­), který má v rozích upatlaný obraz, ale velmi sympatické podání obrazu... než abych bral technicky dokonalý a nudný Voigtlander 50­/2 APO ­(10 čoček včetně dvou asférických­).

Pro někoho je fotka o atmosféře a náladě. Pro tyto lidi je Voigtlander 50­/1. Pro jiného je fotka předmětem optického perfekcionismu, pro toho je spíše Voigtlander 50­/2 APO. A je vlastně fajn, že si dotyčný může vybrat. Pro mě osobně je ve fotografii největší ­"shit­" super ostrá fotka bez aberací, která je ale jinak úplně zbytečná.

Ve skutečnosti se takto chová většina objektivů už od doby prvních ZOOMů. Když si prohlédnete dobové série širokoúhlých pevných objektivů, zjistíte, že čím kratší ohnisko, tím delší ­(a často ale i složitější­) konstrukce. U ZOOM objektivů je tato zákonitost často podobná ­(výjimky samozřejmě existují­). Nejmenší pevná skla vzhledem ke světelnosti bývají ta s ohniskem 35­-50mm ­(ekvivalentně­). ZOOMy mají při tomto rozsahu běžně nejkratší délku. Chová se takto například i většina manuálních zoomovacích Minolt z 80. let, například moje Minolta MD 35­-70­/3.5, která je nejkratší na 70mm....

Paradoxně byla donedávna snaha tento jev potlačit, protože Canon i Nikon se snažili, aby měly špičkové ZOOMy pevnou délku bez ohledu na ostření i zoomování. Nicméně větší nástup bezzrcadlovek fotografy přesvědčil, že kvalitní objektiv nemusí být těžký jako kráva a že velikost tedy nutně není atribut kvality. Od té doby naopak frčí vysunovací kompaktní konstrukce...

Konkrétní testovaný příklad:

Panasonic FZ28 + Raynox 250, detail rosničky při ekvivalentním měřítku zobrazení 1:1, clona F8, snímek má 10 MPx

vs.

Sony A7rIII + Sony 90­/2.8 G Macro, stejný detail rosničky při měřítku 1:1 ... abych dosáhl stejné hloubky ostrosti, musel bych se Sony zaclonit cca na F46, snímek má sice 42 MPx, ale vlivem difrakce není objektiv schopen je využít.

Samozřejmě netvrdím, že starý ultrazoom strčí opticky do kapsy moderní nativní makro sklo. To ani omylem. Žádná makro­-předsádka nepředčí kvalitní makro sklo. Ohromná hloubka ostrosti u malých čipů mi však dovolí dostat na jeden ­"běžný­" cvak s Panasonicem půl žáby... se Sony jsem rád, když se do hloubky ostrosti vleze alespoň žabí oko...

Pokud bych chtěl se Sony dohnat hloubku ostrosti Panasonicu, musel bych clonit tak vysoko, že z fotky by byla spíše přehlídka bordelu na čipu...

Přece jen mají malé čipy a krátká ohniska v makru jednu nespornou výhodu ­- prokreslení objektu, o kterém se může uživatelům FF přístrojů jenom zdát... To co jsem schopen vyprodukovat se svým skoro 15 let starým ultrazoomem s kvalitní apochromatickou makročočkou jedním cvakem, bez skládání nejsem doposud na FF ani napodobit.... leda kdybych clonil někde nad F64, kde už difrakce dávno drtí vše, co jí přijde pod ruku...

Snímač je ovšem při focení astrofota docela klíčová součást. Píšeš, že s využitím těla fotoaparátu lze dosáhnout prvotřídní kategorie, ale zároveň uznáváš, že čipy v současných foťácích jsou o úroveň níže... Tvoje prvotřídní sestava by tedy moc prvotřídní nebyla...

Určitě nechci tvrdit, že by nešlo podobný produkt vyrobit a prodávat levněji. Jen jsem se ohradil vůči názoru, že je ten produkt nesmyslný. Myslím, že jsou lidé, kteří by jej docenili a nemusí se nutně jednat jen o znuděné miliardáře...

Je opravdu tak těžké pochopit, že někdo vyrobí specializovaný produkt z částí, které jsou k tomu ideální?

Tento produkt je prostě něco jako tank. Tank je sestaven tak, aby se s ním dobře bojovalo... Není to levný dopravní prostředek. Není vhodný na nákupy v Lidlu ani vyzvedávání dětí ze školky. Ano, šikovný kutil si tank může vyrobit tak, že připevní houfnici na střechu pásového bagru, bude to levnější a dokonce s tím bude moci i bagrovat... Ale pokud vám jde o skutečné ­"bojové­" výsledky, argumentace univerzálností je lichá. V bitvě totiž opravdový tank nadělá z bagru kovošrot...

Pohrávám si s myšlenkou, že bych zainvestoval do nového Olympusu 8­-25­/4 PRO, protože ten objektiv je perfektní pro mé dokumentační účely v terénu ­(super široký záběr, slušné makro, použitelný dlouhý konec a hlavně odolnost proti protisvětlu­)....

Na těla nejsem tak zatížený, video netočím, takže bych rád na nich ušetřil... navíc, při kvantu fotek, co musím pořizovat, je tělo pro mě spotřební zboží, takže uvažuju následující varianty:

1­) E­-M5: klady ­- je utěsněný a to se v terénu hodí, staré AF.... zápory: nic moc hledáček, ergonomie
2­) E­-M10 II: klady ­- nejlepší hledáček ­(?­), ergonomie.... zápory: nové AF
3­) E­-P5: klady ­- lze dokoupit dobrý hledáček, staré AF... zápory: málo ovládacích prvků

Co byste doporučili, jestliže je cílovým žánrem krajina a detail ­(avšak dokumentace, nikoliv umění­). Kolega má E­-M10 II a nadává na AF, který se pořád chytá jen na nekonečno... Jsou mezi hledáčky u E­-M5 a E­-M10 II tak velké rozdíly?

S tím pokrytím středoformátu bych to neviděl tak kriticky...

jednak senzor 44 x 33mm je spíš rádoby­-středoformát, druhak jsem viděl už spoustu fotek s klasickým 85mm FF sklem na GFX tělech ­(přes prostou redukci bez optiky a bez ořezu snímku­)...

Samozřejmě bývá vinětace silnější, ale na plnou díru to není tak drastické, protože úbytek jasu je dostatečně pozvolný... Na krajinky to samozřejmě není... nicméně u portrétu, kde se viněta často i uměle přidává a kde se motiv málo kdy přibližuje krajům obrazu, to svou práci udělá... A ať mi nikdo neříká, že si pořizuje supersvětelný čínský portréťák hlavně na focení krajiny nebo na astrofoto... Většina fotek z těchto objektivů je postavená na supertenké hloubce ostrosti a principu ­"modelka + psychadelicky rozmazené pozadí­"... na všechno ostatní jsou tu vhodnější skla...

1­) Je pitomost vybírat ženu podle velikosti poprsí? No, postupoval bych jinak... ale zajímavý údaj to je. Věřím, že pro některé stěžejní, tak jim ho neberme...

2­) Je velikost poprsí dostatečný údaj o poprsí? Není... do ­"problému­" vstupuje tvar, symetrie, pevnost... jestli jsou pravé. Jejich důležitost ať si každý posoudí sám.

3­) Stačí k posouzení poprsí ukázkové snímky ze seznamky? Ne... slečna při focení ležela, stála nebo hrála košíkovou?...podprsenky lžou, fotky klamou...

Myslím, že kdo chtěl tohle moje hloupé přirovnání pochopit, tak pochopil...

Mějte hezký den a neztrácejte čas diskuzemi o tom, že každý jsme jiný, protože je to zřejmé.

To určitě souhlasím... subjektivní to jistě je a zároveň člověk nemusí být statistik, abych dokázal odhadnout, že svatebních nebo hobby fotografů ­(kteří profi Zuika tolik nedocení­) je určitě méně, než nadšenců, co jezdí na Borneo, Ekvádoru nebo do Altaje... a to se projevit musí.

No... s maximální clonou to vidím podobně jako s maximálním ISO... není asi technicky zas takový problém udělat všude třeba f­/45... optický problém je ovšem učinit takovou clonu dostatečně použitelnou. V obecném slova smyslu bude asi použitelná vždy, ale když kupuju špičkové makro­-sklo ostré jako břitva, je trpké ho dotlačit kamsi, kde z něho leze pouze cosi ­"použitelného­"... proto profíci raději skládají expozice.

Stará zjednodušená poučka zní, že nástup difrakce v podstatě vždy odpovídá určité ekvivalentní hloubce ostrosti... proto středoformátová skla můžou bez optického průšvihu clonit na F22, u FF už je to často za hranou a kompakty většinou nepustí nad F8... moje praktické pozorování ale ukazují, že to nelze úplně zobecňovat, svůj vliv do toho vnáší i optické schéma... Smutným faktem bohužel stále zůstává, je nejlepší makro, co se týče poměru prokreslenost­/zvětšení, jsem fotil kdysi před lety s Panasonicem a dvěma apo­-chromatickými předsádkami... soudobá nativní makroskla jej sice rozlišením strčí hravě do kapsy, ale po zaclonění na ekvivalentní clonu je to plicha... plichta s tím, že na fotce z Panáku nevidím žádný mikrobordel na čipu...

Ano, při stejném měřítku zobrazení a stejném zisku světla je totožná HO...

Jenže:
Znáte nějaké podobně malé a lehké makrosklo, jako je Zuiko 60­/2.8 ­(při obdobném ekvivalentním ohnisku­)?
Každé pravé makro sklo dává na MFT ekvivalentní zvětšení 2:1 bez přídavných pomůcek...

Ta výhoda spočívá v tom, že jsem nikdy nikoho z dotyčných neslyšel postesknout si nad vidinou menší HO. Právě naopak ­- většinou zamrzí nedostatečně prokreslená fotka. U modelky to možná vypadá fajn, ale jaguár s ostrým okem a rozmatlaným čenichem tolik nenadchne. Takže možnost zvětšit si HO je docela chabá výhoda např. oproti možnosti ušetřit místo nebo gramy v batohu... a u málo koho lze hovořit o podobném portfóliu utěsněných malých skel, jako u Olympusu...

Souhlasím, ale myslím, že se bonus v podobě menší dostupné HO často přeceňuje. Jasně, pro portrétního fotografa je MFT vcelku nevýhodný, ale pro cestovatele a milovníky přírody dokáže hravě nabídnout víc, než systémy s FF. Znám takových lidí docela dost a mnozí právě dříve fotili s FF... nevadí jim investovat stovky tisíc do techniky, protože když jedete do Amazonie nebo na Borneo, chcete mít po boku kvalitní utěsněnou techniku, která vás nezradí. Protože kdyby ano, nepojedete domů z prd*le na konci světa koupit nový kus, nebo kvalitnější objektiv... Tito lidé často fotí divočinu ­- takže často ocení kvalitní stabilizaci a dlouhé eqivalentní ohniska, případně makro, kde je naopak menší snímač ve výhodě, protože člověk nemusí tak šíleně clonit, aby objekt prokreslil, bez kvalitních makroblesků tito lidé stejně nepracují... Olympus je k tomuto účelu ideální a existence nějakých supersvětelných skel, jejichž MTF eqivalent neexistuje, na tom nic nezmění...

A tím se dostáváme k často opomíjenému faktu, že není 100 MPx jako 100 MPx...

Pokud je to objektiv schopen ukreslit, tak 100Mpx snímek z pomyslného ­"běžného­" snímače a 100MPx snímek ze snímače, který snímá současně plnou barevnou informaci ­(např. Sigma­) může vypadat dost rozdílně. Takže reálně tentýž objektiv může jeden snímač se 100MPx vykreslit a druhý už ne...

V případě Pixel­-Shift technologie platí stejná pravidla...

Já taky nekritizuju pozadí celého měření a veškeré jeho detailní výstupy ­- to jsou skutečně hodnotné výsledky. Kritizuju to, co často vidím ­- výroky typu: ­"Ten a ten má jen tolik bodů, je horší než támhleten...­"

Člověk, který si dá práci nahlédnout do podrobných výsledků a pochopit je, nemá nikdy potřebu ohánět se bodováním, protože si srovná konkrétní hodnoty výkonu v oblastech, které jsou pro něj prioritní a dá jim váhu sobě vlastní. Naopak člověk, který hledí jen na body, vidí jen zjednodušený výsledek jakési statistiky a to je zavádějící. Bohužel, mnoho lidí se ohání jenom bodováním.

Bodování smysluplné je. Není ale smysluplné přidávat příliš velkou důležitost takovým bodům. Je to jen pro hrubší orientaci a potřebu sestavit žebříček. Z principu, kdykoliv něco závisí na mnoha okolnostech, je jednočíselné bodování zavádějící, byť by bylo vymyšleno sebe více důsledně. To je jako se známkou ve škole.

Ale vždyť jo, já to myslel v nadsázce. Spíš mě jen zaujalo to tvé katastrofické přirovnání, jako by se snad svět točil kolem foťáků a s počátkem monopolu Canonu nastal soudný den...

Chápu to... Když je člověk zazásoben výbavou nějaké značky a ono se zdá, že se schyluje k jejímu konci nebo na horší časy, není to příjemný pocit. Stejně jako vyhlídka, že na trhu bude jeden jediný výrobce cenově dostupný pro normální lidi. Odvykl jsem si takto pohlížet na věc, poněvadž už nějaký ten pátek fotím na analogovou techniku dávno ukončených systémů. Svoje objektivy mám rád, a když potřebuju, můžu je používat na bezzrcadlovce libovolného výrobce přes mechanický adaptér. Od té doby mě bitvy výrobců o pozice na trhu netrápí. Uznávám ale, že ostatní to můžou mít přesně naopak a že s tímto přístupem bych se živit focením asi nemohl ­(třeba focením svateb­). Tak či onak, je to osvobozující...

Uveď mi prosím dobu, kdy se žádná konkurence ničeho nenadechla....

Baba Vanga, bingo! Konečně už vím, kdo píše všechny ty rumors...

Při portrétech skutečně není potřeba detailně vidět každou nedokonalost na pleti, ale stejně si většina fotografů na ostrosti ujíždí a je úplně jedno, o jaké jde ohnisko a jaký je primární účel objektivu.

Důkaz je jednoduchý: Výrobci potřebují hlavně co nejvíce prodat, proto je žádoucí navrhnout objektiv tak, aby oslovoval co největší skupinu potenciálních zákazníků. A zatímco tohle už je několikátý ­(pravděpodobně­) žiletkový portréťák na trhu, stále nevidím nic, co by se blížilo dřívějším ­"soft focus­" objektivům. Důvod je zřejmě i ten, že při dnešních vysoce korigovaných objektivech není zas takový problém udělat objektiv s jemným bokehem a zároveň ostrý. A kdo by chtěl objektiv méně ostrý s bokehem různorodějším, může sáhnout po nějakém starém skle z kinofilmové éry...

Dalším důvodem je i to, že 85­/1.8 nemusí být nutně portrétní objektiv, ale klidně i objektiv dokumenteční do nízkého osvětlení, na noční oblohu a podobně. Tam je všude vysoká ostrost žádoucí...

Napadá mě i spojitost s odvahou výrobce na příkladu Nikkoru 58­/1.4. Ten byl od výroby koncipován jako portrétní ­(zarytí teoretici zastávající názor, že takovéto ohnisko je na ­"portrét­" nevhodné ­- snad prominou­), čehož Nikon dosáhl podkorigováním sférické aberace. Důsledkem je skutečně jemný bokeh a ­"zasněný­" méně kontrastní výstup. Ostrost není zlá, ale důsledkem podkorigování má skutečně daleko do žiletky, což z hlediska potrétu by nemělo ničemu vadit. Pokud si dobře vzpomínám, Nikon tehdy za objektiv sklidil docela značnou vlnu kritiky, třebaže se našel také nejeden zastánce. Ten poměr ale vcelku slušně vystihuje, jak velká část zákazníků je ochotna zlepšit bokeh na úkor ostrosti... Odvahu výrobce zmiňuju proto, že tehdy často padala na účet Nikonu kritika, že ­"neumí udělat pořádně ostrý záklaďák se slušným bokehem­"...

Jasně, nějaký racionální zobecněný přehled o čipu to vytvoří. Já jsem ale právě narážel na skutečnost problematického bodování jednotlivých kategorií a jejich nevhodné interpretace. DxO má totiž dobré jméno a nejednou jsem se setkal s přístupy, že lidí v duchu ­"profesionality­" podle hodnot těch kategorií vyloženě vybírali svůj nový přístroj, aniž by se zajímali o hodnocení do hloubky... Ono je totiž strašně jednoduché říct, že 13,5 EV je víc, než 13,0 EV...

Dám smyšlený příklad s ilustrativními hodnotami:

snímač A: DR na ISO 100 činí 13 EV a pozvolna roste až na hodnotu 14 EV při maximálním ISO. Průměrná hodnota DR snímače A činí 13,5 EV.

snímač B: DR na ISO 100 činí 14 EV, chvíli se tato hodnota při zvyšování ISO drží a následně rychle padá na 12 EV při vyšších citlivostech. Průměrná hodnota DR snímače B činí 13,0 EV.

Pokud bychom oba snímače v kategorii DR obodovali pomocí průměrné hodnoty ­(protože nevíme, jaké ISO uživatel při své práci upřednostňuje­), snímač A by byl vítězem a snímač B by byl poraženým. Když pak ale fotograf­-krajinář, který fotí výhradně ze stativu na ISO 100, na základě tohoto bodování koupí právě vítězný snímač A, prohloupí...

Jak jsem napsal ­- je to jen ilustrativní případ s vymyšlenými hodnotami. Na příhodných hodnotách ale ukazuje úskalí veškerého zevšeobecňování výsledků, které záleží na mnoha proměnných. A všechny zmíněné kategorie rozhodně na mnoha proměnných záleží. Je to jako s průměrnou mzdou. Když se předloží jedno číslo, je to zavádějící a málo vypovídající hodnota. Když se předloží detailní graf nebo křivka, kde si můžu odečíst, kolik peněz dostává jak velká část populace, je to úplně jiné kafe...

Chápu, že má opodstatnění nějakou metodikou technicky srovnávat snímače... vždycky je ale lepší podívat se na výsledky blíže a zamyslet se nad způsobem hodnocení. Popis kvality snímače jednočíselnou škálou bude vždycky zavádějící. Všechny zmíněné podkategorie, které mají na konečné hodnocení vliv, jsou taky složitější...

Dynamický rozsah je závislý na ISO a může mít slabší­/silnější stránku ve stínech nebo ve světlech. Například krajináře nižší DR na vysokých ISO moc trápit nebude, opačně to uvidí člověk, co fotí balet v potemnělém sále nebo noční oblohu.

Podobně šum má nějaký charakter. Nejednou se mi stalo, že hůře hodnocený šum působil na mé oko příznivěji, než šum hodnocený lépe. Některé snímače dovolují tahat ze stínů neuvěřitelné věci, jiné nikoliv, ale zase excelují v jasech... Jinak vypadá a jinak se pracuje se stejnou úrovní šumu na 16 MPx a 50 MPx snímku...

A že šum při hraničním ISO 2977 ­"ale ani zde nedosahuje na špičku­", která má činit 3525? Vždyť to není ani rozdíl 1­/4 EV...

Ve své podstatě souhlasím, nicméně můžu uvést i konkrétní příklad z mého okolí...

"Starší člověk ­- ptáčkař ­/ odborník, v důchodu, jde ráno na procházku se psem. Jde na lehko, nebere s sebou žádné dalekohledy ani těžkou techniku, má jen tento foťák na krku. Tu a tam si pro radost cvakne výhled z kopce, nějakou kytičku, najednou zaslechne povědomý zpěv vzácného ptáka. Sedá si na zem a čeká. Posléze jej s aparátem položeným na koleně dokumentuje...­" Takto ­"hloupým­" způsobem už bylo učiněno spoustu významných pozorování. Ono je ptákovi totiž jedno, jestli pořádáte regulérní výzkum, nebo jdete na procházku se psem.

Určitě souhlasím s tím, že nahradit široká ohniska lepším mobilem je na místě ­(ačkoliv zrovna pán ­"z příběhu­" má pokud vím starý tlačítkový mobil­). Moc nevěřím tomu, že by v dnešní době, kdy mobily totálně válcují prodeje fotoaparátů, si někdo kupoval dva kompakty na své procházky... Nedivím se Nikonu, že tyto modely vyrábí. Tato část produkce je vcelku bez ohrožení ze strany mobilů. Minimálně do doby, než někdo nacpe 2000mm efektivní ohnisko do několik mm tlustého těla mobilu. Což je zatím docela mimo mísu...

Všichni lidé nejsou ­"seriózní fotografové­", kteří ze zaobírají tím, jak zlepšit kvalitu svých fotografií. Chápu ale, že toto by nikdy neměla být omluvenka pro výrobce, který odflákl svůj produkt...

Já mám zkušenost i s Panasonicem ­(jak jsem psal, u mých kamarádů jsou tyto typy zoomů oblíbené­). Navíc, sám jsem před lety provozoval výborný Panasonic FZ­-18 a FZ­-28, se kterými jsem byl spokojený a na rychlé dokumentační účely používám FZ­-28 dodnes ­(i po 11 leptech stále funguje­). Opět přes kamaráda mám zkušenost i s několika následujícími modely ­(např. FZ­-72­), takže vím, čeho lze v této oblasti dosáhnout. Obávám se ale, že fyzika je zde nemilosrdná... jakmile zoom zůstával v rozumnějších mezích ­(cca do těch 20x­), výstup dokázal být i velmi slušný. Jakmile se ohnisko drápe někam ke 2000mm, už to vždycky za moc nestálo...

Když jsem psal, že ­"fotky neslané​­­-nemastné a šum bídný, nikomu nevadí­", psal jsem samozřejmě stále o mých kamarádech ptáčkařích. Fotky znalyzují, uloží pro případ zpětného rozboru a nikdo se jim už více nevěnuje. To že fotografům obecně tyto vlastnosti vadí, o tom snad není třeba vést diskusi. Trochu bych to přirovnal k té nedávné fotce černé díry. Snímek jako takový stojí za houby, přesto ale svému účelu posloužil a udělal autorům velkou radost. Estetické kvality jdou v takových případech stranou....

Vždyť tě nikdo nenutí, aby sis na svou architekturu a krajinky kupoval právě tento foťák...

To že mnozí využívají tento foťák na dálku ještě neznamená, že občas není chuť nebo potřeba vyfotit nějaký záběr na široko. Nicméně toto zrovna považuju za diskutabilní ­- ohledně ideálního rozsahu ohnisek vždy panovaly pře a je to asi zcela přirozené. Je samozřejmě jasné, že osekání objektivu o jistou část univerzálnosti by přinesl možnost lepší specializace, to je obecný princip.... Pokud by byl foťák zbaven širokého ohniska, přišel by zejména o funkci univerzálního dokumentárního přístroje. Na druhou stranu ­- ptáčkařsky specializovaný model by jistě mnozí uvítali, třeba se i v budoucnu dočkáme. Ale jak jsem napsal ­- lidé nesledují jenom ptáky...

Jedno je jisté ­- pokud by objektiv začínal třebas na 100mm, to by pak měl jen 20x zoom a to by marketingové oddělení asi těžko přeneslo přes srdce, podobně jako zcela opodstatněný ­- třebas 8MPx snímač. Nedovedu si ale moc představit, že by Nikon kvůli tomuto modelu řešil samostatnou výrobu nějakého méně­-megapixelového čipu. Nejspíše mají snahu tam narvat to, čeho se jim zrovna nejvíce dostává po ruce...

Podle mě je tento foťák ­(a rovněž jeho předchůdci­) vcelku nepochopený. Často čtu kritiku, že fotky, které z toho lezou, jsou neslané­-nemastné, proč že Nikon vůbec něco takového vydává, že to není na seriózní práci a podobně... Proto vznáším otázku: Kdo očekává od objektivu s 83x ­(nebo 125x­) zoomem seriózní výstup? Buď nikdo nebo úplný začátečník...

Tito kritici ovšem zapomínají, že fotografie není jen o ­"umění­" a ­"výtvarné seberealizaci­", ale někdy jen o čisté fotodokumentaci. Mám hned několik přátel ­- odborníků i nadšenců, kteří se seriózně zabývají výzkumem ptactva. Vybavili se těmito foťáky a jsou z nich nadšení, ač jsou často zároveň majitelé L­-kových skel od Canonu a podobně. Nemusí už pokaždé vláčet do terénu své několika­-kilogramové nemotorné teleskopy, o redukci chvění se jim stará optická stabilizace a mají svá pozorování zaznamenaná, takže je můžou s odstupem zanalyzovat.

Že jsou fotky neslané­-nemastné a šum bídný, nikomu nevadí. Tito lidé nepotřebují ukázkovou ostrost, barevná vada je vůbec netrápí a ani se nepotřebují nimrat v detailech peříček na křídle. Mají vyzkoušené, že ono obrovské ohnisko zvládá v důsledku zhruba stejný detail, jako jejich profi zrcadlovka s 500mm sklem a 2x TC, ač výstup působí nevábně. Stále je praktičtější manipulovat v mokrém­/bahnitém­/prašném terénu s přístrojem za 23tis., než s těžkopádnou sestavou za 200 tisíc. Divili byste se, kolik takových uživatelů po světě je. Přidání režimu ­"Bird Watching­" to jen dokazuje. A samozřejmě lidé po světě nesledují jenom ptáky...

Co se týče významného zkrácení minimální zaostřovací vzdálenosti se nebojím použít slovo ­- nevím. Volný prostor před snímačem lze využít různě, klidně i k tomuto záměru. Optické schéma jsem ale neviděl a i kdyby ano, uh, 19 čoček...

Je opravdu těžké rozklíčovat, jak s prostorem navíc Sigma naložila. Zlepšila korekce na širokém konci? Zlepšila možnosti makra? Použila stejně výkonnou, ale rozměrnější a levnější zadní část optiky, aby zbylo víc peněz na abnormální optické členy v přední části? Čert ví. Nemám důkaz pro žádnou nastíněnou variantu. Jen předpokládám, že do volného místa určitě nějaké čočky nacpala a možnosti jsou různé...

Co se týče pevné délky ­"profi­" skel ­- určitě se nedomnívám, že výrobci vyrábí velké objektivy záměrně, aby působily víc profi. Světem hýbou peníze a proto i zde bych přidal variantu

c­) při stejné kvalitě utěsnění je levnější vyrobit objektiv nevýsuvný.

Při obecné složitosti fototechniky si nemyslím, že kvalitně utěsnit výsuvný objektiv je technologicky tolik náročné, že by Canon v minulosti nezvládal potřebnou technologii. Nepochybně je to ale dražší, než uzavřít optiku do nehybného tubusu. Z pohledu Canonu je nevýhodné zvyšovat výrobní náklady, pokud vývojáři nejsou přesvědčeni, že to povede k vyššímu prodeji. A právě za toto myšlenkové osvícení u Canonu jsem rád ­- že se někdy vyplatí dělat profi techniku menší, neboť trh to ocení. ­"Malých­" profi objektivů je na trhu nedostatek, zatímco těmi velkými je už trh nasycen slušně...

Bez ohledu k výše uvedenému bych se klidně vsadil, že ­"mohutnost­" objektivu určitě vliv na jeho prodej má. Stejně jako červený proužek u filtrového závitu. Otázkou spíše je, jak velkou část trhu osloví objektiv spíše malý, jak velkou část trhu osloví objektiv spíše velký a co si o tom myslí sám výrobce.

Ve skutečnosti je nový návrh kompaktnější, je to trochu hra s čísly...

Kdybychom vzali zrcadlovkovou verzi pro Nikon ­(107,6 mm­) a připevnili k ní adaptér na Sony E ­(rozdíl registrových vzdáleností 46,5­-18 = 28,5 mm­), dostaneme 136,1 mm.

Nová Sigma pro Sony E má ­"jen­" 124,9 mm, takže po nasazení na tělo bude celá sestava tělo+objektiv v absolutní délce o 11,2 menší.

Prostor, který dříve zabíral foťák a jeho zrcadlo, u bezzrcadlových systému připadá na objektiv. Významné návrhové výhody to přináší hlavně u kratších ohnisek. U delších ohnisek bývá omezující spíše vzdálenost přední čočky od roviny snímače. Mají­-li zrcadlovkový a bezzrcadlovký teleobjektiv stejnou vzdálenost přední čočky od čipu, je ten zrcadlovkový kratší...

Výše uvedené ovšem ­"neplatí­", resp. dá se obejít výsuvnou konstrukcí objektivu. Pak rozhoduje návrhová šikovnost a především ­- počet čoček a jejich rozpoložení. Není deset čoček jako deset čoček. Pokud výrobce hledí na hmotnost objektivu, pak je jeho snahou obvykle nacpat čočky co nejblíže k tělu, protože tam mají menší průměry, takže stejný počet čoček má menší hmotnost. Bohužel to často vede na složitější návrh ve smyslu ­"šest malých čoček vzadu udělá stejnou práci, jako tři velké čočky vepředu­". Dobrý výrobce umí najít vhodný kompromis.

V neposlední řadě je tu hledisko finanční ­- výrobce musí zvážit, jestli se mu vyplatí spíše vyrobit ­"šest malých čoček, než tři velké­". Obecně ale platí, že při stejném obrazovém výkonu, je kompaktnější objektiv dražší na výrobu. Budou­-li zákazníci více sledovat MTF křivky než hmotnost a váhu, budou se víc prodávat velké objektivy s lepším poměrem cena­/výkon, než malé objektivy se stejným výkonem ale menší váhou a vyšší cenou.

Zásadní vliv má rozpoložení čoček na ergonomii a užívání ze stativu, což se často řeší u objektivů na sport a zvěř. Velké a těžké přední čočky vytváří daleko větší páku, než malé čočky u těla. Některá rozpoložení čoček mají větší tendenci rezonovat na stativu ­(ať už vlivem závěrky nebo větru­).

Hodně mi v poslední době udělal radost Canon se svým RF 70­-200­/2.8. Sice na Canon nefotím a ani to neplánuju, ale jsem rád, že už i on u svých profi objektivů propaguje výsuvný systém, který přináší velkou úsporu místa v batohu. Není to totiž ještě tak dávno, kdy bylo ve zvyku dělat profi skla skoro výlučně neměnné v délce. Nebo alespoň takto to na mě působilo, že neměnná délka je prezentována jako znak čehosi ­"profi­". Jasně, má to své výhody, třeba při ostření makroskel a pod. Jenže je rozdíl mezi vnitřním ostřením a vnitřním zoomem... Radost mi dělá zejména to, že výrobci si více a více osvojují skutečnost, že profi objektiv nemusí být velký. Že je pro mnohé žádoucí, aby byl skladný. Nicméně chápu, že když třímáte v ruce ­"dělo jako kráva­", tak to prostě vypadá víc ­"profi­"...

Šlo mi o ten zoom s rozsahem 25­-600 mm f­/2.8, který byl rozebírán na samém začátku. To totiž není ani ohnisko dlouhé, ani krátké, ale obojí a přední čočka musí vyhovovat požadavkům obou konců rozsahu.

Šlo mi tedy o to, který konec zoomu bude mít rozhodující vliv ­(náročnější požadavek­) na velikost přední čočky. Zda dlouhý konec, kde je to oněch ­"600­/2.8 + rezerva­" nebo krátký konec. Protože ten krátký konec už je rozhodně dostatečně krátký na to, aby si vynucoval čočku podstatně větší, než ­"25­/2.8 + rezerva­" podle napsaného v dřívějších příspěvcích.

Popravdě, teď si nejsem jistý, jestli mám skutečně odpovídat, nebo jestli je to jen pokus o srandičku z tvé strany.

Ty pořád jen hledáš něco, za co se popotahovat...
Bývávalo hezkým zvykem, že na odlehčené příspěvky se reagovalo odlehčeně a na vědecké příspěvky vědecky. Proto jsem mylně vyvodil, že můj příspěvek musel snad působit velmi vědecky, když vyvolal tolik odborného kázání. Pokud ne, pak to zřejmě nebyla úplně adekvátní reakce.

Udělal jsem si poznámky a ve tvých houževnatých textech je přední čočka zmíněna 3x:

1­) v souvislosti s výpočtem ­"(600:2,8­­)­"
2­) pak odstavec o objektivech, jejichž ­"udané­" ohnisko se liší od skutečného
3­) při výpočtu vstupní pupily objektivu 85­/1,2

FZ300 má udané reálné minimální ohnisko 4,5 mm, tedy předpokládám, že se na něj vztahuje text zmíněného odstavce ­(objektivy, jejichž reálné ohnisko je podstatně delší, než udané ­- vypočtené z obrazového úhlu­). Sám zmiňuješ, že u těchto objektivů je třeba vstupní čočka větší, než je požadavek daný světelností. Pak mě přirozeně zarazilo, že u téhož objektivu odvozuješ průměr vstupní čočky právě oním ­"600:2,8­". Ale třeba jsem to jen zase špatně pochopil...

Bingo, dobral ses pointy!
Skutečně ­- snahou mého ­"výpočtu­" bylo na ABSURDNOSTI VÝSLEDKU ukázat, že porovnávat takto rozdílné systémy je pochybné. A to jak rozměrově, hmotnostně i opticky. Tímto ti tedy děkuju za zajímavý příměr, kterým ses rovněž dobral podobně absurdního výsledku.

Jen tedy nevím, kdy konkrétně se můj příspěvek, původně sepsaný k pobavení, měl stát tak vědeckým.

Souhlasím. Mně osobně se filosofie značky Leica velmi líbí. Tedy ne ta, že vyrobí stávající výrobek v nové barvě, nazvou to limitovaná edice XYZ a přirazí na cenovce 100 tisíc. Ale ta, že je snaha vyrábět věci vysoce kvalitní, spolehlivé a MALÉ, leč drahé. Je sice fakt, že objektivy Leica dnes např. položí opticky na lopatky i několikanásobně levnější Sigma Art, avšak ta své optické výkony zpravidla draze vykoupí svými obludnými rozměry. Na druhou stranu, jsou tací, kterým větší rozměry vyhovují a těžko jim to brát za zlé. Řekl bych, že je to asi jako s oblibou dámského poprsí ­- když se vám něco líbí a něco ne, moc s tím nenaděláte... :­)

dodatek 4­)

píšeš: ­"a průměr přední čočky by byl někde málo nad 22cm ­­(600:2,8­­) podle zvolené konstrukce­"

...když už si chceš hrát s čísly, nezapomeň, že průměr přední čočky se neodvíjí jen od poměru ­"ohnisko­/světelnosti + rezerva­". Řeč byla o zoomu, který začíná na FF ekvivalentu 25 mm. Tudíž je velmi pravděpodobné, že vstupní čočka by mohla být podstatně větší s ohledem široký obrazový úhel, jak tomu u širokáčů často bývá. To by taky Flektogon 20­/4 mohl mít průměr vstupní čočky něco přes 5 mm ... a ejhle nemá :)

Ozzelot:

1­) Kde konkrétně jsem mluvil o snaze odvodit ekvivalent co do množství světla, HO nebo šumu? Rovnou odpovím ­- NIKDE. Jak jsem několikrát psal, ten HRUBÝ výpočet byl pouhým přeškálováním velikosti tak, aby obrazový kruh KONKRÉTNÍHO objektivu pro malý snímač pokryl FF. A jak jistě víš, pouhá změna velikosti optické soustavy zachovává světelnost ­(protože ta je dána poměrem a ten je přeškálováním zachován­). Se zvětšeními vstupní pupily při zachované konstrukci logicky vstupuje do objektivu více světla, čehož důsledkem je také změna HO, více světla pro čip atd. atd. Ale o tom řeč nebyla a pointa tudy vést neměla.

2­) Z fyzikálního hlediska není důvod, proč by ohnisková vzdálenost nemohla být menší, než fyzická délka objektivu u JAKÉHOKOLIV OHNISKA. Toto je dáno pouze složitostí konstrukce. Čím více čoček objektiv má, tím větší je pravděpodobnost takovéto situace. Samozřejmě, teleobjektivy historicky využívaly méně čoček než širokáče a logickou snahou konstruktéra bylo využít spíše ten prostor blíže ke snímači. Já ale uvažoval rozmístění čoček přesně takové, jaké v FZ300 je. Neuvažoval jsem ­"co by se udělalo jinak­" ­- jen jsem vzal to, co je, a zvětšil to.

3­) Jak si můžeš pozorně přečíst, už na samotném začátku výchozího příspěvku uvádím, že pro zjednodušení uvažuju délku objektivu jako vzdálenost od filtrového závitu po obrazovku ­(tedy max. délka přístroje ze specifikací a to pravděpodobně je tam zahrnut ještě i čouhající hledáček­). Už tady tě mohlo trknout, že hrát si přesností nemá moc význam. Skutečně nebudu aparát kuchat, abych zjistil, jestli mám na obrazovku odečíst 10 nebo 15 mm. Realita je prostě taková, že celková délka FZ300 je cirka 13 cm a REÁLNÁ ohnisková vzdálenost 10 cm. Důsledek si vyvoď sám. Pravděpodobně bude takový, že fyzická délka objektivu se bude motat někde kolem ohniskové vzdálenosti, tak jak tomu často bývá...

Na celou záležitost lze pohledět i naopak... Pokud je objektiv mimo moji potřebu, nezajímá mě, nakolik by byla jeho koupě pro mě výdělečná. Zajímá mě však, jestli se najde dost lidí, kteří si objektiv pořídí. A to bez ohledu na to, jestli si jej pořídí kvůli ­"výhodnosti­", ­"pro radost­", ­"pro ego­", ­"do sbírky­" či z jiných důvodů...

Proč? Protože pak na takovém produktu výrobce vydělá a existuje předpoklad, že část zisku bude investovat do vývoje dalších produktů, z nichž některý bude možná jako ušitý na míru mým potřebám.

PS: Která z klasických značek zlaté éry filmu je natolik schopná, že si může dovolit výrobu přímo v Německu a uvádět na trh i úplné finanční absurdity? Leica! ...tím nechci značku propagovat, jen tvrdím, že u prémiových produktů v cenových kategoriích stovek tisíc nemá moc smysl uvažovat, kde na to lidi vezmou a jestli se jim produkt vyplatí. Historie značky Leica dokazuje, že je stále dost lidí, kteří se při koupi nerozhodují podle poměru cena­/výkon ;­)

V pořádku, můj komentář nereagoval na obsah tvého příspěvku. A vlastně ani na příspěvek jiný. Byl to spíš pokus o názor, že svým způsobem je možné tu novou 600mm f­/4 považovat za relativně malý a lehký objektiv. Myšleno tak, že inženýři u Sony jistě měli spoustu práce tu hmotnost takto stáhnout. Není pak divu, že cena je taková, jaká je.

Nevím, zda se někomu přímo ekonomicky vyplatí investovat do tohoto skla. Vím však jistě, že se najdou tací, kteří ho bez váhání upřednostní před jakýmkoliv jiným objektivem, byť by rozdíl v kvalitě byl sotva pozorovatelný. Poptávka tedy existuje a to stačí. Každý ať si ekonomickou návratnost zváží podle svých projektů.

Tak tento můj výpočet bych ani za ­"odhad­" nepovažoval. Určitě to není pokus o výpočet toho, s jakými parametry lze vyrobit ten a ten objektiv. Jsou to pouze důsledky změny měřítka, které nutně vyplývají ze změny velikosti snímače ­- s uvážením zcela totožné konstrukce objektivu. Uvedl jsem to pouze jako náznak, že tudy cesta ve vodách FF nevede.

Tím jsem chtěl říct jen tolik, že srovnávat na základě ekvivalentních ohnisek fyzické rozměry objektivů, je trochu nepatřičné. Přinejmenším mezi dvěma systémy, které se liší 36­-násobkem plochy snímače. Je odtud zřejmé, že návrh FF zoomu musí mít jiné priority, jiný ­"koncept­", jinou skladbu čoček ­(třebaže principy optiky zůstávají stejné­). Alternativy návrhu, které u ultrazoomu hravě projdou, jsou u FF za hranicí šílenosti.

Ze zvědavosti jsem si vypočítal, jak velký a těžký by byl objektiv z FZ300, kdyby jej předělali na plnoformát. Vycházím z fyzikálního faktu, že velikost optické soustavy je přímo úměrná velikosti snímače.

Výpis ze specifikací pro FZ300:
(zjednodušeně uvažuju, že objektiv váží polovinu FZ300 a že délka objektivu je cca od přední čočky po obrazovku­)

- maximální reálné ohnisko 108 mm ­(ekvivalent 600 mm ­-> crop faktor zhruba 6­)
- světelnost f­/2.8
- délka objektivu 130 mm
- filtrový závit 52 mm
- hmotnost přístroje 640 g ­-> z toho objektiv 320 g

Odpovídající objektiv stejné konstrukce pro FF byl měl parametry:

- maximální reálné ohnisko 600 mm ­(crop faktor 1­)
- světelnost f­/2.8
- délka objektivu 130*6 = 780 mm
- filtrový závit 52*6 = 312 mm
- hmotnost objektivu 320*6*6*6 = 69120 g!

Pozn.:
1­) skutečně, hmotnost roste se třetí mocninou zvětšeného rozměru
2­) se zvětšením obrazového kruhu přímo úměrně řídne ostrost
3­) se zvětšením obrazového kruhu přímo úměrně roste projev aberací

...kdo z vás by nechtěl na procházku objektiv vážící 69 kg? Já bych snad neměl ani na ten 31,2 cm velký UV filtr :D

Řekl bych, že se srovnává něco, co je porovnatelné jen částečně, pokud vůbec. Pokud srovnáváme Sigmu 18­-35 a Canon RF 24­-70, mícháme spolu dva produkty navržené s odstupem 6 let. Jeden je pro bezzrcadlový systém, což předurčuje možnost jednodužší konstrukce a menších rozměrů...

Navíc, i mezi špičkovými skly mohou být velké rozdíly. Srovnejme třebas Sigmu Art 35­/1.4 a 40­/1.4. Obě skla jsou špičková, stejný výrobce, stejný formát, stejná světelnost, stejný zrcadlový systém, pouze 5 mm rozdíl v ohnisku, přičemž jeden by předpokládal, že 40 by mohla být o něco menší.... a ejhle, ona je o 4 cm delší a dvakrát tak těžká.

Přesně tak. Trochu se tu opomíjí zjevný účel objektivu ­- natáčení a focení reportážního charakteru. Tu světelnost ocení každý, kdo někdy fotil v malé neprosluněné kapli, koncert v hospůdce, vánoční besídku dětí ve školce... Tady všude člověk často bojuje jak o prostor, tak o světlo.

Bez ohledu na bokeh u širokoúhlých záběrů má ta světelnost svoje velké opodstatnění. Krajinář ji zřejmě nedocení, ale toto není objektiv primárně navržený pro krajináře!

Obdobně ­- lze samozřejmě toto sklo nahradit skupinou pevných ohnisek. Ale na to při reportáži většinou není čas ­(je velmi nepříjemné, když se naskytne nějaká nečekaná událost a já si musím pro její zachycení vyměnit sklo­). Že výměna skla odporuje snaze o plynulý záznam videa je bez diskuze.

Sečteno podtrženo: Objektiv je určený zejména pro ty, kteří potřebují pružně reagovat, fotit ve světle, které si nemohou zvolit a v prostorách, kde nemají kam ustoupit. Že by někomu vyhovoval jiný rozsah ohnisek na jiný charakter focení ­- o tom žádná. Dle mě má objektiv na reportáž velmi dobrou kombinaci vlastností a nemá moc smysl kafrat, že na něco jiného už to tak užitečné není. Tak je to u všech specializovaných skel.

Mě se na tomto foťáčku asi nejvíce líbí ovládací prvky. Těžko sice říct, jak dobře se budou na takovém prckovi ovládat a jestli jsou umístěny úplně správně, každopádvě na své mýdlové krabičce bych si je též nechal líbit. To se mi jen zdá, nebo jsou na něm opravdu 3 ­(potažmno 5­) kruhové voliče....?

No jo no... škoda že jsem to hledal v kapitole o ostření a úplně jsem zapomněl na samostatnou kapitolu o měření rychlosti. Jdu se léčit... :­-)

Ok... tak nebudeme vykecávat a jdem rovnou dělat do Samsungu, tak se zdá, že mají vůli neustále zkoušet nové nápady. Koncepci už máme, tak není na co čekat :­-D... jenom bychom mohli přibrat ještě pana Šurkalu :­-D. A až nebudem větět jak dál, tak jeden vždycky něco navrhne a zbylí dva mu to zkritizují ­(jako u dr. House­), dokud se nedoberem ideálního řešení ;­-­) . Jenom jedna poznámka, to co jsi napsal o ostřících dráhách na nejdelších ohniscích určitě platí, takže z toho by mělo vyplývat, že dvakrát rychlejší motorky v FZ38 oproti FZ28 vskutku výrazně zrychlí ostření, obzvláště na onom dlouhém ohnisku. Pokud je tomu v praxi opravdu tak, máš ­(zase­) úplnou pravdu, ale pokud to není zas tak horké, otázka zůstává dosti nezodpovězená...

To je zajímavý nápad a i já jsem nad něčím podobným kdysi přemýšlel. Využití by to ale asi mělo jen u statických scén, kde mi moc pomalost autofokusu nepřekáží. Naopak tam, kde cítím velkou slabinu, to moc nepomůže. Nebo by pak muselo mít zrcátko větší plochu, aby mohlo odrážet světlo na křížový fázový detektor. V každém případě by to znamenalo, že v živém náhledu by nešel vidět objekt na který zaotřujeme, což je poněkud nepraktické. Pokud bychom tedy chtěli využít plné výhody takovéhoto ostření ­- tedy možnosti velmi rychle stisknout spoušť při reakci na podmět, museli bychom ji stisknout ihned po odklopení zrcátka z obrazu, takže bychom ani nevěděli, zda ostření zaostřilo správně a fotili tak vždy ­"na slepo­". I přes to by nebylo určitě špatné mít volbu takového ostření. To, co je však podle mě ještě velká slabina ultrazoomů, je vůbec ostření na nejdelším konci, obzvláště na něco pohyblivého, obzvláště sledování objektu a zde by zrcátko asi opravdu moc nepomohlo. Jen taková otázka na závěr... Myslíte, že v současné době rychlost ostření dnešních ultrazoomů limituje elektronika ­(rychlost porovnávání kontrastu­) nebo technické možnosti konstrukčně složitých širokorozsahových objektivů ­(tak jako u seťáků zcadel­)?

Taky mi to fázové ostření moc nevoní. Né že bych si ho nepřál, ale za cenu vecpání fázových detektorů do pixelové mozaiky čipu bych ho nebral. I když, kdo ví jak to vůbec v těch nových kompaktech vyřešené... Leda že by se využilo něčeho podobného jako u foveonu ­- pixelové mozaika by byla neporušená, jen by v určité části propouštěla část světla pro fázové detektory pod ní. Ty by pak mohly mít plochu i několikanásobně větší než samotné pixely a kompenzovat tím snížený přísun světla. A možná je to i tak udělané a proto je ta špatná účinnost při slabém světle, protože k fázovým detektorům se už žádné světlo nedostane :­-­). Každopádně by to vytvářelo lokálně více zašuměné snímky, nezávisle na rozmístění stínů ve snímku. Momentálně jsem však toho názoru, že nějlepší potenciál pro rychlé ostření má u kompaktů vhodně poskládaný ­(jak píše pan Šurkala­) vysoce světelný objektiv. Když už jsme u té rychlosti i u FZ28, jak je to v praxi s tou údajnou vyšší rychlostí ostřících motorků, které měly přinést 2x rychlejší ostření ­(tzv. ultra high­-speed autofokus­) u modelu FZ38? Je tam to zrychlení znatelné?

...jenom aby tych 720mm nebyla jeho velikost závitu na filtry :­-)

no jo ­"... snímače měly velké čipy...­" vidíte jak jsem z toho na prášky :­-D

Nééé už ticho!!!! :­-D ...nebo se sesypu jako troska, protože vzpomínky na časy, kdy se hnala světelnost a snímače měly velké čipy s rozlišením do 8Mpx mě nehorázně štvou. Mám pak vždycky takový ten pocit, jako když se člověk promáčený, unavený a totálně vyhladovělý po 30km pěší chůze vrací domů a 4 km před domem začne básnit o teplém řízečku s čerstvými vařenými bramborami a tatarkou ­(přičemž ještě ví, že doma ho čeká paštika s chlebem, nebo přineljepším párek se strarým rohlíkem­) :­-­). Kdyby někdo náhodou vyrobil můj ideální ultrazoom ­(s F3,3 na konci­), tak už tu o mě nikdy neuslyšíte, budu trvale zamilovaný... Tak málo tomu chybí :­-­( ...podělaný marketing...

S tím procentem bych to trochu poupravil, znám docela dost normálních lidí ­- majitelů takovýchto přístrojů nebo ­"mýdlových krabiček­" ­(kapesních kompaktů­), kteří vědí o fotoaparátech houby, neví ­(nebo jen tápou­) co je to expozice, citlivost nebo doba snímání, ale nadávají na svůj přístroj, že se jim jejich fotky z oslavy nelíbí, protože jsou takové rozmazané ­(ve skutečnosti nejen rozhýbané, ale i totálně mimo zaostřené­), divné nebo tmavé, a že vůbec jejich foťák špatně fotí děti doma normálně v místnosti ­- nějaký šmejd nebo co. Smutným důkazem toho, že tito lidé vůbec netuší, co dokáže vysoké ISO a dlouhá expozice při focení pohybu za slabého světla je i fakt, že by byli schopni ­(pokud by se jim chtělo a ­"stálo jim to za to­") pro výše zmíněné vlastnosti foťák i reklamovat. Ačkoliv dnešní mladá generace vyrostla v moderné technice, často nemájí lidé ani párů jak některé věci fungují ­- foťák je pro ně kouzelná krabička s čudlíkem, nebo třeba ostření je telepatický sytém, který vyfotí snímek tak, aby byla ostrá zrovna ta věc, kterou si zmyslím... Připadne mi, že čím více jsme obklopeni technikou, tím méně jí rozumíme...

Ovšem nemusel by být... Existuje totiž jedna specifická situace, kdy by se mohl extra optický zoom velmi hodit, a to konkrétně v situaci, na kterou je tento foťák primárně vybaven ­- focení vzdálených objektů. Například když chci vyfotit poštolku dosedající na hnízdo, které je už přílš moc daleko a je příliš malé na snímku, takže na fotce bude spousta zbytečného ­"prázdného­" okolí. Takovou fotku bych doma stejně při úpravě ořezal, takže když si to rovnou oříznu extra optickým zoomem na řekněme 5 Mpx, o nic nepříjdu. A teď přichází v úvahu ona potenciální výhoda ­- daleko rychlejší sériové snímámí při nižším rozlišení! Můžu tedy tak lépe zachytit krátký okamžik příletu ptáka, nespotřebuju ­(možná­) tolik místa na kartě, přičemž nepříjdu o nic důležitého. Zároveň také zvětším pravděpodobnost správného zaostření, neboť má autofokus na ořezané scéně daleko menší výběř haluzí a větviček, na které by mohl ­"špatně­" zaostřit a samotný objekt zabírá na snímku větší plochu, což pravděpodobnost jeho zachycení autofokusem taky zvyšuje. Jenom škoda, že u mojí FZ28 je možnost zrychleného sériového snímání při sníženém rozlišení dostupná jen ve scénickém režimu pro toto určeném, kde si může člověk houby nastavit a na výběr ma jen z rozlišení 3Mpx a nižších. Navíc v tomto režimu nelze ořezový zoom vůbec využít... velká škoda, toto by mi hodně pomohlo.

a víš, že při rozlišení 12 pixelů má extra ořezový zoom 25920x :­-D

Úvaha dobrá, ovšem v případě ­"naší­" tváře by se ze 40cm na max. zoom vlezl na fotku tak akorát nos a oči, což by při nějaké nápadité kompozici mohlo být opravdu docela zajímavé :­-D

Vím, že je u výrobců dnes zcela normální ­"nalepit­" na displej takovou fotku, že je to jak pěst na oko... jen v tomhle případě jsem si nebyl jistý. Stejně jako busy jsem předpokládal, že za určitých okolností je možné znatelně rozostřit pozadí. Pak jsem si ale uvědomil, nakolik je fotka zmenšená, což hloubku ostrosti ještě více rozšíří. Řekl bych, že je to focené zrcadlem...

Myslíte, že by byl tento fotoaparát schopen pořídit takový snímek, jaký má zobrazen na dispeji? Jde mi o tu malou hloubku ostrosti....

Já měl samozřejmě automaticky na mysli ultrazoomy vyšší kategorie, protože nižší kategorie už sama o sobě říká, jaké jsou její priority ­- tedy hlavně kompaktnost. A u takhle malých přístrojů výrobci moc nemají na výběr ohledně velikosti čipu ani velikosti objektivu. Například možnosti kvality objektivu se dájí dohnat jedině zvětšením přístroje, nebo snížením nároků ­(hlavně zoomu­), což by pokaždé vedlo k vyřazení přístroje z dané kategorie. Podobně je to u snímačů ­- buď snížit rozlišení, nebo zvětšit čip a tím i celý přístroj. Je fakt, že ta Fujina S200EXR vipadá ideálně a i podle mě má skoro ideální parametry ­(asi máme velmi podobné požadavky ;­-­) ­), přesto je třeba FZ38 nebo HS10 určitě prodejně úspěšnější. Šlo mi o to, které vlastnosti upřednostňuje většina lidí za předpokladu, že je si vědoma důsledků, které to pak obnáší. S kterými vlastnostmi dnešních přístrojů jsou lidé víceméně spokojeni, a za které by si raději ještě pro zlepšení připlatili. Prostě mně teď nejde o to, jak by měl ideální ultrazoom skutečně vipadat, ale jak si ho představuje veřejné mínění lidí, kteří o foťácích aspoň něco vědí a chápou, že někdy je lepší méně, nežli více. Jinak musím souhlasit s argumentem. Jó, taková FZ50 se stejnými nparametry ale nejnovějšími technologiemi, novým softwarem a rozumnými algoritmy, to bych si taky nechal líbit....

Zajímavější by byla spíš anketa s názvem ­"Ideální ultrazoom­", kde by se prověřilo, jaké jsou tedy skutečné pořadavky trhu na takový přístroj. Muselo by se to ale udělat tak, aby se vybíralo z hodnot způsobem ­- buď a nebo. To by totiž pak mohl ideální ultrazoom mít 100Mpx, 50zoom ­(12­-1000mm­), výbornou optickou kvalitu bez optických chyb, ISO 1600 bez šumu a cenu do 3tisíc :­-­)­). Třeba takto:
Vyberte vždy jednu z relativních možností každé kategorie:
zoom:
do 12 ­(malý objektiv­)­/ do 18 ­(středně velký objektiv­)­/ do 30 ­(velký objektiv­)­/nad 30 ­(dělo jako kráva­)

optika:
málo kvalitní ­(prioritní je cena­)­/ středně kvalitní ­(trochu si připlatím za ostrost­)­/ více kvalitní ­(připlatím si za asférické členy a ochranné prvky­)­/ vysoce kvalitní ­(velmi si připlatím za maximální kvalitu při daných možnostech­)

světelnost:
podprůměrná ­(hlavně lehký a levný objektiv­) ­/ průmerná ­(typická pro dnešní přístroje­) ­/ nadprůměrná ­(připlatím, objetuju zvýšenou hmotnost či průměr závitu, popřípadě výskyt opt. chyb s tím souvisejících­)­/ prakticky nejlepší k daným ohniscím ­(klidně pořádně připlatím, přežiju filtry s 77mm závitem, hlavně kvalita bez chyb­)

čip:
malý 1­/3 ­(raději chci kompaktnější přístroj, přežiju šum­)­/ klasický 1­/2,3 ­(nechci obětovat současnou velikost ultrazoomů ale chci trochu lepší šum­) ­/ 1­/1,17 ­(chci lepší šum než je dnes normální, objetuju velikost soustavy i dalších pár korun­) ­/ 2­/3 ­(raději ať mě bolí ruka i peňěženka, než se dívat na ty dnešní hrůzy­)

počet Mpx:
do 4 ­(pro nízký šum­) ­/ do 7 ­(pro nižší šum­) ­/ do 10 ­(pro přijatelný šum­) ­/do 12 ­(jsem trochu naivní­) ­/ nad 14 ­(kámoš říkal že je to dělá úplně hrubé fotky­)

Tak co, myslíte, ža by měla taková anketa cenu? Co by přinesly výsledky?

já bych to zas viděl na Samsungu, ten si poslední dobou s parametry hlavu neláme a z jejich techniky ­(nejen foťáky­) jsem vypozoroval, že kvalita u nich nemá hlavní slovo. Navíc se snaží stále více vedrat na ­"špičku­" výrobců fotoaparátů, takže musí mít ­"šestnáctku­" samozřejmě první oni, aby mohli ukázat světu, že z jejich super druper hyper foťáku, který poskytuje naprosto skvěle ostré a čisté fotografie i při nejvyšších citlivostech se dá pořídit snímek, kterým si můžete nově i vytapetovat pokoj!!! :­-­)

Ještě že tak...já si ho teda neplánuju koupit, ale absence rawu je projevem naprostého tachnického zoufalství přístroje určeného zkušenějším fotografům...

na jedněch stránkách jsem si všiml, že podporuje jenom JPEG, což je špatná zpráva pro ty, kteří se snaží stejně jako já, pomocí RAWu kupříkladu zabránit patlání obrazu odšumovacími algoritmy. Máte někdo nějaké jiné zprávy?

...co bych jim s FZ28 mohl závidět je vnějšek. Výklopný LCD nepotřebuje více komentovat ­(obzvlášť pro lidi fotící makro­). ­"Kolečko­" místo posuvníku pro záznam­/přehrávání a samostatné tlačítko pro přehrávání je velmi dobré řešení, museli však dát pryč můj oblíbený joystick ­(snad ho kolečko dokáže nahradit­). Hodně na mě zapůsobilo přepínání mezi typy ostření na objektivu, což by mi určitě urychlilo práci. Sáňky pro blesk jsou též zajímavým počinem, ovšem kdybych chtěl fotit reportáž nebo portréty, rozhodně bych nekupoval takovýto přístroj. Někomu se ale externí blesk může hodit, mě více oslovila možnost dálkového ovládání ­(mimo jiné pro krajinářskou práci­).
Škoda, že ISO 80, které částečně řeší problém nutně přepálených snímků při focení na ostrém světle ­(s užitím světelnosti pro nízhou hloubku ostrosti­) snímač MOS nedokáže dosáhnout. Vztah závěrky a clony patrně zůstane stejný, takže makro na slunci bude často stále vyžadovat ztmavovací filtr, který bohužel dále zhoršuje optické vlastnosti celé soustavy.
Video je pro mě u foťáku vedlejší pojem, takže full HD ani stereo zvuk mi konkrétně chybět nebude. Rychlé sériové snímání je určitě záviděníhodné, ovšem jeho podmínkou je snímač MOS, který mi zase ukradne rychlost závěrky, neboť bude třeba užívat pro kvalitu nižších ISO. Bohužel je stále mnoho takových, kteří si myslí že ostré fotografie pohybu jsou otázkou rychlostního snímání a nikoliv expozičního času. Ovšem při dostatku světla je to výhoda obrovitánská...
Vlastnosti objektivu jdou zase více do extrému, ale nečekal bych nějaké výrazné zhoršení ostrosti. Můj ohniskový rozsah mi však příjde už jako krajní kompromis, který je ještě slušný a není třeba ho dále posouvat. Nezvětšil se závit na objektivu aspoň na 52mm, nebo se mi to jen zdá? A jak je to s účinnější stabilizací a rychlejším ostřením, jejichž vlastnosti již byly vypepšeny i u modelu FZ38, to posoudit nedokážu, snad by mohl srovnat pan Šurkala, který oba přístroje testoval.
Stále ale zůstává pravdou, že jedna jediná ­(negativní­) vlastnost přístoje všechny tyto výhody bezkonkurenčně překonává už jen tím, že její dopady se výrazně projeví na úplně každé fotce, což se o lepších čudlících a výklopné obrazovce říci nedá.