Zvýšení Megapixelů mnohonasobnou expozicí.
Zdravím, kdysi jsem narazil na článek, v kterém byla popsána technika mnohonásobné expozice, při které se dalo po spojení více snímku (v příslušném programu) dosáhnout mnohem detailnejší fotografie.
Touto technikou se dalo třeba s 10Mpx fotoaparátem vytvořit kvalitní snímek třeba o 50Mpx.
Mám pocit že konkrétně v tomto článku byl jako zkušební snímek čelo parní lokomotivy.
Bohužel se mě nedaří tento článek už dohledat.
Nemá někdo s touto technikou zkušenosti, nebo alespoň nevíte jak se to nazývá?
Touto technikou se dalo třeba s 10Mpx fotoaparátem vytvořit kvalitní snímek třeba o 50Mpx.
Mám pocit že konkrétně v tomto článku byl jako zkušební snímek čelo parní lokomotivy.
Bohužel se mě nedaří tento článek už dohledat.
Nemá někdo s touto technikou zkušenosti, nebo alespoň nevíte jak se to nazývá?
Melo by se to jmenovat "super rozliseni" a podobne. Tech technik je vice, pouziva se to napr. u digitalnich sten Hasselblad (a myslim, ze neco na podobnem principu pouziva i Casio a nove Sony). Jak vsichni vime, Sigma ma 4,7MPx snimac, ale diky tomu, ze v kazdem pixelu snima plnou barevnou informaci, vyrovna se zhruba 10MPx zrcadlovkam (Sigma sice tvrdi 14MPx, ale to je trochu prehnane). Napr. u Hasselbladu to funguje tak, ze se vyfoti scena, cely cip se o pixel posune, znovu se vyfoti, zas se posune, zas se to vyfoti, takhle celkem 4krat. Tim padem ziskam v kazdem pixelu plnou barevnou informaci, v nekterych asi dokonce dvakrat. Nejnovejsi model (ted si nevzpomenu na jmeno) dokonce vyfoti jeste dalsi dva snimky s posunem o pul pixelu. Tim padem vlastne rozliseni zvysi na 4nasobek.
Jinak vyssiho rozliseni lze s malymi kompakty dosahnout jeste jednim jednoduchym figlem. Staci vyfotit snimek s trochu vyssim zoomem jako panorama a pak to v programu slozit (idealne treba pole 2x2 nebo 3x3). 12Mpx kompakt takto vytvori zhruba 30MPx fotku (pri 2x2).
Jinak vyssiho rozliseni lze s malymi kompakty dosahnout jeste jednim jednoduchym figlem. Staci vyfotit snimek s trochu vyssim zoomem jako panorama a pak to v programu slozit (idealne treba pole 2x2 nebo 3x3). 12Mpx kompakt takto vytvori zhruba 30MPx fotku (pri 2x2).
Děkuji za rosáhlou odpověď.
Tak se mě přecejen nakonec podařilo vygooglit jeden starší článek v archivu Chip.cz, tak sem z dovolením postnu citaci.
[quote]
Jak vznikají fotky ve vysokém rozlišení
Čistý počet pixelů, který dodá váš digitální fotoaparát, se dá zvýšit dvěma způsoby. Obě možnosti lze přitom realizovat bez velkých nákladů - rychleji a snadněji, než se mnozí uživatelé domnívají. Musí však být splněno několik základních předpokladů. Které to jsou, to vám objasní rámeček na této dvojstránce.
Naše tipy vycházejí z postupů, jimiž se obrazy s vysokým rozlišením vytvářejí v profesionální oblasti. Některé profesionální studiové kamery a bubnové skenery jsou schopny obrazové soubory o velmi vysokém rozlišení (24 Mpx i více) vytvářet přímo. Většinou přitom kombinují několik bleskurychle za sebou pořízených jednotlivých snímků, které jsou navzájem o pár mikrometrů přesazeny. O potřebné posunutí obrazového senzoru se stará precizní mechanika řízená piezoelektrickými krystaly. Tyto krystaly se v závislosti na přiloženém napětí superrychle a velmi přesně deformují. Z obrazových informací jednotlivých fotografií pak speciální software nakonec vypočítá obraz v požadovaném vysokém rozlišení. Tento postup se nazývá hardwarová interpolace.
Pro běžnou potřebu jsou ovšem takové speciální přístroje příliš drahé, nehledě k tomu, že velké množství pixelů nemá jen výhody - s přibývajícím rozlišením exponenciálně roste potřeba paměti. Jestliže se například na 1GB paměťovou kartu vejde 1000 třímegapixelových snímků v nejlepší JPEG kvalitě, bude tatáž karta v osmimegapixelovém aparátu zaplněna už po cca 250 snímcích stejného formátu.
Navíc může vysoké rozlišení při zpracování obrazů „dostat do kolen“ i docela výkonný PC. Počítač totiž provádí úpravy na nekomprimovaném obrazu, a musí se proto neustále plahočit s plným počtem obrazových bodů. Při osmibitové barevné hloubce pro každou základní barvu to znamená, že třímegapixelová fotka obsadí asi 9 MB operační paměti, 24megapixelový obrázek už 72 MB! A pokud při zpracování ve Photoshopu vstoupí do hry ještě vrstvy, spotřeba paměti se dále umocňuje. To počítač velmi silně brzdí. Proto byste už při pořizování snímku měli mít na mysli jeho pozdější použití a vždy fotografovat jen s rozlišením potřebným pro daný účel.
Napodobení hardwarové interpolace
Má-li jako výsledek vašeho úsilí skutečně viset na stěně velký plakát, zkuste prostě napodobit techniku hardwarové interpolace. Budete k tomu potřebovat ručně nastavitelný, na stabilním stativu namontovaný digitální kompakt nebo zrcadlovku. Zaměřte aparát na svůj motiv a v tomto nastavení nafoťte rychle za sebou několik snímků. Už pouhým mačkáním spouště přitom přístroj lehce vychýlíte - to postačí, aby se jednotlivé snímky nekryly absolutně přesně. Další postup je podrobně popsán na straně 154. Přitom platí tato důležitá zásada: Budete-li na fotografiích měnit barevné tóny, sytost nebo jas barev, proveďte na všech snímcích téže série stejné korektury, a to ještě dříve, než je budete překrývat. Jinak budete muset později bojovat s barevnými zkresleními, která se vám nejspíš zcela vymknou z rukou.
Popsaný postup se pochopitelně nehodí pro všechny druhy záběrů. Všechny snímky, které mají být později spojeny ve výslednou fotografii o vysokém rozlišení, musí být až na nepatrné posuny obrazových bodů zcela identické. To pochopitelně automaticky vylučuje snímky pohyblivých objektů. Ale pro fotografie krajin, architektury či zátiší ve studiu se postup hodí velmi dobře. Vyšší rozlišení lze takto dopřát rovněž reprodukcím.
Více pixelů vrstva za vrstvou
Položte na sebe tři nebo čtyři téměř identické snímky z jedné série a ve Photoshopu je zkombinujte v jednu velkoformátovou fotografii. Odměnou za námahu vám bude více detailů.
1 NASTAVENÍ VELIKOSTI OBRAZU: Otevřete obrázky a prostřednictvím nabídky Obraz / Velikost obrazu / Převzorkovat obraz (bikubicky) je přeškálujte na požadovaný velký formát. Po případných korekcích následuje lehké doostření filtrem Doostřit.... Osvědčil se Poloměr 0,3 a Míra 100 %.
2 KOPÍROVÁNÍ DO VRSTEV: Nyní je třeba položit snímky jeden na druhý. Klikněte proto pokaždé na Výběr / Vybrat vše, Úpravy / Kopírovat, pak přepněte na cílový obraz a zvolte Úpravy / Vložit. Pro každý zkopírovaný snímek tak Photoshop založí novou vrstvu.
3 VYROVNÁNÍ PROTI POZADÍ: Vypněte zobrazení všech vrstev s výjimkou dvou nejspodnějších. Pro vrstvu Vrstva 1 nastavte režim Rozdíl. Pomocí kláves se šipkami pak můžete obraz posouvat po jednotlivých pixelech. Pokuste se dosáhnout co nejlepšího zákrytu. Potom režim znovu nastavte na Normální.
4 NASTAVENÍ SÍLY KRYTÍ: Nyní stejným způsobem vyrovnejte proti pozadí zbývající vrstvy. Poté zapněte zobrazení všech vrstev a jejich sílu krytí nastavte tak, aby odpovídala pořadí vrstvy: pro 1. vrstvu zvolte 50 % (100/2), pro 2. vrstvu 33 % (100/3), pro 3. vrstvu 25 % (100/4) atd.
5 ZKOMBINOVÁNÍ SNÍMKŮ: Fotografie nyní obsahuje všechny detaily jednotlivých snímků. Díky tomu například plochy často vykazují lepší strukturovanost, hrany jsou vykresleny přesněji. Nakonec klikněte na Vrstva / Sloučit viditelné a podle potřeby ještě jednou lehce doostřete - a dílo je hotovo.
6 JEMNÉ DOKONČENÍ V JINÝCH FORMÁTECH: Někdy mohou jiné zvětšovací a doostřovací postupy přinést lepší výsledky. Vyzkoušejte třeba toto: Zvětšete fotografii na příliš velký rozměr, zkorigujte barvy a jas, zmenšete na požadovaný rozměr a doostřete.[/quote]
Tak se mě přecejen nakonec podařilo vygooglit jeden starší článek v archivu Chip.cz, tak sem z dovolením postnu citaci.
[quote]
Jak vznikají fotky ve vysokém rozlišení
Čistý počet pixelů, který dodá váš digitální fotoaparát, se dá zvýšit dvěma způsoby. Obě možnosti lze přitom realizovat bez velkých nákladů - rychleji a snadněji, než se mnozí uživatelé domnívají. Musí však být splněno několik základních předpokladů. Které to jsou, to vám objasní rámeček na této dvojstránce.
Naše tipy vycházejí z postupů, jimiž se obrazy s vysokým rozlišením vytvářejí v profesionální oblasti. Některé profesionální studiové kamery a bubnové skenery jsou schopny obrazové soubory o velmi vysokém rozlišení (24 Mpx i více) vytvářet přímo. Většinou přitom kombinují několik bleskurychle za sebou pořízených jednotlivých snímků, které jsou navzájem o pár mikrometrů přesazeny. O potřebné posunutí obrazového senzoru se stará precizní mechanika řízená piezoelektrickými krystaly. Tyto krystaly se v závislosti na přiloženém napětí superrychle a velmi přesně deformují. Z obrazových informací jednotlivých fotografií pak speciální software nakonec vypočítá obraz v požadovaném vysokém rozlišení. Tento postup se nazývá hardwarová interpolace.
Pro běžnou potřebu jsou ovšem takové speciální přístroje příliš drahé, nehledě k tomu, že velké množství pixelů nemá jen výhody - s přibývajícím rozlišením exponenciálně roste potřeba paměti. Jestliže se například na 1GB paměťovou kartu vejde 1000 třímegapixelových snímků v nejlepší JPEG kvalitě, bude tatáž karta v osmimegapixelovém aparátu zaplněna už po cca 250 snímcích stejného formátu.
Navíc může vysoké rozlišení při zpracování obrazů „dostat do kolen“ i docela výkonný PC. Počítač totiž provádí úpravy na nekomprimovaném obrazu, a musí se proto neustále plahočit s plným počtem obrazových bodů. Při osmibitové barevné hloubce pro každou základní barvu to znamená, že třímegapixelová fotka obsadí asi 9 MB operační paměti, 24megapixelový obrázek už 72 MB! A pokud při zpracování ve Photoshopu vstoupí do hry ještě vrstvy, spotřeba paměti se dále umocňuje. To počítač velmi silně brzdí. Proto byste už při pořizování snímku měli mít na mysli jeho pozdější použití a vždy fotografovat jen s rozlišením potřebným pro daný účel.
Napodobení hardwarové interpolace
Má-li jako výsledek vašeho úsilí skutečně viset na stěně velký plakát, zkuste prostě napodobit techniku hardwarové interpolace. Budete k tomu potřebovat ručně nastavitelný, na stabilním stativu namontovaný digitální kompakt nebo zrcadlovku. Zaměřte aparát na svůj motiv a v tomto nastavení nafoťte rychle za sebou několik snímků. Už pouhým mačkáním spouště přitom přístroj lehce vychýlíte - to postačí, aby se jednotlivé snímky nekryly absolutně přesně. Další postup je podrobně popsán na straně 154. Přitom platí tato důležitá zásada: Budete-li na fotografiích měnit barevné tóny, sytost nebo jas barev, proveďte na všech snímcích téže série stejné korektury, a to ještě dříve, než je budete překrývat. Jinak budete muset později bojovat s barevnými zkresleními, která se vám nejspíš zcela vymknou z rukou.
Popsaný postup se pochopitelně nehodí pro všechny druhy záběrů. Všechny snímky, které mají být později spojeny ve výslednou fotografii o vysokém rozlišení, musí být až na nepatrné posuny obrazových bodů zcela identické. To pochopitelně automaticky vylučuje snímky pohyblivých objektů. Ale pro fotografie krajin, architektury či zátiší ve studiu se postup hodí velmi dobře. Vyšší rozlišení lze takto dopřát rovněž reprodukcím.
Více pixelů vrstva za vrstvou
Položte na sebe tři nebo čtyři téměř identické snímky z jedné série a ve Photoshopu je zkombinujte v jednu velkoformátovou fotografii. Odměnou za námahu vám bude více detailů.
1 NASTAVENÍ VELIKOSTI OBRAZU: Otevřete obrázky a prostřednictvím nabídky Obraz / Velikost obrazu / Převzorkovat obraz (bikubicky) je přeškálujte na požadovaný velký formát. Po případných korekcích následuje lehké doostření filtrem Doostřit.... Osvědčil se Poloměr 0,3 a Míra 100 %.
2 KOPÍROVÁNÍ DO VRSTEV: Nyní je třeba položit snímky jeden na druhý. Klikněte proto pokaždé na Výběr / Vybrat vše, Úpravy / Kopírovat, pak přepněte na cílový obraz a zvolte Úpravy / Vložit. Pro každý zkopírovaný snímek tak Photoshop založí novou vrstvu.
3 VYROVNÁNÍ PROTI POZADÍ: Vypněte zobrazení všech vrstev s výjimkou dvou nejspodnějších. Pro vrstvu Vrstva 1 nastavte režim Rozdíl. Pomocí kláves se šipkami pak můžete obraz posouvat po jednotlivých pixelech. Pokuste se dosáhnout co nejlepšího zákrytu. Potom režim znovu nastavte na Normální.
4 NASTAVENÍ SÍLY KRYTÍ: Nyní stejným způsobem vyrovnejte proti pozadí zbývající vrstvy. Poté zapněte zobrazení všech vrstev a jejich sílu krytí nastavte tak, aby odpovídala pořadí vrstvy: pro 1. vrstvu zvolte 50 % (100/2), pro 2. vrstvu 33 % (100/3), pro 3. vrstvu 25 % (100/4) atd.
5 ZKOMBINOVÁNÍ SNÍMKŮ: Fotografie nyní obsahuje všechny detaily jednotlivých snímků. Díky tomu například plochy často vykazují lepší strukturovanost, hrany jsou vykresleny přesněji. Nakonec klikněte na Vrstva / Sloučit viditelné a podle potřeby ještě jednou lehce doostřete - a dílo je hotovo.
6 JEMNÉ DOKONČENÍ V JINÝCH FORMÁTECH: Někdy mohou jiné zvětšovací a doostřovací postupy přinést lepší výsledky. Vyzkoušejte třeba toto: Zvětšete fotografii na příliš velký rozměr, zkorigujte barvy a jas, zmenšete na požadovaný rozměr a doostřete.[/quote]
