Víkendová diskuze: Na to nezapomenu!
Tímto Vás zveme na Víkendovou diskuzi na téma:
Zajisté jste si všimli, že se víkendové diskuze přesunuly od fotovýbavy k samotnému fotografování. Dnes se zkuste rozepsat a sdělit ostatním, jaký největší/nejkurioznější zážitek se vám při fotografování přihodil? Vyprávějte příběh, který nikdy nezapomenete!
Zúčastnit se mohou i neregistrovaní, stačí stisknout tlačítko Odpověď u levého okraje stránky nad a pod příspěvky.
[SIZE="5"]Na to nezapomenu![/SIZE]
Zajisté jste si všimli, že se víkendové diskuze přesunuly od fotovýbavy k samotnému fotografování. Dnes se zkuste rozepsat a sdělit ostatním, jaký největší/nejkurioznější zážitek se vám při fotografování přihodil? Vyprávějte příběh, který nikdy nezapomenete!
Zúčastnit se mohou i neregistrovaní, stačí stisknout tlačítko Odpověď u levého okraje stránky nad a pod příspěvky.
Na jednu věc nezapomenu asi nikdy. Jednou, za parádního počasí před koncem školního roku sem byl vyjetý u jednoho lesa, kde byly celkem fotogenické scenerie. Říkám si škoda, že sem si nevzal foťák. Domů to bylo asi 15Km. No nic sedl sem do auta a hurá pro foťák. Ten mám vždy připravený, tak honem všechno pobrat, než zapadne slunko a zmizí to parádní světlo, které tam začíná být. Do batohu, foťák, filtry, dálkovou spoušť, do ruky stativ, no prostě celou výbavu. Šup zpět do auta a hurá zpátky na místo. Všechno si to tam rozbalím, nastavím stativ, našroubuju filtr... Zapnu foťák a a koukám co to, na displeji na mě výhružně bliká ikonka absence karty! Si říkám no to snad není možné! Jak to, co to, proč to! No nevadí v batohu mívám karty náhradní. kouknu tam a přihrádka prázdná! A pak mě to trklo. Karty si vzala manželka do školy (je učitelka) protože tam měla nafocené nějaké školní akce a chtěla je dát ještě na web než začnou prázdniny. No tak sem to zase všechno sbalil a jel domů :( Byla to moje chyba, protože sem si foťák nezkontroloval a navíc drahé polovičce sem předtím řekl, že nevím na kterých kartách ty její fotky jsou a ať si je vezme všechny. A tak můžu nadávat jen sobě. Stalo se to minulý rok a od té doby sem na tom místě ještě nebyl...
Ano, mám něco podobného. V mém bývalém fot'áku se musela vždy vytáhnout karta a dát do čtečky, když jsem chtěl fotky načíst do počítače. Když jsem pak zjistil, že jsem ji ve čtečce zapomněl a že sebou tahám jen kilogramové závaží k ničemu, bylo to k vzteku:mistake Mohla by být v zrcadlovkách alespoň nějaká menší integrovaná pamět' pro tyto případy, myslím, že nějaké ty kompakty to i mají. Pamět'ová karta se taky může někdy odporoučet a ne každý má u sebe náhradní
Pěkný příběh, ještě jedna radikálnější varianta, když chybí paměťová karta a je k dispozici notebook, tak např. u Canonu jde myslím snímat přes kabel rovnou do PC :-)
Asi najneuveritelnejsia vec co sa mi v suvislosti s fotenim stala je na tejto fotke:https://www.digimanie.cz/galerie/files/2/8/7/0/8/4/calasanfrancesc1.jpg
Nevedel by som si predstavit, se fotim 30 sekundovy zaber a cajka mi robi modelku, keby som to nezazil. Takmer bez pohybu, po cvaknuti zrkadla na konci expozicie este mozno 3s pobudla a potom odletela.
Co sa tyka zabudnutych kariet (aj dvoch naraz) - stalo sa mi, ale kedze som bol dalej od domu, kupil som novu kartu na benzinke a bolo... nie vzdy sa ale da. podla mna je horsia vybita baterka (tiez dve naraz), co sa mi tiez stalo :)
Nevedel by som si predstavit, se fotim 30 sekundovy zaber a cajka mi robi modelku, keby som to nezazil. Takmer bez pohybu, po cvaknuti zrkadla na konci expozicie este mozno 3s pobudla a potom odletela.
Co sa tyka zabudnutych kariet (aj dvoch naraz) - stalo sa mi, ale kedze som bol dalej od domu, kupil som novu kartu na benzinke a bolo... nie vzdy sa ale da. podla mna je horsia vybita baterka (tiez dve naraz), co sa mi tiez stalo :)
já jsem zaperlil na začátku léta :D
sbalil jsem zrcadlovku, objektivy, šupnul je do batohu, sedl na horáka a vyjel na focení směr Kopeček u OL. Mimo jiné jsem měl v úmyslu nafotit horáka, měl jsem k tomu vybranou krásnou scénu - velikou louku ve svahu.
Dojel jsem na místo, sehnal si klacek, kolo opřel, naaranžoval tak, aby za sebou mělo zelený a nad sebou modrou oblohu, a začal si vyndávat nádobíčko z batohu. No co čert nechtěl, kolo bylo opřené blbě a já nešikovně stál bokem ke kolu a nějak divně rozkročený. Foukl vítr, kolo shodil a přímo na moje levé koleno. Padalo tak pěkně, že mi to koleno vykloubilo :D
Suma sumárum - nafocené kulové, noha na měsíc v ortéze a zážitek jak něco :D. Cesta do civilizace mi trvala hodinu a byla celkem srandovní, na traumačce ze mě měli taky legraci :D
Ale fototechnika to přežila.
sbalil jsem zrcadlovku, objektivy, šupnul je do batohu, sedl na horáka a vyjel na focení směr Kopeček u OL. Mimo jiné jsem měl v úmyslu nafotit horáka, měl jsem k tomu vybranou krásnou scénu - velikou louku ve svahu.
Dojel jsem na místo, sehnal si klacek, kolo opřel, naaranžoval tak, aby za sebou mělo zelený a nad sebou modrou oblohu, a začal si vyndávat nádobíčko z batohu. No co čert nechtěl, kolo bylo opřené blbě a já nešikovně stál bokem ke kolu a nějak divně rozkročený. Foukl vítr, kolo shodil a přímo na moje levé koleno. Padalo tak pěkně, že mi to koleno vykloubilo :D
Suma sumárum - nafocené kulové, noha na měsíc v ortéze a zážitek jak něco :D. Cesta do civilizace mi trvala hodinu a byla celkem srandovní, na traumačce ze mě měli taky legraci :D
Ale fototechnika to přežila.
Keď ešte neboli karty a fotilo sa na "celuloid", musel som po treťom zábere vybrať film a znova natočiť. Tak som precvakal tri obrázky na prázdno. Prekvapenie po vyvolani: zabudol som pri druhom cvakani zakryť objedktív a cvakol som stol s flaskami od mlieka a malinovky. Tato dvojexpozicia sposobila ze sa na fotke spiaceho kamarata objavili nad jeho hlavou ako sen.
Zial taketo nahody s digitalom nikdy nespravim. Az ten negativ alebo foto najdem niekde pod strechou tak ho zverejnim.
Zial taketo nahody s digitalom nikdy nespravim. Az ten negativ alebo foto najdem niekde pod strechou tak ho zverejnim.
Někdy kolem roku 1975 jsme měli seminář s panem profesorem a docentem Janem Lauschmanem - http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Lauschmann o fotochemii. V té době nebylo většího odborníka.
A na vysvětlenou digitální generaci fotografů film se musel vyvolat v absolutní tmě .
Při jedné debatě o vyvolávání filmu se pan profesor Lauschman obrátil k jednomu z účastníků snad sedmnáctiletému mladíkovi a pravil:
A pane kolego když vám do temné komory při zakládání filmu leze světlo taky zavíráte oči jako já aby byla větší tma!!??
Zůstali jsme tam stát jak opaření , tohle od pana profesora nikdo nečekal !A v následující debatě vyšlo najevo že to děláme všichni !!!
A ještě jedno na co se nedá zapomenout: Motal jsem se v Praze s foťákem kolem Staroměstského náměstí a ne a ne dostat do záběru portál domu, pořád to nebylo ono když se umně zastavil děda v hubertusu s batohem na zádech a strašlivým stativem pod rukou a řekl: Mladej počkej půl hodiny pak to světlo bude ono já to znám! A ze zarostlé tváře na mně s přimhouřeným okem mrknul a Pan fotograf Josef Sudek spěchal dál ! A tak do dnes se chlubím že jsem se stal žákem Mistra Sudka
A na vysvětlenou digitální generaci fotografů film se musel vyvolat v absolutní tmě .
Při jedné debatě o vyvolávání filmu se pan profesor Lauschman obrátil k jednomu z účastníků snad sedmnáctiletému mladíkovi a pravil:
A pane kolego když vám do temné komory při zakládání filmu leze světlo taky zavíráte oči jako já aby byla větší tma!!??
Zůstali jsme tam stát jak opaření , tohle od pana profesora nikdo nečekal !A v následující debatě vyšlo najevo že to děláme všichni !!!
A ještě jedno na co se nedá zapomenout: Motal jsem se v Praze s foťákem kolem Staroměstského náměstí a ne a ne dostat do záběru portál domu, pořád to nebylo ono když se umně zastavil děda v hubertusu s batohem na zádech a strašlivým stativem pod rukou a řekl: Mladej počkej půl hodiny pak to světlo bude ono já to znám! A ze zarostlé tváře na mně s přimhouřeným okem mrknul a Pan fotograf Josef Sudek spěchal dál ! A tak do dnes se chlubím že jsem se stal žákem Mistra Sudka
Každý rok o prázdninách chodím do redakce Domažlického deníku zaskakovat za redaktory na dovolené. Měsíční brigáda většinou končí počátkem srpna před Chodskými slavnostmi, které jsou pro Damažlice událostí roku už 50 let. Čas od času se přijede podívat nějaký potentát, loni to byl prezident Klaus. Sobotní službu měl mladý kolega Pepa, ten měl oficiální akreditaci a já se hotovil udělat si pár fotek na svůj web http://www.multiweblog.estranky.cz/ nejen prezidenta, ale i historických trhů na náměstí, což je docela vděčné téma.
V sobotu jsem se sbalil, jdu do auta (bydlíme 15 km od Domažlic) a jen tak cvičně si chci zmáčknout snímek nějaké kytky na dvorku. Zapnu přístroj a polilo mě horko. Displej ukázal to, co diskutujícím přede mnou - ostře červený nápis "žádná karta!" Nikdy se mi to nestalo, takže jsem pro změnu zapnul mozek a přemýšlel, kde může karta být. A pak mi došlo, že v pátek jsem v redakci dělal nějaké fotky k článku, kartu jsem dal do PC, na němž se zpracovává většina fotek a protože doma je tahám z foťáku pomocí kabelu a nejsem zvyklý kartu vyndavat, prostě jsem ji nechal v redakčním počítači.
V té době jsem ještě neměl náhradní a tak tačala anabáze. Sehnat Pepu pomocí mobilu, aby mi půjčil klíče od redakce nebyl problém. Horší bylo ho odchytit v suitě kolem prezidenta. I to se povedlo, vniknul jsem do redakce, jenže na místě, kde karta měla ležet (mezitím ji někdo samozřejmě vyndal) prostě nebyla.
Znovu jsem volal Pepovi, ten měl pro změnu vypnutý mobil, protože se mezitím přesunuli do zasedačky městského úřadu, kde měl Klaus proslov... prostě ke kartě jsem se dostal skoro po hodině. Dodneska nevím, jestli jsem měl propocené tričko tehdejším horkem anebo obavou, jestli budu mít toho prezidenta taky.
Nakonec všechno dobře dopadlo a jedna fotka pěkně zblízka (na amatéra z vesnice úspěch) je tady!
V sobotu jsem se sbalil, jdu do auta (bydlíme 15 km od Domažlic) a jen tak cvičně si chci zmáčknout snímek nějaké kytky na dvorku. Zapnu přístroj a polilo mě horko. Displej ukázal to, co diskutujícím přede mnou - ostře červený nápis "žádná karta!" Nikdy se mi to nestalo, takže jsem pro změnu zapnul mozek a přemýšlel, kde může karta být. A pak mi došlo, že v pátek jsem v redakci dělal nějaké fotky k článku, kartu jsem dal do PC, na němž se zpracovává většina fotek a protože doma je tahám z foťáku pomocí kabelu a nejsem zvyklý kartu vyndavat, prostě jsem ji nechal v redakčním počítači.
V té době jsem ještě neměl náhradní a tak tačala anabáze. Sehnat Pepu pomocí mobilu, aby mi půjčil klíče od redakce nebyl problém. Horší bylo ho odchytit v suitě kolem prezidenta. I to se povedlo, vniknul jsem do redakce, jenže na místě, kde karta měla ležet (mezitím ji někdo samozřejmě vyndal) prostě nebyla.
Znovu jsem volal Pepovi, ten měl pro změnu vypnutý mobil, protože se mezitím přesunuli do zasedačky městského úřadu, kde měl Klaus proslov... prostě ke kartě jsem se dostal skoro po hodině. Dodneska nevím, jestli jsem měl propocené tričko tehdejším horkem anebo obavou, jestli budu mít toho prezidenta taky.
Nakonec všechno dobře dopadlo a jedna fotka pěkně zblízka (na amatéra z vesnice úspěch) je tady!
